znásilnění

Ahoj chceš o mě věďet víc tak tedy: s mamkou si moc nerozumím naše vztahy doma jsou trochu složitější.Já jsem od malička stale sama naši chodí z práce kolem osmé zeptaj se mně jak bylo ve škole, nic jiného je nezajíma.Já jim zdělím svoje známky a tím končí zelá naše diskuze.Mamce se nesvěřuju což je docela pochopitelné vzhledem k tomu že je mezi námy teplota pod bodem mrazu.Ale jestli si myslíš že nejsem ve věci sexu dost informovaná tak to neni pravda..ve škole se toho člověk dozví..Já dělá mi starosti spíš moje psych. mám často deprese začínám mít nálady na sebepoškozování už jsem myslela na sebevraždu astále mě to jaksi nepouští, ve škole mi říkaj psycho..protože nejsem ten tip dokonalé kamarádky stále se nesměju a ani se neumím bavit.No ale sebelítostí nic neviřeším a já to vyřešit chci!

Víš děvče, nechci tě nějak zarmoutit, ale je zřejmé, že tápeš a bojíš se špatné zprávy... No, já jsem v životě vždy optimista, ale přesto... mám z tvé zpovědi pocit, že se bojíš toho nejhoršího..., ale už se připravuješ na to, že bys raději nějakou jistotu, než nejistotu. Je ti 17 let, měla jsi přítele - mamina s tebou nikdy nemluvila o sexu nebo o antikoncepci? Není to náhodou u vás tabu? Protože, kdyby věděla, co nevíš ty, a bála by se o tebe, měla by tě chránit.. a i když je to jiná generace, už by tě měla připravit a informovat o tvém zdravotním stavu alespoň. Máš ji zřejmě ráda, ale důvěřujete si, svěřujete si, není otec náhodou despota? To zřejmě stačí napoprvé, otázek až, až... Ale abych mohla alespoň trochu radit, musím znát člověka blíž. Myslíš si to také (je mi 46)

Ahoj predpokladam že to bylo pro mě. dík že jsi si to přečetla ta dýlka byla odstrašující.To co jsi napsala asi dost jasně říká že si myslíš že je to tedy všechno možné no abych řekla pravdu moc jsi mě nepotěšila.To je jen taková ironická poznámka.To že by to mamka všechno věděla mě děsí a stále si říkám že to není možné to by přeci neudělala...Třeba jsem opravdu byla znásilněna ale někým úplně jiným a pak jsem prostě měla noční můry a mamka mě toho chtěla ušetřit když zjistila že si to nepamatuju tak mi to prostě neřekla ne?Já opravdu nic nevím.Vím, že bych to vyřešila kdybych se snažila si vzpomenout ale mám z toho strašný strach...

Ahoj,myslím, že máš nejvyšší čas probrat to všechno s mamkou,za ty roky ví jaký je tvůj otec,že je to pravda jen si to nechce přiznat,nevím jakou máš mamku, jsem přesvědčena že mamka o tom co ti otec dělal ví, jen to nechce přiznat, jsou to šílené lidské vlastnosti a tak člověk mermomocí zavírá oči a nechce to vidět, ale jestli se z toho chceš dostat tak se braň,určitě zkus nějakou psycholožku nebo jiného lékaře ten ti poradí,jinak to strašidlo v tobě poroste a utrápíš se

