Kdy jste se naposledy pokakali

Tak to ti Evo...Musím Ti říci, že až jsem měla v kalhotkách a kalhotách i ten poslední příval, tak jsem to tam měla napěchované, že jsem měla obavy při chůzi do schodů, aby nějaký šev nepovolil a nezačalo se to valit ven. Mít plné kalhoty je tedy možné. Myslím, že i Věra by Ti to potvrdila. S Tebou, jako chlapem, to víc probírat nechci.

Ahoj všichni. Předevčírem...Viktorko, to Tě lituji a moc chápu Tvoji situaci. Ze školního výletu mám rovněž čerstvý zážitek. Kdybych byla na Tvém místě a měla sukni, asi bych se snažila se nepřiznat, protože ten smrad může jít odkudkoliv. Sukni jsem už neměla hodně dlouho, jsem spíš kalhotová. My jsme byli na komentované prohlídce jednoho arboreta a začalo to ve mně hodně škrundlat. Pak to polevilo a potom rychle takový tlak, že to ze mne začalo lítat. Potom přímo profesorka ucítila ten odér a všimla si mého výrazu i zbarvení kalhot a řekla mi, že už nejsem malá holka a snad jsem si mohla říct, že potřebuji kadit. Musela jsem v tom být také pár hodin. Ostatní z toho mají pořád srandu i to řekli spolužačkám i spolužákům ze souběžné třídy u nás na průmce. Doma jsem dostala facku. Nechápu, jak to někdo může dělat dobrovolně. Snad se nám to už nikdy nestane.

Kikino, jo jo, něco se mi na...Kikino, teď už taky nepůjdu do projímadla. Dnes to nechám na organismu, ale příště možná zkusím tu laktulosu, pokud tu někdo zná její účinky.

Hmm, ty toho o psychologii...S tou pohádkovou vrbou jsi to přesně vystihla. Když to nikdo doma a v okolí nepochopí, tak zbývá už jen svěřit se někomu, kdo to pochopí. A to je právě tady, kde jsme všechny na stejné lodi, protože pokaděná pochopí pokaděnou. Statečně jsi bojovala, že jsi se dostala do normálu. Ta Slovenka to měla vskutku drsný. To je jasné, to už bez plen nejde, když si uvědomuje člověk, že potřebuje na wc a má to už mezi půlkami, tak to je jasné, že to už nestihne, tak pořád prát nebo pleny. Tak to jsou ty pleny opodstatněné.

Lukáši to je ten důvod...Kikino, jo jo, něco se mi na tom zalíbilo. Ty jsi v začátcích svých experimentů to vždycky zvládla? Nestalo se Ti to v přítomnosti někoho? Aspoň jsem se poučila a příště to dopadne určitě lépe. Hlavně aby se naši nedomákli, že se mi to líbí. Teď jsem sama doma, naši přijedou kolem osmé večer, ráno jsem nebyla, tak to možná ještě zkusím.

Verča: Taky Ti přeji, aby Ti to už vyšlo bez ostudy a mohla sis v klidu užít.

Lukáš: Nemáš zkušenost s Laktulosou? Prý je to šetrné na střeva.

