jak se odmilovat ?

Dobře, Lenko. Připusťme, že existuje malá pravděpodobnost, že je tvůj názor pravdivý, ani nevíš, jak bych si to přál). Já se však snažím vidět to realisticky, vyšší šance je, že její city nemohou být takové, jaké bych chtěl, a v tom případě, pokud bych zároveň šel s pravdou ven, by všechno skončilo. Mně přijde jako příliš velký risk sázet na dejmetomu dvacetiprocentní (když to přeženu) šanci, která by znamenala mé štěstí. Vím, vypadá to jednoduše, ale pokud mám šanci 80% procent, že to dopadne pro mne špatně, budu mít větší problém, než dosud. Tomu se právě snažím vyhnout řešením, které mne neraní tak silně, jako odmítnutí a následný boj se sebou samým.Uvítal bych i další názory, a velmi si cením i těch současných, píšu sem proto, že si nevím rady. Pokud si více lidí myslí, a je schopno to odůvodnit, že je rozumnější vše vyklopit, tím lépe. Udělám to, ale bojím se, že si ublížím. V současnosti to není ideální, trápím se, ale jsem v určitém směru šťastný. Neumím si představit, že mne přitahuje někdo, na koho nemám nejmenší nárok. Z mého pohledu bych se snažil řešit situaci spíše tím "odmilováním se", ale to asi nedokážu...

No a já si právě myslím, že tohle je ten problém: že jsi si až moc jistý tím, co si o tobě myslí, a co by ti odpověděla. Ty tomu,že nemá zájem věříš, vsugeroval sis to, a nečekáš jinou odpověď - respektive, ty jí ani nechceš znát, protože jsi o té své přesvědčený.A že by se chovala jinak?? záleží jaký typ ženy to je. Já, i kdybych byla zamilovaná a viděla, že je do mě zamilovaný i on, ale nevyjádřil by se, tak bych ho nechala, dokaď to prostě neřekne. Sama bych nezačala. Ne, že se stydím - to ne, ale chtěla bych, aby to byl on, co to sám rozjede, víš..Když to je těžký, když už dopředu řekneš, že ona mě nechce, ona by se chovala jinak..A stojíš si za tím.. To pak nevím, co poradit..

Díky za povzbuzení, Lenko. Rozhodně se nestydím jí to říct, nejsem typ člověka, který by v sobě něco tutlal a schovával se do kouta. Jediný důvod je ten, že bych se s největší pravděpodobností dozvěděl, že vážný vztah z její strany není možný. Tím by to všechno MUSELO skončit, protože by věděla jasně, co k ní cítím - já bych nebyl schopen jen tak říci "ok, končím, když to nejde, tak to nejde", ale zároveň nemám povahu na to, abych se někomu vnucoval. Když se vžiji do role člověka, který mi řekne, co ke mně cítí; a já bych toto nebyl schopen opětovat, chtěl bych to asi ukončit. Toho se právě bojím (tohle slovo nemám rád).Vím, že jí imponuji, má mne velmi ráda, povykládáme si o spoustě věcech, ale tím to pro ni končí, kdyby měla zájem, chovala by se jinak. Je pravda, že se na mne usmívá, v podstatě občas decentně flirtujeme, ale má to takový kamarádský nádech a já z toho dost jasně cítím, že dál to z její strany nejde. Asi bych měl dodat, že je mezi námi cca 20 let rozdíl - možná je problém tady, jen nevím, zda u ní, nebo u mne... Rozhodně bych netvrdil, že radikálním vyklopením mých citů před ni, nic nezkazím... myslím, že právě tímto bych toho pokazil docela dost. Možná bych mohl jen více naznačit své city... Opravdu mne zajímá každý názor. Děkuji, že se tím někdo zabývá...

