Miniinterupce

Ježíši kriste, já mám svůj názor, kterej jsem tu řekla, možná jsem měla napsat jeden příspěvek a víc nic a neodpovídat již dál na položené otázky. Dotklo se Vás to jen proto, že se tu bavíme o interupci, který je všude hrozně chytlavý téma a jsou vždycky to diskuze plný emocí, jako jiné zdaleka nejsou. Věřím, že kdybych tu rozpoutala diskuzi o alimentech, jako je třeba na Dámě.cz, každá budete mít svůj názor, o kterém jste přesvědčeny, že je správný a budete ho hájit... jeden bude takový, druhý makový, určitě by to byla zajímavá diskuze, ale dle Vašeho postoje byste se k tomu vůbec neměly vyjadřovat, protože jste to nezažily, ať už z jedné či druhé strany, či jako partnerky jedné ze stran. Lidi většinou prostě mají na určité věci názor....tak už to bývá. Je pravda, že si něco prožít dá člověku víc, s tím souhlasím.Nemám pocit, že bych někoho urazila nebo o někom řekla, že je ubohej, že podstoupil interupci... ať si proboha dělá každej co uzná za vhodný, když s tím dokáže žít.Slibuju, že už sem nic nenapíšu, když vám to tak vadí...

Ikdyz me Katka1 nijak neurazila, v podstate souhlasim s Veronikou. Prijde mi nesmyslne, aby tady vedl diskuzi nekdo, kdo vubec nevi, o cem mluvi.

ahoj všichni, teda já fakt nestačím valit oči. To co se tady člověk dočte je neuvěřitelný. Můj názor je ten , že nikdo nemá právo soudit ostatní lidi za to co udělají. A to , že nějaká jiná holka odsuzuje jinou holku za to, že šla na interupci, tak je dost hnusný kor , když to sama nikdy nezažila. Nikdy bych nesoudila holku kdyby tohle udělala a hlavně ne , když jí vůbec neznám. Pokud jste to nikdy nezažily, tak si nedovedete představit jaký to je. Nikomu nepřeju to zažít !!! Mluvím z vlastní zkušenosti. A takový kecy jako , že vždycky je nějaká možnost si to dítě nechat, tak to jsou blbý řeči. Ono se to dobře říká, ale realita je trošku tvrdší. A ještě lepší je tvrdit, že pokud se chráníte, tak se nemá co stát. Já jsem otěhotněla i přes braní antikoncepce !!!! Brala jsem jí 3 roky naprosto pravidelně a najednou ejhle a bylo to tu. Tehdy mi bylo 19. Nešlo to ikdyž děti moc miluju a v budoucnosti chci mít minimálně dvě. zažitky z potratu nikomu nepřeju a ještě ke všemu ty neuvěřitelný kecy vašeho přítele se kterým žijete třeba 4 roky a on pak začne vzteky mlátit hlavou do zdi, že žádnýho parchanta nechce. Fakt opora. byla jsem tak na dně, že jsem pak měla už stejně zdravotní potíže a nemohla bych to dítě ani donosit. Ten doktor mi to potvrdil. Takže vás všechny moc prosím. Nikoho neodsuzujte dokud to samy nezažijete. Možná příště budete v téhle situaci vy a budete třeba volit stejně, protože se dostanete do takové prekérky, že to prostě jinak nepůjde. Omlouvám se, že jsem se tak rozčílila :-)))hezký den K.

Anebo někdy naopak Katko 1.