Ahoj všichni. Předevčírem se mi stal šílený trapas. Zatím se mi každý kvůli tomu vysmál, tak snad aspoň vy na této diskuzi, budete mít pochopení. Bohužel jsem se pokakala na školním výletě. Byly jsme s třídou na prohlídce jednoho zámku. Ta proběhla v pohodě. Vůbec jsem nepociťovala nutkání na velkou. Pak přišla ještě procházka přes zámecký park. Na ní jsem najednou z ničeho nic dostala silnou křeč do břicha, ale přešlo to. Pak jsem ucítila takový tlak jako, že si potřebuji uprdnout, tak jsem si uprdla, ale to jsem neměla dělat, protože už jsem pocítila vlhko v kalhotkách. Byl to takový ten mokrý úprd který mi ovšem odstartoval šílené bublání ve střevech. No prohlídka parku se blížila ke konci, tak jsem byla přesvědčená, že už to vydržím a na recepci zámku si odskočím na toaletu. Už jsme se tam blížily a já cítila, že už to nedávám. Bohužel přišla další křeč a vzápětí to ze mně všechno vyjelo. Vůbec to nešlo ovládat a měla jsem plný kalhotky, ani jsem nevěděla jak. Pod tmavou volnou sukní to sice nebylo asi moc viditelné, ale zapáchala jsem asi fakt hodně, protože jedna teď už (bývalá) kamarádka mi hned řekla, že tu cítí smrad jak kdyby se někdo podělal a jestli jsem se nepodělala já. Ani nevím proč, ale hned jsem se přiznala. Spoléhala jsem na to, že je to kamarádka a nezačne to hned rozkecávat. Tak jí povídám : ano nevydržela jsem to, ale prosím tě nikomu to neříkej. A její reakce? Napřed se začala smát a pak běžela za ostatními a hned všem vykládala : Viky se podělala a smrdí jako skunk, pojďte se podívat! Do toho se to domákla profesorka a hrozně mně sprdla, že snad nejsme v mateřské škole a, že bych měla ve svém věku svou potřebu ovládat. Tím však můj hrozný den neskončil, protože správce zámku na recepci mně odmítl na tu toaletu pustit, že prý v tomhle stavu bych to tam celé zaneřádila a, že to nebude uklízet. Tak jsem ještě pokaděná musela absolvovat s třídou celou zpáteční cestu. Profesorka celou dobu klopila zrak, jak se za mně stydí a jakou dělám ostudu celé třídě. Spolužáci se zase do mně pořád strefovali, takže den hrůzy. Musela jsem v tom potupném stavu setrvat asi 4 hodiny než jsem se dostala domů a konečně do sprchy. Včera to bylo ve škole hrozné. Utekla jsem předčasně domů, protože ty posměšky se nedaly snést. Mám teď ve třídě přezdívku : posranda. Ještě, že budou za týden prázdniny, tak snad se na to zapomene. Stalo se mi to v 16ti na gymplu, takže fakt mazec.

Holky mohu se přidat se...Věro, Ty jsi to měla taky hodně brutální.Taky jsi to statečně přežila. Myslím, že ty džegíný nás hodně zachránily. Tebe ještě více, protože jsi je měla tmavé a já bleděmodré. Ale byla jsem ráda, že jsem alespoň hnědý flek na zadku zakryla tím svetříkem, ale jak jsem již psala, tak mi to prosakovalo i vpředu a potom to pomočení a taky jsem pořádně smrděla. To už pak nic utajit nešlo Tak ty tmavé tě dobře ochránily.

Z Bohnic....

Lukáši to je ten důvod proč nejdu do projímadla. Sice tomu musím někdy pomoct a trochu zatlačit ale aspoň to mám pod kontrolou. Já chápu o co ti jde prohrát boj s vlastním tělem je super ale ne vždy obvzlast když to přijde v nežádoucí chvíli proto do sebe žádná projímadla necpu a mám jistotu že se pokakám tehdy když to chci.

Dito tobě a Verče se nedá upřít snaha a nadšení z pokakavani ale plánování vám moc nejde. Tak snad příště už ti to klapne

Protože je to tabu, nikdo se tím "nechlubí". Každý si pak myslí, že se tohle stává jen dětem a dospělým ne. A pak jsou všichni překvapení, když se to stane i jim. Taky to znám moc dobře, párkrát mě zachránilo křoví a několikrát jsem tu nadílku donesl v kalhotech i domů. Hlavně takhle nikoho nepotkat, to mi naštěstí vždy vyšlo. Je dobře, že o tom holky mluvíte a neděláte z toho tragédii. Jsou na světě horší věci než pokaděné kalhoty.

