jak se odmilovat ?

Ahoj Anno,máš nějaké zkušenosti s těmito záležitostmi mezi nebem a zemí? Pokus ano,zajímaly by mne. Díky.

Dano, nebude Ti vadit, pokud Ti zcela uprimne napisu, at se uklidnis. Nechci se Te nijak dotknout. To, cos udelala, bys totiz zvladla i bez Silvovy metody, jde jen o pristup. Meni se v pozitivni. Hlavne klid, uzivej si novy vztah a zapomen na takove kursy, sve schopnosti zkoumej sama a opatrne. Tva mysl Ti tak dovoli, na co jsi pripravena a nic vic. Nektere dvere, pokud se otevrou, uz nelze zavrit a jiste nestojis o to stat se pravidelnym ucastnikem sezeni u psychiatra. Kazdy clovek je jiny, riziko je nepredvidatelne.

Děvčata,tak já už vím přesně,jak se odmilovat !!! Chce to potkat muže,ze kterého pryští sexappeal,sebědůvěra,intelekt,úspěšnost a láska k Vám. Já ho potkala. A potkala jsem ho díky Silvově metodě ovládání vědomí: www.silvamethod.czPsala jsem minule,že se tam chystám. Tak jsem tam byla. Dnes jedu na pokračování. Vřele doporučuji-zázraky se dějí a tato metoda ,ač k nepochopení ,je fantastická a funguje na vše.Na tento kurs jsem jela proto,že jsem chtěla přivést zpět bývalého. Přivedla jsem jej zpět během dvou dnů praktikování této metody.Ale současně jsem k sobě přivedla i "toho pravého". Takového,jakého jsem si vždy přála rozumem. Pokud někoho bude zajímat více z mých zkušeností,piště na můj mail. Zdůrazňuji,že nejsem a nebudu "agentem" pořadatelů tohoto kursu,jsem pouze žák,který si metodu ověřil a žasnul nad změnami,které se udály v průběhu pouhých pár pokusů.

Ahoj Dano, Anno, Martine, Petro a ostatní.Taky jsem ráda, že takové stránky existují. Jistě, je tu pár debilků, kteří to trochu kazí, ale jsem vděčná za všechny ty (byť zprostředkované) zkušenosti.Ptáš se, jak je. U mě tak, že jsem stále zamilovaná. Ale moje láska je něco, co jsem pohřbila někde uvnitř sebe. Těm pocitům, které přicházejí (ať už euforickým nebo depresivním), se nebráním. Asi to teď patří ke mně a k této etapě života. Třeba mi to něco dá a budu pak silnější, lepší, moudřejší... To ale neznamená, že se topím v planých nadějích. To víte, že bych ho nejraději viděla prosit u mých dveří, litovat toho, jak se choval, vroucího a milujícího, ..., ale když to tak není, tak se z toho nebudu hroutit. Snažím se najít si to pěkné a radovat se i z blbostí (myslet na to, co mám, a ne na to, co nemám). A když přijdou chmury (jako třeba včera, když jsem ho potkala a on mě ukázkově zasklil), jakože přicházejí, tak je prostě nechám, nevyhazuji je, protože vím, že zase odejdou.Na další vztahy nemám ani chuť, ani energii. Ne, že by samota byla kdovíco, to bychom sem asi nepsali, ale má to taky něco do sebe.Já vám všem držím palce. A taky sobe, samozřejmě. Někdy přijde období, kdy si to všechno člověk vyžere - na posranýho hajzl spadne.Jo a taky jsem přemýšlela, čím to je, že někteří lidé jsou tak přitažliví: Nikoho nepotřebují. Já doufám, že toto období mě naučí, že kdyby nikoho, tak pořád mám ještě sama sebe.

Holky,jak je ? Já se přiznám,bylo i líp:-(. Ale hůř také :-).

Ale jasně. Stejně si mne nezasloužil:-)). Při vší skromnosti :-)).

Neanalyzuj to tolik... Co nejaky sen, ktery sis vzdy chtela splnit a nemela zatim cas? U me to bylo kresleni a brisni tanec.

Padá to ze mne den za dnem více a více. Myslím,že mi hodně pomáhá vědomé omílání si jeho negativních vlastností. Je ovšem nutno si dávat pozor,aby se mi do mysli nevmetly vzpomínky na krásné chvíle,ty jsou jako nůž...pak je nutno rychle se soustředit na něco jiného...

