jak se odmilovat ?

Nepodepsaná pisatelko dnes v 8 h.("Dane"), veliký dík za nezaslouženou poklonu.(Pokračování)Po vinárenském večírku se mi dýchalo podstatně líp. Konečně jsem se zbavil toho tíživého stínu, řeklo se, co řečeno být mělo a mohlo se zase normálně žít. K odmilování sice zdaleka nedošlo, ale vztahy byly vyjasněny, a s tím se i obrousily hrany jak mé zoufalé zamilovanosti, tak její nevraživosti. Když jsme v prosinci dostávali od jedné firmy vánoční stromky, byl jeden i pro ni; přijela si pro něj dokonce až k mému bydlišti a přivezla mi vánoční dárek. Vždy diplomatická Emča nás zase pozvala na posezení v restauraci ve třech (bylo to nádherné, ale znovu to rozvířilo dávné city). Bylo už dokonce možné stavit se bez obav na skok v Bělině provozovně s nějakou aktuální maličkostí nebo i s květinou ("Čím jsem si ji zasloužila?"/"Obávám se, že ničím"). Jednou potřebovala z našeho podniku nějakou rozměrnější věc, což jsem jí lehce zařídil, ale musel jsem počkat skoro do večera, až měla po službě. Když jsem ji uviděl, jak tam stojí sama v pusté recepci (řadoví zaměstnanci byli už dávno pryč) schoulená do bundy, přišlo mi jí líto. Zeptala se provinile: "Musel jsi čekat kvůli mně?" "Ale kdepák," zalhal jsem, "mám tady práci." Nevím, nakolik to znělo věrohodně, protože mi po naložení nabídla, že mě odveze domů. Nechtěl jsem to přijmout, tak prý aspoň kus, abych to měl blíž.

všechny vás zdravím, semtam si vás přečtu, ale moc nepíšu, protože .......houpačka se stále houpe ...když je nahoře, tak jsem na vrcholu i já :-) ...když se setkáme, je to vždy jak poprvé, i když po té době, co se známe, tak si máme co povídat...ALE ten čas kdy se nevidíme, tak já pro něj jakoby neexistuji - nebo to aspoň nedá najevo - a to mně ubíjí...někdy to "nevydržím" a pošlu sms, ...a často je i bez odezvy... tak co psát? já vím, že mám taky možnost jít od toho...ale je to silnější než já...a opravdu...ta doba, kdy jsme spolu mi krásně vyčistí hlavu a nabije mě - takže se snažím to brát jako "sezení u psychologa" a jak známo objednací doba u lékaře je dneska dlouhá :-)

Ivonno, začíná se to opravdu podobně rýsovat. V týdnu ho možná uvidím. Jsem zvědavá, jestli to bude mít nějakou dohru, nebo to vyšumí. Stejně jako Miranda jsem fatalista, takže co se má stát, stane se.

Dane, ráda patřím mezi čtenářky tvých řádků. Příběh ženy50+ je šílený, z toho bych byla na prášky, ale u tebe si nemyslím, že by šlo o obtěžování - určitě víš, kde jsou hranice a popravdě, ani by mě něco o stalkingu nenapadlo, kdyby tu žena50+ nenapsala. Muž je od přírody lovec, někdy mu v tom žena pomůže, aniž by tušil, takže tebou vyvíjenou aktivitu chápu. Piš dál..

Lauro a jsi vdaná a přítel ženatý?,tady tě nikdo nezná,jestli můžeš,tak napiš,co jsi mu řekla,že to potom muselo skončit?,napiš víc,uvidíš,uleví se ti.Já to mám zasebou,už se vůbec netrápím,pouze krásné vzpomínky zůstaly,ale probrečených nocí bylo hodně,chápu tě.

Podle mě,se muž pokud je...to je pravda,co jste napsala.Já jsem ted taky zamilovana a bylo to na dobré cestě,ten muž se do mě taky zamiloval,ale něčím co jsem řekla,jsem tu lásku v něm nejspíš zabila..To je ale život,je to těžké,zbyly mi jen oči pro pláč.Ta bolest je ale šílená... kdybyto šlo tak změnit...

