Kdy jste se naposledy pokakali

Pročpak jsi si nedošla v tom obchodě? Eventuálně doma šlo použít kýbl, vanu..

No jo, v obchodě se mi ještě tolik nechtělo az cestou domů. A pak uz to bylo tak akutní,ze bych ani nedošla do koupelny nebo něco vymýšlet kam zrovna...

Takže se ti chtělo už tam, ale nechtěla jsi na tamní záchody? Tak to se ti nevyplatilo, ale stane se a svět se nezbori. Já myslel, že jsi při koupelně byla pokud tam byl partner. Každopádně jako člověk, který se v tom nevyziva a byla to nechtěná nehoda jsi měla štěstí, že jsi to pustila až doma, kde byla náprava daleko jednoduší, než v tom obchodně nebo na cestě. Jestli jemu se to líbilo, kdo ví...určitě někdy zaregistroval, že jdeš kadit a mohlo na něm být něco poznat.

Jo chtělo se mi uz tam , ale to jsem si říkala, že to vydržím v pohodě domu. My nemáme WC v koupelně ale úplně někde jinde.
Nic jsem na něm nikdy nepoznala, ale v ten moment, když me viděl to držet tak mi to tak přišlo.

A jaké jsi tehdy měla zrovna kakání?

Je to k ženě neslušný dotaz, ale kolik ti je? :) Překvapilo mě, že jsi maminkou.

Ty jo, tak to je pěkně dlouhé a čtivě napsané vyprávění. Moc se mi líbí ta snaha pomoci té kamarádce, protože tu to určitě trápilo vzhledem k chování ostatních. Málo kdo by se takto zachoval si myslím. Snad jen si říkám, že rok po té nehodě už mohl být dlouhá doba, kdy ona už to neřešila a ten posměch po takové době snad také ustal? Chápu na druhou stranu, že sama k tomu najít odvahu i vhodnou příležitost není ze dne na den, navíc aby to nebylo tolik napadné tam trochu odstup být musel, ale ten rok mi připadá dlouho a spíš to bylo tím jak tebe to pořád celou dobu fascinovalo. Opravdu je to napsané krásně barvitě s detaily a dá se to dobře představit. Měl bych k tomu několik otázek pokud ti to nebude vadit? 1) Ta kamarádka měla tehdy průjem nebo jaký byl důvod, že nedoběhla? 2) Byla někdy jindy ve škole kakat na WC? 3) Co se vlastně dělo po té její nehodě, jak tu situaci plných kalhotek řešila? a ještě pár k tobě I) Stejná otázka jako u ní, měla jsi průjem nebo co v těch kalhotkách bylo? Totiž na to, jak dlouho jsi to držela předpokládám ne, ale zase píšeš o velmi náročné očistě, kdy by tuhou šišku stačilo vyklopit, jak to píšu asi to bylo tuhé a dost velké hovínko a ta chůze způsobila tu hrůzu? II) Jak dlouho jsi předtím nebyla na velké? III) Není mi úplně jasné jestli by jsi to tedy vydržela na záchod k ní (případně domů) a pustila to kvůli tomu plánu nebo jsi to nakonec doopravdy nedokázala udržet? IV) Pokud to byla ta druhá možnost, stála jsi si pevně celou dobu za tím nápadem nebo jsi v nějaké chvíli začala litovat, že jsi se nevykadila v té škole? V) Mimo tenhle zážitek jsi někdy kakala ve škole nebo u té kamarádky? VI) Jak to vůbec zapůsobilo na tu kamarádku? Bavili jste se o tom někdy? Myslíš si, že jí to skutečně nějak pomohlo? Mohlo to vzbudit nějakou fascinaci v ní? Omlouvám se za velké množství dotazů, ale nemůžu jinak, když to čtu. Budu moc rád pokud je zodpovíš a měj se.

