JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Přidat komentář

Y a B,-výkřiky do tmy z vlastního zoufalství.

Odpovědět

Nenabadal JK právě že by měli být bohatí duchově??Neměli si zhromážďovat majetek a bohatství zde na zemi,ale měli si schovávat bohatství v nebi,ne?

Odpovědět

Pošli odkaz

Ještě větší

Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.

Odpovědět

Pošli odkaz

Máš pravdu Belzebube jsou to
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.
Zmrdi.

Odpovědět

Pošli odkaz

a ještě jednou:

Odpovědět

Pošli odkaz

Odpovědět

Pošli odkaz

Šárí... co se týká Mojžíše tak ten vystoupil na horu. Hora v symbolice znamená nejvyšší čakru a nalezl tam desky což znamená že poznal nejvyšší princip univerza. ?ili poznal jak pracují přírodní zákony.

kristus třeba nabádal lid aby byl chudý duchem. To nezanmená abychom byly dementi, ale abychom si v sobě pěstovali klidnou mysl, která je pevná a netěká od jednoho k druhému.
bevo panenství panny Marie. Jde o to že na blízkém východě se žena která ještě nerodila označovala jako panna(tedy ne žena která neměla pohlavní styk) a pak když porodila byla to matka. Z tohoto pohledu je na to panenství nutné pohlížet. Vidíš tedy jak se mohou lidé kteří neznají dát snadno svést bludy. Pak jim může kdekdo něco namluvit a oni slepě věří

Odpovědět

Pošli odkaz

pro L
Přiznávám, že mně nikdy ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o popis mystických stavů. Asi bych si bibli měla zas po létech pročíst, třeba ji uvidím v jiném světle. Zatím jsem si myslela, že věci jako hořící keře a prameny vytrysklé ze skály si autoři bible prostě vymysleli. Ono uvažovat o osvícení ve spojení s postavami jako třeba biblický Mojžíš mi prostě vůbec nepřišlo na mysl.

Podle mně také Bůh není dobrý ani špatný, ale obojí. Kde by se jinak vzalo na světě zlo, když ne od Boha? Je to přece jediný Stvořitel všeho.

Ano, taky si myslím, že odstup většině věřících chybí. Nedokážou to, co by měl dokázat dobrý mystik-být plně fascinován naukou, ale současně ji vidět z nadhledu pohledem chladné logiky. Církve je v tom pochopitelně podporují, protože věřící s nadhledem je rejpal, který rozbíjí jejich pohodlné iluze.

Mare,
když moji blízcí příbuzní koncem 80. let uvěřili v Ježíše, zásobili naši rodinu nejen biblí, ale i několika knihami, co měly dokazovat mimo jiné pravdivost bible. Tenkrát se mi nadšení mých uvěřivších příbuzných zdálo do jisté míry sympatické, navíc jsem byla poměrně čerstvě věřící v Boha a hledala jsem si tedy nějaké to náboženství, k němuž bych se uchýlila se svou novou vírou. Takže jsem ty knihy přečetla, bibli také. A nejen to, účastnila jsem se i pár malých akcí církevní mládeže, několika bohoslužeb...
Já nejen měla zájem zjišťovat, já jsem zjišťovala. A zjistila. Byli (a jsou) to fajn lidé, ti mladí katolíci (dnes už jen nejsou tak mladí, stejně jako já :-))) ) Ale jejich víra nebyla a není pro mně. Neříkám, že se to nemůže v budoucnu změnit, já se snažím být otevřená a přístupná tomu, co má přijít. Ale teď je to jak to je.

Sama zažívám teď ve svém životě obrovský zlom, doslova přelom (svých) věků. Nikdy už nebudu taková jako dřív, po letošní zimě. Procházím hlubokou a náročnou emoční léčbou a zažívám věci dříve nepoznané. Řvala jsem přitom mnohokrát bolestí, úzkostí i vztekem, protože jsem u sebe objevila spoustu

Odpovědět

Pošli odkaz

"Nesrovnávej prosím jakoukoli duchovní nebo duševní zkušenost s něčím tak významným, jako je život jednotlivce po Kristu....jako je zkušenost tohoto zlomu.....!"

Mare ty žiješ z jednoho záblesku.. a propo studovala jsi i indické spisy? Buddhovy sútry? tam najdeš spoustu zkušeností stejného typu(jen jinak pojmenované). Tvůj prožitek není nic nadpřirozeného, každý jej prožije na určitém stupni duchovního vývoje.

