znásilnění

Všem vám moc děkuji já nemám slov že je tolik lidí kterým na mě záleží,já nejsem na to zvyklá a teď jsem na měkkkkko.Já si taky myslím že psychologa potřebuju, ale já ,po telefonu to asi nepůjde jednou jsem to zkoušela a nemohla jsem skoro nic říct je to asi tím že nevím s kým mluvím a taky jsem měla výčitky svědomí,že to trvá moc dlouho a já blokuju telefon pro někoho kdo to potřebuje víc než já..a taky je to tedy banální ale mám hrozně málo času buď jsem ve škole nebo v práci.Dneska jsem se dozvěděla že půjdu ve středu na operaci tak mě všichni držte palečky neni to nic vážnýho ale přeci.Mám utržený meniskus tak ho musí vyndat.No to jen tak mimo a můj otec já mám někdy hrozný pocit že mu křivdím.On mě sice nijak nezbožňuje říká že jsem parchant,rozmazlenej chajzlík,kráva atd. ale je to můj otec...A to že pije třeba za to nemůže má možná taky problémy...ani mezi rodiči není dobry vztah ale aspoň otec matku nebije, to zase ne, sice na sebe křičí, ale to není tak hrozný. Ale já žít v takovým manželství tak asi taky začnu pít, ale zase bych tedy nezačla být svoje děti to tedy ani náhodou.No ale to je jen představa, protože já děti mít nemůžu to je taky důvod že nemám smysl života.Dřív to byly děti a rodina dobrá rodina s láskou a tím vším, ale teď je to jen sen...řekli mi že nemůžu mít děti kvůli dřívějšímu poranění..no to jsem se toho dozvěděla co?Mějte se a dík všem zase napíšu.

Kristýno (Renčo), víš já nemyslela, že v sexu nejsi zkušená. Bylo mi jenom divné, že jestli se ti něco v dětství stalo a rodiče o tom mlčí, tak co se matce asi honí hlavou? Myslí si, že nikdy nepřijdeš a nezeptáš se na rovinu? Že tě stále bude doprovázet na gyndu? Nejsi přece malá a jak sama píšeš, cítíš, že něco není v pořádku. Opravdu asi není jiné cesty než to tajemství odhalit, ale je otázka, jestli jsi na to dost silná a silná i na to, abys unesla eventuelně pravdu jak to vlastně bylo. Zdá se mi, že v tomto si jistá nejsi. Tvé deprese a "divné stavy" pro tvůj život nejsou ale také to pravé. Myslím si, že by bylo nejlepší opravdu zkusit nějakého psychologa nebo krizové centrum - abys pochopila sama sebe. Jakmile budeš trochu moci a mít jistotu, že se můžeš osamostatnit a být nezávislá na rodičích, tak se matky přímo zeptat co to v minulosti bylo, jak je možné, že nejsi panna a nevíš o tom. A ta zranění? Co když matka (rodiče) žijí se špatným svědomím a bojí se, že ti jednou budou muset odpovědět... Možná proto jsou tací jací jsou - studení (mají strach třeba). No, to jsou stále vše dohady, zkus využít tohoto chatu a dobře míněných rad a do něčeho se pustit. Rohodně to nenechávat, aby to s tebou mávalo a otravovalo ti to život. Jistota je vždy lepší než nejistota a přeji ti hodně štěstí a hodně dobré nálady. Vím, že to nemáš jednoduché a myslíš si třeba, že se mi to radí. Ale také jsem byla kdysi dítě, slečna ... a kdyby v té době existovaly linky důvěry nebo nějaká jiná pomoc určitě bych se na ně obrátila - měla jsem otce tyrana a despotu a matka se ho bála, ale nikdy od něho neodešla. Jak moc jsem tenkrát toužila někam zavolat o pomoc. Nevzdávaj se a bojuj za svůj lepší život. Dokud jsou nějaké možnosti není nikdy pozdě. Držím palce

Kristyno, promin za to prehozeni mekkeho a tvrdeho i/y ve jmenu. Prehmatla jsem se na klavesnici. Omlouvam se Petra

