jak se odmilovat ?

Skoro mám pocit,že tento rozchod zvýší moji prosperitu:-)). Doteď jsem několik měsíců jen hlídala telefon a maily a propadala se do smutků,kfyž nic. A ono většinou nic,že :-)). Až po tomto řezu začínám zase normálně fungovat.

Zvládám to. Je to zvláštní,ale je to tak. Ovšem je nutno přitom násilně a uměle přesměrovávat myšlenky jinam. Takže jsem se zavalila prací a plány do budoucna. Začala jsem pracovat i na sobě,cvičit,upravila jsem jídelníček-prostě makám jako brok,abych se soutředila na něco jiného,než na svého bývalého.Už dlouho jsem neudělala tolik práce ,jako za poslední týden :-)).

Tak jsem to dnes udělala. Ukončila jsem to mailem. Bez výčitek,doufám,že s gráciíí a elegancí. Zatím mám pocit,jako kdyby ze mne spadl balvan. Uvidíme,jak mi bude dál. Dám vědět.

No,tak jsem začala psát dopis na rozloučenou a rozepsaný odložila na zítřek.

Tak to tady čtu a poznávám se v tom. A právě teď se rozhoduji,že mu napíši mail: promiň,končím,už nechci. A sbírám sílu to jít udělat.Ale chci to být já,kdo zasadí konečný úder. Držte všichni palce-jdu do toho. Doufám,že mne neopustí odhodlání,než přejdu z tohoto chatu na mail :-)).Dám vědět,jestli jsem to zvládla.

Zdravím všechny nešťastně zamilované, mam pro vás jeden tip:). Prošla jsem si jedním takovým vztahem, o kterém se nedá říct, že by skončil, ale odkazy schůzek na neurčito tomu spíš nasvědčují.Tenkrát mi bylo 26 ajemu 37, dost střídal holky, ale to mi v lásce k němu bohužel nezabránilo. Přibližně dva roky jsem se trápila jeho ne příliš velkým zájmem, než jsem se mu svěřila se svou zamilovaností. Samozřejmě, že jsem jeho reakci čekala, nevěděl, co říct, plácal páty přes devátý..:). Řikala jsem si, co bych tak od něj mohla ještě chtít, když už mě nemůže milovat a tak jsem mu navrhla, jestli by to aspoň jeden večer nemohl hrát. Chtěla jsem zkusit, jaký to je, slyšet od něj, že mě miluje a tak...Byla to nakonec napůl legrace, chvilku mi i tekly slzy, ale v podstatě myslim, že jsme se oba hezky pobavili. A druhej den ráno mi sice bylo smutno, ale ne tak úplně. Takže jestli, když už víte, že to nikam nespěje, a máte chuť i přes to všechno trochu zaexperimentovat, můžete zkusit třeba tohle. Bylo to fajn:). Jen se od toho nesmí čekat žádnej převrat:).

Ahopj všichni, zadala jsem toto téma a po nějakém čase musím konstatovat, že jsem, na tom úplně stejně, ne-li hůř. Můj vztah s přítelem je prostě nerovnoměrný a já tím moc trpím, strdce a tělo ho moc chce a jen rozum se brání a ten ty dva nepřemůže. Vaše příspěvky mě přesvědčily o tom, že odmilovat se rozumem zřejmě opravdu nejde. Sama to neukončím, na to prostě nemám. Takže je mi souzeno se pořád trápit? Říká že mě má rád, jestli to je pravda, tak určitě daleko méně než já jeho, jeho projevy náklonosti slábnou.Potřebovala bych zahodit mobil a stýkat se s ním jen když on chce, sama nic neiniciovat a nevyšilovat, když se neozývá....Budoucnost nemáme, oba jsme zadaní.Připadám si jak na houpačce, jednou nahoře, to mi je krásně, když jsem s ním, a když komunikujeme a jednou dole, když jsou prodlevy a stýská se mi..Jestli existuje někdo, kdo se ze zamilovanosti vyléčil, napište.....mějte se hezky

