znásilnění

ivo,za prve,ty prece nejsi prostitutka,a ikdybys byla,to prece jeste neynamena,ze by ti to nevadilo,navic spouste holkam to nevadi a nejsou prostitutky,neohliyej se,co ostatni muyou a nemuzou,ale co muzes TY,co ti pomuze,myslet si,coi asi jsou schopnty jiny holky...pokud cely svet nebude chtit kourit a ty ano,tak to delej, pokud by cely svet kouril a ty nechtela,tak to nedelej.....nevim,jak na tom doopravdy jste s pritelem,to musis citit sama,jestli te miluje,ale pokud by te nemiloval a zalezelo mu jen na tomhle jedinem,prece by s tebou nebyl si myslim,jo a jeste neco,pokud mas vayne spatonou ykusenost,tvuj pritel te muze milovat sebevic,nepomuze to,ta nechut je pak silnejsi ney laska,neni vse jak v pohadkach,ze laska znici vsecky neprijemnosti,naopak,spoustu jich i prinasi,ale jen proto,zbychom se diky reseni problemu vyvijeli,tak to nevydavej,prvni kroky uz jsi udelala napsanim na doktorku,zatim,pa,k.

jo, archanděl_gabriel si ho může rovnou naložit do lihu!!!!!!!!!

ahoj děvčata, zkuste vymazat tyto psychické zážitky pomocí kineziologie, tuto metodu používám a je mimořádně účinná. Pokud chcete bližší informace, můžete mi zavolat na mobil 604899391. ahoj Slávka

archanděli gabrieli, ty seš takovej chudák a to určitě úplně všude a toho tvýho camprdlíka si můžeš klidně useknout, nikomu chybět nebude. A mě můžeš věřit, já jsem nikdy znásilněná nebyla, ale na takovéhle primitivní ubožáčky mám nos. stáňa

Kapko dekuji, budu nad tim uvazovat. Sice mi rikal, ze me chape, ze me nutit do niceho nebude, co by z toho mel, ale stejne mam strach. Asi jsem se nikdy neoddala opravdove lasce, protoze me nikdo nemiloval tak, abyto clovek prekonal. Myslim si, ze kdybych vedela, ze me ten clovek opravdu miluje celou svou dusi, urcite bych to aspon zkusila, ale takhle nevim. Myslim si, ze je to vrchol duvernosti. Ale asi jsem naivni, ze. Slapky to delaji bezne kazdemu a nevadi jim to!

kdyz se ti udela spatne, tak urcite ne najednou,ucitis to,takze toho zavcas nechas,aby to nebylo jeste horsi, mozna zacnes jen jednou pusou a radsi hned pryc,az zjistis,ze ti ta pusa nevadi,das dve,tri a casem se z nich mozna stane polibek,mozna ne. A neboj se,co si bude myslet,tim se jeste vic nervujes,je mozne,ze presne nechape,co se ti odehrava v hlave,ale urcite pochopi,ze nutit te do neceho,z ceho ti neni nadvakrat te nemuze,kdyz te ma rad, jen mu obcas zdurazni,ze on za to nemuze. TO,ze to je davno,neznamena vubec nic,pokud sis to zasunula do podvedomi nezpracovane a doposud tomu nevenovala pozornost,mozna je to hrozny,ale nebran se tomu,kdyz jsi sama,zkus na ten zazitek myslet,pokud te to nuti,ale ne jako mala (myslim,zes byla mala) holka,jako dospela,ktera uz muze rict,co chce a nechce, predstav si sebe jako malou,pohlad se, obejmi se,...zni to drasticky,takhle si to predstavovat a vzpominat na to,ale aspon si to naplanujes,neskoci to na tebe necekane,pak mozna uz budes vedet,co muzes cekat,kdyz se pokusis ve sprse polibit pritele na penis a nebudes se toho tak bat. Ale rozhodne v tom libani nepokracuj moc rzchle a kdyby ti to delalo vazne velke problemy,a pokud se necitis na ozivovani vypominek sama,najdi si psycholozku,nech si poradit treba na mistni lince duvery nebo od znamych,kterym veris, pokud bys chtela a mela velky strach tam jit,popros pritele,jestli by te tam doprovodil,nemusi jit s tebou dovnitr,uz to je velka pomoc,kdyz tam s tebou jde a pocka na tebe venku nebo si te pak vyzvedne. Nechod do poradny,tam ti v tomhle nepomuzou,zkus rovnou klinickeho psychologa,je to sice proces zdlouhabejsi,ale stoji vetsinou za to,ne proto,abys mohla pritele kourit,ale proto,aby ses ty sama zbavila vnitriho napeti a strachu,ktery asi v sobe nevedomky nosis,to,ze se pak mozna budes i mene bat techto praktik,je jen takovy bonus. A co hlavne,neyapomen,ze s kourenim maji problem i zeny,ktere zadne podobne trauma nezazily,takze se vaye nesmis divit,ze ti to nejde. Promysli,co udelas a klido napis,k.

