Kdy jste se naposledy pokakali
Tak to opravdu nevím, ale asi velkou protože ji to trvalo dlouho.
Děkuji za odpověď Aleno. Byla to pěší turistika nebo nějaká lyžařka, kterou to začalo tlačit na svahu?
Myslím si že to byla snowboardistka a asi dobíhala na poslední chvíli.
Jak už jsme tu psala dříve jsem vozíčkářka a občas to prostě nevydržím a mám plné kalhoty. Takový případ byl i dnes. Jela jsme z práce a říkala jsem si že mám spoustu času a nikam nespěchám tak se stavím v au parku. V klidu jsem si zaparkovala, vyjela výtahem, dala si v KFC jeden Texas grander. A šla jsem nakupovat. Se zkoušením oblečení je to u nás vozíčkářů trochu těší ale něco jsem koupila. A že pojedu domů sjela jsem výtahem vystoupila jsem a jela k autu. Pak jsme si ale řekla že docela potřebuju na záchod a mohla bych se ještě vrátit ať to někde cestou nepustím. Takže jsme jela výtahem zase zpět to už ale situace byla kritická a jak známo když potřebujete tak jsou záchody nejdál. Vystoupila jsem a už jsem spatřila tu dlouhou chodbu jenže už jsem ani nemohla hýbat rukama jak jsem to měla na krajíčku a najednou jak kdyby vyletěl špunt se mi všechna ta horká kaše začla valit do kalhotek. Teplo a mokro prostě hnus. Rychle jsem dojela zpět k výtahu ale už ze mě musel být cítit hrozný smrad. No jela jsem výtahem ještě s mámou a dítětem a jen jsem slyšela jak to dítě říká mami ta paní je paní je pokakaná. Máma ji usměrnila že toto není normální říkat. Ale já si říkám proč by to neměla říkat když je to pravda. No dojela jsem k autu a za obřího puchu jsem se dostala domů. Kde mi tedy přítel pomohl dát se do normálního stavu. Když už jsem se takhle rozepsala tak napíšu ještě co se mi stalo tak před 4 týdny. Byly jsme s přítelem na horách. Pro mě to sice nic není ale jeho to baví, takže já to nějak vydržím. Seděla jsem dole v baru a popíjela svařák. Koukala jak přítel a ostatní jezdí. Pár lidí na mě tedy koukalo divně co dělám na vozíčku na horách. Ale bylo to docela fajn. Pak ale přišla potřeba na záchod. Se zachodama to v tom areálu bylo horší. Byly na každé straně areálu jedny vydala jsem se tedy v pravo ujela dobrých sto metrů po sněhu což není jen tak. Abych zjistila že nejsou pro vozíčkáře a vedou na ně schody. Takže jsem jela zase zpět a pak asi dvěstě metrů na druhou stranu naštěstí jsme nepotřebovala tolik takže jsem to tak tak vydržela. Dojela jsem tam byly to normální dámské ne nějaké oddělené ale prostě dva normální a jeden pro vozíčkáře. Dojela jsem tedy tam, jenže problém jeden záchod byl sice volný ale na tom pro vozíčkáře někdo byl. No jak mozek už ví že se blížíte tak dává povel k vyprázdnění a teď jsem tomu musela zabránit. Jenže jak jsem ochrnutá od pasu dolů tak mám oslabené svěrače, takže to dlouho netrvalo a měla jsem plno tentokrát naštěstí v plínce a ještě to bylo tuhé. Po chvíli vyšla ze záchodu holka tak asi jako já 25. A cítila asi tím smradem co udělala a hrozně se omlovala že spěchala protože hrozně potřebovala a nepřemýšlela o tom co je co. A když si to uvědomila tak si řekla že tu stejně žádný vozíčkář nebude. Naštěstí jsme čekala že se něco takového já horách stane takže jsem byla vybavená sundala jsem si plínu a pomocí vlhčených ubrousků z kabelky jsem se dala dohromady. Vzala jsem se z kabelky náhradní plenu. A vyšla jsem čistá a nová. A zbytek dne už jsem si užila. Ale apeluju na každého když to není úplně ultra akutní potřeba že by jste to hned pustili a nejste v krajní nouzi že je všechno ostatní obsazeno. Tak prosím na ty záchody pro vozíčkáře nechoďte, i když si říkáte že zrovna tady nebudou tak náhodou můžou být a kvůli vám se dostanou do potíží. Přece jenom je lepší když jsou ty záchody jako samostatná místnost. Ale můžu být ráda alespoň za toto když se podíváte kde všude chybí záchody pro handicapované, je to spoustu restaurací, nějaké benzínky, lyžařské areály, kina, různé akce. No vlastně skoro všude tak pak s nelze divit že to občas prostě pustím a že nosím plenky. A vím o čem mluvím tím že tak často cestuji. jinak rozepsala jsem se tak protože je přítel pryč a mám moc volného času a nevím co s ním.