Ahoj je mi 17 a rozhodla jsem se, že sem napíšu nejsem schopná to někomu říct a ani asi nebudu tak aspoň to.Taky se bojím, že se mi vysmějí když to někde řeknu..Ale zajímá mě co si o tom myslí někdo jiný.Poslední dobou jsem si dala některé věci dohromady a došla jsem k závěru, že se někdy něco stalo.Začalo to tím že jako malá (v 5 možná i dřív nejsem si jistá-7l.) jsem měla skoro každou moc noční můry, zdálo se mi, že ke mně někdo chodí, nejdřív si nepamatuji co se dělo, vím jenom, že jsem se vždy hrozně bála jít spát. Později mi ta postava začala ubližovat a vím, že mě to hrozně bolelo, ale že lepší bylo, když jsem ležela a nehýbala se.Nic víc si nepamatuji. Jako malá jsem byla přesvědčená, že to nebyl sen a hrozně jsem brečela když jsem měla jít spát.Rodiče mě ale přesvědčili, že to jsou jen sny.Později jsem se dozvěděla, že všechny děti mají takové noční můry a už jsem se tím nezabývala. Pak si vzpomínám, že mi mamka mojí kamarádky přišla vynadat, že nutím její dceru si hrát s panenkama nemravným způsobem, no mě to přišlo vždycky normální (slíkaly jsme je a hraly si na to, že to jako dělaj, no musím přiznat, že jsem to vždy navrhla já ale ona nikdy nebyla proti.).V té době mi bylo asi 8 nebo 9 takže bych teoreticky neměla být tak zkušená ne?:0) Od dětství se semnou taky táhnou gynekologické problémy nepamatuji si kdy to začlo.Vím jenom, že jsem byla pečená vařená na gyndě a nenáviděla jsem to tam.Vždy jsem tam chodila s mamkou a oni s mnou dělaly co mohly všude možně, ale nikde mi nepomohly.A taky jsem se nikdy nedozvěděla co mi vlastně je, ani když jsem byla starší.Vím jen to, že jsem měla bolesti a krvácela jsem, no to trvá až do teď.(i mimo mé dny :0)Pak mi bylo 15 a já začala chodit s klukem, předtím jsem moc zkušeností neměla, možná tak pusa ve školce nebo tak a sem tam nějaká ta ,,opravdová´´ pusa. A přišel hlavní kámen úrazu..Chodily jsme spolu půl roku a nedostali jsme se dál než k líbání a i to musel iniciovat on. Nechápala jsem co mi je on byl ale senzační a nechával mě být. No ale pak jem si řekla, že už to tak dál nejde a šla jsem za ním, že zkusíme něco víc no a když se dotýkal on mě nijak mi to nevadilo, ale že by mi to bylo nějak příjemný to teda zase ne, ale když chtěl abych se dotkla já jeho a svlík se tak jsem se pozvracela a utekla jsem. A tehdy mě napadlo, že asi tedy nebudu úplně v pořádku. Po roce a půl jsem si řekla, že jsem připravená se sním milovat přeci ho miluji tak co?No a utekla jsem zase, a pak jsem se sním rozešla teď se klukům vyhýbám obloukem nechci žádný vztah mám z toho strach, ale to je teď jedno.Po tom rozchodu jsem si uvědomila, že se mi vlastně všichni chlapi hnusej, ale předtím mi to nedošlo.Nedávno jsem šla zase s mamkou na gyndu a když doktorka skončila zavolala si tam mamku a mě poslaly pryč a něco si tam šuškaly, naštvala jsem se a došla si k úplně jiný doktorce, která nemá s mamkou nic společnýho a co jsem se nedozvěděla?Nejsem panna a mám vevnitř jizvy.Ta doktorka se tvářila divně, už když jsem tam přišla a řekla jsem jí, že chci vědět jestli jsem panna nebo ne.Po vyšetření se tvářila ještě divnějc a začla se vyptávat, tak jsem odešla a už jsem tam nešla. Vím, že o pannenství se dá přijít mnoha jinými způsoby, než tím klasickým a to jsem si taky dlouho říkala: Někde jsem upadla to se stává, ale pak jsem si to dala všechno dohromady a už mi to tak jasný nepřišlo.Teď se půl roku ptám co se vlastně děje?Proč si nic nepamatuju, přece kdyby se mi něco stalo, tak si to budu pamatovat ne?Zeptala jsem se jedné učitelky na škole, která je dost zkušená v medicíně, jestli je možné, že by někdo zažil nějaké trauma v dětství a nepamatoval si to a ona mi řekla, že ano že se tak tělo může bránit třeba před kolapsem. Tak jsem začala uvažovat, že jestli mě opravdu někdo znásilnil tak kdo?A moje myšlenka padla na otce, když jsem měla ty noční můry, ta postava za mnou chodila každou noc a kdo jiný

Ahoj teď napíšu něco stráááááášně dlouhýho ale prosím přečtěte si to někdo potřebuju poradit!!!!PROSÍM!!!(no teď eště ne je to ten další dopis)