Píšeš o démonech, poznala jsi skutečně působení nějakého démona? Poznala jsi skutečně temnotu své duše?(protože tam se ti démoni skrývají) Kdyby ano nehovořila by jsi takto. Já říkám že je dokonce nutné se v určité chvíli kontaktovat s těmito vnitřními obsahy (abych použil psychologického pojmu), protože jen tak poznáš celistvost sebe sama. A určité věci jsi pak připravena.

A opakuji skutečně zasvěcený člověk nerozděluje jakého je druhá osoba vyznání o to vůbec nejde. Začti se Mare třeba do Weinfurtera (Ohnivý keř, Bible ve světle mystiky) a možná ti svitne. Hledej(hlavně v sobě a ne někde na nebesích, nebesa jsou tvé nitro) a bude ti dáno...

Odpovědět

Pošli odkaz

Šárí,

řeknu ti ještě jednu věc. Je možné poměrně dobře dokázat fakticky, že Bible musí být Boží slovo. I svědkové mají poměrně dobře zpracované důvody pro to. Samozřejmě křesťané mají mnoho knih , které toto dokazují. Ale nebudu tě přesvědčovat, protože nemáš zájem to zjišťovat.

A další věc je, že hodně mluvíš o propadnutí svatým knihám z polovědeckých faktů a nějaké přitažlivosti.

Já beru Bibli už 33 let jako pro mně prokázané Boží slovo a takovým způsobem ji respektuju.

Ale, co ti chci hlavně říct, že má víra, na prvním místě, nepochází ani se neodvíjí z Božího slova. Boží slovo je jen pokrm, který ji posiluje, ohraničuje, udržuje při životě.

Kromě toho, jak už jsem stokrát psala, že jsem uvěřila doma, ...musím zdůraznit, že nedošlo jen k nějakému zážitku, ze kterého žiju leta, chytila jsem se jen záchranné ruky Ježíše v kritické situaci, a vylilo se na mně celé nebe Boží lásky. Můžeš to považovat za možná silnou emoci, ale toto je vše ošetřeno smluvně, věčný život, vstup do Nové smlouvy i naplnění Duchem svatým.

To, že se můj duch narodil z Ducha svatého, že mi Bůh dosvědčil v mém duchu, že mi odpustil, že mně přijal skrze Krista, včetně informací předchozího odstavce,
je důvod ,.... je tím nadpřírozený Boží zázrak a čin, ze kterého vznikl můj důvěrný a láskyplný vztah s Bohem , je tím pilířem, tím na čem stojí má víra...! !

Bible je můj pokrm, který mně sytí dál na této cestě, který mi dokladuje, také, že je to něco, co je a bylo základem pro všechny skutečné křesťany, můžu to vysledovat třeba u Husa, Komenského a u všech, kteří zanechali písemný záznam....., Bible mně informuje dává základní mantinely pro můj život,....ale není základem pro mojí víru,....tou je jen a jen Kristus....Bible je pomocí, ale má víra stojí na jediné skále....na kristu,....a to způsobem, který jsem popsala výše a i jinde.....

Co je to za "EMOCI "......, která způsobila přelom věků. Historicky je to hmatatelně určeno. Je tady svět před Kristem,....a svět jiný po Kristu....!

Co myslíš, že lidi přivedlo k takovému razantnímu definování...?

Já ti řeknu proč,....protože stejný přelom věků zažili po setkání s Kristem ve svém životě ....osobně jedinci, kteří pochopili , jak velký význam Kristus pro ně a tudíž pro lidstvo měl a pořád má.....! Toto pochopení je ona zkušenost !

Nesrovnávej prosím jakoukoli duchovní nebo duševní zkušenost s něčím tak významným, jako je život jednotlivce po Kristu....jako je zkušenost tohoto zlomu.....!

Já vím, že máš hodně duchovních zkušeností s démony , možná i jemný dotyk Boží skrze Písma.....

Ano, lidé mohou mít hodně silné zkušenosti spirituálního rozměru s duchovními bytostmi, takzvanými bohy,....ale na základě jaké takové intenzívní zkušenosti ...se přelomily věky....., jak byla významná...!?

