Matky, které převychovávají syny na dívky
U nás na vesnici byl tento případ přesně opačně. V našem věku +-3 roky 5 kluků a 2 holky. Z toho jedna zalezlá stále doma a hrála si s kočárkem a panenkami, zato ta druhá chodila s námi skoro všude a vůbec jí nevadili klukovské hry. Oblečení běžné jako džíny, tričko, mikina, kolikrát přišla domů zmáchaná a od bláta. Měli jsme ve 13-14 letech totiž všelijaká přibližovadla a tak se naučila jezdit na motorce, a jezdili jsme hodně v terénu, tak jsme taky podle toho vypadali jako čuňata. V 17 se přestěhovali do města a bylo po zábavě.
Tak tohle znám velmi dobře. Mám dva starší bráchy, takže jsem s nimi a jejich kamarády od mala hrála hlavně klukovské hry, fotbal, na vojáky a podobně.
Krom toho jsem nosila i hodnè oblečení po nich a sukně nebo šaty, potažmo růžové zdobené holčiči věci mě nikdy ani nebavily, zrovna tak i hraní s panenkami.
Máma z toho byla zoufalá, protože toužila mít malou nazdobenou princeznu a místo toho měla spíš třetího syna. A i ve škole jsem si rozuměla spíš s klukama, holky mi přišly často dost pokrytecké a vypočítavé.
Ale je fakt, že u holek se to oblékání tak nebere, já když chodila v klukovském oblečení a chovala se jako kluk, tak to nikomu nepřišlo divné, ale když by si kluk chtěl hrát s panenkami nebo nosit sukni a šaty, tak se každý na něj bude dívat přinejmenším podezřívavě. V tom to mají kluci mnohem horší.
Jsem na tom podobně, nosím už od mala oblečení po bráchovi a nosím ho i teď a je mi už skoro 18. Šaty odmítám nosit, prostě jsem si zvykla na jiné věci. Jediné co mám holčičí jsou troje džíny a zbytek mám po bráchovi, pár holčičích triček, jinak vše po něm, mikiny a bundy. V 17 jsem si koupila bundu čistě pro holky, ale většinou stejně nosím ty bráchovi, mám volný přístup vzít si cokoliv z jeho šatníku. Mohla jsem si i některé mikiny a trička ustřihnout jako crop top a do některých džín jsem udělala díry a zkrátila a otrhala nohavice. Moc dobře spolu vycházíme a občas nakupujeme společně, abych mu doplnila šatník. Jinak mám radši kluky, oni si vyřídí hned vše na místě, holky podrážejí a intrikují. Takže jsem dělala vše s klukama a umím vše co kluci, naučili mě se prát, lézt po stromech, jezdit na motorce a nebrečet kvůli kdejaké blbosti a škrábanci. Občas jsem se rozbrečela a nebo se urazila a to mi dali hned dost sežrat a tak jsem s tím musela přestat, pokud jsem chtěla být s nimi. Brali mě jako kluka, ale zase když jsem cokoliv potřebovala, tak se mohli přetrhnout, aby mě pomohli a ochraňovali mě. Byla to dobrá škola do života. Na druhou stranu zase moc dobře poznali anatomii holky a já kluka a sexuální poznávání a vše s tím spojené bylo dost divoké, ale zase nádherné a rozhodně jsme se před sebou nestyděli, jiná holka tohle nezažije.
Kiki,no Kristýno dojeď čekám.
Tak tohle znám velmi dobře. Mám dva starší bráchy, takže jsem s nimi a jejich kamarády od mala hrála hlavně klukovské hry, fotbal, na vojáky a podobně.
Krom toho jsem nosila i hodnè oblečení po nich a sukně nebo šaty, potažmo růžové zdobené holčiči věci mě nikdy ani nebavily, zrovna tak i hraní s panenkami.
Máma z toho byla zoufalá, protože toužila mít malou nazdobenou princeznu a místo toho měla spíš třetího syna. A i ve škole jsem si rozuměla spíš s klukama, holky mi přišly často dost pokrytecké a vypočítavé.
Ale je fakt, že u holek se to oblékání tak nebere, já když chodila v klukovském oblečení a chovala se jako kluk, tak to nikomu nepřišlo divné, ale když by si kluk chtěl hrát s panenkami nebo nosit sukni a šaty, tak se každý na něj bude dívat přinejmenším podezřívavě. V tom to mají kluci mnohem horší.