dekuji za radu, ale co kdyz to neustojim a udela se mi spatne?Vim, je to uz davno, ale jen myslenka na to mi sevre zaludek. Co si pak o me pomysli?

ahoj ivo,pokud sis precetla celou tuhle diskusi,vis,jak strasne je teyke se s necim podobnym vyrovnat a ze neni jiste,jestli se to zda kdy vubec povede,neylob se na sveho pritele,nejspis vubec nechape,o co jde a ani to chapat dost dobre nemuze,pokud to nezazil,byt tebou bych se do niceho nenutila,jo,jiste,mozna se o neco ochuzujes,ale proc bys mela vic trpet jen aby ses neochudila o neco jineho,kdovi,jestli by to stalo za to,snad pozdeji...ted tve zazitky.. proste chapu,ze nemuzes jednoduse pustit z hlavy jako neumyte nadobi a oddat se milovani. Byt tebou se nepokousim na to nemyslet a zapomenout,to se stejne nepodari,spis se pomalu naucit chapat,ze tohle je nekdo jiny,bude to chtit cas,mozna i psychologa (s kym jinym o tom chces mluvit? Jiste ,internet je fajn na vykecani se,ale psycholog ti da cilene dotazy tak,aby ti pomohl najit odpoved,kterou potrebujes)...pokud by ti vadila jen ta chut,poradila bzch ti sprchu,mozna stoji za to trosku plytvat vodou a zkusit to ve sprse,kde si ho muzes kdykoli umyt.

Prosim poradte, jak udelat za minulosti tlustou caru a nevracet se k ni. Jedna se mi o udalosti, ktere se staly cca pred 23 a 18 lety. Stale pri milovani na to musim myslet a nedokazu spoustu veci kvuli tomu delat, protoze mi to vyvola vzpominku, zvedne se mi zaludek a udela se mi uzko. Nikdy jsem o tom s nikym nemluvila otevrene. Partnerovi jsem vzdy jen rekla,ze mam spatne zkusenosti a ze to - treba pusou delat nemohu. On se s tim smiril a nevyzadoval to. Ted jsem poznala pritele, ktery mi rekl, ze se tim sidim o spostu zazitku a veci, ze musim odlozit hlavu pri milovani a nechat vsemu volny prubeh, ale jak se to dela? Jak se mam oddat sexu a nemyslet pri tom? Nikdy jsem takto neuvazovala a o techto strankach jsem nevedela. Prosim poradte. Dekuji

Ahoj Gerjo dík za radu co se týče toho napsání si seznamu a už jsem se do toho dala...Taky si myslím že by to mohlo pomoct přinejmenším na uspořádání myšlenek a to já v tohle chvíli opravdu potřebuju.