Monika: no, jsou to kravky,...Lukáš: Ahoj, k tomu mému nechtěnému pokakání se před plánovaným u našeho baráku. Už to bylo hodně akutní, lovila jsem klíč od branky a do toho přišla sousedka, zda bych jim od pátku do neděle nezalévala zahradu - a pak to stejný i první týden v červenci. Do toho jsem zčervenala a zároveň se ze mne ozvaly vyprazdňovací zvuky a začalo to být celkem hned cítit. Šla se psem a dvěmi dcerami o pět a o sedm let mladšími než jsem já. Ta mladší z nich říkala, že nevěděla o slečně sousedce, že se ještě pokakává. Ta jejich máma mi řekla, že bych jim mohla případně tu jejich zahradu pohnojit. Neměla jsem na sobě džíny, do kterých jsem to plánovala provést, ale tyto měly podobné parametry, ale byly téměř nové. Taky to byly skinny i kolem zadečku, takže ty malý holky to hned poznaly, protože jsem k nim stála zády. A sorry, že píši až teď. Pozapomněla jsem. Až teď jse si to uvědomila, protože to není ještě všechno a teď mám čerstvý zážitek.. Nevím, jestli ve mně zbylo něco ze středy, ale vzbudila mne v noci velká, tak jsem valila na wc, tam obsazeno a máma volala, že za chvilku. Chvilka byla věčná a než vylezla, tak jsem si prdla a věděla jsem, že tak hned nepůjdu spát. Jak jsem teď po důkladné sprše ulehla, tak jsem si uvědomila, že jsem slíbila napsat sem o mé středeční příhodě. Máma to vzala celkem v pohodě a já alespoň vím, jaké je to pokadit se do pyžama. Tady to zná asi jen Kikina a Verča. Na kalhotách jsou obdélníky a čtverce, tak ty v rámci toho fleku nebylo skoro možné rozeznat. Jen aby sousedka mámě neřekla, že jsem se pokakala i před nimi. A před čtrnácti dny i před mámou, tak doufám, že o té středeční nehodě se máma nedoví a nebude problém. Třikrát to je podle mne moc. Příště to snad lépe načasuji.

Holky mohu se přidat se...Tak to ti Evo nezávidím.
Mě osobně to na štěstí nepotkaloa boh dá, že nepotká.
Jinak, myslím si, že napěchované kalhoty k prasknutí, to je trochu nadsazené, že by až tak?
Také se mi nezdá tvrzení, mít plné kalhoty, toho z člověka tolik snad nevyjde, aby je měl takhle nafouknuté?
Pokud nemám pravdu, tak mne opravte.

Monika: no, jsou to kravky, ale jediné co můžeš dělat je předstírat, že Ti to nevadí, jinak si Tě budou dobírat víc a víc.
Dita: plánování těhlech věcí někdy selže :-) snad ten trapas nebude tak velký!

Já sám jsem dvakrát dojel na projímadlo, resp. na to, že se účinek v jednom případě dostavil příliš brzy a v druhém příliš pozdě.
Jednou jsem vzal projímadlo už ve škole v poledně. Do 14 hod. byla škola a pak se šlo domů, kde jsem měl být okolo 15. hodiny. Naši měli, jako každý pěkný víkend, jet na chatu. Už když jsem vystupoval z tramvaje, tak mě přepadla křeč do břicha. Vzpoměl jsem si na to, jak jsem se pokadil cestou domů na našem sídlišti a polilo mě horko. Ale domů jsem došel bez problémů. Naši tam ještě byli a mě se chtělo víc a víc i když nebylo ani půl čtvrté, takže 3,5 hodiny od vzetí projímadla- očekávání byla, že akce proběhne až po šesté večerní. Naši pořád sledovali dopravní zpravodajství ohledně kolon na dálnici a já byl nervózní s narůstání mé spotřeby astronomickým tempem. Jistě, na záchod jsem si již dojít mohl, ale jistě pochopíte :-) že jsem nechtěl. Nakonec se rozhodli odjet a já už se rychle soukal do připraveného oblečení. 5 minut po tom, co odjeli, už bylo oblečení pěkně zaneřáděné. Nakonec jsem odešel z mého pokoje do koupelny a ve vaně se do toho počůral. Čůrání ale bylo málo a tak jsem si dal sprchu do kalhot a pustil do toho krásně teplou vodu. No a pak uslyšel klíč v zámku- dneska ještě ne, ale za takových 15 let bych z téhle situace měl infarkt :-)
Podruhé se mě stalo, že projímadlo zase mělo pozdější účinek, než jsem čekal. Byla sobota a naši byli pryč. Já jsem se pustil do konstrukčního cvičení návrhu a výroby jeřábové kladnice. Což znamenalo navrhnout, spočítat, postup výroby a pak to celé narýsovat. V 9 jsem začal a současně si vzal projímadlo. Počítal jsem, že okolo 16-17. hodiny budou první příznaky. Ale bylo teplo a já pil docela dost vody. Možná kvůli tomu se ten nástup oddaloval, možná kvůli něčemu jinému. No v 18 hodin jsem měl vše hotovo a celé konstrukční cvičení bylo v deskách připravené k odevzdání a obhajobě. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem to zfouknul za den, ale kadit se mě nechtělo. V půl desáté večer jsem teda vyrazil na benzínku pro zmrzku, abych se odměnil za to cvičení. Ta byla 20 minut pěšky tam a 20 zpátky, ale byl pěkný letní večer, tak jsem se rozhodnul jít pěšky. Už tušíte, že mě to chytlo při cestě na benzínku, skoro 13 hodin po vzetí projímadla.