Podle mě,se muž pokud je...to je pravda,co jste napsala.Já jsem ted taky zamilovana a bylo to na dobré cestě,ten muž se do mě taky zamiloval,ale něčím co jsem řekla,jsem tu lásku v něm nejspíš zabila..To je ale život,je to těžké,zbyly mi jen oči pro pláč.Ta bolest je ale šílená... kdybyto šlo tak změnit...

Podle mě,se muž pokud je zamilovaný trápí stejně jako žena.Spíš,co mi na mužích vadí,že oni se dokáží milovat,ale necítí k tomu člověku nic.Stačí jim,že je dotyčná přitahuje,mají k ní sympatie,ale city do toho netahají.U ženy je to jinak,ta se většinou hned zamiluje.

právě naopak. Muž se... by se o tom dalo diskutovat, ale ten případ pálení mostů, právě ukazuje na zbrklé jednání v akutní fázi zamilovanosti.Muž to všechno více promýšlí a a city, ty hluboké nemění tak často. Povrchních vztahů je schopen mít víc než jeden...žena zase dokáže milovat většinou víc než jednoho naráz.Jaksi se jí jenodušejí mísí ty povchní vztahy s těmi hlubším

ta tvá vnitřní čistota...právě naopak. Muž se rychle zamiluje rychle odmiluje. Žena, když už se zamiluje a rozhodne, tak za sebou pálí mosty

ta tvá vnitřní čistota je neuvěřitelná, umíš vymést i ten nejmenší drobeček.Máš mou poklonu! Škoda, že takových lidí není víc, život by bylo krásné žít.Osobně si ale myslím, že každé ženě lichotí, když o ní muž stojí a pokud byla pro muže přitažlivá, byla na zájem zvyklá a možná ji ten tvůj nepřišel nepřiměřený, nevím. Podle toho co píšeš, si myslím, že to bylo v normě, žena 50+ to podle mne nevidí reálně, protože zažila něco mnohem horšího.Podle mne je ale tvrdá, pokud v člověku vzbudila lásku, milovala se s ním a potom bez zjevného důvodu řekla ne, a nedala mu čas aba se z toho dostal, neměla by takto o něm mluvit.Muži jsou pokud hluboce milují věrnější než ženy.Ženy se zamilují snáz a snáze se i odmilovávají, pokud se ale muž po dlouhé rozvaze :-) rozhodne milovat, těžko se z toho dostává.Teď vyšel časopis Epocha o milenkách vlivných mužů, četla jsem jen některé úryvky a skutečně to potvrzuje můj názor. Někteří muži, pokud milují se jsou schopni vzdát dobré pověsti, trůnu a dokonce i života.I Shakespeare si toho všiml, Julie nejprve smrt jen předstíral, toho kdo obětoval první život byl Romeo, Julie se jen přidala. R. Habsburský si taky raději zvolil smrt se svou milenkou, než život bez ní. K tomuto kroku se ženy uchylují rozhodně méně často než muži.Moc to nechápu, muži jsou schopni mít desítky nezávazných vztahů, ale milují téměř celý život jen jednu, nejčastěji svou první lásku.

Pokračování příště.