Petro moc ti děkuji.Já napíšu ti.Teď jsem se vrátila z nemocnice byla jsem na té operaci,no nic příjemného to tedy není ale dá se to vydržet(s injekci proti bolesti :0))Tak já se jdu zase odšourat do postele moc dlouho nevydržim sedět.Píchali nám injekci do míchy na ochrnutí.Dneska už se to neděla v celkové anestezii ale v ochrnití od žeber dolů.Je to strašný pocit když si pak člověk praští do nohy příjde mu že plácá do kousku hovězího:0)Jo a pokud vám bude někomu někdy někdo tohle dělat braňte se!!Je to fakt ,,příjemný´´ když vám vrazí 5cm dlouhou jehlu do páteře no ale nebudu to zveličovat vydržela jsem to tak co.Mějte se fajn!!!

Ahoj Kristyno, ma nabidka stale plati a bude platit, takze zalezi na Tobe, jak se budes citit a jak se rozhodnes. To, ze bys tam hodinu sedela a nic nerekla, vubec nevadi. Muzeme tam spolu klidne i mlcet nebo hovorit o vecech, ktere Te tolik netrapi. A pokud by Ti to bylo alespon trochu prijemne, muzeme se dohodnout zase na jindy a nejakym zpusobem pokracovat. Zadny zavazek citit nemusis. Toto je proste prace psychologa a v ni se pocita s tim, ze kazdy se nechce hned otevrit. V psychoterapii je hodne smeru a ja zastavam ten, ktery velmi cti klienta a to se projevuje tim, ze se hovori jen o tom, o cem klient hovorit chce! Nikdo se Te nebude vyptavat na udalosti z minula, na Tve zazitky a bolesti. Budeme o nich hovorit, jen pokud to Ty uznas za vhodne. Takze pokud je neco, co si chces nechat pro sebe, nikdo se to nedozvi a dolovat to z Tebe nebude. Tento psychoterapeuticky smer ,,nestoura" do minulosti a nehleda ,,jadro pudla", ale snazi se klientovi pomoct zit jeho soucasny zivot tak, aby se se svou minulosti dokazal vyrovnat. Uvedla jsem v hlavicce svuj mail (klikni na podtrzene jmeno a objevi se Ti), takze pokud bys chtela dalsi informace nebo pomoc, napis mi. Mej se pekne. Petra

Ahoj Petro ja chodim do druháku tak to budu muset vydržet ještě dva roky ale to je jedno...Jde jen o to že se citim hrozne sama nemam nikoho,nemam s kym mluvit ani doma ani ve škole proste nikde.Citim se hrozne osamnela.Mám ale ještě jednoho člověka kterému na mě opravdu zaleží-babičku ale s tou se vídám hrozně málo...K té tvé nabídce já cením si jí ale nevím jestli bych dokázala s někým mluvit a neproseděla tam třeba hodinu a ani necekla.Takhle když to píšu je to jednoduché nikdo mě nevidí, já můžu si rozmyslet co napíšu a když napíšu něco blbího můžu to vymazat ale co se řekne nemůže se vzít zpět. A já citila bych určitý závazek,asi.Taky mam strach jeste z neceho ale o tom fakt nemuzu ani psat.A ted se nasi zase vedle v kuchyni hádaj fakt super ja se radsi klidim dopisu to jindy...nebo to jeste schytam vetsinou to je nakonec vsechno moje vina...Budu o vsem přemýšlet prosím napsala bys mi ten mail?Kristyna