Puvodne jsem chtel doporucit Ovidiovu bichli "Jak lecit lasku": divila by ses, jak je to aktualni a drsne ucinne. Nicmene pro mnohe bude stravitelnejsi to, co naznacuje hned druhy prispevek tady: soustredit se vic na sebe. Kvuli mistu to napisu jen strucne a naivne: kazdy den se snazit byt lepsi nez vcera. Pokud jses zamilovana do nekoho, kdo to neopetuje, snadno vidis svoje chyby a nedostatky a snadno se presvedcis, abys s nimi neco udelala. A jak s tim zacnes, zacnes rust, uvedomovat si sama sebe, ziskavat vetsi rozhled a prilezitosti a - - - zacnes se mu vzdalovat. Ja jsem si tohle zazil v petadvaceti, parkrat v mensi mire potom a ted se mi to prave deje v petactyriceti. Prestoze mi ta predsevzeti dlouho nevydrzela, vzdycky me to nakoplo a urychlilo - proste proletis jako kometa strzena gravitaci nejaky hvezdy, ale nezustanes obihat vyhasla kolem ni.

No já už dnes taky vím, že jsem kvůli němu ztratila úžasného člověka, kterému jsem hrozně ublížila, když jsem si začla s ním. Ale nedá se to vrátit zpátky. A i kdyby dalo, tak já už jsem jiný člověk, protože vztah se starším člověkem toho mladšího zaručeně změní. Možná předčasně vyspěje a možná se i ochudí o pár ještě bezstarostných let. Ale nevím, vždycky jsem si spíš rozuměla se staršíma lidma a pak když jsem odešla od rodičů, tak mi chyběl táta... To proč jsme to skončili tady nechci psát. Jestli tě to tolik zajímá, tak pošli maila, ale možná to není ani tak důležité.

Naily, cítím se velmi podobně a naprosto tě chápu. Moc však nerozumím tvé větě, že jste to skončili, protože jste museli. Můžeš to prosím upřesnit? Bylo to oboustranné?To napětí si umím představit a předpokládám, že něco podobného také zažiju. Ale nic než čas to asi vyřešit nemůže. Zatím jsem ani nenarazil na nikoho, komu by se podařilo "odmilovat se".Zažívám totéž, co ty, zajímám se spíše o starší (relativně) ženy a pořád je srovnávám s věkově mně rovnými, což je problém. Myslím, že to srovnávání je ale logické a týká se jakéhokoliv vztahu, člověk vždy srovnává s tím, co by chtěl nebo s tím, co bylo v předchozích vztazích dobré. Důležité je uvědomit si, že je vše o kompromisech, také jsem jeden vztah promarnil jen kvůli tomu, že jsem netoleroval věci, které mi nepřišly v pořádku. Bohužel bez kompromisů to ve vztazích nejde, pokud mají být šťastní oba.

Ahoj Martine, jak už jsem jednou napsala: hodně štěstí! A napiš pak jak to dopadlo,ju? Mně osud nepřál. Skončili jsme to, protože jsme museli, ale mám pocit, že je to jak časovaná bomba. Chodíme kolem sebe a to napětí ve vzduchu... Víš co je teď pro mě největší problém? Zažila jsem vztah se starším člověkem a teď tak nějak tíhnu ke starším a strašně všechny mladý a nezkušený (životem) kluky srovnávám. On si vždy se vším věděl rady a to mi teď hrozně chybí. Nejsem schopná si teď nikoho najít a to jsem docela pěkná holka a nemám problém se seznámit. Pozor abys neskončil stejně, protože pak je to většinou o tom, že ten kdo pak bude vyhovovat tvým požadavkům bude zadaný, rodina, děti... Měj se a napiš jak to dopadlo.