Ahoj Krystino, doktorka prece musi udrzet lekarske tajemstvi a matce to rict nesmi. Pokud to opravdu dela, bez k jine. Nevim odkud jsi, ale verim, ze v okoli bydliste nemate jen jednu. Stejne tak s gynekolozkou. Pises, ze jsi uz od jedne utekla, kdyz se zacala vyptavat. Treba zrovna od ni by ses hodne dozvedela. Myslim, ze bys urcite mela vyhledat odbornou pomoc psycholozky. Pokud Te otec po cele ty roky znasilnoval a mama to vedela a nemela silu to resit, neverim, ze by Ti pomohla ted, kdybys o tom s ni chtela mluvit. Vim, ze je to pro Tebe strasne moc tezke, ale mam pocit, ze bez cizi odborne pomoci se nikam nedostanes. Tvuj pribeh je opravdu velice ,,podezrely" a nemyslim si, ze to jsou jen Tve fantazie. Zkus se tomu postavit celem a neutikat. Myslim, ze Ti to muze jedine pomoct, rozhodne ne uskodit. Zkus napriklad zavolat na nekterou linku duvery. Napriklad:Detske krizove centrum a linka duvery pro deti tyrane, zneuzivane a zanedbavane - 241484149nebolinka pomoci Alternativa - 241727763nebolinka bezpeci deti a mladeze - 800155555neboBily kruh bezpeci - 257317100,257317110,251512299Kdyz tam zavolas, urcite Ti poradi kam se obratit a co delat. Jsou zvykli resit podobne osudy, ktere mas Ty a urcite dodrzi anonymitu a Tva matka se nic nedozvi. Drzim Ti palce a pokud budes potrebovat nejakou pomoc, napis to sem a udelam co se da. Jsem psycholozka, a i kdyz se zabyvam jinym oborem nez zneuzivani, tusim, kam se obratit. Petra

Já nebudu ze sebe dělat blbce jmeno jsem si vymyslela tak se mi to trochu plete :0) trchu trapas no.K psycholožce kterou hradí pojišťovna nemužu protože je na doporučení mojí doktorky a tu kdybych požádala tak to hned obratem ví moje matka.A o to opravdu nestojím.

Ahoj Renčo nebo Kristýno ... jsi tatáž osoba ?Zjistit pravdu je někdy drsný, ale bez toho se dál neposuneš, nezbavíš se psychických problémů. Právě v tom, aby se ti podařilo to zvládnout, nezhroutit se, by ti mohl pomoct psycholog (nebo teda psycholožka, pokud máš k chlapům odpor). Navíc není nutný si to platit - v odůvodněných případech, jako je tvůj, hradí podobné věci pojišťovna, pokud si teda najdeš doktorku, která má s pojišťovnou smlouvu. Není se čeho bát, dvě moje kamarádky (z jiných důvodů, ale to je jedno) k psych. chodí, a jsou docela spokojené. A určitě nejsou blázni ...Vždycky je lepší vědět pravdu, a naučit se s ní žít, než být trvale ve strachu a nejistotě. Nebo ne?

Ahoj chceš o mě věďet víc tak tedy: s mamkou si moc nerozumím naše vztahy doma jsou trochu složitější.Já jsem od malička stale sama naši chodí z práce kolem osmé zeptaj se mně jak bylo ve škole, nic jiného je nezajíma.Já jim zdělím svoje známky a tím končí zelá naše diskuze.Mamce se nesvěřuju což je docela pochopitelné vzhledem k tomu že je mezi námy teplota pod bodem mrazu.Ale jestli si myslíš že nejsem ve věci sexu dost informovaná tak to neni pravda..ve škole se toho člověk dozví..Já dělá mi starosti spíš moje psych. mám často deprese začínám mít nálady na sebepoškozování už jsem myslela na sebevraždu astále mě to jaksi nepouští, ve škole mi říkaj psycho..protože nejsem ten tip dokonalé kamarádky stále se nesměju a ani se neumím bavit.No ale sebelítostí nic neviřeším a já to vyřešit chci!

Víš děvče, nechci tě nějak zarmoutit, ale je zřejmé, že tápeš a bojíš se špatné zprávy... No, já jsem v životě vždy optimista, ale přesto... mám z tvé zpovědi pocit, že se bojíš toho nejhoršího..., ale už se připravuješ na to, že bys raději nějakou jistotu, než nejistotu. Je ti 17 let, měla jsi přítele - mamina s tebou nikdy nemluvila o sexu nebo o antikoncepci? Není to náhodou u vás tabu? Protože, kdyby věděla, co nevíš ty, a bála by se o tebe, měla by tě chránit.. a i když je to jiná generace, už by tě měla připravit a informovat o tvém zdravotním stavu alespoň. Máš ji zřejmě ráda, ale důvěřujete si, svěřujete si, není otec náhodou despota? To zřejmě stačí napoprvé, otázek až, až... Ale abych mohla alespoň trochu radit, musím znát člověka blíž. Myslíš si to také (je mi 46)

