Miniinterupce

Nechtěné těhotenství a následná miniinterupce je jak automobilová nehoda s následkem smrti. Můžete dodržovat všechny předpisy- a přesto souhra náhod a všech okolností vede ke smrti někoho, kdo by žil. je to vaše vina a musíte se s tím vyrovnávat až do konce života. Je tady smrt a to ostatní už jsou jen polehčující okolnosti.

Katko 1, tak to se olmouvám, prvne jsi tu situaci nepopsala tak přesně, myslela jsem, že tvůj přítel tu dívku nechtěl a nechtěl s ní dítě. Jenom spát s antikoncepcí. Tak ale to je přece něco jiného, ona přece chtěla dítě, když to udělala schválně, tak přece asi neměla v úmyslu jít na interrupci. Chtěla do své situace přivést dítě z vlastního rozhodnutí. Něco jiného je, když antikoncepce selže a člověk na to není připravené a je bez prostředků.Já také nejsem pro potraty, ale rozhodně v mých očích neklesne žena, která ji podstoupí a nijak ji neodsuzuji. Protože jen ona saba ví co a jak a proč bylo a nikdo jiný a nikdo ji nemá právo její rozhodnutí hodnotit.

život je pes

Katko 1, také si to myslím. osobně mám zkušenosti, že to tak funguje. Existuje přísloví: "Bůh (vesmír) vám toho nadělí jen tolik, kolik dokážete unést" a "Pokud si něco moc přejete a není to nikomu na škodu, tak se vesmírné síly spojí, aby vám vaše přání vyplnily".A můžu přidat ještě jednu příhodu ze života - jedna známá se po dvacítce vdala v cizině. Když čekala se svým manželem dítě, načapala ho s chlapem. Zjistila, že je homosexuál. Rozvedla se s ním a dítě si nechala vzít. Ani v dalším svém vážném vztahu moc štěstí nenacházela, partner ji dost ponižoval a neustále vyhrožoval rozchodem. Nechávala si to líbit a moc se bála, že se s ní rozejde. Po třicítce opět čekala dítě. Přítel vyhrožoval, že jestli si ho nechá, tak se sní rozejde, protože on dítě nechce. přesto, že po dítěti velmi toužila, šla na potrat. On se s ní stejně rozešel.Po čase se na ní usmálo štěstí, seznámila se se skvělým bohatým mužem, otěhotněla, měli se brát. Pár dní přes svadbou se zabil v autě.A ona známá je svobodnou matkou, i přesto, že se tomu již dvakrát vyhnula interupcí.

Aleno a co v tom vidíš nekorektního? Sama mu přiznala, že ji (HA) úmyslně přestala brát, protože chtěla mít dítě. Nabízel jí asi půl roku, že se k němu mají nastěhovat (rodinný domek se zahradou), nabízel sňatek. Odmítla ho s tím, že si přeci nevezme nějakýho slévače, že o něj nestojí, ať platí alimenty... My jsme se poznali až za další půlrok.Kontakt? Jestli myslíš jednou za měsíc trvalý příkaz k úhradě a návštěvu na Vánoce a tak 2x za rok nějaký výlet... Nevím, proč píšeš ironicky, že je chudák bez viny...neříkám, že je chudák, ale podraz to byl a velkej. Kdybych se dnes rozhodla, že HA vysadím, co s tím udělá? Jak to zjistí? Nestojí mi každý den za zadkem a nekontroluje jestli jsem pilulku polkla či ne....je to otázka vzájemné důvěry. Jistě mohl se jistit ještě tím, že by provozoval přerušovanou soulož (což nepovažuju za antikoncepci) to jistě mohl...jenže věřil jí, dnes se může akorát tak mlátit do hlavy.Nevím, poraď, co měl dělat korektněji?