Tak to je celkem drsné, ale stát se to může sama to znám. Na vozíku to musí být všechno ještě těší ten úklid nasednutí do auta atd. Teď když o tom tak přemýšlím tak si uvědomuji kde všude chybí záchody pro handicapované, normálně si toho člověk ani nevšimne. Ale myslím si že jich přibývá. No nic jsem ráda že taky konečně někdo napsal. A jen bych se chtěla zeptat jestli to máš vrozené nebo se ti něco stalo. Nemusíš odpovídat jestli nechceš jen mě to zajímá. A plenku nosíš proto že je všude málo záchodu, nebo máš nějaký problém s inkontinencí?
Ano klidně odpovím stalo se mi to před čtyřmi roky v Chorvatsku na jachtě jsme slavili moje 20 narozeniny. Plavba se už chýlila ke konci a zastavili jsme na ostrově Krk ve městě krk. Šly jsme se projít to jsem ještě nevěděla že je to poslední procházka. Vrátili jsme se a šli se koupat. Pak jsme viděli lidi jak skáčou z takového útesu do vody, samozřejmě jsme tam hned šli. Všichni předemnou normálně skočili. Pak jsem skočila já dopadla a najednou necítila nohy. Hrozný pocit. Probudila jsem se až v nemocnici. Zlomenina páteře, obratlů a poranění míchy. První dny byly hrozné ani jsem nedokázala udržet moč a stolici. Ale pak už se to zlepšovalo. Takže ty plenky částečně nosím kvůli tomu že mám porušené nervy a nevydržím tak dlouho. A částečně proto že je málo záchodů. Ale jinak nesnáším když mě někdo lituje, jsem prostě člověk jako každý jiný. Víc o tom psát nebudu protože to sem nepatří
Hmm, tak to je dost drsný. Jeden skok do vody a vše je nevratně jinak. A to jsi skočila nějak špatně nebo tam něco bylo pod vodou? Tyhle úrazy se obvykle stávají, když někdo skočí do neznámé vody a navíc po hlavě. Mám v příbuzenstvu člověka, co pracuje u záchranky a slyšel jsem to od něj. Ale na místě, kde se skáče, to není zrovna obvyklé. Takzvaný skok do neznámé vody se právě proto dělá v takzvané kročné poloze, jakoby člověk ve zvduchu šel nebo klusal.
No já docela často skákala do vody takže jsem si myslela že to umím. Všichni tam skákali normálně, takže jsem si myslela že to bude v pohodě. Skočila jsme šipku a asi už tam bylo něco špatně a skočila jsme nejspíš trochu jinam než všichni. Narazila do dna a už to bylo. Z vody mě vytáhli kamarádi. A pak už jen záchranka, vrtulník a nemocnice.
Kamarádka pracuje na chirurgii páteře. Podobných případů už tam bohužel zažili řadu. Vždycky apeluje, že po hlavě se má skákat jen v místech, kde si člověk sám zkontroluje charakter dna, když je to v přírodě. Navíc tady jsme zvyklí, že v přírodě bývá na dně zhusta bahno, které případný náraz ztlumí. Kamarád se taky jednou vynořil z krásným bahením přelivem ve vlasech. Chorvatsko je naopak známé absencí písku a členitým skalnatým dnem. Tam může i skok o kousek vedle znamenat značný rozdíl v hloubce.
