Miniinterupce

Milá Katko 1, tvůj názor je sice zajímavý,ale hodně předpojatý. Opravdu ne každý si dítě může dovolit a pokud tu ta možnost miniinterupce je a někdo na to má žaledek tak nevím proč toho nevyužít. Připadne mi teda daleko horší dítě donosit a nechat ho jiné matce. Každá normální žena by to těžko udělala. Já byla ve 21 letech taky na miniinterupci.Rozhodla jsem se pro ni, protože s přítelem jsme byli krátce a já byla těsně po škole, neměla jsem nic a žádné peníze.Připravená na výchovu dítěte jsem taky nebyla.A k Tvému velkému překvapení jsem nijak zvlášť jsem psychicky nestrádala. Teď už bych to sice neudělala a je mi jasné,že můžu mít i problémy s otěhotněním, ale co už.

Zvláštní, jak se dá smrt malého človíčka spojovat s láskou k němu.Já jsem zásadně proti potratům, ale nejsem pro jejich zákaz, to by zvýšilo počet potratů prováděných andělíčkářkami a dalšími pokoutnými metodami. Potrat by připadal v úvahu pouze pokud by to ohrozilo život matky. Zastávám názor, že je to otázka svědomí, ničeho jiného, jen svědomí. Dokáže-li s tím někdo žít a dívat se na sebe do zrcadla, pak ať na interupci jde, neřeknu mu ani půl slova.Nerozumím jedné věci... proč děti nedonosíte a nedáte je k adopci?? Protože by se ve Vás ozvaly ty mateřské pudy, které každá žena v sobě nosí?Že se Vám to zrovna nehodí, že zrovna nemáte dost peněz, že zrovna nemáte já nevím kde co? Je tolik bezdětných párů, které touží po dítěti a Vaše dítě by uvítali.Máte-li tolik zodpovědnosti, že souložíte, měli byste mít také tolik zodpovědnosti nést následky. To dítě, plod, embryo, zárodek,říkejte si tomu jak chcete abyste svědomí odlehčili, nemůže za to, že nemáte dost peněz, nemůže za to, že z partnera se vyklubal hajzl, nemůže za to, že jste jednou ujeli na diskotéce. On se nemohl rozhodnout. Pokud v sobě žena nenajde dost lásky, aby "nechtěné" dítě vychovávala, než aby je týrala, ať je dá k dispozici těm, kteří tu lásku chtějí dávat a touží po tom jí dávat.Pravda je ta, že pokud žena chtěně otěhotní hovoří o dítěti, nikdy neřekne "miláčku čekáme embryo", ale jakmile se jí to zrovna nehodí do krámku, uchlácholí svědomí tím, že to ještě není člověk, že nejde o zabití, že si ho zrovna nemůže dovolit apod...Když žena spontánně potratí také neřekne třeba "ztratila jsem embryo, které by bylo, ale příští týden dle zákona shledáno už dítětem".Bouříte se proti tomu, jak to napsala paní doktorka v úvodu...pravda bolí, že, pravda většinou nebývá hezká a málo lidí ji slyší rádo. Můžete ten zákrok popsat nějak kulantně, jistě můžete, ale podstatu toho výkonu tím nezměníte. Myšlení lidstva asi nikdy zcela nepochopím....

Ahoj Kytičko,je to moc smutné. Přeji ti hodně všeho dobrého a pohody. U mne je to už rok a půl a až nedávno jsem pocítila, že se ze svých stavů horko těžko sice - ale - dostávám, teď už je do vlastně celkem dobré. Ale nadělala jsem tolik špatných věcí ve své zoufalosti za ten čas. Snad mě chápeš. Vůbec jsem neměla klid. Já vím, že to nikdy nezmizí, ale chtěla jsem se nějak smířit sama se sebou a také se svým okolím. Zůstali mi z toho tolik smutné obrázky v duši, které mě nyní varují. Někteří lidé, co to o mě vědí, jsou na mne zlí a připomínají mi při každé příležitosti, kdy předpokládají, že to raní, co jsem provedla. A také s tím jsem se musela naučit žít. Byla moje chyla, že jsem se někomu svěřila. Přeji ti, aby jsi takové věci nepoznala. Jestli chceš, tak si můžem klidně psát. Moje adresa je v záhlaví. Ahoj a krásný víkend.