Martine, přála bych si potkat takového kluka, jako jsi ty, který by ke mě cítil přesně tohle, co cítíš k té své kolegyni z práce.Proč jí to neřekneš?????????????Stydíš se, bojíš se odmítnutí?A tohodle stavu, v jakém jsi a v jakém nejspíš i zůstaneš, se nebojíš?Co ty víš, třeba cítí podobně, jen to nevíš a ona to o tobě taky neví.Možná něco tuší, a čeká až se vyjádříš.Tak na co čekáš???Jestliže tě odmítne, tak budeš mít jasno, budeš vědět na čem jsi a všechno si ujasníte.Seber odvahu a jdi do toho, tím nic nezkazíš, a možná budeš mile překvapen :-)

A ještě co se týče toho umělého zprotivění. V mém případě je to přesně naopak! Vím o chybách, které má, ale naopak jí vždy řeknu, co se mi na ní nelíbí - ať už je to ten styl oblékání, vyjadřování, apod. Výsledek je asi takový, že mi dá najevo, jak si těchto názorů váží a snaží se to napravit - tedy např. nehovoří stylem, jaký jsem jí upřímně zkritizoval. Nemohu si přece někoho násilně zprotivovat zkrz vlastnosti, které se tento člověk snaží změnit...

Děkuji za odpověď, Zdeno. Abych řekl pravdu, bál jsem se dvou věcí - že nikdo neodpoví, nebo že se dočkám odpovědi podobné tvé. Ta žena rozhodně není mnou vysněná, má spoustu chyb, o kterých vím, já ji však chci i s těmi chybami! Neobléká se dle mého gusta, má vlastnosti, které se mi příliš nelíbí, ale jako člověk je pro mne zkrátka velmi okouzlující, imponuje mi, přitahuje mne jako magnet. Toto není uměle vysněná platonická láska. Říkáš, že pár měsíců není žádný čas, já ale cítím, že se to dosti strmě zhoršuje ;(Přijde mi hloupé uměle si zhnusovat člověka, o kterého tak stojím - hlavně je to z mé strany absolutně nemožné. Řešení "jít pryč a nevídat se" by možná pomohlo, ale s kolegyní z jedné kanceláře to nejde, i kdyby to šlo a byli bychom od sebe dál (jiné místnosti, části budovy), táhlo by mne to tam, nemohl bych se soustředit na práci. A já ani nechci. Zkouším si představit, že neexistuje, mám spoustu zájmů a koníčků, dobrou práci, v podstatě mi nic nechybí, rezešel jsem se kvůli ní s jinou ženou, která mne pořád miluje. Já ale cítím, že zkrátka nemohu žít plnohodnotný život s někým, kdo mne nenaplňuje. A právě ONA mi svou blízkostí nesmírně dodává energii.Často si představuji, jaké by to bylo, kdybychom spolu žili, narážím na spoustu nevýhod, ale o mnoho více výhod, řekl bych, že jsem v tomto docela realista, nic si nenamlouvám. Dělám jen to, co se mi líbí, jdu tam, kam mne to táhne. Je to nesmírně šložité takto popsat... nejvíce by mi pomohlo, kdyby se zde našel někdo, kdo už něco podobného prožil... je jedno, s jakým výsledkem. Ocením jakékoliv rady.

Par mesicu neni zadnej cas. Musis to nechat proste odplynout. Na to zadna rada neni. Muzes se odstehovat na pusty ostrov, ale to bude jeste horsi, budes mit pocit, ze jsi ji mohl byt aspon nablizku a takhle jenom tupe touzis, ale nemyslis na ni min. Chce to se odmilovat, proste pochopit, ze tak uzasna, jak sis ji vysnil neni a to chce cas cas a cas. Pak je jeste varianta masochisty vystavovat ji pokud mozno situacim, kde se ti znelibi. Najdi sebemensi vec, ktera se ti na ni nelibi a pokud ji nemuzes ted objevit, tak si dej za ukol, ze ji najdes. At uz to je styl oblekani, vyjadrovani, nazor na rasismus, stydlivost, neporadnost, zapomnetlivost, rozhazovacnost, cokoliv... a machej se v tom, az se ti zprotivi na normalni uroven... nemusi ji nemit rad, ale tato paranoidni zamilovanost nema s realitou nic spolecneho. Vysnil sis ji. Vem si to treba tak, ze si ji vezmes a budes s ni mit deti a za par let ti zevsedni a zamilujes se do jine. Nebo si to aspon zkus predstavovat. Jedina rada: Proste k ni nevzhlizej, neni ani jisty, jestli si to vubec zaslouzi. A pokud ano, zaslouzi si to jiste i jina, ktera te chtit bude.