Ahoj predpokladam že to bylo pro mě. dík že jsi si to přečetla ta dýlka byla odstrašující.To co jsi napsala asi dost jasně říká že si myslíš že je to tedy všechno možné no abych řekla pravdu moc jsi mě nepotěšila.To je jen taková ironická poznámka.To že by to mamka všechno věděla mě děsí a stále si říkám že to není možné to by přeci neudělala...Třeba jsem opravdu byla znásilněna ale někým úplně jiným a pak jsem prostě měla noční můry a mamka mě toho chtěla ušetřit když zjistila že si to nepamatuju tak mi to prostě neřekla ne?Já opravdu nic nevím.Vím, že bych to vyřešila kdybych se snažila si vzpomenout ale mám z toho strašný strach...

Ahoj,myslím, že máš nejvyšší čas probrat to všechno s mamkou,za ty roky ví jaký je tvůj otec,že je to pravda jen si to nechce přiznat,nevím jakou máš mamku, jsem přesvědčena že mamka o tom co ti otec dělal ví, jen to nechce přiznat, jsou to šílené lidské vlastnosti a tak člověk mermomocí zavírá oči a nechce to vidět, ale jestli se z toho chceš dostat tak se braň,určitě zkus nějakou psycholožku nebo jiného lékaře ten ti poradí,jinak to strašidlo v tobě poroste a utrápíš se

Ahoj je mi 17 a rozhodla jsem se, že sem napíšu nejsem schopná to někomu říct a ani asi nebudu tak aspoň to.Taky se bojím, že se mi vysmějí když to někde řeknu..Ale zajímá mě co si o tom myslí někdo jiný.Poslední dobou jsem si dala některé věci dohromady a došla jsem k závěru, že se někdy něco stalo.Začalo to tím že jako malá (v 5 možná i dřív nejsem si jistá-7l.) jsem měla skoro každou moc noční můry, zdálo se mi, že ke mně někdo chodí, nejdřív si nepamatuji co se dělo, vím jenom, že jsem se vždy hrozně bála jít spát. Později mi ta postava začala ubližovat a vím, že mě to hrozně bolelo, ale že lepší bylo, když jsem ležela a nehýbala se.Nic víc si nepamatuji. Jako malá jsem byla přesvědčená, že to nebyl sen a hrozně jsem brečela když jsem měla jít spát.Rodiče mě ale přesvědčili, že to jsou jen sny.Později jsem se dozvěděla, že všechny děti mají takové noční můry a už jsem se tím nezabývala. Pak si vzpomínám, že mi mamka mojí kamarádky přišla vynadat, že nutím její dceru si hrát s panenkama nemravným způsobem, no mě to přišlo vždycky normální (slíkaly jsme je a hraly si na to, že to jako dělaj, no musím přiznat, že jsem to vždy navrhla já ale ona nikdy nebyla proti.).V té době mi bylo asi 8 nebo 9 takže bych teoreticky neměla být tak zkušená ne?:0) Od dětství se semnou taky táhnou gynekologické problémy nepamatuji si kdy to začlo.Vím jenom, že jsem byla pečená vařená na gyndě a nenáviděla jsem to tam.Vždy jsem tam chodila s mamkou a oni s mnou dělaly co mohly všude možně, ale nikde mi nepomohly.A taky jsem se nikdy nedozvěděla co mi vlastně je, ani když jsem byla starší.Vím jen to, že jsem měla bolesti a krvácela jsem, no to trvá až do teď.(i mimo mé dny :0)Pak mi bylo 15 a já začala chodit s klukem, předtím jsem moc zkušeností neměla, možná tak pusa ve školce nebo tak a sem tam nějaká ta ,,opravdová´´ pusa. A přišel hlavní kámen úrazu..Chodily jsme spolu půl roku a nedostali jsme se dál než k líbání a i to musel iniciovat on. Nechápala jsem co mi je on byl ale senzační a nechával mě být. No ale pak jem si řekla, že už to tak dál nejde a šla jsem za ním, že zkusíme něco víc no a když se dotýkal on mě nijak mi to nevadilo, ale že by mi to bylo nějak příjemný to teda zase ne, ale když chtěl abych se dotkla já jeho a svlík se tak jsem se pozvracela a utekla jsem. A tehdy mě napadlo, že asi tedy nebudu úplně v pořádku. Po roce a půl jsem si řekla, že jsem připravená se sním milovat přeci ho miluji tak co?No a utekla jsem zase, a pak jsem se sním rozešla teď se klukům vyhýbám obloukem nechci žádný vztah mám z toho strach, ale to je teď jedno.Po tom rozchodu jsem si uvědomila, že se mi vlastně všichni chlapi hnusej, ale předtím mi to nedošlo.Nedávno jsem šla zase s mamkou na gyndu a když doktorka skončila zavolala si tam mamku a mě poslaly pryč a něco si tam šuškaly, naštvala jsem se a došla si k úplně jiný doktorce, která nemá s mamkou nic společnýho a co jsem se nedozvěděla?Nejsem panna a mám vevnitř jizvy.Ta doktorka se tvářila divně, už když jsem tam přišla a řekla jsem jí, že chci vědět jestli jsem panna nebo ne.Po vyšetření se tvářila ještě divnějc a začla se vyptávat, tak jsem odešla a už jsem tam nešla. Vím, že o pannenství se dá přijít mnoha jinými způsoby, než tím klasickým a to jsem si taky dlouho říkala: Někde jsem upadla to se stává, ale pak jsem si to dala všechno dohromady a už mi to tak jasný nepřišlo.Teď se půl roku ptám co se vlastně děje?Proč si nic nepamatuju, přece kdyby se mi něco stalo, tak si to budu pamatovat ne?Zeptala jsem se jedné učitelky na škole, která je dost zkušená v medicíně, jestli je možné, že by někdo zažil nějaké trauma v dětství a nepamatoval si to a ona mi řekla, že ano že se tak tělo může bránit třeba před kolapsem. Tak jsem začala uvažovat, že jestli mě opravdu někdo znásilnil tak kdo?A moje myšlenka padla na otce, když jsem měla ty noční můry, ta postava za mnou chodila každou noc a kdo jiný