Tohle si vyčítám že jsem skákala po hlavě a nevěděla kam, ale byla jsem mladá a nepřemýšlela jsem že se to může stát:-(
Jo, tohle kamarádka slyšela už mockrát. Já jí obdivuju. Den co den pracovat s lidmi, kteří před tím osudným okamžikem byli plní elánu, běhali, jezdili na kole, lezli po skalách, závodně tančili a najednou je ve vteřině všechno nenávratně pryč. Mě by z toho hráblo.
To bych taky nedala, bohatě mi to stačilo u mě, takovéto lidi opravdu obdivuji. A skládám ji poklonu. Jinak máťe gratuluju k užitému dnu.
Možná už jsi to tu někdy dřív psala, tak se kdyžtak omlouvám, na jakých místech jsi kakala před tebou nehodou, když se ti nestavaly ty nehody, ale vydržela jsi někam k nejbližší toaletě?
Ano, skutečná Alena už je tady, nevím proč to někdo má zapotřebí, ale po tom čím jsem si prošla za poslední čtyři roky mě to nemůže rozhodit. Ale jinak k tématu, nevím jestli jsem to správně pochopila kdyžtak mě pak oprav. Ale jestli se ptáš ještě než jsem byla na vozíku. Tak kakala jsem vlastně všude já jsem neměla problém nikde ani ve vlaku ani třeba na letišti, když to tedy nebyl úplný humáč. Takže vlastně skoro všude. No a teď se snažím kde mi to můj stav dovolí. Abych předešla dalším dotazům, tak před nehodou jsem problém s inkontinencí neměla. Takže se mi to stalo jen jednou bylo mi asi 14, byl už červen takže jsem byla jen nalehko. Jela jsem autobusem ze školy. A potom jsem to ještě měla asi 800 metrů pěšky, ale nesnášela jsem chození a co bych teď dala za to se moct projít, no jo takový je život. Takže dál ve škole jsem nešla protože to nebylo nikterak akutní. V autobuse se ale potřeba značně zvětšovala. Ale ustála jsem to, no tak dvěstě metrů před Domovem už na začátku naší ulice mě chytla křeč do břicha stihla jsem si jen dát ruku na zadek a už se to všechno valilo. Pocit hrozný těžko, smrad, fuj. Mě to nijak nevzrušuje. Došla jsem domů byl tam jen táta a asi se divil co vidí. Pak už jsem se dala dohromady a bylo to fajn. Jinak jsem nikdy až dokud jsem nebyla na vozíku kakaci nehodu neměla. Takže to je moje odpověď ještě i s nadstavbou bez otázky. Jinak pracovní víkend zatím bez nehody. V hotelu mám speciální ubytování pro handicapované takže je to fajn.
Ano, ano pochopila jsi to správně. Děkuji ti za odpověď. Ten dodatek, muselo to být nepříjemné, ale stane se a tady to určitě někdo nyní ocení.
Já bych řekla že tebe zajisté.
Popsala jsi klasický průběh pokakání. Ustojíš první nápor, pak druhý ..... pátý .... desátý a tak dál. Pořád si myslíš, že to zvládneš. Jenže najednou cítíš, že povolují svěrače a už neuděláš nic. Jinak to, že Tě nevzrušuje být pokaděná je normální. I když je fakt, že Tobě by se teď spíš hodilo, kdyby Tě to třeba alespoň trochu vzrušovalo. Bylo by to pro Tebe líp snesitelné, když už se stane malér.
Ano teď by se to hodilo. Ale tak ještě se mi to nestává tak často aby se to nedalo přežít. Jinak stále tu píše někdo za mě, ale myslím že ho to časem omrzí. A jsem ráda že jsem odpověděla správně Romanovi. Pracovní víkend jinak zvládám zatím v klidu bez nehod.
A kde ty si přišel k úchylce na hovna a posrávání se celkově?
Reklama
Mě by tedy zajímalo jakou potřebu tam ta slečna na těch horách dělala?
- Odpovědět
Pošli odkaz