Po onom debaklu nebylo pochopitelně vůbec nic po celé tři měsíce. Už se mi to překonávalo přece jen líp, bylo léto se spoustou hektických činností, které smutek částečně utloukly. Spíš mě tížila jen taková nedořečená "vysvětlovací" myšlenka, že jsem toužil po normálním přátelství a skončil jsem jako nejhnusnější šmírák; to jsem na sobě nechtěl nechat. Věděl jsem, že se připravuje jedna oslava mimo podnik (s mou účastí se počítalo) a holky tam pozvaly i další lidi včetně Běly. Byl mi přidělen úkol vyhlížet venku hosty, kteří by sami netrefili do krásné vinohradské vinárničky, kde jsme měli zadaný stůl. Nervozita, která se mě zmocňovala celou cestu, na místě zmizela. Přijela i Běla a bouřlivě se se všemi přivítala (někteří ji neviděli od té doby, co z podniku odešla). Ženy pozorovaly po očku, jak se přivítáme my dva, ale neviděly nic (líbačka proběhla už na chodníku). Bělu posadily vedle mě a zábava se rozproudila. Ve vhodnou chvíli jsem vstal a pravil jak ve starém filmu: "A já něco řeknu! Mně se chce něco říct!" A pak už vážně: "Chtěl bych se tady Běle veřejně omluvit, že jsem se k ní někdy choval nevhodně. Bylo to jen proto, že jsem ji měl moc rád.""A teď už nemáš?" zeptal se kdosi."Musím odpovědět na tuto mlsnou otázku?"Běla se pousmála a blahosklonně špitla "Děkuji."Odcházela jako první, zase nestíhala. Emča si ke mně přesedla: -¨Tak co - spokojenej, viď?- Víš Emo, možná jsem si měl nechat ten původní, ošklivej obrázek.- Proč?- Správně! vmísil se náhle do hovoru chlapík, který už měl dost upito. Je to jasný..řikala..vona. Jak dolejzá..vobtěžuje..úchyl..úchyl je to..řikala.Osazenstvo ztuhlo, jen já jsem se usmíval; všechno do sebe krásně zapadalo.Po rozchodu mi jedna žena řekla:- Měla jsem strach. Kdybys byl ranař, kdoví jak by to dopadlo.- Ba ne, zavrtěl jsem hlavou. Já mu věřím, že to tak řekla.

ano, promiň, Niko...pamatuji si Tvůj příběh. Takže jsi také celou dobu s námi :-)Tak a teď ještě chybí fialka, fialko?

Taky už jsem doma - a Pati...Taky jsem zvědavá, jak se z toho Dan vymotá

ano, promiň, NikoTaky už jsem doma - a Pati si pamatuju.A že mluvil Dan s nějakým jejím nadřízeným, to mi taky nepřijde divné, když byli původně oba (Dan i "Bestie") ze stejné firmy.Jen v ní pořád nevidím bestii.

w. = patiuž jsem doma :-)ano, promiň, Niko

Dane, pokračuj...

w. = patiuž jsem doma :-)

Nika a Dorka mě potěšily, že mě čtou. :-)(Jen dovyřídím agendu z dnešní noci.)Ženu50+ vyděsilo moje jednání s ředitelem. Já to naopak považuju za nejbanálnější čin ze všeho: s řediteli všech oddělení jsem se normálně bavil o zaměstnaneckých otázkách a oni si mě zase volali na porady o technických plánech v podniku. Kromě toho celá ta skupinka žen podala výpověď z platových důvodů, jenže pak se zase všechny (kromě Běly) nechaly přemluvit, aby zůstaly.Pro bezejmenného: obávám se, že bych se do tvých "vymezovacích faktorů" asi nevměstnal. Výhrůžky nebyly žádné, naschvály také ne, ani jedno zvaní na schůzku, setkání ve městě bylo jen dvakrát (jedno úplně náhodné). SMS ani jediná, dokonce jsem ani neměl číslo jejího mobilu, i když mi ho ukazovala ("To mám od bejvalýho manžela"), telefonáty nula až 2 za měsíc (to je snad moc?) - no dovolte, takhle se nedobývá ani svobodná holka! Dopis byl jen jeden (...abys byla v novém roce aspoň tak šťastná jako jsem byl já, kdykoli jsem byl s tebou) - doneslo se mi, že prý ho má doma viditelně umístěný.Tak, teď zanecháme trestného stalkingu, vyklepeme ubrus, dáme nový čaj se zákuskem a povídáním (však už to nebude dlouho trvat).