Ahoj Naily, bohužel jiné rozumné řešení asi není - pokud tedy za řešení nelze považovat plácání se ode zdi ke zdi a dlouho se nesmyslně trápit. Srdci neporučíš. Ale podle toho, co píšeš, tak jsi za tuto zkušenost ráda - asi to platí všeobecně, vždyť je to v podstatě krásné, když se člověk takto zamiluje. Byť nemá šanci na to, co by tak chtěl...Jájo, to je přesně to, o čem se tady bavíme. Rozumem tyto věci člověk bohužel nijak neovlivní. A pokud toho člověka musíš denně vídat, může tě to trápit i dělat šťastnou. Asi je důležité vzít si z toho hlavně to pozitivní a nesnažit se něco lámat přes koleno... kdo si to nezkusil, nemůže pochopit, jak se člověk cítí.

ty zeny maji pravdu,,,no a ja to zazila z vlastni zkusenosti...mladsi muz se do me zamiloval,nerekl to,ale bylo to jasne,,mne selhal mozek a zamilovala jsme se taky,,,ale bala jsem se,silene jsem se bala,odmilovat se neslo,zosklivet si ho taky neslo,slo se divat a trapit se,trapit se nad unosnou mez,tak jsem zvolila variantu uteku,zmizet,zdrhnout,nebyt v jeho blizkosti,,,,je to uz 5 let,nekdy ho vidavam,tvarim se prirozene,,a pak se mu uplne nahodne podivam na ruce,jak si s nimi hraje,nebo udela gesto,co tak dobre znam....a jsem zase na odpis,,,vim,ze to chce cas a cas a cas....nikdy jsem si nemyslela,ze se da takhle zamilovat,asi to clovek musi brat jako zivotni lekci,ze jsou veci,co se nedaji ani vypocitat, ani naplanovat, ani ocekavat od sebe samotneho,,,jen se stanou a jsem rada,ze se staly

Ahoj Martine, je to samozřejmě jen a jen tvoje věc a tvoje rozhodnutí. Zřejmě tě v té práci nic moc nedrží. To já to mám horší. Oba máme dobrou práci a ani jeden se jí nehodláme vzdát. Přitom víme, že se v tom budeme s takovou plácat dál a dál. Vztahy na pracovišti jsou na houby, ale člověk tam tráví tolik času...a ze začátku je to strašně krásný. Člověk se tolik těší do práce... :-) Já kdybych mohla, tak vrátím čas zpátky... Bylo to příliš krásné než abych na to kdy v životě mohla zapomenout a ani nemůžu, když se pořád vidíme. O to hůř, člověk přichází o dar zapomnění. Jak se říká, čas vše zahojí a to mi s takovu nikdy nebude dopřáno...Hodně štěstí.

Ahoj Naily. Díky za názor, je to opravdu velmi těžké, ale rozhodl jsem se pro upřímnost. Po zvážení všech pro a proti (a to jsem nad tím přemýšlel už mnoho hodin, prakticky každý den) jsem dospěl k závěru, že jediná možnost je radikální řez. I když to nevyjde, ta bolest bude velká, ale ne nekonečná.Název tohoto tématu je "jak se odmilovat" a člověk, který má naději, se odmilovat nedokáže. I když je to poněkud drsné, asi nejjistější je právě to odmítnutí ze strany někoho, o koho člověk tak stojí. Neustálým utíkáním před problémem a namlouváním si čehokoliv se vše jen oddaluje a s tím se těžko žije nebo dokonce navazuje jakýkoliv perspektivnější vztah.Je také možné, že se stane to, co říkáš ty... změna zaměstnání. I když to zní zvláštně, možná je to nejlepší možné řešení. Alespoň budeme oba vědět pravdu. Čas je nejlepší lék. Díky všem za podporu i rady.

Ahoj Martine,teď zase jeden názor od ženy, která chodila s o dost starším kolegou. To co ti teď řeknu se ti asi nebude moc líbit, ale já být tebou, tak rozhodně nedělám to co ti radily. Být tebou, tak raději počkám a nechám tomu volný průběh. A důvod? Když to nevyjde a jestli k tobě necítí to co ty k ní, tak v té práci nevydržíš. Bude ti stokrát hůř. U mě je to víc než rok co jsme se rozešli a pořád je to strašnej problém. Uvědom si, že ji budeš potkávat každý den! Upřímnost je fajn věc, ale ne vždy je na místě. Jestli to přijde, tak to přijde, ale neukvapuj se, protože je to hroznej risk. Vypadáš jako chytrej kluk, který nad tím dokáže logicky přemýšlet. Tvůj mozek ví, že bys to neměl dělat,alespoň zatím, ale srdce s ním bojuje a hledá spojence tady...