Ahoj Kristyno, urcite se ted nemuzes osamostatnit uplne. Nejsi jeste ani plnoleta, ale muzes si zacit srovnavat sve myslenky, cile a hlavne zivotni hodnoty. Myslim, ze jsi se ze sve rodiny poucila, ze takhle tedy ne. Takto Ty zit nechces. Jestli dobre chapu, tak jsi ve tretaku a mas pred sebou jeste jeden rok skoly s Tebou popisovanym kolektivem. Je fakt, ze sis to tam trochu ,,povorala" temi vymysly o rodine a volnem case, ale rok s nimi urcite nejak vydrzis a jak uz jsem psala, vyuzij ho k srovnani si myslenek, abys mohla do nove etapy zivota (dalsi studium nebo zamestnani?) vyjit nanovo, bez pretvarek a nejistoty. A ted me napadla jeste jedna vec. Jak uz jsem psala, jsem psycholozka a delam psychoterapii a pokud bys chtela, muzeme se domluvit na konzultaci. Pises, ze se Ti nechce volat na nejakou linku, kde toho dotycneho neznas. Treba by Ti tato pomoc prisla prijemnejsi. Muzeme se sejit v nasi terapeuticke mistnosti a promluvit si o Tvych problemech, pripadne se dohodnout na dalsi spolupraci. Pokud by ses rozhodla, napsala bych Ti samozrejme podrobnejsi informace o Terapeutickem institutu, ve kterem pracuji. Chapu, ze by ses mohla bat jit jen tak nekam a za nekym, koho neznas. Je ale rozhodujici, odkud jsi. Ja pracuji v Praze. Pokud by ses pro terapii rozhodla, napis to sem a ja Ti dam na sebe e-mail a muzeme se domluvit. Hlavu vzhuru. Sanci, jak situaci resit a dostat se z ni je hodne a ochotni lide, kteri by Ti radi pomohli, take jeste existuji. Ahoj PetraPS: Terapie je zadarmo. Plati si ji jen Ti klienti, kteri na to maji. Studenti, deti, duchodci, socialni pripady atd. to maji bezplatne.

Ahoj někomu zde příjde divné že mi nikdo z doktoru nic nerekne a tak. Jenže moje mamka je docela známá v oblasti medicíny a farmacie a většinu doktorů má pod palcem. Tedy když někam jdem tak se prostě všichni baví jen s ní.No a že to mám vzít do vlastních rukou tak to jsem taky udělala když jsem šla za tou jinou gyn. ale rozhodla jsem se k činu moc pozdě jen mi předtím prostě nedošlo že je to tak duležité.Já už hodně dlouho se snažím dostat se z domova, ale asi sami víte jak je to těžké.Vím že tu mluvíte spíš o tom postavení se na vlastní nohy v rozhodování a tak ale pokud bydlím s rodiči tak to prostě nejde.Já nemůžu prostě jít něco jim oznámit a je to, tak to už bych byla mrtvá.Musím poslouchat na slovo a když někdo ve škole říká jaký mají vztah s rodiči tak se nestačím divit.Jednou jsem rodičům řekla(nevědomky že to slyší)tak se zblázněte a to si nedovedete představit co se dělo...Když ne mě křičí tak musím stát v pozoru a nesmim se hnout jinak mi jí ubalí ale to jsem se zase dostala jinam než bych chtěla.Takže chci se odstěhovat ale prostě to nejde nemám na to peníze nevím kde je mám vzít, když chodím do školy a domů se dosnu až odpoledne tak moc šancí na práci nemám no a brigáda prostě nestačí...Teď mě tedy ale trápí to že začínám být ve řídě dost neoblíbená a dost mě to mrzí.Dneska mi bylo řečeno že jsem furt smutná a že se mnou není sranda takže se nemůžu divit že se semnou nikdo nebaví, to tedy chápu ale nechápu proč si na mě musí vybíjet svoje komplexy!!A oni musí zase chápat že nemá každý takový problémy jako oni,jako třeba jestli si koupí tan kabát béžovej nebo černej...já jim ale narozdíl od nich vůbec nic nevyčítám ani je nekritizuju.Já tedy o svých problémech (skutečných) vůbec nemluvím ale strašně si vymýšlím ani nevím proč ale já mám pocit že když si vyprávíme zažitky z prázdnin tak musím taky něco přihodit ale pravda to být nemůže tak si vymýšlím a tak jsem si za ty dva roky vymyslela celou svojí rodinu a naše zájmy a co děláme o prázdinách atd., ale začíná se přicházet na to že tedy to nebude pravda kvůli tomu že mám stále výmluvy jim třeba ukázat fotky ,,z toho Řecka´´nebo tak.Nevim jak to přežuju do čtvrťáku.Taky nemám už v zásobě výmluvy na modřiny a jim taky začíná být podezřelí že mám moncla každý týden, ale naštěstí to nijak neřeší i když ze začátku byly takové nápady jako že to řeknou třídní ale to jsem ztropila scénu tak mě nachávaj nepokoji.CHCI SE PROTO ZEPTAT JAK VYCHAZITE V KOLEKTIVU???Vy přeci asi taky nebudete takový ty šťastný lidičky.U nás ve třídě je taky holka která má doma problémy ale toho druhu že si jí vůbec nevšímaj a vynahrazujou jí to penězi.Ta ale zahořkla a nedá se sní bavit je hrozně podrazácká a za každou cenu na sebe chce upoutat pozornost, já vidím že je nešťastná ale na povzch si toho nikdo nevšimne protože působí hrozně suveréně.Ta je na tom ale ještě hůř než já protože ta své pravé já pečlivě schovává pod spoustou přetvářek.Ta mi taky nejvíc ubližuje a štve všechny proti mě ale já nemůžu jí za to nesnášet protože ona ja fakt chudák.Chtěla jsem si s ní o tom promluvit ale jakmile zjistila že někdo třeba jen z polovičky odhalil její problém začla mě veřejně pomlouvat ale když se potkáme o samotě projde kolem mě se sklopenou hlavou.Taky by potřebovala pomoct...Co se toho osamostanění týče může to tady někomu připadat že jsem se zase vymluvila,ale já tohle je jedna z věcí které se opravdu snažím řešit, ale zatím na žádné řešení nepřicházím.Já ze začátku když mě ještě děcka ze třídy braly chtěla jsem chodit s nima ven a tak se dostat pryč no ale somo že mě rodiče nepouštěly.Takže ani na diskoteky nebo do hospody nechodim tak to jsem tedy tuplem divná :0)(ironický usměv).No a zase ty moje vyhlášené dlouhé dopisy můžu třeba udělat zkrácenou verzi pro spěchající :0).Já totiž když píšu švoje pocity tak tedy PISU.

