Kdy jste se naposledy počůrali? :-)

Žbluňk,jdu se zanořit pod hladinu....

Ajo, jak to berou? Že se ti to prostě stává? A co když tě uvidí nějaký kluk, jak se počůráš smíchy? Mně se to jednou stalo taky, chtělo se mi, nějaký vtip mě rozesmál a už to bylo, bohužel na veřejnosti :-(

anonymko, nejsi sama komu se to stává. já když se zasměju, tak kamarádky na kolejích už vědí a už dopředu se smějí. ale ještě horší, když si dám nějaké vínko nebo jointa. to absolutně nemůžu, to mi přijde směšný všecko. naštěstí to všichni o mě ví, no a co a navíc nejsem sama.

Jestli okamžitě nevstanu,tak..tak do dvou minut.

dobrý den je mi to poněkud trapné ale počůrávám se smíchy docela často chtěla bych se zároveň zeptat co se s tím dá dělat předem děkuji za odpověď

Aleno, gratuluji ti i tvé kamarádce. Budete v počůrávání pokračovat? Co na to říkal kamarád? Nechtěly jste po něm, aby se takí počůral? V této zimě ale stát v mokrých kalhotách venku není moc dobré, ale v létě je to jiná.

hm...jasně,nějakej pán měl zas hodně barvitý představy.

Já právě teď, ještě jsme mokrá když píšu tyhle řádky. Bili jsme s kámoškou na pivo a pak jsme si venku povídali ještě s jedným kamarádem a mně se moc chtělo. Řekla jsme že už je moc hodin a jdu domů. Kamarád nám chtěl ještě neco říct a tak nás uprosil o minutu. Než pronesl první větu, se mnou to škublo a už jsem slyšela náramné syčení a citíla jak mi teče po nohách do bot. Dívala jsem se na ten proud a ne a ne to zastavit. Zvedla jsme hlavu a uviděla jsem, že současne zvedla hlavu i kámoška a já pochopila to náramné syčení. Po jejich béžových kalhotách to teklo jak když se protrhne hráze. Obe jsme vybuchli smíchy a dál jsme čůrali do kalhot. Náš společný kamarád civěl s otevřenou pusou, tak mu kámoška řekla, že už nemáme kam spěchat, ať mluví dál. Tak jsme tam stáli ve vlastních loužích a ješte půl hodiny probírali perfektně načasované počůrání. Pak jsme šli s kámoškou domů a shodli jsme se na tom, že až ve svých 25 jsme spoznali jak je příjemné když to už nevydržíš a teď spolu píšeme tenhe příspěvek.

Včera.

Dámy, jaképak psychické trauma, já videl jednou holku ve fronte na záchod jak z ní vystoupila, sedla na bobek hned vedle vedle dveří a a se stickým klidem se počůrala. Chvíli ještě čekala a když ji z z kalhot odpadla poslední kapka, zvedla se a v klidu odcházela. Mne se líbil ten její mokrý zadek, tak jsme se jí přimluvil s tím jak jí to sekne a že mne strašne láka sáhnout za ten její mokrý zadek. S úsměvem odpovědela ať si posloužím. Já si sáhnul a moc mne to vzrušilo. Moje vzrušení okomentovala slovy: Kdybych vědela jak že muže vzrušují počůrané dívky, tak by jsem si nikdy nedělala takový bolesti se zadržovaním a traumy z veřejných toalet. Pak jsem jí pozvalna pivo. Když jsem jí doprovázel k autobusu rozloučila jse se mnou polibkem a konstatovánim, že to pivo ji bude asi v autobusu dělat problémy, tak že se radši preventivne počůra. A tak i udělala. Pak přijel autobus, ona se zvedle a odjela. Já tam stál celý paf a dodnes lituji, že jsem si na ní nevzal kontakt.

Ja v první třídě, to mi bylo 6 :-) Ne tak já sem šla domů z bus zastávky a tak nějak sem to nestihla mno..ale ak abych se pochcala ve 12 tak to fakt ne :D

Mě přepadla v noci velká potřeba cestou domů. Do křoví jsem se v té tmě bála a nakonec to skončilo v kalhotách. Bohužel spíš řidčí forma. Pak se mi chtělo na malou a dopadlo to stejně. Opravdu nepřeju nikomu tohle zažít. Myla jsem se snad půlhodiny :-(

Kym sa nepokakate dovtedz je to OK. Kdo zazil oba vie ye je to neporovnatelne.

Pekny suchy den!

ja chodivam strasne casto na wc a neni pulhodinka kdy bych mohla zustat mimo dosah wc. kdyz musim nekam do mesta tak mi v zime nezbyva nez nosit minipleny. nastesti v lete staci minisukne(kalhotky ty vubec nenosim) takze potom kdyz se to uz neda vydrzet tak nekde kde neni tak moc lidi pridrepnu a vyhrnu si sukni tak abych si neudelala skvrnu na zadecku a curam uplne v pohode, je mi jedno ze se mi obcas chlapi koukaji mezi nohy protoze mnohem trapnejsi by bylo kdyby se na me koukalo cely mesto jak mam pochcanou sukni a jak mi cvachtaji sandale.