Ahoj teď napíšu něco stráááááášně dlouhýho ale prosím přečtěte si to někdo potřebuju poradit!!!!PROSÍM!!!(no teď eště ne je to ten další dopis)

Je hrozné,čeho všeho jsou někteří muži schopní.Chce se mi brečet,když si pročítám Vaše zážitky.Vydávám časopis Riotgirrrl a nyní pracujeme na čísle,které je celé věnováno násilí na ženách(tedy i znásilnění).Ráda bych,kdybyste mi některá napsala.Buď svůj příběh a kdybyste byla některá ochotná,tak i rozhovor.Slibuji,že by vše bylo anonymní.Email:Joan"email.czO takových věcech se musí psát.Musíme mít právo se bránit,nemáme se za co stydět.To ONI.Hodně síly do budoucna.L

Beha mi z toho husi kuze po zadech Kdyz me bylo dvanact osahaval me v nasem parku nejaky dospely chlap ,sice jen pres obleceni ale ja mu tehdy utek pamatuju si jak vypada a myslim si ze by me ted asi nerad potkal "mam ve 30 uz trochu veci bicepsy nez ve dvanacti". Chtel bych vam aspon poradit,kdybych byl vami napsal bych dopis jeho manzelce ,se vsim vsudy pekne dopodrobna "pokud nejakou ma" A na miste vaseho pritele? nakopal bych mu koule az do mozku :(.

V 7 letech...To je opravdu STRASNE. Ja mam urcity problem - mam psychicke potize (deprese, strach z lidi, nervozita, hysterie, snadna stresovanost); "prvni" sex jsem mela v 15 letech, bohuzel jsem trpela vaginismem - to je kdyz zena stahuje pochvu tak sex pak STRASNE boli (ale ja si toho nebyla vedoma, ze delam neco takoveho, proste to strasne bolelo - nutno dodat, ze to byl sex dobrovolny a chteny). Muj pritel taky zjistil, ze fyziologicky uz nejsem panna (pred stykem). Coz nechapu - v detsvi jsem sice mela uraz, ktery se tykal teto oblasti tela a i to trochu krvacelo, ale bylo to pres 2 vrstvy obleceni! Takze se mi nezda toto pravdepodobne. Navic me psychicke problemy a prave i tyto problemy sexualni ukazuji na sexualni zneuziti. Az na to, ze ja si na to proste nepamatuji. Musela jsem byt hodne mala. Zajima me, zda je toto mozne (ze si na to nepamatuji ale presto mam pdoobne potize, zad se muze jednat o znasilneni). Nutno dodat, ze nejsem zadyn zazrak, zrozeny bez panenske blany, ta je dokonce naprosto znatelne perforovana a velmi silna (zadne "odpaneni" pri sportu apod.). Dekuji za vase zkusenosti.

Tak to je fakt strašný.V sedmi letech tohle prožít.Nechápu tadyty lidi,připadaj mi jak nějaký nefungující lidský zrůdy.Ono se mu to vrátí.