Veroniko, takže jestli to dobře chápu, když něco nezažiju přímo já osobně nesmím mít názor, nesmím si nic myslet, protože jsem si to nezažila já na svou vlastní kůži. Na vlastní kůži jsem si to díky bohu nemusela zažít, ale u mých kamarádek jsem byla tichý pozorovatel a věř, že jsem jim neřekla ani běž na interupci, ani nechoď na interupci. Jediné co jsem jim jako svůj názor na věc řekla bylo, že si to samy musejí srovnat v sobě, nic víc.Já se do nikoho nenavážím, snad kromě Kytičky jsem tu nikoho nejmenovala...přišlo mi, že Kytička vůbec nebyla přesvědčená, úplně uvnitř svého srdíčka, že to co dělá, dělá, protože opravdu chce. Ale jak říkám, do žen a melounů člověk nevidí, jen mi to tak přišlo z jejich příspěvků. Nicméně ji neodsuzuju, ona s tím žije, já ne.Kdyby mohl o věcech mluvit jen ten, co je někdy zažil, to by se asi na světě moc věcí nevyřešilo, nemyslíš?

Myslim,ze Katka nemoralizuje,proste situ vymenujeme nazory a co clovek, to jin nazor a pohled na vec,to je prirozene.Co se tyka porodu,Katko,neni to jen otazka chovani personalu,i kdyz z velke casti mas pravdu.Kazde dite je jinak velke,rovnez kazda zena ma jinak rozmernou panev,kudy musi dite projit a jinak poddajne tkane.O prahu bolestivosti nemluve.Je taky zajimave,ze muzete mit tri nebo ctyri deti a kazdy porod bude jiny,nektery v pohode a po dalsim si reknete,ze uz dalsi dite nikdy.Neznamena to,ze kdyz nektera v pohode porodi za par hodin,tak ze jina zena nezkusi obrovskou bolest,ktera samozrejme bude mit priciny asi i v tom chovani personalu a v umozneni nebo neumozneni nekterych druhu porodu-do vody,moznost volby poloh,vylouceni dlouhodobeho a silneho tlaceni,ktere se povazuje za nevhodne.CR patri v tomto smeru k velice rozvojovym zemim,vse je tu 100 let za opicema...Mimochodem-vite, ze v zahranici je mozny cisarsky rez na prani?

Katko1, kdyz s timto tematem nemas zadnou osobni zkusenost, tak co ti dava pravo moralizovat a navazet se do ostatnich (viz tvoje predchozi prispevky)?

Lucko, ne nemám s tím žádnou přímo osobní zkušenost...ale jsou věci, které mě nadzvedávají ze židle a interupce k nim patří, nic víc, nic míň.

Katko1, proč seš pro toto téma tak zapálená. Máš s tím nějakou osobní nepříjemnou zkušenost?L.

Toto je pouze můj názor, nikdo nemusí souhlasit, ale já si myslím toto:Je sice hezké, že každý má právo na život, ale narozené dítě má také právo na lásku, péči a výchovu a to tu nejlepší. Rodiče jsou zodpovědní za své děti. Pokud si je žena jistá, že tohle dítěti nezajistí a ještě ho nechce, tak jednou možností je adopce, ale to stejně není jisté, ke komu se to dítě nakonec dostane a jak dopadne....Zní to krutě. Donošením dítěte a porozením to ale nekončí, pro nikoho, ale všechno začíná. Myslíte si, že nechtěné děti jsou rády, že žijí? Některé určitě, ale některé také ne.

Samozřejmě Soňo, já jsem hned v počátku napsala, že absolutně nejsem pro zákaz interupcí, já jsem napsala, že je to otázka svědomí a za tím si stojím...Určitě nejde nikoho nutit, pod pohrůžkou trestu nebo už jen z principu, aby nosil dítě, které nenávidí z nějakého vážného důvodu, ale já si opravdu nemyslím, že 100% žen, které interupci podstoupily to nenarozené dítě nenávidí nebo by ho brali jako vetřelce. Kytička tu dokonce mluvila o lásce k nenarozenému dítěti a právě z této lásky ho šla usmrtit, aby z jejího pohledu nebylo nešťastné. Kdyby jej dál nosila věřím, že by ho jako vetřelce necítila, spíš by ji trápila obava z toho, aby dítě nebylo nešťastné, nakonec by možná byla ještě velice šťastná, že jej má. Nevím, nevidím do ní... jen suše předpokládám.Já říkám... zákaz interupcí rozhodně ne, i když jsem proti nim.