Je hrozné,čeho všeho jsou někteří muži schopní.Chce se mi brečet,když si pročítám Vaše zážitky.Vydávám časopis Riotgirrrl a nyní pracujeme na čísle,které je celé věnováno násilí na ženách(tedy i znásilnění).Ráda bych,kdybyste mi některá napsala.Buď svůj příběh a kdybyste byla některá ochotná,tak i rozhovor.Slibuji,že by vše bylo anonymní.Email:Joan"email.czO takových věcech se musí psát.Musíme mít právo se bránit,nemáme se za co stydět.To ONI.Hodně síly do budoucna.L

Beha mi z toho husi kuze po zadech Kdyz me bylo dvanact osahaval me v nasem parku nejaky dospely chlap ,sice jen pres obleceni ale ja mu tehdy utek pamatuju si jak vypada a myslim si ze by me ted asi nerad potkal "mam ve 30 uz trochu veci bicepsy nez ve dvanacti". Chtel bych vam aspon poradit,kdybych byl vami napsal bych dopis jeho manzelce ,se vsim vsudy pekne dopodrobna "pokud nejakou ma" A na miste vaseho pritele? nakopal bych mu koule az do mozku :(.

V 7 letech...To je opravdu STRASNE. Ja mam urcity problem - mam psychicke potize (deprese, strach z lidi, nervozita, hysterie, snadna stresovanost); "prvni" sex jsem mela v 15 letech, bohuzel jsem trpela vaginismem - to je kdyz zena stahuje pochvu tak sex pak STRASNE boli (ale ja si toho nebyla vedoma, ze delam neco takoveho, proste to strasne bolelo - nutno dodat, ze to byl sex dobrovolny a chteny). Muj pritel taky zjistil, ze fyziologicky uz nejsem panna (pred stykem). Coz nechapu - v detsvi jsem sice mela uraz, ktery se tykal teto oblasti tela a i to trochu krvacelo, ale bylo to pres 2 vrstvy obleceni! Takze se mi nezda toto pravdepodobne. Navic me psychicke problemy a prave i tyto problemy sexualni ukazuji na sexualni zneuziti. Az na to, ze ja si na to proste nepamatuji. Musela jsem byt hodne mala. Zajima me, zda je toto mozne (ze si na to nepamatuji ale presto mam pdoobne potize, zad se muze jednat o znasilneni). Nutno dodat, ze nejsem zadyn zazrak, zrozeny bez panenske blany, ta je dokonce naprosto znatelne perforovana a velmi silna (zadne "odpaneni" pri sportu apod.). Dekuji za vase zkusenosti.

Tak to je fakt strašný.V sedmi letech tohle prožít.Nechápu tadyty lidi,připadaj mi jak nějaký nefungující lidský zrůdy.Ono se mu to vrátí.

Psala jsem ten první článek.Já jsem to bohužel nikomu neřekla. V té době, kdy mě znásilnil jsem byla malinká. Nevim přesně kolik mi bylo, ale pamatuju si, že jsem nosila jenom spodní díl plavek (ty jsem také měla na sobě těsně před TÍM), takže počítám tak... sedm? To že to bylo ZNÁSILNĚNÍ jsem si uvědomila až po delší době!! Tím pádem jsem nepočítala s tím, že by mi někdo uvěřil. Nejspíš by to považovali za mojí snahu upoutat pozornost! Já si za to teď nadávám, protože ten "pán" (to zvíře!!!) stále běhá na svobodě a ještě ke všemu vím kde bydlí - v paneláku kde bydlí mí prarodiče, takže pokaždé když jdu na návštěvu tak se jen klepu, abych ho nepotkala!! Modlím se za to, abych byla jeho jedinou obětí... Ale čím delší čas ubíhá od toho osudného dne, tím víc mi dochází, že bych se i při přiznání k ničemu nezmohla. Vždyď nemám žádné důkazy !!! (snad jen to, že nejsem od 7 let panna - ale jak i tohle dokázat, že ano?)Byla jsem srab a srabem jsem i teď.Mám teď 1 měsíc přítele. Ve svých 20 zatím nejdelší vztah!!! Stále jsem se ani jemu nesvěřila, zato jsem stihla odmítnout pohlavní styk. Myslím, že i tenhle vztah mojí vinou zase pěkně rychle skončí...