Ahojky vsem, tak mam za sebou interupci, nakonec jsem se rozhodla pro tohle reseni. Uz ani ne kvuli sobea svemu pohodli, spis kvuli tomu clovickovi. Predstavila jsem si, jakby asi vypadal jeho zivot:bez tatinka a s psychicky labilni matkou. Pozdejis nevlastnim tatinkem, ktery bude preferovat svoje deti. Myslim, ze jsemse rozhodla spravne, ikdyz se ve mevsechno svira a place. Bylo to moje dite, ktery jsem milovala a prave proto jsem zvolila interupci. Deti bymely prichazet na svet planovane, chtene obema rodici a za co nejidealnejsich podminek. Takhle jsemzkazila zivot jenom sobe (psychickenasledky si ponesu do konce zivota),kdybych ho nechala narodit se, zkazilabych ho jemu. Je mi nad tim vsim mocsmutno. Aleno, diky za krasnou odpoved,hrozne jsem brecela, kdyz jsemji cetla. Ale stalo se...Pokud budeschtit, ozvi se mi na email: d.111"seznam.cz Sdilena bolest, polovicni bolest... Ahoj vsem a jakkoli se rozhodnete, drzim vam palce.Kyticka

Milé děti,paní doktorka nazvala věci pravými jmény. Nebo jak si myslítem, že interupce probíhá? Samozřejmě že je DÍTĚ roztrháno na kusy a vysáto... já v její odpovědi nic propagandistického nečetla, takže jestli se ozvalo něčí svědomí, řeště si to jinak než zcestnými reakcemi.P.S.: jsem 5. týdnů těhotná... tomu dítěti už bije srdíčko, vyvíjí se mozek a začínají růst končetiny... za chvilku to bude hotový človíček. Nebo si myslíte, že vy jste do 12. týdne nebyli NIC? Nazývejte si potom svoje "plody" jak chcete... to moje už je dítě a má srdce možná víc než vy.Nejsem ani věřící, ani z Prolife, prostě jen obyčejná holka, která bude mít dítě... resp. už ho má. A vaše reakce jsou typické pozůstatky komunismu... naprostá neúcta k životu a názoru a hlavně: k pravdě. Máte zidealizované představy o potratech očividně. Tak se proberte...

Kytičko!Prosím nejednej unáhleně. Tvůj příběh se nachlup podobá mému. Já jsem si děťátko nenechala a vím, že to byla nejhorší chyba mého života. Až teď nemám nic, kdybych měla dítě bylo by to moje štěstí. Já jsem jednala zbrkle bála jsem se čekat, bála jsem se samoty, ale té jsem neunikla. Kytičko, já jsem až pozdě pochopila, co jsem provedla, nechtěj tuto zkušenost. Zvlášť když děťátko chceš. Kdybys ho nechtěla, ale ty chceš.

Proboha Kytičko, vykašli se na člověka, který tě nedokáže podržet a vědomě ti ubližuje!!! Věřím, že to máš v soukromém životě těžké, ale sama píšeš, že to dítě moc chceš!Proto se ho nevzdávej! Nevím žádné podrobnosti o tvé situaci, ale pokud tě ON donutí k UPT, už nikdy ho nebudeš milovat, k sobě se nejspíš stejně nevrátíte, vždyť co horšího by ti tenhle člověk ještě mohl udělat? Byla by obrovská chyba se k němu vrátit, po potratu. takový člověk se nezmění, nejspíš mu záleží jen na sobě.Když si to necháš a budeš se na to těšit, můžeš mít to největší štěstí v životě....Naopak se ti může stát, že se z toho v životě už nevzpamatuješ, obzvlášť pokud se miniUPT bráníš... Rozmysli si to dobře, vždyť zvládnout se dá tolik věcí... i vychovávat dítě sama. A nikdy nevíš, kdy se objeví ten pravý a bude tě milovat i s tvým dítětem...

Jsem tehotna a je to uzasny pocit a zaroven ten nejhorsi, jelikoz vim, zesi dite nemuzu nechat. Chybi mi odvaha byt svobodnou matkou, chybi mizazemi a podpora rodiny. Kdyz jsem si pred par dny udelalatehotensky test a ten byl pozitivni,zaplavila me obrovska radost. Uz spoustu let touzim po diteti, spatrujiv tom smysl zivota. Bohuzel. reakcemeho dlouholeteho pritele, o kteremjsem si myslela, ze je kvalitni clovek, me naprosto zdeptala. Okamziteme opustil s tim, ze se k sobe stejnevubec nehodime a to dite nechce. Potelefonu me nuti jit na potrat, pokud si pry dite necham, neuvidim od nejani korunu. Obvinil me z toho, ze namselhala antikoncepce. Rekl mi takstrasne veci, z kterych se asi v zivote nevzpamatuju. Takze za tyden jdu na potrat, ale to dite strasne chci. Nevim, co mam delat. Neustalebrecim, mam strasnou depresi, v jedinem momente jsem prisla o vsechno,co pro me bylo v zivote nejdulezitejsi.Na vsechno jsem najednou sama. Mam sice pratele, kteriale tezko chapou moji situaci, kdyzsi nic podobneho neprozili. Prosim, pomozte mi nekdo.