Mono, nemám s podobnou situací žádné zkušenosti, ale jak občas pročítám diskuse tady, skoro vždy to dopadne stejně: poblouznění přejde a on přileze. Manželství přece není o tom, jestli jsi štíhlá a mladá, ale o tom co máte společně za sebou, co sdílíte a v čem si rozumíte. Manželství z čisté lásky je dost naivní představa, musí jít o přátelství a to pak přetrvá ledacos. Přileze. Otázka je, jestli ho ještě budeš chtít. Nevolej, nevnucuj se a buď zjevně v pohodě, i kdyby Ti u toho krvácelo srdce. Bude mu to divné. A Tobě se to třeba zalíbí. Takoví, co opouštějí svoji ženu kvůli štíhlému pasu mladé holky, jsou pitomci. Jsem mladá a mám štíhlý pas a můžu Ti prozradit, že s takovým, co opustí jen tak svoji ženu, bych se teda nezahodila. A neptej se, jak HO odmilovat, je to hloupá otázka (promiň tu upřímnost). Je to samostatná osoba. Ptej se, jak odmilovat sebe. S tím si můžeš pomoci.

Mono,nech ho být,ty na tom teď nic změnit nemůžeš.Buď do pár měsíců vystřízliví a přileze ke křížku,nebo ať jde.Nemá cenu do toho zasahovat.Tebe to časem přebolí a najdeš si lepšího.Jako já,myslela jsem,že je konec světa,jaká to byla pecka,když páníček začal střečkovat.Ale nebyl,už je to minulost a vlastně,jsem ráda,že mi dal tak šanci mít lepšího,než je on.Za jednoho strakatýho-deset malovanejch,se u nás říká a je to tak.

PETRO,myslela jsem to jako vážný vztah, ne flirt. S manželem si totiž příliš nerozumím. Je na jiné "vlně", což jsem si bohužel včas neuvědomila a časem se ty rozdíly mezi námi neustále zvýrazňovaly. Musím přiznat, že manžel mi vůbec neimponuje. Když jsme se seznámili, byli jsme pracovně a platově na stejné úrovni. Já jsem šla nahoru (pozor nejsem žádná kariéristka, jen jsem si našla práci, která mi sedne a baví mě, výsledky jsou asi znát), on zůstal celé roky na stejné úrovni. Nyní je to tak, že já ho už několikátý rok těžce dotuju - zvykl si na slušný příjem, o který se ovšem nepostará. Takže jen rozhazuje to, co já vydělám. Jeho plat by mu na jeho výdaje rozhodně nestačil. X-krát už jsme o tom mluvili, ovšem marně. Jeho odpověď: dělám, co můžu, mi opravdu nestačí. Ani v domácnosti nic nespraví, na vše "si objedná lidi", které ale musí někdo zaplatit, že? Nic samozřejmě není černobílé. S jednoduchými věcmi doma pomůže (nádobí, vynést koš, něco zařídit a tak), holku miluje, věnuje se jí. Ale čím dál víc mi připadá, že je to prostě málo. Ano, jako kamaráda bych ho brala, ale jako muž mi opravdu už neimponuje, vůbec mě nepřitahuje, takže náš milostný život upadá a upadá. Čím méně, tím lépe (pro mě), stejně se do toho musím vždycky hrozně nutit. Asi opravdu platí to staré známé pravidlo, že ženy si hledají někoho, kdo je zabezpečí. Nepotřebuju se teda věšet někomu na krk, jsem finančně nezávislá, ale představovala jsem si to půl na půl. A ne, že budu živit dospělého chlapa... Nevím, jak to bude dál. Sice si hledá jinou práci, ale jak "s překvapením" zjistil, nikde na něj nečekají. Zatím jsem v sobě nenašla odvahu to rozseknout, odejít od něj - především kvůli dceři. Ani se zeptat toho sympatického kolegy (je rozvedený), z kterého jsem naprosto paf. Normálně mi sevědomí nechybí, ale v této záležitosti jako bych nikdy žádné neměla.

Anno,to je nápad!!! Jasně,na CD !!! A jednou,až o přebolí,tak si je mohu přečíst jako krásnou vzpomínku! Ty jsi hlavička !!! Vidíšmohla jsem to udělat i se SMS-kami. Škoda,ty jsou pryč :-(. Holky,je mi mezi Vámi prima,zjišťuji:-).

Po 15-ti letech mne opustil manžel. Najednou všechno, co se zdálo tak všední a samozřejmý dostalo nový smysl. To už samozřejmě nebyla z mé strany žádná zamilovanost, ale láska se vším všudy. On tu lásku za zamilovanost vyměnil. Nevím si rady. Nudil se prý se mnou. teď teprve poznává opravdový život. Připadám si špinavá a k ničemu. Jak ho odmilovat od té nové a mladé a krásné a štíhlé? Holky, jsem nešťastná.

Nejhorší je,když rozchod přijde jako blesk z čistého nebe.Ale většinou se k němu zchyluje pomalu.Chce to si všímat partnerových reakcí a dát na svůj instikt.Ale když je partner hnusný a zlý,jde to o mnoho snadněji.

Ulož ty emaily nekam na CD a to si schovej. Nebude Te to lakat tolik je otevrit, protoze bys musela nejdriv do krabice, nahrat emaily (a behem toho procesu si to zase rozmyslis)... Dano, ver mi, ze to za cas prejde. A jit cvicit je velmi dobry napad. Budes krasna.