Emoce určitě sehrály tu nejdůležitější roli. Jeho rodina byla v obraze a dost na něj tenkrát zanevřela. Náš rozchod mu dali pěkně sežrat. Mnoho našich kamarádů se taky přitočilo na mou stranu. Tak mu, chudáčkovi, zbyla především ona. Ona je podle něj jediná, která ho vlastně vidět chce, stačí zavolat a ona přiběhne, a to doslova. Jeho dobří známí mě tímhle taky nahlodali, měli pocit, že mi vše dělá schválně, abych to skončila já a nebyl on ten špatný. Možná si myslel, že to takhle ponesu lépe, než kdyby přišel a řekl, končíme, nemiluji Tě. Ale ty lži byly o to horší..Takže si myslím, že Lazy má pravdu, chlapi jsou v tomto ohledu srabi. Ale na druhou stranu tak můžou jednat i ženy. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle.

Ja myslim, ze pro nej by byl problem zvladnout ten rozchod emocionalne; on je trochu precitlivelej - navic se s nikym nikdy nerozchazel. Se mnou to bylo relativne lehky, bydleli jsme kazdej nekde jinde, tak stacilo jenom odejit a vypnou mobil. I ted si myslim, ze vic nez cehokoli jinyho se boji, ze mu zena udela scenu. V dobe, kdy ona chodila se segrou parit a tejden se mu neozvala, on u me brecel v koutku, protoze chtel, aby ho mela rada a vzala si ho - presto s ni zustal.To si myslim, ze je i duvod, proc ti ten tvuj (bejvalej) tvrdil, ze s ni byt nechce - protoze se bal reakce. Tezko se mi to soudi, samozrejme - neznam vas a nevim, jak jste se chovali. Je to samozrejme spekulace, ale myslim, ze chlapi jsou v tomhle obecne dost srabi (cest vyjimkam jako Martin tady na chatu!)

To Lazy: Chápu Tě, stejně tak chápu ji. Zamilovala se. Na tom není nic špatného. Teď však hodně záleží na charakteru toho kluka, ale i na ní. Já jsem tu mou sokyni dokonce poprosila, ať mi pomůže. Trošku jsem ji znala a můj ex o ní mluvil jako o chytré holce, která couvá z přátelství s ním, protože nás spolu rozebírají. Myslela jsem prostě, že to je jen takové období, kdy on chce slyšet názor nestranné holky. Její reakce byla:

To Chiara:Zdravím tě a musím reagovat na tvůj příspěvek, protože to, co si napsala, tak něco podobného prožívám já. Mimochodem ten dotyčný je taky ve znamení Panny a doufám, že takovýho chlapa už si nikdy nenajdu. Dělala jsem pro něho první poslední, což zřejmě byla chyba a on se mi odvděčoval tím, že mi začal lhát a nacházet si různé "kamarádky", já sem mu to vždycky odpustila, ale ted už to doopravdy přehnal a našel si slečnu, která mu dává celkem "kouř" a jak on říká, hraje s ním určitou hru. Připadá mi, že tihleti pánové v tomto znamení mají neustálou potřebu si něco dokazovat a především si zvyšovat sebevědomí různými slečnami. Není to tak dlouho, co jsme se s ním rozešla a dokonce i přesto všechno, co mi udělal (bylo toho více,ale byla by z toho slohová práce), tak ho mám ráda,ale už bych s ním nikdy nechodila, protože je to parchant!!!! Začala sem si sama sebe hodně vážit a vim, ze az mu urcite veci dojdou, tak bude litovat, ze o me prisel. Nejsem zadna pubertacka, je mi 25 let...Přeji ti, abys tohle co nejdříve překonala, protože takovýhle člověk se opravdu nezmění a věř, že když mu ukážeš, že se máš ráda, tak tě bude chtít zpátky, ale jenom proto, aby si dokázal, že ho máš ještě pořád ráda...