Souhlasím s dvěma příspěvky - od Petry a Jany, neboť mi mluví z duše. Kristýno - jestli chceš něco zlepšit, musíš vědět jestli to opravdu chceš. Zdá se mi že stále tápeš... Mně osobně v životě pomohla taková banalita - papír a tužka a psala jsem si myšlenky na papír: co chci, co nechci a potom pod to co to obnáší (plusy a mínusy), pak jsem to podtrhla, sečetla a podala žádost o rozvod - a nikdy jsem toho nelitovala. Zkus si to dát na papír a udělat si takovou statistiku pro sebe - skvěle to srovnává myšlenky.

Ahoj Kristyno (Renco), Tvoje situace je hodne slozita. Je ale potreba, aby ses rozhodla, co vlastne chces. Chces na vsechno zapomenout a pravdu se radeji nedozvedet nebo udelat krok do neznama a pustit se do boje, ktery Ti muze prinest velke objasneni. Myslim, ze sama jeste nevis. To, ze jsi sem napsala, je urcite znamka, ze se chces pravdu dozvedet, ale kdyz Ti sem nekdo nejakou radu napise, mas na to vzdy vymluvu, proc to nejde. Nedivim se Ti, rozhodovani je v Tvem pripade opravdu velice komplikovane. Jsi jeste mlada divka, ktera by se mela starat o sve kamarady, skolu a uzivat si mladi a ne resit takoveto otazky. Myslim, ze opravdu potrebujes pomoc od druhych, o nekoho se oprit. Od Tvych rodicu to ale nejspis cekat nemuzes. Znovu Ti radim - obrat se na nejakou krizovou linku. Neboj se, ze je otravujes, oni jsou od toho, aby Ti pomohli. Jsou zvykli, ze lide nevi, jak o svem problemu mluvit a ze casto jen mlci nebo se zakoktavaji. Hodne rodice omlouvas a ja to chapu, protoze k nim mas citovy vztah, ale nikdo nema pravo Ti nadavat do parchantu a krav, ani Tvuj otec. Vzchop se a postarej se o to, abys mela zivot jiny, nez maji rodice. Vim, ze ve Tvem veku to je jeste brzy, ale postav se na sve nohy a vezmi zivot do svych rukou. Samozrejme vim, ze jsi na rodicich jeste dost zavisla (finance, bydleni...), ale svuj zivot si uz ted muzes smerovat jinym, pro Tebe lepsim, smerem.Jak jsi uz psala, nikdo se s Tebou u doktoru prilis nebavi, takze ani nemuzes vedet, jak to s Tebou doopravdy je. Zkus zjistit, proc bys nemohla mit deti a nevzdavej se nadeje. Medicina je dnes v otazkach poceti ditete hodne daleko a jen velice malo zen nema nadeji mit deti. A pokud bys je opravdu mit nemohla, existuje adopce a Ty sve dite budes moct mit a starat se o nej s veskerou laskou. Neztracej nadeji. Kdyz budes silna a nesmiris se s beznadejnym osudem, urcite vyhrajes a povede se Ti lip. Drze se. Ahoj Petra