Anno moje milá,rozumná ,to já jsem-teorii zvládám na jedničku:-). Jen kdyby to srdce ještě tak ten rozum ráčilo následovat:-). Jak kdysi pravil Karel Havlíček Borovský: "Kéž bynám to vlastenčení z úst do rukou přejíti ráčilo"- celkem analogie,že ? :-)). Zrovna teď těžce řeším,jestli vymazat všechny jeho láskyplné maily. Roční sbírka zamilovaných SMS vzala za své už při rozchodu. A také zvažuji vymazání jeho telef. čísla...zatím jsme to ještě "nedala". Těch mailů je mi líto. Jdu cvičit. Tělo dostane zabrat a duše na tom bude líp.

Přesně!Naprosto souhlasím. Jsi rozumná, Dano. A na nejlepší cestě být "happy" taky. Hodně štěstí.

Holky moje milé,my se tady plácáme v něčem,a přitom jsme těm našim srdečně "u paty",alespoň můj bývalý je evidentně naprosto "happy",jak jsem dnes náhodou zjistila...ubližujeme samy sobě...myslím,že tohle vědomí by nám mělo pomoci...

Martine díky. Podle toho, co píšeš, mi přijde, že tě asi tolik ráda neměla. Takže je dobře, žes to rozetnul a dostal se z toho. Moc ti to přeju. Asi když vidíš, že ten druhý o tebe nestojí tolik, jak sis myslel (vysnil), tak je pak lehčí z toho i citově vybruslit, co? Asi bych to měla taky vyřešit. Blázním tady po člověku, který si na mě zřejmě asi ani nevzpomene. Jenže kvůli své zamilovanosti si představuju, jak byl jen hodně nesmělý a jak se ještě ozve. Haha. Napadla mě i možnost neřešit to rovnou přímo přes něj, ale zkusit třeba kartářku. Pár jich znám a někdy se celkem trefily. Ale bojím se té "kruté" pravdy, to je fakt. Myslím, že pro tebe je hodně dobře, že to dopadlo, jak to dopadlo. Najdeš si skvělou holku přiměřeného věku, založíš rodinu a jednou se tomu svému stavu budeš smát. Tohle by opravdu bylo velice problematické. Já si už po svých zkušenostech myslím, že mají k sobě jít lidi zhruba stejnéh věku a ze stejného prostředí... Nejsem už nejmladší a tak počítám s tím, že můj partner by mohl být i rozvedený, ale zažila jsem to v posledním vztahu - a bylo to divné. On už měl prostě všechno za sebou, svatbu, zařizování společného bydlení, rozechvění z čekání dítěte, výchovu maličkých dětí, kariéru v práci - prostě všechno. On už si chtěl jen užívat a nemít žádné starosti, i když si to nejdřív asi neuvědomoval. Skončilo to pro mě hodně tvrdým dopadem a ztracenými dvěma roky. Dneska když bych si mohla vybírat, už by mi rozhodně nebylo jedno, jestli ten partner už má za sebou manželství a děti. Přeju ti jen to nejlepší, snad budeš mít víc štěstí než zatím já.

Petro, probíhalo to dost zvláštně, byl jsem opatrný, ale rovnou jsem řekl, že z mé strany to směřuje k takové možnosti. Nemohla říct nic jiného, než ano nebo ne. Velmi razantně řekla, že něco takového absolutně nepřichází v úvahu, ať už kvůli věkovému rozdílu či kvůli svým předchozím zklamáním, i když všechno velmi rychle látala řečmi typu "jsi opravdu moc fajn, ale...". Dost mě to vzalo a chvíli jsem si to ani nepřipouštěl, pak to ale začalo pomalu otupovat.Scházeli jsme se dál, vídali se denně v práci, ale řekl jsem, ač velmi nerad, že pokud to takto vidí, chci omezit fyzický kontakt (takovéto hlazení apod.) a jakékoliv náznaky flirtu nebo náklonnosti. Vzala to rozumně a to mi taky hodně pomohlo, ale už byla jen otázka krátkého času, několika týdnů, než ty mé city začaly chřadnout. Pak už jsem si s velkým podivem začínal všímat i jejích špatných vlastností, což mě docela zarazilo, ale asi to bylo logické, už tam nebyla ta zaslepenost, o které mluvíš. Teď už je to pryč, občas na ni možná trochu s lítostí pomyslím a představím si, že jsme mohli být spolu, ale to je vše, život jde dál a zastavovat se na místě, kde nic není, k ničemu nevede, je to ztráta času a energie.Rozhodně se ale Petro neboj jít si za tím, co považuješ v životě za nejdůležitější, a tím bezesporu láska je, pokud toho nechceš v životě litovat. Možná pohoříš, možná o hodně přijdeš, ale možná taky hodně získáš a budeš si děkovat za tu odvahu a risk. Uvědom si ale, že až láska otupí (jakože otupí), musí v tobě zůstat co nejvíce toho, co tě k tomu člověku bude přitahovat.