Věř mi, že jsem pomáhala desítkám lidí a viděla tisíce lidí, kteří prosili o pomoc,....aby se dostali z takovýchto démonských vlivů...! Protože ze začátku se jim to zdálo růžové, ale viděla jsem tisíce lidí řvát bolestí a úzkostí s prosbou o vysvobození...../ mimochodem je tady mnou nakopírovaný jeden takový démonský výkřik /.

Samozřejmě pokud oběť démonů nezlobí a je plně zotročena, není důvod ji trápit tak, aby si to uvědomila, ale vždy je to ze strany démonů snaha o zbavení vůle jednotlivce a to je tak jako tak trápení, i když si to oběť neuvědomuje.

Ano, Šárí straším tě, nevím proč bych ti měla mazat med kolem pusy a nechávat tě v tak šeredném sebeklamu.

Ale nedělám to proto, abych tě dostala do své církve nebo do nějaké organizace, nebo tě za každou cenu přesvědčit o své pravdě. Jen tě chci informovat, že při případných problémech je jediná možnost. Pán Ježíš se nenechal jen přibít s našimi hříchy, tímto také porazil Satana a démony. Je silnější, než oni a jen v jeho jménu odcházejí.

Vím, že nechceš věřít Božímu slovu, ...pokus se uvěřit , ve svém zájmu alespoň tomuto,.......někdy, třeba nikdy,.....je to na tobě. Jen ti teď dávám tuto informaci....
Nemusím o tom diskutovat, ani tě přesvědčovat.......

Jen přidám verš, který to dosvědčuje , i když ani ten nemusíš teď brát.....

Koloským.,2.kapitola, 14 a 15 verš.

" Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.
TAK ODZBROJIL A VEŘEJNĚ ODHALIL KAŽDOU MOCNOST I SÍLU A SLAVIL NAD NIMI VÍTĚZSTVÍ ."

Šárí, nemusíš ani na toto teď reagovat.............., nebo mi můžeš vynadat, jak chceš.....

Bůh stvořitel tě ochraňuj a dej se ti poznat.

Odpovědět

Pošli odkaz

Mohli bychom si možná vzít k srdci ironickou výtku z Alenky v Říši divů:

"Když užívám nějaké slovo," řekl Humpty Dumpty,

Odpovědět

Pošli odkaz

Zdravá výživa

Stévie: Přírodní sladidlo s mnoha výhodami

10. Kvě 24
Cestování

20 tipů, jak zabavit děti na cestách autem, vlakem, letadlem...

9. Kvě 24
Kosmetika

Biosolis – Chrání lidi před sluncem a přírodu před lidmi

9. Kvě 24

Následující charakteristiku můžeme považovat za normativní pro všechny gnostické učitele a skupiny v době klasického gnosticismu; takže kdokoliv, kdo se dnes drží některých nebo všech z nich, by měl být správně nazýván gnostikem:

Gnostikové předpokládají původní duchovní jednotu, jež se rozštěpila do mnohosti.

Univerzum bylo stvořeno jako výsledek tohoto předkosmického rozdělení. To učinil vůdce mající nižší duchovní síly a jenž často připomínal starozákonního Jehovu.

V procesu kosmického stvoření byla zahrnuta ženská emanace Boha (ačkoliv v mnohem kladnější úloze než vůdce).

V kosmu mají prostor a čas zlovolnou povahu a lze je personifikovat jako démonické bytosti oddělující člověka od Boha.

Pro člověka je univerzum (jen) obrovským vězením. Je zotročen jak fyzikálními zákony přírody, tak takovými zákony morálky, jako je židovský Zákon.

Lidstvo lze personifikovat jako Adama, jenž spočívá v hlubokém spánku nevědomosti, zatímco jeho schopnosti duchovního sebe-vědomí jsou ochromeny hmotnou povahou světa (materiality).

Uvnitř každého světského (natural) člověka je "vnitřní člověk," upadlá jiskra božské podstaty. Protože ta existuje v každém člověku, máme tak možnost probudit se z našeho ochromení.

Probuzení není uskutečněno poslušností, vírou, nebo dobrou prací, ale poznáním (knowledge).

Před probuzením lidé procházejí znepokojujícími sny.

Člověk nedosahuje tohoto vědění (knowledge), jež jej probouzí z těchto snů, (rozumovým) poznáním (cognition), ale prostřednictvím objevné zkušenosti, a toto vědění (knowledge) není informací, ale proměnou vnímající (var. vnímavé) bytosti.