Katko 1, to ti vše věřím. Ale u té bývalé přítelkyně to spíš vypadá, jako by to dítě chtěla proto, aby si partnera připoutala, což jí nevyšlo (a přece možná, jestli jí platí alimenty, ta je tam jistý alespoň takovýto kontakt). Ale tedy co to máš za partnera? Není to od něho náhodou také poněkud nekorektní přístup? (Jo ona ho podvedla, protože si nevzala antikoncepci, on je jen chudák nevinný, viď?) Jinak já znám také několik dětí, které byly nechtěné a matky se nakonec rozhodly si je nechat a chovají se k nim hrozně (to se ani nedá popsat).

Magdo, myslím, že to byla jakási "odměna" za její rozhodnutí...vše co v životě uděláme se nám vrátí...

Ahoj holky, přečetla jsem si par vašich poslednich příspěvků a též bych ráda zareagovala. Nemám nyní moc času, tak zareaguji alespoň na Aleninu větu:"Jenže když se dostanete do těžké situace, asi vám nezbyde nic jiného, než vše zvážit do trochu větší hloubky."Moje kamarádka byla před lety také v těžké situaci - po škole, bez práce, peněz, bydlení u rodičů a ještě ke všemu neměla na "tatínka" žádný kontakt, jen vzpomínku na lásku jednodenní "z hor".Začla také zvažovat situaci do větší hloubky ale kladla si asi trochu jiné otázky než některé z vás. Vycházela z předpokladu, že by na interupci šla a začala se sebe sama ptát:"Jak se budu cítit po zákroku?""Jak se smířím s tím, když se stane, že v budoucnu již nikdy nebudu moct mít dítě?""Co když jednou budu úplně sama a opuštěná?"Jelikož si v budoucnu svět bez dítěte nedovedla představit, tak se rozhodla, že na potrat nepůjde a protože je má kamarádka životní optimistka, tak věřila, že to vše nějak dobře dopadne. Říkala si, že jí vesmír určitě na holičkách nenechá. Kamarádka totiž nevěří přímo v Boha, avšak hodně věří v pozitivní mysl a vesmírné zákony.No a víte co se stalo. Asi v pátém měsíci byla na školním srazu, kde se dala dohromady s bývalým spolužákem. No nyní mají dvě děti a žijí si skvěle.

Aleno, já ti jen ze svého blízkého okolí můžu napočítat minimálně 15 lidí, kteří říkají interupci ano, většinou proto, že jsme prý moderní společnost....za to znám jednu ženu, která i přes opuštěnost a ne zrovna dobrou finanční situaci dítě donosila a je mu velmi dobrou mámou, za to si ji ohromně vážím...Bývalá přítelkyně mého současného partnera si naprosto plánovaně (schválně nebrala HA) nechala mým partnerem udělat dítě. Sňatek odmítla, bydlí s dvěma bratry, malým dítětem a oběma rodiči v paneláku 3+1, peníze nemá žádné, čili bydlení ve svém nepřipadá hodně dlouho v úvahu, bez práce....To, teď nechci dávat jako hrdinský kousek hodný následování, aby to tak někdo nepochopil, ale spíš jako ukázka toho, že když se chce, tak jde všechno. On do toho šla navíc zcela dobrovolně...čemuž také úplně nerozumím....Takže když už se něco přihodí "zcela neplánovaně" měla by být interupce, když už nad ní někdo zauvažoval, jako naprosto poslední východisko, kdy všechny možnosti, jak zachovat život dítěte, selhaly nebo by byly naprosto nemožné, ale ne jen kvůli pohodlnosti nebo neochotě něco obětovat apod.jenže je spousta takových, které interupci vidí jako první možnost.

Katko 1, ty neznáš žádného vegetariána ani vegana, který by schvalovat interrupce. Já dokonce neznám žádného člověka (ať už je vegan, vegetarián, nebo "normální"), který by schvaloval interrupce. Pokud se nikdy nedostal do situace, kdy je opuštěný, těhotný a bez prostředků, nebo se to netýká přímo jeho osoby.