Katko, nicméně i kdyby šlo jen o "bežnou" operaci a pooperační bolest, NIKDO nemá právo jakoukoliv ženu nutit, aby absolvovala porod nechtěnýho dítěte. A o tom je tahle diskuse.

nedávno u nás v titulku místních novin: matka prodala dítě za zlatý řetízek. šlo o to, že mladá dívčina předala v porodnici své dítě k adopci a od dotyčného adoptivního rodiče obdržela jako dárek šperk. chci tím říct, že alespoň po dobu dokud nebude příznivé klima pro poskytnutí nechtěného dítěte k adopci bez toho, aby ženu odsoudilo celé okolí jako krkavčí matku, nelze odsuzovat interupce.

Soňo, no ono asi záleží na postavě, dítě má určitou velikost a když má někdo přes hýždě 85 cm nebo 100 cm, tak ta jizva vyjde jinak.Moje maminka rodila císařem zcela neplánovaně, protože brácha přestával dýchat a nic hororového nepopisovala, žádné extra bolesti neměla, prostě běžné pooperační bolesti, akorát ji svědila jizva, jak se to hojilo. Kamarádka rodila císařem plánovaně pro obrácenou polohu dítěte a v pohodě.Bude to o prahu bolesti, který má každý úplně jiný a o přístupu personálu. Narazíš-li na řezníka nebo na někoho, komu na tobě opravdu záleží a podle toho taky tak jedná. Ale to není problém toho zákroku jako takového, ale jeho provedení a s jakou citlivostí byl proveden.

Katko, já si to ale nevymyslela a dokonce to ani nemám z filmu ;-)) To, co jsem napsala o císaři, mi přesně takhle vyprávěly 2 blízké kamarádky, co to mají za sebou. A považ, že dokonce ta jedna má tímhle způsobem udělané císaře dva - a to tak, že jizvy má těsně nad sebou! Ukazovala mi břicho po obou porodech a vskutku to nebyl hezký pohled - a není ani dneska, po několika letech. Jizvy má OPRAVDU od kyčle ke kyčli - jsou ve tvaru "úsměvu" těsně nad ochlupením. Druhá kamarádka má totéž. Oběma to dělali v celkové narkóze, obě ležely týden na JIPce a obě na tom byly velice špatně a měly obrovské pooperační bolesti, že se jim ani nechtělo žít. Cituju jenom to, co mi říkaly a co jsem viděla. Myslím, že druhý císařský řez v epidurálu a s malou jizvou se provádí v případě, že je dlouho předem známo, že to bude muset takto být a vše je předem přesně naplánované a připravené. Ve všech ostatních případech je to ten horror, který prožily moje kamarádky a který jsem popsala. Bohužel.

