Líbí se Vám jak holka / kluk / čůrá ??

Ahoj Klárko. Teda ten Jakub mne tak rozhodil, že jsem na to ještě musela celý den myslet. Pro Kikinu chci říct, že přijel modrou škodovkou, modernějšího typu. Ale mně na něj jakákoliv myšlenka strašně bolí. Já jsem mu dala sebe a svou pokoru a pravdivou radost a touhu a. Já nemůžu psát

To se na ten srací odkaz taky podivám.

Všiml jsem si toho také. Teď je tu už přes půl roku nový systém, starý by mi to neumožnil. Jsem tu na doktorce už přes 12 let. Dle mne je to určitě on. Mimoto tu oblboval třetí pod jiným nickem, kdo tu není více než tři roky, tak to nepozná.

No nevím možná že je to jenom náhoda a shoda jmen ale všimla jsem si že na sousední diskuzi nečekaný průjem v nevhodnou chvíli si minule jakýsi Jakub domlouval rande pro změnu spojené s kakáním s devatenáctiletou Violou. Ta pak čekala chudák na místě srazu s plným bříškem až se z toho málem pokakala a pochopitelně že nikdo nepřijel. Pak se po čase ten Jakub zase ozval omluvil se s tím že se styděl a na dnešek se domluvil nový pokus. Nechci být prorokem ale klidně vsadím svoje kalhotky že ani dneska nikdo nepřijede. Jenom tak pro zajímavost : Miško jakou barvu mělo Jakubovo auto? I když nemusí to být ta samá osoba. Tenhle o sobě tvrdí že je mu 27 let a že je z Říčan což ale pochopitelně můžou být kecy. Jinak je to blbý holky ale holt některé z vás platíte za svou naivitu. Takových Jakubů je bohužel plný internet. Tolik moje postřehy. Zdraví Kiki.

Klárko ten hajzl Jakub měl tu drzost tady napsat takový sprostý mail? To snad ani není pravda! Ten má tedy odvahu. Já ho nechci ani už komentovat. Včera jsem na tebe a Libora hodně myslela a pochopila jsi, že jsem nemohla psát, protože jsem se u toho rozplakala a nešlo s tím nic dělat. Taky jsem se vyplakala až jsem usnula a probudila se až ráno a hned udělala velký čurání z naplněné baculky přes noc. Tak si písnem zase k večeru. Já nemám chaloupku, ale chceme jet podívat se jeden den na slavnosti do Telče a nebo do Brna. Stále mně chce ten kluk od nás, o kterém jsem ti psala, ale já jsem zatím hodně poznamenaná tím , čím jsem prošla a bojím se. Asi bych potřebovala taky odbornou pomoc, ale do Turnova je to daleko a hlavně jsem to mámě nijak podrobně nevysvětlovala, co se všechno stalo a tak to musím nějak zpracovat sama. Bojím se, ne společného čurání s klukem nebo milování, ale zrady a toho, že mne využije a odmítne. Já o tom nemohu ani psát, nebo budu zase bulit. Musím do školy a nechci být smutná hned po ránu. Pa a užij si hezký den. Mám tě moc ráda Klárko.

Ahoj Miško. Nakonec jsem to zvládla, sice jsem trochu bulila ale pak jsem už spinkala v pohodě. Teda Jakub mne nadzvedl! Ty sem Jakube na tuto diskusi ani nechoď! Jsi nečestný a neférový člověk, co mi tady vynášel do nebes křivou lásku a Mišku jsi jen využil a zneužil a velmi ranil! Měl by ses ostudou zakopat pod zem a vylézt, až budeš člověk s rovnou páteří. Miško, Libor mi psal už ráno, že sice toho moc nenaspal, ale je redy a dal si jen jedno pivo večer doma a těší se na zítra k nám na chaloupku. Tak snad to bude v pohodě. Ozvu se ti a

Dle mne je to zcela jinak. Mišce je pouze patnáct let, a ji tu velice zranil kluk (veškeré indicie nasvědčují tomu, že je to on), kterého jsem si před pěti lety, pro jeho přímočarost, když mu bylo sedmnáct let, velice oblíbil. Dnes je mu, pokud je to on, dvaadvacet let a hraje si na sedmnáctiletého. Mnohé indicie naznačují, že je to on, ale velice rád bych se mýlil.