Ahoj, už nevím, kam se obrátit, tak to zkusím tady. Nacházím se v situaci, která má asi jen jedno řešení, které je z mé strany bohužel velmi těžko dosažitelné. Velice mám rád jednu ženu (o pár let starší, rozvedená, tedy teoretickou šanci na ni mám), která je ztělesněním toho, jak si svou partnerku představuji. Trávím s ní denně hodně času už jen proto, že se jedná o kolegyni v práci, sem tam (ale opravdu vyjímečně) se vidíme i mimopracovně. Jsem jí sympatický, to vím a mnohokrát mi to řekla, ale také jasně cítím, že o hlubší vztah zájem nemá, i když si povídáme o velmi soukromých věcech. Problém je v tom, že můj vztah k ní je obrovsky silný, myslím na ni neustále a jen moje povaha mi nedovolí jít se vším ven (i když velmi pravděpodobně tuší, že mám zájem), protože bych se dozvěděl přímo od ní, že od ní více než velmi dobré kamarádství nemohu očekávat. Nevím, zda se někdo umí vžít do situace člověka, který by za chvilku s tím druhým položil život, a přitom nemá šanci to ovlivnit.Předpokládám, že jediné řešení je snažit se oprostit se od velmi nepravděpodobných myšlenek na bližší vztah, ale netuším, JAK toho docílit. Zkrátka se potřebuji naučit nemít ji rád. Kdo někdy miloval člověka, který tuto lásku neopětoval, určitě ví, o čem mluvím. Je to nesmírně těžké, stresující a psychicky mne to velmi vyčerpává, ale absoutně netuším, jak se toho všeho zbavit. Podařilo se někomu z vás podobnou situaci zvládnout? U mě to trvá již několik měsíců a mám pocit, že je to stále horší - zapomenout nebo nechat ji být z mé strany zkrátka v této situaci není možné, resp. to neumím :-(Díky za jakýkoliv názor nebo zkušenosti, už opravdu nevím, kudy kam...

Jde spíš o popis a reakci na podobné téma,které jsem tu našla.Je velmi těžké odpoutat se od partnera,zvláště pokud byl reakcí na předchozího.Je zajímavé,že si ženy vyhledají,jestliže neprožijí dobu smutku do úplného "vyléčení",muže stejného typu jako byl ten předchozí.Prožila jsem vztah s mužem starším než já o 16 let.Probíhal paralelně s mým manželstvím.Každý z těch mužů byl úplně jiný.Jedno měli společné.Byli extrémní v té rozdílnosti.Nechci se o tom rozepisovat,jde spíš o nástin.Vlastně měli společné ještě něco...slaboši,kteří násilným způsobem(typické,že?),využívali mou důvěřivost a naivitu způsobenou absencí mého otce v mém životě.Oba věděli co je pro mě dobré,řídili můj život.Příliš bych nehledala chybu v sobě.Někdy se může stát,že člověk,zvlášť duchovně zaměřený,hledá stále dobro i tam kde není.Prostě není!!Nechtěla jsem žít na dvě strany,velmi mě to trápilo a dlouho trvalo než jsem to vyřešila.Nakonec se rozpadly také oba vztahy.Nedala jsem si dost času.Strach,finanční tíseň,samota,bolest,péče o dvě děti atd.Přišel ON.Princ,který mě zachránil,byla jsem tak vděčná,tak zamilovaná.Konečně jsem potkala někoho jiného...Nepotkala.Potkala jsem reakci na předchozí.To samé v bleděmodrém.Je mi mizerně,trápím se a brečím,nemůžu pochopit co mi to udělal,jak mohl...ble,ble.Ale používám rozum.Jde to pomalu,není to lehké.Ale musí to jít.Nastoupila vůle a nekonečná vytrvalost.Tak to radím.Držte mi palce,jestli se tu některá našla,není v tom sama.Nevidět,nepsat,neesemeskovat,ignorovat!!Ženská vydrží víc než člověk.