Normálny človek keď by sa...Hmm, ty toho o psychologii skutečně moc nevíš. Ono když se Ti stane něco takového, jak popisují Eva, Bára, Věra a další, a nemáš se komu svěřit, protože všichni kolem tebe sborově tvrdí, že dospělý to musí umět udržet, tak někdy pomůže i ten internet. Je to jak ta pohádková vrba, do které holič zašeptal tajemství o uších krále Lávry.
A Plenkar fakticky nejsem. Plenky mi nic neříkají a jsem ráda, že mne samotnou to do nich nedotlačilo. I když jsem se přes jedno zahraniční diskusní fórum poznala s dívkou ze Slovenska, která v plenkách prožila několik let. Trpěla tou formou inkontinence, kdy si potřebu neuvědomovala až do chvíle, kdy jí výkaly začaly pronikat mezi půlky, ale to už se pochopitelně pokadila. Když se to sečte, tak to byly stovky a stovky hodin, co musela prožít zaneřáděná vlastními výkaly, protože kolikrát v tom musela pobýt i dost dlouho než se mohla umýt. Taky to dala, ale o něco takového bych tedy určo nestála.

Jo, jasně. Mám pět nicků...Normálny človek keď by sa aj náhodou nedajbože posral,nebude o tom vypisovať siahodlhé príspevky,napr.tu.Bude sa hambiť co len to spomenút pred niekym.A nie si náhodou Plenkar?

Uchyl si ty.Lebo o tom ako si...Jo, jasně. Mám pět nicků ženských a tři mužské. A nezapomeň taky na ilumináty a chemtralis. O těch posledních dvou větách už ani nediskutuji. Jasně ukazují, že jsi ještě nikdy nebyl opravdu v problémech anebo jsi čuně, které je schopné se vykadit někde před schody do domu anebo před plotem u zahrádky. Ono milej zlatej, když míváš případy náhlého nutkání, protože se ti z nějakého důvodu podráždí konečník nebo tlusté střevo a na záchranu jsou někdy jen minuty, tak se čas od času holt stane, že to nedáš a je to v kalhotách. Pokud se tyhle obtíže zhoršují, tak skončíš v plenkách, protože pak už nevíš ani hodiny či spíše minuty, zda to na tebe nepřijde a nepoděláš se. Hádám, že jsi se pokochal tím Věry malérem a teď si to ventiluješ opačným směrem. Rajcuje tě to hodně ta představa jak se nějaká holka podělá?

Anebo je to úchyl, který...Uchyl si ty.Lebo o tom ako si sa posrala tu už vypisuješ dlho.A mám taký pocit,že si tu vypisuješ sama so sebou-alebo sám so sebou.Normálny človek sa pôjde vysrať kdekoľvek.Miesto sa dá nájsť.