Soňo... tvůj popis císařského řesu je naprosto katastrofální. Já osobně porod za sebou také nemám, ale moje kolegyně prodělala císařský řez, jizvu má malou, žádný zářez od kyčle ke kyčli. Říkala, že to bylo naprosto v pohodě, měla epidurál, takže mimi viděla ihned po porodu, s doktorem si povídala během zákroku. A bolest? Nic zásadního.Žádný oblbováky nedostávala. Je to vlastně úplně normální operace a že by pacienti po daleko vážnějších operacích řvali na pooperačním bolestí...hm, tak to asi ne, že...tos trošku zdramatizovala. Neříkám, někdo možná ano, ale drtivá většina ne. Říkala, že kdyby si mohla vybrat a měla druhé dítě, okamžitě by rodila císařem znovu.Co se týče klasického porodu, tak ten popis je celkem reálný. Při šití hráze se místo nejprve umrtví, moje dvě kamarádky vesele psaly SMS, zatímco je šil doktor a třetí s ním vtipkovala, ať udělá pěkný štych...Samo nastřežení žena téměř necítí, protože tlak hlavičky na hráz je tak velký, že není téměř cítit.Ale vše je také otázkou prahu bolesti. Co někoho neskutečně bolí, druhý cítí jen jako nepříjemné, to je u všek poranění nebo úkonů. Záleží na člověku.Co se týče řvoucí rodičky...je otázka personálu, jak se k tomu postaví, mohou nasadit epidurál, když je to ještě možné, mohou dát utišující injekce, masáže, vodní koupe?e, akupresura apod.Chápu, že když ji nechají strnule ležet na zádech s nohama na opěrkách a žena nemá možnost změnit polohu, že bolesti mohou být velice kruté. Ale jak říkám, je to jen a jen o lidech. Nicméně porod je stále i přesto nejhorší bolestí na světě, to bezesporu...ale jde o to, zda to rodičce personál maximálně zpříjemní nebo ji "ponechají osudu". Věřím v to, že když narazí na nějaké megery a pitomce doktora, kteří na ní jen ječí, tak bolest vnímá jinak než když se setká s milým a chápavým prostředím, kde středem je rodička a ne lékařovo pohodlí.Traumatizující porod možná pro někoho je (myslím, že je to zapříčiněno právě výše popsaným), ale daleko více žen se léčí u psychologa z následků potratu než porodu...Jsi vegetariánka a nejsi proti potratům, dobře, proč ne. Moji přátelé jsou lidé ctící život, ať už je jakýkoli - zvířecí, lidský, nenarozený, v tom to možná bude...někdo upřednostní zvířata předevšemi ostatními, jiným jsou úplně lhostejná, tak to je na tom světě. Pokud se chceme dobrat uspokojivého výsledku musí platit rovnováha....

Milá Katko1, představ si, že jsem vegetariánka a přesto kdyby to bylo nutný, šla bych na interrupci. Vegetariánkou jsem proto, že miluju zvířata, ale o všech lidech bezvýhradně to bohužel říct nemůžu :) K lidem už tolik tolerantní nejsem. Co se mě týče, děti nechci a asi je nebudu chtít nikdy. Odjakživa se proti otěhotnění chráním jak to jen jde, ale zříct sexu se teda nehodlám; sex mě baví a líbí se mi :) Klidně bych se nechala sterilizovat, ovšem v mém věku 30 let a jakožto bezdětné svobodné ženě mi to nikde neudělají, to je asi všem jasné. Jo a Katko, nechápu, proč pořád spojuješ sex a zodpovědnost. Sex je přirozenou lidskou potřebou (teda aspoň u zdravých jedinců) a zodpovědnost s ním nemá co dělat. Rozhodně ne ve smyslu, který myslíš ty, tzn. "tohohle miluju, spím s ním a přestože děti nechceme, když se to i přes ochranu stane, tak je teda mít budeme, no". Když někdo takhle smýšlí, výborně. Ale nemůžeš to chtít po všech, to teda ne. My jsme s přítelem zodpovědní až až (bez ochrany bysme spolu do té postele skutečně nikdy nevlezli), ale kdyby se to i přes ochranu stalo, prostě to dítě chtít nebudeme. Jo a k popisu potratu "doktorky": Když jste takhle detailní a realistická, proč tak nepopíšete i těhotenství a porod? :-))) Mně se totiž hned vybavilo, jak těhotenství a porod asi prožívá žena (třeba z nějaké země, kde jsou interrupce zakázány), která to dítě nechce ani za nic: spoustu měsíců je jí špatně, zezačátku zvrací, tloustne, v závěru se sotva valí, v břiše ji kope něco, co nenávidí a dá to k adopci, nechtěný vetřelec. Pak přijde to nejhorší: začnou neskutečné bolesti, které žádný chlap v životě nezažije, a ty bolesti se táhnou třeba 24 hodin nebo i dýl. Pak už dokonce ona chudinka křičí "udělejte se mnou něco, třeba mě zabijte, já už to nevydržím!" (slyšela jsem na vlastní uši). Následně se jí jindy zcela malá dírka mezi nohama roztáhne asi padesátinásobně (nebo kolikrát, to je fuk), kus se jí sám roztrhne nebo ji doktoři naříznou, a v litrech krve musí vytlačit toho vetřelce. Následuje šití, který taky asi nelechtá, a dotyčná si pak několik tejdnů normálně nesedne. Anebo to celý dopadne ještě jinak: dojde k císařskýmu řezu, kdy je ženě rozříznuto břicho od boku k boku, takový pěkný škleb (zapomeňte na propagandistický reklamy o malých jizvách a bezbolestnosti). Pak je zašita a umístěna na JIP, kde stráví týden v pooperačním stavu a to má ještě štěstí, když se jí rána nezanítí nebo nedostane otravu krve (jako se stalo dvěma mým kamarádkám). Když se probudí z narkózy, křičí bolestí a žádá o utišující prostředky, pričemž je nucena po 12ti hodinách vstát a chodit. Zdá se snad někomu, že tyhle zážitky nejsou traumatizující? :-))))