Aleno,myslim ze 60% je holy nesmysl. Jsou zeny, ktere podstoupily i nekolik interrupci a presto maji dalsi tri deti... Sama takove znam. Muj nazor je takovy, ze nemohoucnost mit deti po tomto zakroku muze pramenit i z toho, ze clovek je psychicky vystresovany, ze zadne dalsi dite mit nemuze... Je to nesmysl a ja se na svoje miminko tesim:-))

Paní doktorko, jaké emoce jsem zatahujete a to vám to tady platí katolická církev, nebo co?Bylo to fakt neprofesionální.Ukažte obrázky zneužívaných a znásilňovaných narozených dětí, těch je také mnoho, nebo to není tak populární.Na ty vámi doporučované stránky jsem se mrkla a v podstatě je zavrhovaná veškerá antikocepce i kondom.Katolíci se opravdu činí- hlavně ještě zastrašujte už tak vystresované ženy!Pochybuji o tom jestli jste vůbec Mudr. možná tak tele!

Jasně, odpůrci UPT se ohánějí tím, že mají být lidi zodpovědnější atd. ale co když je člověk maximálně zodpovědný a přesto něco selže? Stává se to.. a jak má mít teda potom žena výčitky svědomí, když vlastně dělala všechno správně????bez sexu žít moc nejde, je to pak potlačování přirozených pudů a jen se kolem sebe podívejte, co dokáže udělat potlačovaná sexualita za báječné komplexy....!!Nejsem horlivým zastáncem UPT, ale pokud je člověk zodpovědný (a to ne tím způsobem, že sexuálně nežije...)tak přece za to nemůže!a pokud je opravdu jeho situace špatná a neví si rady sám se sebou, má do toho přivést dalšího člověka?Myslíte si snad, že když je žena na začátku těhotenství psychicky úplně v prdeli, že to to děťátko nepozná, nebo co???a že z toho nebude mít schýzy celej život?

Milá B. a všichni ostatní,i já mám za sebou miniinterrupci a moc se tím trápím. Nevíte prosím někdo jak vysoké je procento dívek, které po tomto zákroku nemohou mít děti? Můj gynekolog mi řekl bohužel až po zákroku že toto procento je 60 (myslím těch dívek, které už potom později nemohou mít děti) mě to připadá děsivě vysoké, ale on je odborník a vyprávěl mi prý pouze to, co vidí v praxi. Myslíte že je to skutečně tak, nebo mě chce trýznit? Pořád na to myslím. Děti jsem totiž chtěla, ale později až se o ně budu moci opravdu dobře postarat a zabezpečit je.