Teda máš docela dost otázek :-) Zkusím se rozpomenout už je to víc jak deset let zpátky. Já jsem přímo u té její nehody nebyla. Asi měla průjem a něco jí nesedlo, ale měli jsme zrovna jazyky a naše třída byla rozdělená na dvě půlky. Já byla na AJ a ona na Němčině. O přestávce se roznesla ta hláška, že se jí to stalo a, že se zavřela na záchodech v kabince. Šla jsem se tam podívat a pamatuji si, že tam byl šílený zápach, ona tam zavřená bulela, co si počne a pár holek mělo docela drsný narážky. Že měla asi průjem to jsem si domyslela, její pokaděný kalhoty jsem neviděla. Poprosila mě, abych jí přinesla oblečení na tělocvik, že se do něj převlékne. Podstrčila jsem jí to oblečení pode dveřmi a ona se asi nějak jakž takž dala dohromady a ty kalhoty do kterých se pokadila zbalila do igelitky. Pak už vyšla ven v tom náhradním oblečení, ale pamatuji se, že byla pořád cítit. No a dál už jsem s ní nebyla. Učitelka jí poslala domů, a nás nahnala zpátky do třídy, protože zbývaly ještě dvě hodiny do konce vyučování. Já jsem se jí pak na tu nehodu chtěla zeptat, ale nikdy jsem se neodvážila, protože ona se za to fakt styděla a třeba by si říkala, že jsem divná a proč se jí na to ptám. No a teď k tomu mému pokadění. Průjem jsem vyloženě neměla, ale byla to taková kašovitá hmota a hlavně toho bylo hrozně moc a já neměla úplně hodící se kalhotky. Neměla jsem tanga, ale i tak to byly celkem těsný a malý krajkový kalhotky a když jsem do nich pustila tu nálož, tak se hned víc jak půlka vyvalila z nich. Já to ten den neplánovala. Ráno jsem určitě nevstala s tím, že se pokadím prostě to vyplynulo ze situace. A že mi to trvalo dlouho, než jsem se k tomu odhodlala? No jednou už jsem to před ní měla na krajíčku a trošku jsem se připokadila, ale pak jsem ztratila odvahu. Ona si nevšimla, že jsem si trochu kákla do prádla a já to donesla až domů a ani se na tuhle částečnou nehodu nepřišlo. Když jsem se pak doma vykadila, tak to bylo docela pevné a tak bych určitě nebyla tak zřízená, kdybych to dotáhla, ale stud mě přemohl a tak to trvalo přes rok, než jsem to fakt udělala. Náhodou v naší třídě se s ní ta ostuda táhla až do devítky. Čas od času jí to vždycky někdo připomněl a ona se těm posměváčkům neuměla bránit a vždycky se z toho rozbrečela. Já dokonce uvažovala, že bych se taky schválně podělala ve škole před spolužáky jako ona, ale zase až tak hustá jsem nebyla a omezila jsem to jenom na ostudu v její přítomnosti. Jak se ptáš jestli bych to vydržela až k ní na záchod... No asi jo, ale bylo by to těsně. Ve škole to bylo ještě v pohodě a dalo se to držet, jak jsem seděla, ale pak s tou chůzí se mi chtělo víc a víc a když jsem se to rozhodla pustit, tak stačilo jenom uvolnit svaly na zadku přestat to zadržovat a šlo to samo. Já chodím na velkou celkem pravidelně. Jsem trochu robustnější holka a v jídle se zrovna neomezuji a tak musím zpravidla aspoň jednou denně jít kadit, ale pamatuji si, že tenkrát jsem právě den před tím nešla, tak možná právě proto toho bylo tolik a proto jsem se tolik zkadila, protože ty kalhotky na to nebyly dělaný a jak říkám ta konzistence byla hodně měkká a blátivá a rozlejzalo se to tím pohybem všude možně. Jinak s tou kámoškou jsme ve škole chodily společně čůrat vždycky v kabinkách vedle sebe, ale kadění si nevybavuji. Já ve škole na velký nikdy nebyla. Byla jsem naučená se vykadit doma po ránu, nebo když se mi nechtělo, tak až po návratu ze školy. No a co se té její reakce týče, tak pamatuji se, že tam byl z její strany velký údiv, že jsem to takto nezvládla a určitá solidárnost ve směru, že pokaděná pochopí pokaděnou, ale pak už jsme se o tom nebavily. Taky mi časem došlo, jak ten nápad byl cáknutý, prostě bláznivá puberťačka no :-) A trochu nerada přiznám i to, že když se mi v prvotní fázi plnily gatě, tak se mi ten pocit líbil, ale ty následky mě pak zhnusily, ale přežila jsem to kámošku to určitě povzbudilo, že v tom nebyla sama a dneska mám netradiční vzpomínku.

Já vím, ale to tvé vyprávění je prostě neskutečné. Chápu, také jsme to tak s těmi jazyky měli a chudák holka, když se to takhle rychle rozkřiklo. Máš můj obdiv a pochvalu za to, jak jsi se hned potom k ní zachovala a na tom místě jí pomohla, musíš být opravdu dobrá kamarádka! K té tvé nehodě, podle toho oblečení to byl opravdu neplanovaný krok a pro tebe o hodně komplikovanější dopad, ale zároveň je díky tomu ten příběh asi barvitější a přirozenější. Co se té malé nehody týká, tak opět se přesvědčuji v tom, jak dobrá kamarádka pro ní musíš být, když i po tomhle prvním nevydařeném pokusu jsi ten nápad neopustila a dotáhla ho kvůli ní dokonce. Páni to musela být skutečně nálož, to ti asi nějaký kus vypadl i z nohavic ne? K tvému kakání ve škole nebo jinde, chápu, ikdyž jsem trochu smutný, protože tvoje vyprávění je opravdu něco výjimečného, tak jsem tajně doufal v nějaký hezký příběh o kakání na veřejném wc. Teď to nemyslím zle vůči třeba Amy i ostatním, ale tvé příspěvky jsou prostě o několik tříd výše, všechny ty použité výrazy a plynulost vyprávění, detaily...ty by jsi se při psaní nějakých textů (na jiné téma) určitě neztratila a lidé by to rádi četli. No je dost možné, že tak jako jsi neměla nikdy odvahu se ptát ty jí, tak ona tebe a nebo jí to spíš asi nezajímalo. Nápad to byl opravdu neobvyklý, jenže kdyby lidé nedělali někdy takové blaznoviny byl by život strašně nudný a šedý, žít jen podle nějakých pravidel jeden jako druhý. Tak jako ty nerada přiznáváš tohle, tak já musím nerad (vůči tobě) přiznat, že bych docela rád stál tenkrát na tom chodníku před tebou a sledoval tvůj výraz a celkově chování v té chvíli, to muselo být tak neskutečně přirozené a zároveň neobvyklé. Lépe, než konstatováním, že kamarádku to povzbudilo jsi to zakončit nemohla :) Za sebe ti moc děkuji za odpověď na všechny mé otázky a projevím ještě asi naivní, leč upřímnou prosbu, aby jsi zde zůstala s námi a vyprávěla nějaký další krásně napsaný nejspíš už mě nehodovy kakací zážitek. Měj se. :))