Ahoj Zuzko vím že to není jednoduché se někomu svěřit s touto věcí.Chtěla bych se tě zeptat a také ostatních, kterým se to stalo. Jestli ty, kteří vám to udělaly, jestli je policie chytila a jestli ano kolik let dostaly. Protože co jsem slyšela tak soudy za znásilnění nedávají moc let a to je podle mě strašné. Protože by podle mě měly dosta velmi vysoký trest.

Kazdy ma pravo na svuj nazor a po precteni tveho, Davide, bych ti prala aby se ti jednou stalo to, o cem se tady pise a pak bych chtela slyset znovu tvuj nazor na pudove jednani. Podle tebe je tedy naprosto normalni maniak, ktery ma vrozenou sexualni touhu po detech a vybiji si ji na detech z Vychodu ci pri "turistickych vyletech" do Asie? Ty deti jsou vinne tim, ze jsou male? Zeny jsou vinne tim, ze maji prsa ktera jsou pod oblecenim videt? Maji snad chodit v brneni aby nevzbuzovaly chute? Procpak si zeny nevybijeji sve pudy na muzich? Kdyz jsou muzi v plavkach tak jsou take videt jejich vnady a presto jsem neslysela, ze by nejaky muz byl nekdy znasilnen. Prala bych ti, za tvoje nazory, aby te chytila banda cikanek, spoutala te a s nozem na krku se na tobe pekne vyradila. A to vsechno jen proto, ze jsi muz a zeny maji pudy!!!

Milé ženy, nehodlám v žádném případě obhajovat násilné činy mužů, ale zamýšlíte se také samy nad sebou? Mužský sexuální pud nepředěláte, stejně jako my muži nepředěláme vaše základní instinkty - musíme se s tím všichni naučit žít. Jenže jak většina žen a dívek zachází se svým "ženstvím", jakmile přijde na to, že je to něco, po čem muži baží? Začne s tím všelijak "kupčit" a "hospodařit" jako s nějakým potenciálem, jehož pomocí lze muže přimět k ledasčemu. Velmi mnohým z vás dělá dobře, když můžete muže vizuálně i slovně dráždit, když jsou vedle vás nesví... To věru není pěkné. Většina mužů se svému vrozenému pudu ubrání (nemyslete si, není to nic příjemného, čelit každý den vašim minisukním a jinak obnaženým tělům!), ale někteří ne. Za druhé se pak zamyslete nad tím, s jakými muži "zacházíte" - pokud se stýkáte s (byť zábavnými) primitivy, nedivte se, čeho se pak můžete dočkat. Závěrem: prakticky všichni muži, kteří chtějí "legálně" získat ženu, se musí přizpůsobit onomu stupidnímu rituálu, který ženy většinou za tímto účelem vyžadují. Co kdybyste také jednou vy vzaly na vědomí to, co má vrozené muž? On si to (narozdíl vás s vaším lpěním na podivných seznamovacích tanečcích) nevybral!

Sono, na zacatku prispevku pises, ze jsi to nechtela rici zadnemu ze svych kluku, ze to byl tvuj vlastni bratr, protoze by ho zabili. Z posledni zkusenosti vsak jiz sama vis, ze to tak neni, protoze tvuj kluk ho nejen nezabil ale navic se s tebou po tydnu rozesel. Nevim, jestli to bylo kvuli tomu nebo snad kvuli jinym neshodam. Kazdopadne to asi nebyla tak velka laska jak to vypadalo. Az potkas opravdovou lasku tak uvidis, ze to bude vsechno jinak, protoze ten, ktery te bude opravdove milovat, ti bude v pripade nouze stale blizko a pomuze ti, rozhodne te neopusti. Castecne chapu tve rodice, nikomu preci neudela radost dozvedet se, ze neco

Po přečtení této stránky jsem ráda,že se můžu připojit a sdělit i mé zážitky,které nemohu z mysli vymazat.Mám pocit viny,že se mi to stalo 2.Jednou v patnácti pak v osmnácti.je to už 20 let a přesto je mi z toho hůř než v té době.Nepomohla mi ani návštěva psychiatra.Nemůžu se stále o těch zážitcích bavit jak bych chtěla otevřeně,protože se za to stydím.Chtěla bych vědět něco blíže o regresní terapii popřípadě nějaký kontakt.