Pokud to je ten Jakub, tak když mu bylo sedmnáct let, tak byl naprosto skvělý. Jejich otec utekl od rodiny, prostě se na ně vysral jak na placatej šutr (promiňte mi, že píšu tak vulgárně) a Jakubova matka se musela o něho a o jeho starší sestru starat sama. Velice si jí vážím, jenže uplynulo dalších pět let, a všechny indicie nasvědčují, že je to on, tak je vidět, že se zcela potatil a stal se mnohem horším, než byl jeho otec. Jako ranil Mišku (pokud je to on), tak tu má na doktorce rozpracované další dvě holky, které chce takto ranit. ------------Mne jako starého dědka nějaké čůrací story už vůbec nezajímají. Jenže se tu mihlo jméno Jakub a tak jsem zbystřil pozornost, začetl jsem se do tohoto vlákna, které mě poměrně zaujalo. Proto jsem poslal určité pohledy z Berlína, na dva pokusy, z nichž asi jeden došel a druhý nedošel. Teď už v Berlíně nejsem, jsem teď v Hamburku, ale pozítří stejně jedu na tři neděle turnusového volna znovu do Čech. Ale rád bych, aby to těm děvuchám vůbec došlo, byl to můj úlet, ale zaujaly mne.

Tak nevím. Tento příběh pokud není reálný ale smyšlený, píšou ho podle mne dva lidi. Muž a žena středního věku, kteří prožili společně nebo každý zvlášť nějakou mimořádnou bolest a trápení a dávají ho do příběhu Klárky, Mišky a Libora. Jen si to vemte. Je divné, že každý den nebo druhý den tady někdo z nich pláče a má depku nebo se opije a nebo zvrací nebo se mu po někom stýská nebo někomu zemře někdo blízký atd. Samé ztráty, bolest, smutek a snaha o naději,snaha se vyčistit od něčeho nedobrého a podobně. A tím se prolíná obrovská , podle mne fiktivní láska Kláry a Libora, neexistujících postav,ale v tomto příběhu důležitých ventilů pro infiltraci svých bolestí a zklamaných nadějí. Pokud se mýlím, omluvte můj názor. V opačném případě se chci zeptat. Přátelé, kdo,proč a jak vám tolik ublížil? Musel to být někdo nebo někteří,co ve vás zanechaly velké vnitřní jizvy, A jestli tomu je tak, pak vložte tu pravdivou křivdu a bolest dál do svého příběhu a tím se vaše trápení zmenší. Vůbec vás za toto psaní neodsuzuji jestli je to tak jak píšu, potom to má svůj velký význam a navíc je to čtivé a pro mnoho dalších velmi podnětné a poučné. Pokud je to ale skutečně váš reálný příběh, pak se jestě jednou za svůj názor omlouvám,ale můj pocit je takový.

Neplakej. Přece nebudeme dvě ubulený. Ale ono to nejde, já vím

Moc, moc dděkuju. Zítra prosím

Klárko, čekala jsem na tvou reakci. Já tě mám tak ráda, že víš, že tvá radost a tvůj smutek mne zasahuje dvojnásob. A jestli budu plakat, tak za vaše štěstí a za to, že bych chtěla být blízko tebe a sdílet společné myšlenky dohromady. Dnes si uvědomuju, jak jsem strašně sama. Už jsem v hajzlu a promiň, tohle nejde ,