Kytičko, co vidíš na adopci špatného? Představ si, že nebudeš, já nebudu nebo žena po vykonané interupci mít možnost mít své vlastní dítě. Ne, vždy se umělá oplodnění podaří nebo je nebudu chtít z nějakého důvodu podstupovat několikrát. Budu vděčná ženě, která se necítí na to být matka nebo si myslí, že její situace není růžová, že své dítě nezabije a dá mi možnost ho vychovávat a žít s ním.Vím, že je to pro ženu velice těžké opustit narozené miminko, to je neoddiskutovatelné, ale než aby skončilo v kyblíku na operačním sále nebo v popelnici, pak mi přijde možnost opustit dítě jaksi lepší. Kdyby to bylo tak úplně zbytečné, proč by se Fond na ochranu dětí bil za anonymní porody apod. Asi jim ty zachráněné životy taky nepřipadají nicotné a zbytečné a lehkomyslné.Neodmítám se nad ničím zamýšlet....a že bych byla lehkomyslná? To ti fakt nevím...Dětské domovy nejsou přeplněny díky lehkomyslným lidem, ale díky špatnému zákonu a nechuti lidí s tím něco dělat, každej jen plácá,ale skutek utek...14 platy jsou důležitější.Máme jiný pohled na věc a těžko jej něco změní, pro tebe je adopce nebo anonymní porod nepřijatelný, pro mě zase interupce...berme to jako fakt, tak to je.

Aleno, ne, jednoznačně mě to k ničemu nepředurčuje, nicméně my vegani či vegetariáni míváme většinou jiný postoj k životu svému, a jiných než tzv. normální lidé.Neznám vegana či vegetariána, toho z přesvědčení, ne kvůli hubnutí apod., který by schvaloval interupce, opravdu neznám a že jsem jich potkala dost a dost. On by to byl ohromný paradox....

Mila Katko 1, tvuj nazor na vec je hodne zjednoduseny, je to nazor cloveka, ktery nikdy nic podobneho neprozil a nikdy se s podobnou veci nesetkal ve svem nejblizsim okoli. Svedci o tom i fakt, ze vubec muzes prijit na myslenku dat dite k adopci.Asi ti to pripada jako mensi zlo, aleto jedine vypovida o tom, ze jsi nikdynebyla tehotna. Ty si asi myslis, zekdyz jde nekdo na potrat, tak si rika,ze to miminko je jenom shluk bunek aneni se tedy cim trapit. To si ale nikdo nemysli, takze v podstate tvujnazor na interrupci je spravny. Nic vzivote ale neni cernobile. Chtela bychvidet konkretne tebe, jak by sis poradila v tezke situaci = bez partnera, bez penez a bez rodinneho zazemi. S ditetem by jsi asi zustala sama a sla slapat chodnik nebo si nasla slusnou praci - kdo by ti alehlidal dite, zatimco bys osm hodin denne drela? Cerstve narozene miminkotezko umistis nekam do jesli. Jestli znas z takove situace vychodisko, takte hluboce obdivuju, protoze ja ho neznam. A jestli se odmitas zamyslet nad takovymi poddruznymi vecmi, svedcito jedine o tve lehkomyslnosti. Dikylehkomyslnym lidem jsou u nas detskedomovy preplneny. A jeste k te zodpovedne soulozi - soulozit muze clovek zcela zodpovedne a to tak, zepouziva antikoncepci. Ta ale neni nikdy stoprocentne spolehliva, jak jsem se na vlastni kuzi presvedcila ja. Takze co mi doporucujes - prestatsoulozit uplne?

Katko 1,já o tobě něco vím, jak žiješ. Píšeš sem na Doktorku i jinde hlavně o stravování a vegetariánství a veganství. To tě ale jednoznačně k ničemu nepředurčuje.

Aleno, já osobně o sobě vím, že s interupcí bych se prostě vnitřně nevyrovnala. To bys mě ale musela víc znát a vědět jak žiju, abys to plně pochopila.