Ahoj. Stalo se mi neco podobneho, ale ne uplne. V mych 14-ti letech za mnou prisel bracha a rekl mi, ze by to chtel zkusit...Ja jsem mu rekla ze ne, ale on porad nalehal az jsem svolila. Ale on potom za mnou chodil porada kdyz jsem mu rekla ne, tak si to stejne vzal sam... Neuvedomovala jsem si, jak moc me to poznamenalo, ale kdyz jsem zacala chodit, libali jsme se, ale dal jsem jej nenehcala zajit. Vzdycky jsem se rozplakala, a on to nechapal a byl strasne zklamany, ze mi nejak ublizil. Musela jsem mu rict vysvetleni, a proto jsem si vymyslela, ze me nekdo znasilnil. Nemohla jsem mu preci rict, ze to byl muj vl. bratr, zabil by ho...Presli jsme to, ale stejne me to porad trapilo az jsem si jednou vzala prasky a zapila to alkoholem.. Napsala jsem to kamosce (stalo se ji neco podobneho a tak jsem ji to rekla...rekla jse i to, je jsem si vzala prasky a zapila)a kamoska zavolala memu klukovi, ten zavolal brachovi, a oba prijeli domu, vzbudili nase a okamzite zacalo proc. Nechtelaj jsem s nikym mluvit, jenom s mym klukem. Vsichni do me porad dotirali, az mamka vydobyla z meho kluka cislo na tu kamaradku a ta nasim rekla, ze jue to kvuli tomu znasilneni...(myslela si, ze to mi rodice vi). Prvni reakce me matky byla : A nevymyslela si to? Muj kluk sel ke me a rekl mi, ze to Zita rekla. Ja jsem se rozbrecela a rekla jsem mu :Ty nic nevis... A rekla jsem mu celou pravdu, on mi potom rekl,at to reknu nasim a nasi opet neverili.. Muj otec se k tomu vyjadril : Ja budud delat, ze jsem nic neslysel! Za tyden se se mnou muj kluk rozesel. a ja jsem se pokusila o sebevrazdu... Miluji ho stale, a myslim na nej skoro porad...

Prehledla jsem, ze tam tvoje adresa uz byla. Ozvu se.

Ja nevim, jestli te to nekdy prejde. Vis, ani si uz presne nepamatuji jak jsem se citila tyden ci mesic potom. Je to davno. Neda se to zapomenout, vymazat to a schovavat nekde v podvedomi by byl prvni naznak patologie. Myslim, ze je rozumne na to prilis nemyslet, zbytecne je plakat nad rozlitym mlekem, placat se ve vlasni sebelitosti ... hlavni je vzit si z toho ponauceni, to by melo stacit, to je znakem moudrosti. Nekomu treba muze pomoci rici to partnerovi i kdyz se na samotne udalosti nic nezmeni. Rozdeleny smutek, polovicni smutek? Mozna, pro mne to ale neplati. Asi bych nesnesla otazky typu "Jak jsi se dostala do te situace?" nebo "Jak se to mohlo dostat tak daleko?" nebo "Jak jsi ty, takove inteligentni devce, mohla uverit takovemu hlupakovi?" a tak podobne, nakonec bych snad musela vysvetlovat sve jednani ja a ne oni.Kazdopadne, nekdy, malokdy, na to myslim. Jedine, co mi zustalo, ze se nemohu divat na sceny sexualniho nasili v televizi nebo v kine, z toho mam tiche hystericke zachvaty. Ja vim, ze je to jen simulace, jenze mi to pripomina vsechno realne nasili pachane na zenach, ktere se denne odehrava ve vsech zemich sveta. PS: Alexandro, napis mi e-mailovou adresu, ja ti odpovim.

Jo neviděli jste někdo film Pianistka ? je tam jedna scéna na WC,nebudu popisovat o co šlo,kdo viděl,ví, ale tahle scéna mne velmi velmi oslovila a byla mi tak strašně blízká ! A přitom je to špatně...