Probuzení (tj. spása) každého jednotlivce je kosmickou událostí.
Protože dané úsilí má obnovit celost (var. celistvost) a jednotu Božství (božské přirozenosti), má každý člověk brát za naléhavý příkaz aktivní odpor proti morálce Starého zákona.

Odpovědět

Pošli odkaz

To co zde píšete je převzato z gnostických textů lidi vzpamatujte se , je to jen symbolika

Odpovědět

Pošli odkaz

Parusie je den druhého příchodu Ježíše Krista na konci věků. Parusií se završí dějiny lidstva i celého vesmíru. Lidi, živé i mrtvé, bude čekat Poslední soud, na němž se rozhodne, zda se budou navěky podílet na Božím království, nebo budou na věky ZATRACENI.

Podle oficiální nauky katolické církve není datum parusie známé, jen je jisté, že jednou přijde.

Odpovědět

Pošli odkaz

Asi jsem zvolil ne dobře slovo zatracení.Spíše neschválení.Nebo tak nějak. Mezek

Odpovědět

Pošli odkaz

Mezku,
moje víra nezná žádné Boží zatracení. Považuju za nedůstojné Stvořitele, aby zatracoval to, co sám ve své všemohoucnosti a vševědoucnosti vytvořil. Ta neustálá křesťanská (i jehovistická) hra na to, kdo bude spasen a kdo ne, se nám proto jeví dosti zábavná :-)))

Měj se též co nejlíp.

Odpovědět

Pošli odkaz

Já bych chtěl upozornit že tohle všechno na podobné bázi zde tady bylo v minulosti co se týká toho protoctví. Evangelie Gušterová čerpala z minulosti.Rychlé stárnutí zde už také bylo a následne odvráceno. Nikoli ale clovekem ale působením zemské vrstvy.

Odpovědět

Pošli odkaz

Já bych chtěl upozornit že tohle všechno na podobné bázi zde tady bylo v minulosti co se týká toho protoctví. Evangelie Gušterové čerpala z minulosti.Rychlé stárnutí ze už také bylo a následne odvráceno. Nikoli ale clovekem ale působením zemské vrstvy.

Odpovědět

Pošli odkaz

?árí mohu poněkud oponovat? I když s tebou víceméně souhlasím. Začnu tím že nic není dobré ani špatné, proto nemůže být ani dobrý nebo špatný bůh... on je prostě oboje. Já vidím bibli jako spis kde je popsábo mnoho tzv. mystických stavů, takže když se tam popisuje třeba Jeruzalém nejedná se o fyzický Jeruzalém, ale jde o přirovnání toho jak vypadá tělo mystikovo po osvícení(křesťané říkají že do nich vstoupil dcuh svatý)a stejně tak je to s oním hořícím keřem to je mystický stav, nejde o skutečný fyzický keř. A že mnoho těchto mystických symbolů najdeme v životě kristově o tom ani hovořit nemusím.
To že si někdo tyto věci vyloží podle sebe a blbne s tím lid profánní je jeho věc. Většinou jde o lidi kteří nezvládají tuto drsnou realitu a hledají útěk.
Zvládnout realitu znamená pochopit nejrůznější principy. Třeba princip peněz zde křesťané a jehovisté považují za ďáblův vynález což je důkaz že nežijí v jednotě ale v dualitě. Ono rozdělování dobra a zla je úplně mimo. Peníze jsou prostě neutrální a záleží na každém z nás jak se s tímto principem vyrovnáme. Mohou nás zotročit a nebo jsou jistým krokem ke svobodě. Můžeme cestovat a poznat jak se žije jinde např.
myslím že pohanská stránka jejich víry byla velmi praktická a dala se použít v životě. Viz třeba severské národy.
Jestliže tito zde chtějí konec světa a říkají že jsme hříšní. budiž. Pro mě to znamená jejich nevyrovnání se z realitou. S městským zákonem džungle, kde rychlejší a schopnější vítězí.
Ještě k tomu materialismu. Já sám se považuji za materialistu který, pokorně hledá duchovní pravdy a nezatracuji to. Jen se snažím an věci hledět s jistým odstupem. Všechno má dvě strany mince...

Odpovědět

Pošli odkaz

žádný hovadiny a prase jsi ty když to máš za pohádky

Odpovědět

Pošli odkaz

JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Přidat komentář