Kdy jste se naposledy pokakali

Hele já vím, že tě asi moc neuklidním, ale zrovna gynekologie je specializace, kde se s nějakou tou nehodou občas potkají a proto to tak neberou. Máti známá pracovala někde, kde se léčily ženy, které měly problémy s inkontinencí. Poporodní, poúrazovou a dalšími případy. Kolik viděla za ty roky počuraných a pokakaných ženských, a kolikrát jim pomáhala se dát do pořádku, ani nespočítá. Pohled na výkaly zamatlanou prdelku nebo píču byl pro ní stejně samozřejmý, jako pro zubaře pohled do úst. Spíš ještě musela fungovat jako psycholog a ty dotyčné uklidňovat, protože z toho byly kolikrát dost rozhozené.

tak ono take zalezi,kolik toho z tebe vypadlo,jestli jen jeden,dva bobky.

Už jsem to tady psala dříve.

Jitko, podepisuju. Dokud to jeden nezažije, tak tomu neuvěří. Taky jsem si myslela, že rčení o plných kalhotách je nadsázka, že toho z člověka zase tolik nevyjde. Chyba lávky. Pak jsem jen bezmocně zírala, co za forotu se ze mne vyvalilo. Dokud to nezažiješ, tak neuvěříš, že ta matlanina je schopná lézt mezerou mezi půlkami až k zádům a taky skrze rozkrok do podbřišku. Nohavice, jak byly těsnější, to sice hned nepustily dolů po nohách, ale o to hůř to odnesl vršek. Já to měla fakt všude. Bohužel po tom, co jsem se ještě počurala už to ani ty fest nohavice nezachránily. Jak už jsem napsala. Byla jsem zadělaná od pasu až na chodidla. S tou zlomenou nohou taky souhlas. Tohle přece jen spraví vana s pračkou a je to pryč. Tedy v mém případě to nebylo tak hned. Jak jsem si v tom dost dlouho pobyla, tak jsem i navzdory dvojímu důkladnému umytí cítila, že stále trochu smrdím, protože, co si budeme povídat, jisté partie si nelze mýt nějak agresivně. Ale i to se dalo přežít. Byla jsem v bytě sama a tak jsem se nemusela před nikým stydět. Leda sama před sebou. A taky jsem z toho byla dost vedle. Při každém zaškrundání v břiše jsem se pak bála, že to na mne zase přijde. Naštěstí ne a doufám, že to tak zůstane nafurt.

A už se Ti to někdy stalo? Možná bys pak takhle nevtipkovala, až bys někde musela šlapat kus cesty v plných kalhotách a při každém kroku si "užívat", jak se ten náklad matlá mezi nohama a po pipině. Kamarádce se to kdysi stalo na vandru, kdy skončila s opravdu fest plnýma gatěma a jakkoli rozhodně nebyla cimprlich, ale spíš naopak holka do nepohody, kterou hned tak něco nerozhodilo , tak tohle jí docela dalo čočku.

Jasně že jo, a ne jen jednou. Je to trapná situace a někdy i slušná ostuda to jo, ale musela jsem se pousmát, když tu někdo v souvislosti s tím píše o traumatu, tak asi ještě žádný nezažil.

Nevím, zda se ti podařilo se zřídit tak totálně jako se to stalo mě a musela jsi v tom jít takový kus cesty, ale já z toho byla tenkrát hotová docela dost. Ten pohled, když jsem se ve vaně vysvlékla, jak jsem skoro od pasu až na plosky nohou znečištěná vlastními výkaly a močí, se mi pak vybavoval docela dlouho. A bála jsem se potom kdejakého zaškrundání v břiše, aby mne to nechytlo a já se zase nepodělala.

Jsi dobrá, že to takhle bereš. To bývá spíše u nás chlapů, že to dáme k lepšímu u piva, zasmějeme se tomu a je vyřízeno. Ženské spíš mají tendenci to v sobě dusit, protože to berou jako něco hrozně potupného, že si nadělaly do kalhot. Jak jsem mluvil o té kamarádce, ta to rozhodně nebyla žádná princeznička. Hromada ženských se kácí z hadů nebo pavouků, u ní žádný problém. Hromada ženských má hysterák, když mají šlapat bosky blátem. Ona na výsost užívala právě to, co ženským vadí nejvíc, jak jí bahno leze mezi prsty u nohou. A takhle bych mohl pokračovat. Ale ten kus cesty, co musela šlapat v totálně plných kalhotách a při každém kroku cítit, jak se maže v hovnech, to jí dalo docela zabrat. Ono záleží na tom, jak moc velké nehody jsi měla. U ní to byla fakt kalamita. Ona už asi čtyři dny nebyla a pak to šlo ven komplet. Co jí tak protáhlo nevíme, ale bylo to důkladné. A ona důkladně podělaná. Po celém zadku, skrz rozkrok až na spodek břicha, postupně kus i po stehnech. Pojem zadělaná jak batole to docela vystihuje. Já bych řekl, že tohle pro dospělou ženskou trauma docela být může.

Já vím, že to ještě šlo, i když nic příjemného to teda nebylo, ale člověk o sobě začne pochybovat, když se mu to stane a ty posměšky a připomínky tomu zrovna moc nepomáhají. A nejhorší je, když to někdo vytáhne po delší době nebo v novém kolektivu jako zábavnou historku a člověk se pak zase cítí tak neskutečně trapně.