Povim vam take svuj pribeh. Kdyz jsem cekala na miniinterrupci, tak jsem si sobe i tomu detatku slibila, ze ho sem napisu a zverejnim, aby si take ostatni divky mohly neco precist a z neceho se poucit. Kazda zkusenost je dobra...Jsem vysokoskolacka, zadny diskotekovy typ, pres dva roky se stalym pritelem se kterym se mame velmi radi, o antikoncepci naprosto poucena... Proste typ, kteremu by se neco takoveho proste nemohlo stat...Jenze: na jare jsem ze zdravotnich duvodu musela vysadit HA, a tak jsme s pritelem pouzivali panskou ochranu. Vsechno bylo v naproste pohode. V prosinci jsem byla u sve gynekolozky, a ta mi sdelila, ze mi jiz vysledky vychazeji normalne, ze mi tedy HA muze znovu predepsat a predepsala mi ji. Zaroveň mi vzala onkologicky odběr z delozniho cipku, protoze moje maminka i babicka zemrela na rakovinu, a tak z ni mam prirozene strach. Pro vysledky jsem si mela zavolat za 14 dni...Za 14 dni jsem si tedy zavolala, bylo to pondeli a dozvedela jsem se, ze mi tyto onkologicke stery dopadly velmi spatne, ze na deloznim cipku mam bunecne zmeny a ze se to bude muset odoperovat. Pobrecela jsem si dost. Porad jsem cekala na 1. den menstruace, abych mohla zacit brat antikoncepci, kterou uz jsem mela doma... Jenze neprichazela... Ve stredu po tomhle cernem pondelku jsem uz vymekla a koupila si tehotensky test... Dve carky a me se svym zpusobem zhroutil svet...Pritel by si dedatko pral klidne hned, ja mam pred sebou posledni rocnik skoly, ale uricte by se to zvladlo, do toho ta operace, muze se provest nemuze.... Myslenky se mi honily hlavou... A bylo to hrozne, hrozne...Rozhodne me hodne podrzel pritel, ktery rekl, ze at bude cokoli a jakkoli vzdycky bude stat pri mne.Navstivila jsem gynekolozku, ktera mi rekla, ze operace pri tehotenstvi provest nejde a ze se s ni tedy bude muset pockat. Tedy cas tehotenstvi plus cas sestinedeli atd...Zvazovala jsem, strasne moc jsem zvazovala a bylo to strasne tezke. Nakonec jsem prihledla ke vsem okolnostem a rozhodla jsem se pro miniinterrupci.Samotny zakrok byl absolutne v pohode, absolutne bezbolstny... toho se prosim vubec ale vubec nebojte.Dulezita je psychika. Pro me to rozhodne bylo a vzdycky bude me dite, ktere zemrelo. Je pro me momentalne cennejsi abych byla matkou a zdravou matkou nekolika detem nez smrtelne nemocnou matkou jednomu diteti. Casto se za nej modlim a vim ze to, co jsem udelala neni dobre, ale bylo to spravne.Rozhodne se netrapim vycitkami svedomi, protoze tim mucim jenom sama sebe. Na miniinterrupci jsem sla, protoze jsem vedela, ze to tak bylo spravne a doted to tak citim. Pravda je, ze jsem za sebou mela velmi velmi silne zazemi a podporu meho partnera, ktery za mnou velmi stal.Moje rady:- udelejte si co nejdrive!! tehotensky test, pokud predpokladate, ze muzete byt tehotna...- ja jsem mela bolestive bradavky a bolesti v brise, slabe krece jako pri menstruaci- zvazte vsechna pro a proti - bohuzel musite rychle - cim drive jdete na miniinterrupci tim lepe- pripravte se psychicky na ultrazvuk, protoze to pro me bylo nejhorsi, kdyz jsem sve dite poprve defakto videla...- samotny zakrok je zcela v pohode, naprosto nebolestivy- nepovidejte to o sobe vsude, i nejlepsi kamaradka jednou nemusi byt ta nejlepsi, je to ciste vase soukroma vec. Vase a vaseho partnera.- na interrupci jdete jenom tehdy, pokud vite, ze to co delate je absolutne spravne- po interrupci je nesmysl premyslet co by kdyby... Ne, uz se to stalo - bud se s tim vyrovnejte nebo na to proste zapomente, ale nemucte svoji psychiku Psychika se vzdy odrazi i ve fyzicke kondici...- a hlavne - nectete zadne uchylne nazory o tom, jaky to na vas bude mit destruktivni vliv - je to holy nesmysl a to je prave to jedine co na vas destruktivni vliv maVsem vam drzim moc palecky at je vase rozhodnuti co nejvice spravne. Ja necekam pro sebe zadne soudy. To co jsem napsala ma slouzit vsem holkam, ktere jsou zrovna ve slozite situaci... Pokud mate s timto jakykoliv problem nebo dotaz, klidne mi napiste a ja se vam rada pokusim co nejrychleji odpovedet.

Tak si tady pročítám tyhle příspěvky a musím opravdu říct,že popis interrupce od paní doktorky mě teda opravdu dost šokoval.Já sama budu příští rok končit studium na lékařské fakultě a myslím si,že to bylo velmi neprofesionální.Vždycky jsem si říkala,že nechápu,jak někdo může být tak hloupý a takhle nechtěně přijít do jiného stavu.Já brala 5 let HA,nedávno jsem se rozešla s přítelem a tak jsem ji vysadila.14 dní nato jsem slavila narozeniny,pěkně jsem se zřídila a můj ex toho využil.Sice jsem si vzala Postinor,ale říkám si,že nevím,co bych dělala,kdybych byla těhotná.Bez vzdělání,bez partnera,bez peněz...ono se dost lehko kritizuje takhle s klidnou hlavou,ale tvrdá realita každého zaskočí.Proto Vás prosím,nebuďte tak nekompromisní,opravdu se to může stát každému.A není to nic příjemného.