Emo, samozřejmě vím, jak to probíhá, respektive neprobíhá, vím, že to vázne, vím, jak hloupé máme zákony. Nicméně to není morální obhajoba toho, že dochází k zabíjení zdravých nenarozených dětí. Uvědom si, že to dítě v děloze fakticky nemůže za to, že nějací panáci v parlamentu nejsou schopni myslet i na druhé. To dítě chce žít, bez ohledu na nějaké zákony. Každý sebemrňavější a sebenicotnější organizmus má touhu žít. A my lidé, jsme stanovili, že určitý týden dítě, ještě není dítě a týden následující už dítě je a zabít se už nesmí. Kdo stanovil tuto hranici, na základě čeho, kdo si na sebe vzal to výsadní právo rozhodovat, kdy už nový organizmus je dítě a kdy ještě ne? Úderem půlnoci na přelomu týdnů?Kdy se ještě "to" může zabít a kdy už ne? Právo žít....nejzákladnější z práv. Měli bychom se naučit ctít toto právo na život, ne jen narozených i nenarozených, lidí, zvířat. Neumíme to, naše společnost toho není schopna. My, již narození se neumíme chovat dobře k sobě navzájem, jak bychom se mohli umět chovat k těm nenarozeným, kteří nemají šanci jakkoliv se bránit.Je-li zákon špatný, nechť se změní, když všichni ví, že je špatný. Není tu právě ta morální potřeba něco měnit, kdo není zainteresován v určité věci, toho to nezajímá a nejedná se jen o adopce. Staré známé, že dokud se mě něco netýká, tak mě to nezajímá...nevidíme, neslyšíme, dokud se nás něco nezačne bezprostředně týkat.Jeden velice moudrý a slavný muž řekl, že úroveň morálky lidské společnosti se pozná podle toho, jak se chováme ke zvířatům a od tohoto se vše odvíjí.Emo, víceméně nemá smysl se o tuto věc přít, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.Mám prostě jiný přístup k všem živým tvorům....

Hano,bylo by krásné, kdybys měla pravdu, ale bohužel je to opravdu tak, jak napsala ema. Katka 1 píše evidentně o věci tak, jak to jedloduše napadne člověka, který nikdy neměl podobný problém. Jenže když se dostanete do těžké situace, asi vám nezbyde nic jiného, než vše zvážit do trochu větší hloubky.

Nevim,proc se do Katky tak navazite...Je to prece diskuse a nazory kazdeho by vas mely obohatit.Hlavne teda Ema by nemela byt chytra sama,kdyz to pise nekomu jinemu...Zkuste se nad tim, co Katka napsala taky trochu zamyslet..

Mila Katko1 vis neco o zakonech o adopci? Koukas na televizi podle toho co pises asi ne .Takze nekdo se vzda ditete vis jak dlouho to trva nez se to dite dostane do rodiny i presto ze to obe dve strany chteji?asi nevis takze nebud chytra

Lucko, možná je můj názor předpojatý, nevím. Však já říkám, dovedeš-li se na sebe dívat dál do zrcadla,pak na interupci jdi, pro mě za mě. Říkám, že je to otázka vlastního svědomí každého člověka, nic víc. Kdyby za mnou přišla kamarádka, že jde na interupci, neřekla bych jí vůbec nic, nemohla by ode mě očekávat snad nějakou lítost, ale ani bych jí naprosto nic nevytýkala, bavila bych se s ní stále dál. Nechápala bych jí, ale nijak bych jí nic nepředhazovala. Asi by v mých očích dost klesla, ale to je můj problém, ona by se rozhodla, jak by to cítila a je na ní jak si s tím poradí.Nevím, proč bych měla být překvapená z toho, že jsi tím psychicky nějak netrpěla, někoho to doživotně "podsekne", někdo tím projde v klidu. Ne každá je po potratu hromádka neštěstí. Možná jsem trošku staromodní nebo spíš zásadová, ale když se někdo cítí na sex, měl by předpokládat, co z něj může vzejít a tak se k tomu stavět. Je zvláštní, co nadací a sbírek se dělá na nemocné mrňavé děti, aby se jim zachránil život,ale děti, pardon po vašem vlastně embrya, v bříšku zabíjíme.Jak říkáš "co už".