Kristýno Kikino Kristy nemáš nic jiného na práci tak dojeď budu čekat.

Krystýno nemáš nic jiného na práci

Děkuji za vyprávění Kikino. Hezky jsi se vykakala, hodně a hlavně ta první šiška byla asi dost povedená. Napadá mě jestli byly světlé nebo tmavé? Že to nebyl průjem jsem rád, ten mi takové povídání pak kazí, ale někdy to tak je a nedá se nic dělat. K tomu příteli, už jsi to tady na doktorce psala, že ho zajímá jen tvá malá potřeba. Dovolím si takový vlastní názor, který nemyslím nijak špatně proti tobě ani jemu, ale musím prostě kontaktovat, že to je hřích mít holku jako jsi ty a neceňovat to nebo jak to napsat, aby to nevyznělo jinak, než má, prostě nevyužívat té otevřenosti a výjimečnosti, která v tobě je. Mluvím z vlastní zkušenosti, roky takovou holku hledám a vím, jak strašně těžké až nereálné to je, čůrání není až takový problém, ale tohle je fakt vzácnost. Nemůžu říct, že neexistují, dokonce jsem pár let takovou měl a před rokem o ní bohužel přišel, mohla za to hlavně vzdálenost přes půl republiky, kdy ona chtěla prostě někoho blíž a tak si našla někoho u nich. Na jednu stranu jí přeji, že je teď asi šťastná a na druhou stranu jsem na sebe samozřejmě nasraný, že jsem si ji nedokázal udržet, protože fakt vím jak strašně výjimečná byla a je mi jasné, že ten kluk třeba bude lepší, ona bude šťastnější, ale z mého pohledu se nemůžu trochu ubránit pocitům, že si jí nezaslouží, protože tuhle hrozně vzácnou věc on na 100% nevyužije zůstane tak vniveč. Já sám z toho jsem i po tom roce špatný, často na ní myslím nebo se mi o ní zdá a ikdyž se snažím o nějakou náhradu, tak se mi to nedaří. Drtivá většina tohle odsuzuje a ikdyz najdeš nějakou výjimku, že by se o tom třeba aspoň trošku bavila a hodně se snaží, tak té ztracené to nesahá ani po kotníky, ale proč to nějak nedokáži určit. Omlouvám se za trochu osobnější zpověď, ke které jsem cítil potřebu po přečtení toho, jak jeho to nezajímá.

Zdravím tě Navštěvníku a všechny diskutujíci taky,zaujaly mě tvé příspěvky a chci se zeptat,tedy nemusíš odpovědět pokud nechceš,je to tvé svobodne rozhodnutí,chci se zeptat jestli si před lety,tedy kolem r.2015 nepsal pod nickem Sochař na "kakání partnerky"?A pak ses vytratil stejně jako ostatní skalní diskuteři jako Honzík,Leviathan a jiní.Je škoda že ta diskuze už není takova jako kdysi byvavala.Jinak jsem ráda že ses opět vratil a můžeš přispívat svymi zažitky dál.A ještě jedna otazka,nemrkneš se občas na stranku hovno.sk a neměl bys zájem podělit se o svůj vytvor na te strance?Ale taky je to jen na tobě a je to tve svobodne rozhodnutí.Přeju tobě a všem ostatním krásny večer a pohodove kakání nebo pokakání.

Ahoj Ivko. Nejsi náhodou v soukromém kontaktu s Pavkolem? Že by jsi věděla co je s ním? Úplně zmizel. Že z doktorky to bych chápala protože kakáni partnerky je mrtvý a na diskuzi o čůraní na něj byli zbytečně hnusni ale všimla jsem si že nechodí ani na hovno.sk a to je divný protože tam byl prakticky denně. Pokud něco víš tak budu ráda za odpověď. Zdraví tě Kiki.