Mila pani Doktorka... chcela by som sa Vas opytat, aka je moznost otehotnenia po miniinterupcii. Moze sa stat, ze zena uz nikdy nebude moct mat dieta?

ahoj Miku,psala jsem tady skoro pred rokem o tom jak jsem byla na potratu a jak slo vsechno potom do haje.Muj kluk nevedel co se mnou ma delat trvalo to dlouho a stale nejsem v pohode,mam pocit ze on me mel vic premlouvat a ja jsem tam proste nemela jit.ale ted je to lepsi a pomaloucku se vracim do starych koleji,sex jsme nemeli asi osm mesicu proste jsem nemohla a on to respektoval.To ti,ale moc nepomaham,co?Chtela jsem jen napsat,ze vim jak se citis a slibit,ze se Ti casem ulevi.........K.

Já s paní doktorkou naprosto souhlasím. Ležela jsem 3 dny na gynekologii v nemocnici a kolem byly same mlade holky a cekaly na potrat.Tak strasne rada bych si to s nima v ten moment vymenila, tak moc touzim po miminku. Nechapu, jak to muze nekdo udelat. Clovek i kdyz je v tom nejvetsím "srabu", přece nemůže být tak nezodpovedny. Říkejte si tomu zárodek nebo dítě ... to je jedno, ale je to živé a za vaši nezodpovednost přece nemůže. Pak se vam taky muze stat, že až budete miminko chtít, tak kvuli tomuto zákroku to nebude možné ... mějte se

Mike,nevím, jak ti poradit, ale napíšu ti, co se stalo mě. Jde o trochu podobnou věc.Otěhotněla jsem ve chvíli kdy se to opravdu nehodilo (finance, bydlení, .... znáš to) no a nevěděla co dělat. Když jsem to říkala svému příteli, tak jsem v skrytu duše doufala, že mi řekne, ať si děťátko nechám, že něco prostě vymyslíme. On mi ale řekl, že dítě teď nechce, že než deť tak radši nikdy. Nicméně ať se rozhodnu sama, protože jen já sama se budu starat. Řekl, že kdybych si dítě nechala, tak se se mnou nerozejde, ale prostě budu muset bydlet doma u svých rodičů a on mě bude navštěvovat. Šla jsem na interrupci. Ale je mi hrozně - už je to rok - nemůžu se "vzpamatovat". Z toho co píšeš myslím, že tvoje situace byla jiná. Ale já jsem pořád toužila o tom mluvit, probírat to. A to můj přítel nechce. A to mi hrozně vadí. Ale zároveň vím, že vlastně je to hlavně moje vina.Ale všem kladu na srdce: nechoďte na potrat, myslím, že všechno co vás může potkat s neplánovaným děťátkem je mnohem snazší, než se vyrovnat s tím, že jste mu neumožnily žít.

Dobre dopoledne vsem! Muzete mi nekdo poradit nebo poslat ci pripsat svuj nazor? Moje pritelkyne se mnou byla tehotna a rozhodla se z duvodu financnich jit na miniinterupci. Ted mam pocit, ze jsem udelal malo pro to, aby to neudelala, je mi z toho nanic a i nas vztah je v troskach. Dejte nekdo vedet - jak to zena snasi, co muzu udelat pro to, abych ji pomohl ten zazitek a pocit prekonat. Snazim se, bulim, kdyz jsem sam a mam pocit, ze nic nepomuze a nakonec skonci i nas vztah... To jsem mekac...

Souhlasím s Blue a Alčou. Také si myslím, že nikdo nemá právo odsuzovat druhé za něco, co sám neprožil. A ani tak ne. Před lety jsem také absolvovala potrat. Měla jsem v té době už dvě děti a byla jsem v dost složité životní situaci. Tehdy mi to připadalo jako jediné možné řešení. Dodnes jsem se s tím ale nevyrovnala a kdyby to šlo vrátit, určitě bych vše řešila jinak. Věřím, že existuje mnoho žen, které berou potrat jako "dodatečnou" antikoncepci a nedělají si s tím velkou hlavu. Jsem ale přesvědčená, že pro většinu žen, zvlášt pro ty, které již mají děti, je to asi jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. Vám, které máte zatím svůj život "dokonale pod kontrolou" přeji, abyste podobné dilema nemusely nikdy řešit.