A není to právě ono, co Tě k němu tak moc přitahuje? Taková ta věčná nejistota? To je zase moje zkušenost :-)

Slávka, neboj sa od neho odpútať, neboj sa, že ti už lepší nepríde do cesty. Treba na to odvahu byť možno určitý čas sama, nebáť sa, že možno ostanem "na ocot". Treba sa stýkať ve?a s mladými ?udmi, mať dobrú partiu a tam sa dá nájsť hlapec, ktorý bude na celý život. Možno však svojho priate?a nechceš opustiť kvoli tomu, že on bude nešťastný, že ho zraníš. Uvedom si však, či má váš vzťah budúcnosť. Ak si úprimne odpovieš, že nie, tak je lepšie sa skôr rozísť, pretože rany spôsobené v dlhodobom nefungujúcom vzťahu sú omnoho hlbšie a ťažšie "liečite?né. Držím ti palce, aby si sa správne rozhodla a hlavne aby si bola úprimná voči sebe aj voči tvojmu terajšiemu priate?ovi.

Slávko a vy spolu žijete, nebo chodíte?? Nějak jsem to z toho příspěvku nepochopila, vypadá to že asi ne, když vždy čekáš až se ozve. To on si asi vzpomene, jen když se nudí nebo tak nějak.. Vím o čem mluvíš, něco takového jsem si také zažila. Rozum říká - nestojí Ti za to, ale srdce si nedá poručit. Je asi jen jedna pro zamilované drastická metoda - zrušit jakýkoliv kontakt a žít dál, je to fráze, ale čas je opravdu lékař. Jakmile budete pořád spolu, budeš se trápit, donekonečna. Asi jsem Ti moc nepomohla viď ahojky

Ono je to složitější, i když v mnohém máš pravdu, nedokážu si říct on mi za to nestojí, teda řeknu si to a vím to, ale nic s tím neudělám, když jsem se zkusila sejít s jinými, nic mi to neříkalo, nešlo to myslím na něho

Možná že jsem se nevyjádřila dost přesně: tvůj život ti neničí on, ale samozřejmě ty sama. Proto ty uvozovky. Pravděpodobně ty sama, ačkoliv vidíš, že tě nemiluje, nelíbí se ti až tak atd., si nedovoluješ sama sobě si říct: tohle mi za to nestojí. Čím dřív to ukončím, tím dřív potkám někoho, s kým mi bude opravdu dobře. Možná si nevěříš, že bys mohla potkat někoho lepšího, tak raději zůstáváš s tím, s kým nejsi ani moc šťastná, ale hlavně že aspoň s někým jsi. Asi se nemáš natolik ráda, že plýtváš svým časem a zůstáváš s člověkem, který za to nestojí. Když to vezmeme obrazně, dáváš si sama na sebe takovou "slevu". To ale nedělej, každý má svou cenu, pod kterou by neměl jít, nikdo není slevněné zboží. Píšu ti z vlastní zkušenosti:)

myslím že se mám dost ráda, nevím, ale máš pravdu že nerovný vztah s ním mě ničí, jsem neustále ve stresu kdy se ozve proč se neozývá..ach jo, a to mi není dávno 20

Ahoj, moje rada je: měj ráda víc sama sebe:) Pak si nenecháš svůj život "ničit" někým, kdo za to nestojí.

Obracím se s prosbou hlavně na ženy,jsem zamilovaná do nesprávného muže, nemiluje mě jako já jeho, vidím i špatné vlastnosti, ani se mi moc nelíbí, náš vztah nemá společnou budoucnost, přesto toužím být pořád s ním, snad už to ani není láska ale závislost, ale nevím co s tím, vůlí nic nesvedu, pomozte...