Pomočování v dospělosti

Nevím, jestli nejvíc, ale určitě by zdatně sekundovali lídrům třídy. Resp. naoko by s nimi kamarádili a když by se na ně dcera upnula, pak by ji zradili. Ale nemusí to tak nutně být, jen bych si na to dal pozor. Aby nezažila další zklamání.To je smůla. Nevím, jak to chodí ve školách teď, ale učitel by neměl bránit jít někomu na toaletu, byť při hodině.'

Stejně je to hrozná škoda, já si vážně myslím, že to šlo utajit. Ale bohužel se pokakala hned někdy na začátku hodiny a zrovna tenhle učitel, který je měl, jí nedovolil jít mimo přestávku na záchod, takže v tom musela zůstat a ono to začlo být samozřejmě cítit. Takže se pak asi všichni začali pátrat co to smrdí a nejvíc asi právě ta holka vedle ní a už to bylo.'

Myslíte, že by se jí nejvíc posmívali ti, kteří sami dřív byli terčem posměchu? Co ona říkala, tak to byly právě takové ty nejvýraznější typy, co se nejvíc zapojily do toho zesměšňování. A dle toho co si pamatuju právě tahle děcka v kolektivu udávají směr.'

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale leckdy právě takoví podivíni, outsideři, mohou být nejaktivnější, protože tohle je pro ně šance už nebýt outsiderem. Měla by si dát proto pozor. Pokud se najde něco jiného, co třídu zaujme, už si na její plenky nikdo ani nevzpomene. Snad jí dají pokoj a zajímá mě, co poradí psycholog.'

Milado, pomohlo by kdyby spolužáci dostali pořádný výprask na holou'

Máte pravdu Kamile, holky jsou jinačí a dokážou asi ublížit daleko více než vysmátí puberťáci, kteří si ve třídě pohazují s plenkama. Však jí to asi taky nejvíc ublížilo, jak se k ní ta kamarádka zachovala. Prý byla hodně hnusná, nejde o to, že by se bála jí zastat, ona prý byla vyloženě a takovým zlým slovním způsobem proti ní.Potíž je v tom, že zrovna tahle má u ostatních holek ve třídě asi njevětší slovo, alespoň na mne působila vždycky velmi výrazně.'

Vždyť víme jak je to dneska s učiteli a jejich autoritou. Její třídní je moc fajn, ale zázraky se v tomto směru čekat nedají. Těžko říct, jak na tom Domka byla předtím, já tam s ní ve třídě nejsem, není to vyloženě extrovert, ale zase ne žádný otloukánek, do školy chodila ráda, kamarádky tam měla. Je to hezká holka, takže pokud ji dřív kluci otravovali, tak spíš ze zájmu. Ona to nošení plenek hned ze začátku nesla tak těžce i proto, že najednou dostala znamení outsidera a měla strach,že se to provalí a ona skončí někde mezi těmi podivíny, se kterými si nikdo moc nekamarádí (přiznejme si, skoro v každé třídě někdo takový byl). No a teď je to skoro tady. Teď vážně nemám to srdce nutit ji jít do školy, ale v nejbližší budoucnosti bych asi byla ráda, kdyby se tam vrátila. Samozřejmě jen pokud se tam situace uklidní, proberu to s její třídní. Její plenky určitě nebudou všechny zajímat po zbytek školy, myslím, že brzy by ji mohli nechat na pokoji. Hodně dám na to, co mi řekne psycholog, ale on už prve říkal, že ideální by bylo, když to zatím budeme brát tak jak to je a nenecháme se plenkama nějak omezovat.'

Kdyby měla učitelka velkou autoritu, tak by to účinek mělo, ale to asi v dnešní době nehrozí. Také záleží, jakou pozici měla předtím v kolektivu vaše dcera a jestli je víc kluků nebo holek ve třídě. Pro kluky-puberťáky je tohle něco a ja na holkách, aby se postavily na její stranu. A nepochybuji, že určitě nějaký z kluků ve třídě se ještě nedávno v noci pomočoval. Kamarádka asi není opravdová, nebo není tak psychicky silná, aby se postavila na její stranu veřejně. Nevím, jak to funguje v dívčím kolektivu, ale leckdy to může být horší než u kluků, kteří to vyřeší fyzicky, zatímco holky psychicky - pomlouvání, urážky, ... a to je horší.To se nedivím, černá můra je najednou realitou. Vaše vina to není, muselo se to zkusit. Třeba pomůže, když začne do třídy chodit nejdřív a po čase jí dají pokoj, ale moc tomu nevěřím. Záleží, jak se k tomu postaví sama a hlavně, co na to jádro třídy.'

Jsem z toho dost opařená, už jsem po prvním týdnu, kdy si toho nikdo opravdu nejspíš nevšimnul, myslela, že to bude dobré. Teď si za to připadám odpovědná, že jsem ji do té školy s plenkama posílala. I když ona sama nijak nenavrhovala, že by tam přestala chodit. I sám psycholog tvrdil, že je pro ni nejlepší, když navzdory těm plenkám bude mít pořád stejný režim jako dřív - aby jí co nejméně ovlivňovaly život. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.'

Budu to muset s učitelkou řešit. Původně jsem nechtěla, právě aby se to na ni nějak třeba omylem neprovalilo. Teď už je to bohužel venku, takže se půjdu s její třídní domluvit a vysvětlím jí, co má holka za problém. Ale pochybuju, že tady učitelka něco zmůže - ona těžko ovlivní, koho budou v kolektivu brát a koho ne. Já ještě nevím, určitě se jí nevysmívali všichni, ale nenašel se nikdo, kdo by třeba vstal a řekl, ať ji nechají být nebo tak. Hlavně prý ze strany kluků byl hrozný výsměch a taky jak se zachovala ta kamarádka jí moc nepřidalo. Ona o tom mluví dost hystericky, takže těžko se v tom orientovat, jak to konkrétně bylo. Každopádně jí i nějací kluci prý vlezli do tašky, kde měla náhradní plenky a dělali s nima různé pitomosti před celou třídou.'