Zuzko, hádám, že ta osoba,...Holky mohu se přidat se svojí troškou do mlýna? Mám za sebou totiž skoro stejný zážitek, jako tady popisuje Eva a ještě jsem neměla možnost se někde svěřit. V mém okolí vyznávají všichni myšlenku, že dospělý člověk se přece nepokadí, teda pokud jako nemá vyloženě průjem. Já si to myslela také a už vím, jak jsem se mýlila.
Jela jsem jednou něco vyřídit do města a cestou busem se mi začalo chtít. Tedy ono se mi začínalo chtít už doma, ale nechtěla jsem si nechat ujet autobus a myslela jsem, že to v pohodě vydržím. Přece nejsem malá holka. Bohužel se to docela rychle stupňovalo a ještě ke všemu jsme chytli trochu sekeru. Byla tam nějaká nehoda nebo co a řídili to policajti. Upnula jsem se k tomu, že holt po dlouhé době navštívím WC na nádraží. Zbývající minuty jízdy mi připadaly jako hodiny. Víc asi nemusím dodávat. Dobelhala jsem se tam se sevřenými půlkami úplně zpocená námahou a hrůzou, že to už neudržím. A ono bylo z technických důvodů mimo provoz. To byl konec. Zkusila jsem ještě hledat záchranu jinde, ale asi po minutě jsem prohrála a s brekem se pokadila do kalhot. Neskutečná bezmocnost cítit, jak se hovínka tlačí do kalhotek, jak se to začíná matlat po půlkách, a nemoci to žádným způsobem zastavit. Co si budeme vyprávět. Znáte to taky.
Taky jsem měla džegíny. Figuru na ně mám a nosím je docela ráda, protože se to moc líbí i mému příteli. A musím říci, díky bohu za ty přiléhající kalhoty a hlavně za ty těsné nohavice. Taky jsem měla ty džegíny napěchované tou mazlavou břečkou tak, že jsem se málem bála, aby nepraskly. Moje útroby se dovyprázdnily dokonce ještě v dalších třech naprosto nekontrolovatelných vlnách, přičemž hlavně během těch dvou posledních to ze mě doslova lítalo ven. Nezažít to, tak bych nikdy nevěřila, že je možné se takhle šíleně pokadit. Ale přitom to nebyl průjem. Byla to taková mazlavá napůl řídká kaše, které ze mne ovšem za efektního zvukového doprovodu vyšlo strašně moc. Podobně, jako to popisuje Eva, jsem měla zadělaný nejen zadek, kde se udělala ohromná mokvající boule, ale dost mi toho nalezlo i do rozkroku a do podbřišku. Navíc se mi to navzdory těsným nohavicím během chůze pomalu ale neúprosně rozšiřovalo i dolů hlavně po zadní a vnitřní straně stehen. To asi obě znáte taky. Takto neskutečně zesraná - sorry ale jiný termín se fakt nedá použít - jsem musela asi půldruhé hodiny jít pěšky, protože přijet pro mne neměl kdo a jakákoli veřejná doprava samozřejmě nepřicházela v úvahu. Vidět to sice nebylo, protože jsem měla delší kabátek a navíc tmavou barvu kalhot, ale páchla jsem tak ukrutně, že se mi z toho chvílemi dělalo až nevolno.
A aby toho nebylo dost, tak se mi podobně jako Tobě Evo chtělo víc a víc čůrat. Byla jsem sice zřízená jak batole, ale stále jsem se zoufale bránila tomu, že bych to vědomě pustila. Byla jsem rozhodnutá to zkusit vydržet a zůstat alespoň v tomto dospělou dívkou, která taky studuje na VŠ, a která přece nebude vědomě močit do kalhot i když už je do nich pokaděná. Asi po hodině jsem už trpěla jako zvíře a zároveň jsem přemýšlela, co udělám, pokud prohraji i tento souboj se svým tělem. A bylo stále víc jasné, že se tak asi stane, že to tu další půlhodinu prostě nedám. Nemusela jsem řešit obavy ze svědků, protože už jsem šla mimo město a díky tmavé barvě těch kalhot by asi žádné výrazné mapy vidět nebyly. Bála jsem se o moje zamilované kozačky, aby mi to do nich nenateklo. Jedné mojí kamarádce se to stalo a musela ty boty pak vyhodit, protože přes veškerou snahu o jejich vyvětrání a vytírání jí z nich potom smrděly nohy na chodidlech tak, že každému muselo být jasné, co v těch botách ocitlo.