Psala jsem ten první článek.Já jsem to bohužel nikomu neřekla. V té době, kdy mě znásilnil jsem byla malinká. Nevim přesně kolik mi bylo, ale pamatuju si, že jsem nosila jenom spodní díl plavek (ty jsem také měla na sobě těsně před TÍM), takže počítám tak... sedm? To že to bylo ZNÁSILNĚNÍ jsem si uvědomila až po delší době!! Tím pádem jsem nepočítala s tím, že by mi někdo uvěřil. Nejspíš by to považovali za mojí snahu upoutat pozornost! Já si za to teď nadávám, protože ten "pán" (to zvíře!!!) stále běhá na svobodě a ještě ke všemu vím kde bydlí - v paneláku kde bydlí mí prarodiče, takže pokaždé když jdu na návštěvu tak se jen klepu, abych ho nepotkala!! Modlím se za to, abych byla jeho jedinou obětí... Ale čím delší čas ubíhá od toho osudného dne, tím víc mi dochází, že bych se i při přiznání k ničemu nezmohla. Vždyď nemám žádné důkazy !!! (snad jen to, že nejsem od 7 let panna - ale jak i tohle dokázat, že ano?)Byla jsem srab a srabem jsem i teď.Mám teď 1 měsíc přítele. Ve svých 20 zatím nejdelší vztah!!! Stále jsem se ani jemu nesvěřila, zato jsem stihla odmítnout pohlavní styk. Myslím, že i tenhle vztah mojí vinou zase pěkně rychle skončí...

Ahoj Zuzko vím že to není jednoduché se někomu svěřit s touto věcí.Chtěla bych se tě zeptat a také ostatních, kterým se to stalo. Jestli ty, kteří vám to udělaly, jestli je policie chytila a jestli ano kolik let dostaly. Protože co jsem slyšela tak soudy za znásilnění nedávají moc let a to je podle mě strašné. Protože by podle mě měly dosta velmi vysoký trest.

Kazdy ma pravo na svuj nazor a po precteni tveho, Davide, bych ti prala aby se ti jednou stalo to, o cem se tady pise a pak bych chtela slyset znovu tvuj nazor na pudove jednani. Podle tebe je tedy naprosto normalni maniak, ktery ma vrozenou sexualni touhu po detech a vybiji si ji na detech z Vychodu ci pri "turistickych vyletech" do Asie? Ty deti jsou vinne tim, ze jsou male? Zeny jsou vinne tim, ze maji prsa ktera jsou pod oblecenim videt? Maji snad chodit v brneni aby nevzbuzovaly chute? Procpak si zeny nevybijeji sve pudy na muzich? Kdyz jsou muzi v plavkach tak jsou take videt jejich vnady a presto jsem neslysela, ze by nejaky muz byl nekdy znasilnen. Prala bych ti, za tvoje nazory, aby te chytila banda cikanek, spoutala te a s nozem na krku se na tobe pekne vyradila. A to vsechno jen proto, ze jsi muz a zeny maji pudy!!!

Milé ženy, nehodlám v žádném případě obhajovat násilné činy mužů, ale zamýšlíte se také samy nad sebou? Mužský sexuální pud nepředěláte, stejně jako my muži nepředěláme vaše základní instinkty - musíme se s tím všichni naučit žít. Jenže jak většina žen a dívek zachází se svým "ženstvím", jakmile přijde na to, že je to něco, po čem muži baží? Začne s tím všelijak "kupčit" a "hospodařit" jako s nějakým potenciálem, jehož pomocí lze muže přimět k ledasčemu. Velmi mnohým z vás dělá dobře, když můžete muže vizuálně i slovně dráždit, když jsou vedle vás nesví... To věru není pěkné. Většina mužů se svému vrozenému pudu ubrání (nemyslete si, není to nic příjemného, čelit každý den vašim minisukním a jinak obnaženým tělům!), ale někteří ne. Za druhé se pak zamyslete nad tím, s jakými muži "zacházíte" - pokud se stýkáte s (byť zábavnými) primitivy, nedivte se, čeho se pak můžete dočkat. Závěrem: prakticky všichni muži, kteří chtějí "legálně" získat ženu, se musí přizpůsobit onomu stupidnímu rituálu, který ženy většinou za tímto účelem vyžadují. Co kdybyste také jednou vy vzaly na vědomí to, co má vrozené muž? On si to (narozdíl vás s vaším lpěním na podivných seznamovacích tanečcích) nevybral!