Kamile, což o to, v mrazu jsem nechodila, jen přeběhla z auta do domu.... a to jsem koukala do země radši, abych neviděla pohledy těch ostatních, určitě to někteří brali tak jak píše Jirka. Naši to vzali v naprosté pohodě, ještě mě utěšovali, ostatně mají v tom utěšování praxi, na gymplu se mi to stalo třikrát a dvakrát pro mě táta musel přijet, když jsem ostudou vystoupila z autobusu...

Lado, za to jsi přece nemohla. Nic si z toho nedělej. Chladno holt v člověku vzbuzuje ještě větší nutkání a to se dostaví dost rychle. A s frontou nic nenaděláš. Akorát si po takové nehodě musíš dávat bacha, aby nenastydla, protože chodit takhle v mrazu je nebezpečné. Tví rodiče to přepokládám vzali v pohodě.

No tak já dneska. Jsem v prváku na vejšce, po novým roce mě čekají dvě zkoušky, tak se pořád učím, ale na dnešek jsem slíbila tátovi pomoc při velkém vánočním nákupu. To znamenalo supermarket, kapra a nakonec stromeček. Všude blázinec, plno lidí a fronty,už při čekání na kapra se mi začínalo chtít, navíc ta zima do toho... Při výběru stromečku jsem už tátovi nebyla schopná moc radit, už to začínala bejt krize a marně jsem koukala, kam bych si mohla odskočit. Nebylo kam. A ke všemu pak na cestě domů posunování v koloně aut. Už dost vyděšeně jsem se táty zeptala, jestli mi nemůže někde zastavit nebo někam zajet, to už jsem se kousala do rtu, ale nebylo kam, táta jen řekl, že se nedá nic dělat, jedině až přijedeme k parku, tam že může. Jenomže tam už bylo pozdě, než jsme se tam doplížili, tak už jsem seděla ubrečená v mokrejch kalhotách na mokrý sedačce. No a pak ty chvíle ještě před barákem, než jsem z parkoviště mohla zapadnout do chodby... No hezky ty vánoce začaly letos. Přečetla jsem si, co píše Lenka o té spolužačce a velice s ní soucítím po dnešku. Tak hezký svátky a ať se nám to všem vyhýbá.

Lenko, to víš, neštěstí druhého potěší. Ta, co jí půjčila punčocháče, se zachovala skvěle. Měly byste ji jako holky podržet, protože tohle ji budou kluci připomínat pořád. Takové příhody jsou totiž vděčné téma při vzpomínání. A komu se tohle nestalo, ten neví, jak se dotyčný cítí špatně. A navíc i tahle jediná nehoda v ní může zanechat psychické následky, které mohou vyústit v různé problémy od strachu jezdit někam, když není WC v dosahu až třeba po noční pomočování!
Ono je asi lepší nespoléhat na hlídače a rovnou jít někam za keř i za cenu toho, že ji někdo uvidí. Pořád lepší tohle než tahle pohroma.
Pozdravuj jí a vzkaž jí, ať si z toho nic nedělá, jsou horší věci na světě. Tohle se může stát každému.

Mne se to stalo v prváku na lyžáku, když jsem se strašně smála. Ale moje spolužačka na tom byla rok poté ještě hůř. Před měsícem jsme jeli na výstavu do Veletržního paláce. Ona už před Prahou se krotila a říkala řidiči ať jí zastaví, ale on, že už tady žádné odpočívadlo není a že budeme za chvíli tam. Ovšem doprava v Praze..Takže spolužačka se jen kroutila na předním sedadle vedle profesorek.Když jsme zastavili před Veletržákem tak letěla s jednou profesorkou dovnitř a my jsme pomalu vystupovali. Všichni jsme viděli její nevelkou skvrnu na zadku. Ovšem to nebylo vše. NG se otevírala v deset , učitelka se hádala s místním hlídačem, ať je pustí, ale to už spolužačka nevydržela. Počůrala se tak, že pod ní byla kaluž. Prostě hrůza. Ona brečela, jak malý děcko, kantorka nadávala hlídači do idiotů, třída z toho měla srandu. Jenomže, co teď. Učitelka navrhla, že by si šla koupit nějaké tepláky nebo něco. Ale pro ni bylo strašné jít tady takto...Nakonec se jí jedné spolužačka zželelo a řekla jí, že má pod kalhotama bavlněý punčocháče, ať si je obleče a uváže si mikinu jako sukni. tak to udělali. Samozřejmě jsme se všichni smáli, ale pak jsme si na to zvykli a v pohodě. Až doma jsem si uvědomila, jak jí muselo být. kluci ji navíc natáčeli...Když se to stalo mně na lyžáku, tak jsem se rychle oblíkla. a nějak se to přešlo. U ní se to táhne už měsíc a všichni na to vzpomínají a že to dají na tablo a tak

Majko,pokud mluvíš pravdu,tak to jsi pěkný čuně,chudáci ti,kteří si pak sednou na tvé místo!!!!