A pak to přišlo. Šla jsem jako robot, úplně mechanicky jsem dávala nohu před nohu a jen jsem vnímala, jak se mi to všude matlá a jak strašně smrdím. Najednou jsem si v šoku uvědomila, že jsem si učůrnula. Samozřejmě proti mé vůli. A vzápětí znovu. Už jsem na nic nečekala, přidřepla jsem a dala i nohy od sebe. To byl šílený pocit. S tím počítej, Evo, že pokud tohle budeš muset, nedej bůh, někdy použít, tak je to opravdu zážitek z kategorie nezapomenutelných. Ta mazlavá řídká hromada v džegínách se tím stlačením rozplácla, kam jen to šlo. Navzdory těm těsným nohavicím jsem cítila, jak mi to popojelo po stehnech, ale co bylo horší, hrozně to šlo mezi nohama na břicho. Nevěřila bych, že je to možné, ale ta matlanina se mi dostala až pod pás kalhot k pupíku. A úplně nejhorší bylo, jak se mi buchtička doslova zamáčkla do toho hnusu. Na to, jak se mi to během chůze matlalo přes stydké pysky, už jsem si nějak zvykla, ale tohle byl tak hnusný pocit, že jsem se úplně otřásla. Neměla jsem ale moc možnost nad tím přemýšlet, protože vzápětí už jsem se skutečně pomočila. Prostě to ze mě teklo ven a nešlo to zastavit, dokud jsem nebyla prázdná. Tady musím říci, že ten podřep skutečně pomohl. Zalilo mi to hlavně vršek stehen a zadeček, a pak to protékalo skrze kalhoty ven na zem. Chvíli jsem tak dřepěla a čekala až to co nejvíc vykape. Hrozná chvíle. Seděla jsem tam v podřepu vedle cesty, pokaděná, pomočená, smradlavá, zadělaná od zad až po pupík, o stehnech nemluvě. Nakonec jsem se tou hanbou a bezmocností znovu rozbrečela. Taková potupa.
Očista doma byl samozřejmě taky očistec. Když jsem ze sebe se zhnusením stáhla kalhoty a kalhotky, tak jsem v šoku zírala, že jsem od pasu dolů skoro komplet celá zadělaná. A hrozný pohled byl hlavně zepředu. Já měla z rozkroku nahoru nalepený takový nános, že ani nešlo poznat, kde mám pičku. Tím podřepem jsem sice zachránila kozačky, ale zato jsem si ty produkty mého zažívacího traktu nejen namázla až na břicho, ale taky jsem si to dokonale namatlala do houštiny v mém klíně. Musela jsem se v tom i hrabat prsty, abych to z těch chlupů skutečně vymyla, protože sprcha to moc nebrala, jak to bylo dokonale zamatlané. Poslední šok přišel, když už jsem byla umytá z nejhoršího a znovu si s největší péčí umývala stydké pysky a klitoris. S hrůzou jsem zjistila, že jsem fakt podělaná i uvnitř. Jak jsem si do toho tím podřepem naplno zatlačila pičku, tak mi skutečně ta řídká stolice vnikla až do pochvy. Samozřejmě jsem se pečlivě vypláchla a modlila se, aby z toho něco nebylo. U doktora bych to asi vysvětlovala dost těžko, že jsem se zesrala tak brutálně, že to bylo i vevnitř.
Kdybych to měla takto s odstupem zhodnotit, tak podřep bych volila v případě, že opravdu není zbytí a je třeba zabránit vzniku map na nohavicích kvůli snazšímu maskování nehody před svědky anebo je třeba chránit boty. Za situace, kdy čumilové nehrozí a na nohách jsou jen pantofle, sandály nebo nějaké staré křusky bych bez váhání volila pomočení se ve stoje i za cenu toho, že to všechno půjde po nohách dolů. Nějak mi to připadá zkousnutelnější než být podělaná až na pupík a dokonce i dovnitř. Nicméně podobně jako Eva doufám, že už to nebudu muset nikdy řešit. A vám přeju holky totéž. Být pokaděná jak miminko je dospělou holku fakticky hrozný zážitek.

Zuzko, to co jsi asi...Psát to fakt nemusíš. Umím si to moc dobře představit podle sebe.

Zuzko, hádám, že ta osoba,...Anebo je to úchyl, který jsem chodí přesně z toho důvodu, ze kterého obviňuje nás. Počte si o tom, jak si holky píší o nehodách s pokakáním se do kalhot a užije si u toho, protože si představuje, jak jsme se mazaly ve vlastních výkalech a jak se nám to hnusilo. To je jak ty experti, co jsou hrozně pohoršení z toho, že se lidi někde v přírodě koupou nahatí, což já mimochodem taky ráda a přitom mají kolem očí vytlačené očnice dalekohledu.