Miško bylo to tak, mluvili jsme hlavně o Liborovi a jeho mamince a jeho únicích do pití ze žalu, ale mluvili jsme taky o nás dvou a o mně o případné naší budoucnosti a tak. Bylo to hodně podrobné a otevřené a mně to teprve dochází a mluvila jsem o tom s mamčou a ta je taky ráda, že jsme to absolvovali. Mám v sobě nyní zvláštní pocity a nevím jestli vůbec usnu, to asi jo, ale jestli budu mít klidný spánek, nebo se budu probouzet a přemýšlet .Libor bulil cestou a já jsem na měkko nyní a když jsem mluvila s mamčou taky jsem trochu až plakala a ségra celkem nechápala, co se děje a teď za mnou přišla ke mně a chce se mazlit, ale poslala jsem ji zpět k sobě, že jsem OK, aby byla v klidu. Libor psal, že je doma, a že kupodivu nebrečí ,ani není v depce ze smutku, ale že mu hlava taky šrotuje, ale hlavně, že ikdyby měl žal, tak radši bude plakat než pít. A to je dobře. Přijede v sobotu a má být hezky a tak možná už zítra vyjedeme na chaloupku a budeme tam do neděle. Nějak mne ten den vyčerpal a lehnu si a nechám to v sobě pochodovat a zítra se ode mne dozvíš zda jsem spinkala v klidu nebo to bylo jinak. Je mi teď smutno, nejradši bych tady měla u sebe Libora nebo tebe a šla bych s tebou na chvilku na vinný střik a probraly bychom to. Miško opatruj se a zítra! Asi budu opravdu bulit.

Klárko já jsem moc ráda, že jste vpořádku a že třeba Libor něco pochopí. Ono je důležitý,co jste probírali a asi bylo dobré třeba otevřít ten problém jeho maminky a jeho pití ze žalu a tak. myslím si, že když brečel už když jste odešli, tak to asi tak mohlo být . Ale pokud nechceš, tak sem skutečně podrobnosti nepiš. Jen se trochu strachuju o tebe, jestli to pro tebe taky nebylo moc náročný a třeba se ti to rozleží. Ani se nedivím, že jste po takovém sezení neměli náladu na společné čurání venku a šli jste na WC v restauraci, protože jste byli plný myšlenek a prožitků. Moc na tebe budu dnes večer myslet a jestli ještě napíšeš ,tak co Libor, jestli mu to pomohlo na ty blbý večery. Dík.

Miško tak jsem konečně doma. Ale bylo to hodně podnětné a vyjímečné natolik, že to Libora velmi oslovilo a byl z toho úplně vedle celý zbytek odpoledne. Nechci psát podrobnosti,ale myslím si, že pokud Libor si z toho vezme to pozitivní, tak se mu velmi uleví. Já jsem z toho taky plna emocí a museli jsme pak si zajít do hospůdky na večeři a probrat to. Představ si,ani jsme nebyli cestou zpět čůrat venku ,ale já i on jsme si došli v restauraci a pak jeli dál. Cestou tam jsem ale byla tak napjatá, že jsme si na čůrání zastavili a jemu se moc nechtělo,ale já vyčůrala velký proud a hodně a to jsem byla před tím ve škole než jsme vyjeli. To jsou ty nervy. Libor bulil, když jsme odešli z konzultace a pak i než jsme se rozloučili tady než odjel a asi mu ještě vše dojde. Máme objednanou ještě jednu terapii za měsíc A já jsem moc ráda, že jsme to absolvovali. Plakal Libor proto, že mně nechce ztratit a že se právě toho moc bojí. Tak snad má ve mně jistotu a já v něm. Zkusím se ještě ozvat dnes. Moc tě pozdravuji a i Libor.

Já jsem možná víc napnutá než vy oba a tak jsem asi kvůli tomu nevydržela čurâní domů,ale udělala jsem to pod strání za stromem a v tom šel nějaký cizí pán,ale já byla v plném proudu rozčuraná. Byl ohleduplný. Věděl o mně,ale nekoukal a tam mohl vidět mé čurání vteřinku asi.

Tak jedeme do Turnova. Píšu rychle z mobilu . Drž nám palce, jsem trochu napjatá a ikdyž jsem byla čůrat ve škole radši půjdu s Liborem ještě cetsou do přírody a třeba se psychicky víc uvolní. Pa