Kristýno, nikdy jsem nic takového nezažila, ale je mi divné, že víš že nemůžeš mít děti kvůli dřívějšímu poranění a nikdo nic neřeší. Přece se tě někdo zeptal jak jsi k tomu přišla a jestli ne co jsou to za doktoři. Běž jinam. Někde se musí najít někdo, koho to zajímá. Já jsem měla v 18 letech mimčo a musela jsem se postarat o dítě, mažela a sebe. Seber se a postarej se sama o sebe, jak vidíš nikdo jiný to za tebe neudělá. Jestli budeš dookola omlouvat svoje rodiče nikam se nedostaneš a časem dopadneš stejně jako tvoje matka. A to si přece nepřeješ. Držím ti palce a napiš.

Petro nic se nestalo jak už jistě víš jméno je vymyšlené i když to tedy asi nebylo nutné,takže si na tom nezakládám :0) No a proč jsem si ho vymyslela? Je mám strach že pokud by to četl někdo z mého okolí třeba by mu došlo že jsem to napsala já a jméno by ho ještě utvrdilo tak jsem tomu chtěla předejít.Po tom trpném spletení je to ale už jedno.

Všem vám moc děkuji já nemám slov že je tolik lidí kterým na mě záleží,já nejsem na to zvyklá a teď jsem na měkkkkko.Já si taky myslím že psychologa potřebuju, ale já ,po telefonu to asi nepůjde jednou jsem to zkoušela a nemohla jsem skoro nic říct je to asi tím že nevím s kým mluvím a taky jsem měla výčitky svědomí,že to trvá moc dlouho a já blokuju telefon pro někoho kdo to potřebuje víc než já..a taky je to tedy banální ale mám hrozně málo času buď jsem ve škole nebo v práci.Dneska jsem se dozvěděla že půjdu ve středu na operaci tak mě všichni držte palečky neni to nic vážnýho ale přeci.Mám utržený meniskus tak ho musí vyndat.No to jen tak mimo a můj otec já mám někdy hrozný pocit že mu křivdím.On mě sice nijak nezbožňuje říká že jsem parchant,rozmazlenej chajzlík,kráva atd. ale je to můj otec...A to že pije třeba za to nemůže má možná taky problémy...ani mezi rodiči není dobry vztah ale aspoň otec matku nebije, to zase ne, sice na sebe křičí, ale to není tak hrozný. Ale já žít v takovým manželství tak asi taky začnu pít, ale zase bych tedy nezačla být svoje děti to tedy ani náhodou.No ale to je jen představa, protože já děti mít nemůžu to je taky důvod že nemám smysl života.Dřív to byly děti a rodina dobrá rodina s láskou a tím vším, ale teď je to jen sen...řekli mi že nemůžu mít děti kvůli dřívějšímu poranění..no to jsem se toho dozvěděla co?Mějte se a dík všem zase napíšu.