Myslím si, že by se měla miniinterrupce dobře probírat ve škole, asi už při biologii člověka na základce - případně na střední (ale na všech středních školách a učňácích se biologie ani anatomie neučí), protože sama za sebe mohu klidně říci, že jsem se přesné informace o tomto zákroku (myslím ty opravdu úplné včetně podrobného popisu jak zákroku, tak i pozdějších možných fyzických i psychických následků) dověděla až v dospělosti, kdy už to de facto nebylo pro mne tak aktuální. Já vím, že dnes už se teoreticky děti dozví mnohem víc díky internetu (než jsem se mohla dovědět já jen z knihoven a od příbuzných a známých, kteří se zdráhali s "malou holkou" o takových věcech mluvit, ještě navíc, když ji to zajímá jen ze zvědavosti a ne kvůli tomu, že by se chystala něco takového podstoupit), ale ne všechny napadne se o to zajímat samy od sebe. Myslím, že by všichni měli přesně vědět o co opravdu jde. No a protože mám dva mladší sourozence, nejmladší z nich vyšel ze ZŠ minulý rok a nic takového jim nikdo nepřiblížil. Někteří lidé mají stále dojem, že potrat je banalita a poslední "záchrana".

milá dani to nebylo přehnané sem zdravotní sestra tak to je možná že to doktorka trochu citově podbarvila ale nedivím se interupce ani miniinterupce není něco tak jednoduchého není to bananlita jak si sama podotkla není to ani pro ženu samotnou lehké, mimo to dopis původního autoa zněl tak jako, no tak nedá se nic dělat když selhala antikoncepce tak půjde partnerka na miniinterupce a vše bude tak jak má být, nic není stejné člověka to změní ač chce nebo ne. Ono Každá antikoncenpce ač hormonální, kondom atd. nikdy nezaručí stoprocentní neotěhoťnění, člověk to má biologicky naordinováno a tělo není tak blbé aby se vždycky nechalo oblbnout a vybere si po svém člověčí snahy o jeho přelsťění.

Aleno, já tím jen chtěla říct, že situaci, kterou někdo může považovat za vysoce nevhodnou pro narození dítěte, jiný může považovat za dobrou. Někdo se svého pohodlí nechce vzdávat, někdo nechce řešit složitou situaci a hledá to nejjednodušší řešení.Proto říkám, že důvody jako nemáme dost peněz, teď ještě ne, teď jsem dostudovala, nechal mě, atd. považuju jen za výmluvy omluvy. Jsem celkem schopná pochopit, že ženská, kterou chlap vykopne těhotnou z bytu, k rodičům nemůže z nějakého vážného důvodu, nemá ani korunu volí interupci, i když i tato situace je řešitelná nebo když je jisté, že dítě by se narodilo s velice vážnou vývojovou vadou nebo, když ženu znásilní... zbytku nerozumím.Myslím, že co mělo být řečeno, bylo řečeno...přeme se a stejně víme, že s enemůžeme shodnout...