To je mi líto, škoda, že se to provalilo tak brzy. Že nenašla pochopení, mě nepřekvapuje. Resp. určitě někdo s ní ve třídě/škole soucítí (měl-li stejný problém sám nebo někdo blízký), ale těžko to může dát najevo, stal by se terčem jako ona a je jednodušší přidat se k většině. Docela se bojím, že je to začarovaný kruh a dalším chozením do školy se její stav zhorší. Aby pak třeba nechtěla spáchat sebevraždu!!! Teď by měla zabrat třídní a žákům promluvit do duše, možná i před ní. Nepochybuji, že už teď to ví celá škola. Jestli by nebylo lepší jí zařídit dálkové studium. Snad psycholog něco vymyslí, tohle už je vážná situace.'

Prerusit. A co ste cekali, tohle se neutaji, resp. neda utajit. Fakt se tam nikdo nenajde? A co ucitelka, ted uz nic nepokazi, nezkusila by jim domluvit?

Jinak ty Dominičiny plenky ve škole bohužel dlouho jako tajemství nevydržely. Dneska utekla ze školy s brekem s tím, že už to spolužáci vědí a posmívají se jí. Její nejlepší kamarádka si od ní odsedla a vypadá to, že se v tom kolektivu nenašel nikdo, kdo by se zachoval rozumně a podpořil ji. Zítra půjdu k psychologovi s ní, a zkusíme společně probrat, co teď s tím, protože ona samozřejmě nyní do školy jít nechce.'

Chtěla jsem k tomu také něco napsat, ale Kamil byl rychlejší. Chci říct, že pro mne je něco takového úplně bezpředmětné, protože pro mne byl nejdůležitější ten pocit, že mi někdo chce pomoci, díky těm několika pozitivním reakcím zde se mi dostalo povzbuzení, které mi chybělo.'

JJ: Nevím, co tím sleduješ. Mohl bych klidně tvrdit, že jsem to nepsal. Ale očekávám, že se přiznáš, proč tedy na fóra s tímto tématem chodíš. U mě platí, co jsem řekl. Je rozdíl dělat to pro zábavu a mít s tím zdravotní problém. Znám obojí a vím, jaký je to pocit, když se ti to stane a nechceš to. Proto se snažím pomoct.'

"18. 8. 2007 17:55:23, KamilSašo, tak si nacvič hereckou etudu. Dělej, že to nemůžeš zadržet a pak to prostě pusť. Buď jen mezi anonymními lidmi, nebo i mezi kamarádkou. Nejlepší je k tomu jet autobusem, kde nejsou toalety. Ještě tě polituje a ty budeš spokojená. Já měl jednou šanci počůrat se před deseti turistkama, ale nenašel jsem odvahu :-( "Co tenhle příspěvek Kamile?'

"18. 8. 2007 17:55:23, KamilSašo, tak si nacvič hereckou etudu. Dělej, že to nemůžeš zadržet a pak to prostě pusť. Buď jen mezi anonymními lidmi, nebo i mezi kamarádkou. Nejlepší je k tomu jet autobusem, kde nejsou toalety. Ještě tě polituje a ty budeš spokojená. Já měl jednou šanci počůrat se před deseti turistkama, ale nenašel jsem odvahu :-( "Co tenhle příspěvek Kamile?'

to kamil : Ani do jedné z těch co jsi vyjmenoval'

Milado, jsem rád, že jsem mohl trochu pomoct a dcera je "v pořádku". Lepší takhle než mít nějaký závažný zdravotní problém ohrožující život. Teď jen zapracovat na jejím zlepšení. Skvělé, že už to zvládá sama a snad si zvykla. Pochopila, že bez plenek to zatím nepůjde.'

Já se tady vážně nepotřebuji obhajovat, svědomí mám čisté a ať si každý věří, čemu chce. Každopádně moc děkuji Kamilovi, Olze a ostatním za podporu a cenné rady.Neurologické vyšetření dopadlo naštěstí tak, jak jsem si přála - je zdravá. Takže snad pomůže ten psycholog, kam chodí. Říkal, že dostat se ke konkrétní příčině ještě potrvá a pak budeme muset dlouho pracovat na tom, aby se jí zbavila. Zatím je naším cílem, aby se z toho nošení plenek nezhroutila a naušila se s nimi žít. Už má za sebou první školní týden v plenkách a hodně ji to stresovalo i děsilo, naštěstí spolužáci nic nepoznali. Musíme teď pečlivě vybírat oblečení, aby to nešlo vidět. Když se pokaká, tak prostě jde hned na záchod a dá se co nejvíc do pořádku a vymění plenku, dřív než to začne kdokoli cítit. Maskování silnou voňavkou je taky podpora. Jinak se ty její nehody postupně úplně zhoršily, teď už to jde do plenek pokaždé. Doma Dominiku už nepřebaluji, ať ji zbytečně netrápím, kvůli nehodám ve škole se to stejně musela naučit sama, tak už to nechávám na ní i doma. Zatím je to boj, ale snad se tto časem zlepší. No a pokud ne, tak se s tím, a hlavně ona, budeme muset naučit žít a netrápit se tím. Uvidíme, co přinese čas. Ona si zatím vůbec nepřipouští, že by ty plenky nebyly jen dočasné a já taky moc doufám, že se jich časem zbaví.'