Znal jsem jednu, která nejen vypadala a oblékala se jako kluk, ale byla také premiantkou školy, hrála fotbal a hokej, lépe než kluci, nebála se myší a pavouků a kdekoho hladce přeprala. Většina chlapců po ní přesto šílela. Dnes je z ní naprosto tuctová, dobrá mamina.
Když chtějí převychovat kluka na holku musí ho napřed nechat před pubertou vykastrovat. A dáváte jim i plenky?
Proč plenky? Aby si nešahal na pindíka?
Když chtějí převychovat kluka na holku musí ho napřed nechat před pubertou vykastrovat.
Ahoj. Mě je 11 let a chtěl bych se převlíknout za holku. Ale stydim se to mámě říct.
Ahoj dáváte také někdo abdukcni plenku
Ne, jen občas prohodila, že si přála holčičku.
Moje mamka si přála holku, ale narodil jsem se já. Zajímalo by mne, jestli její touha během těhotenství po dceři mohla způsobit to, že rád nosím dámské oblečení. Je to náhoda? Nikdy se mne nesnažila převychovat na holku.
Je to docela možné, později ve výchově se to neprojevovalo?
Mě naši vždy říkali,co jsme to vychovali za grázla !
A jakou má tvá zanedbaná výchova souvislost s tématem diskuze?
Ahoj chtěl bych vám říčt svůj příběh. Začalo to v devíti letech kdy mě rodiče nechávali doma samotného. Když jsem byl doma úplně sám tak jsem začal zkoušet oblečení o 1,5 mladší sestry. Nejdříve jen spodní prádlo, potom už i jiné oblečení. Když mi bylo 11 tak na to sestra přišla. Její reakce byla pozitivní a ona sama mi oblečení ráda půjčovala. O cca půl roku později nás rodiče nechali sami doma když zrovna oba měli noční. Sestra mi potom půjčovala nějaké její pyžamo a já jsem vždycky spal v něm. Zásadní bod přišel když sestra ve 13 dostala poprvé menstruaci. Potom se mě zeptala jestli si nechci zkusit vložku. Tehdy jsem si ji zkusil . Já jsem si brzy koupil vlastní vložky a vytvořil si jakoby menstrační cyklus(později jsem ho sladit se sestrou). Potom když mi bylo 12 tak jsem si pořídil paruku měl jsem ale problém že jsem ji neměl kam schovat. Paruku jsem chtěl vyhodit, ale jednou mě jak si zkouším sestry oblečení omylem načapala sestry kámoška. Já jsem jí vše řekl a ona mi nabídla že si u ní můžu matiku schovat a že mě může jako holku představit některým kamarádkám. Já jsem souhlasil. Potom mě asi 2 kamarádkám představila jako Evu. Často jsem pak šel za sestry kamarádkou se přehlédl a následně za jejími kamarádkami. Potom když mi bylo 13 tak se o tom dozvěděla i kamarádky mamka. Ta mi potom nabídla že pokud mi to rodiče dovolí tak můžu s nimi a ještě s kamarádky sestřenicí na tři dny na chatu. Rodiče mi to povolili a tak jsem tedy odjel. Celé ty 3 dny v kuse jsem byl za holku. Dál jsem potom pokračoval v tom co jsem dělal předtím až tak do 14,15 let kdy mě to nějak přešlo.
Reklama
Podle Vašeho příspěvku vidím, že pokud nastane situace, že je někde kluk sám v kolektivu holek, tak si ho potom děvčata snaží upravit k obrazu svému.
Já zase jako malá s rodiči a sestrou bydlela v bytovce, kde ostatní rodiny s dětmi měly samé holky a jen jeden kluk. No a když jsme podnikali různé společné akce nebo se scházeli (možná by se spíš hodilo vzhledem k převaze děvčat napsat scházely) tak jsme Honzu (tak se jmenoval) spíš také braly jako holku a když se nám potom po nějakém čase ještě povedlo v rámci hry přemluvit aby se převlékl za holku, tak už to potom byla ba dlouhou dobu Jana.
A zajímavé je, že potom už i tu roli "Jany" bral za samozřejmou a chodil s námi často v holčičím oblečení úplně bez problémů a nedělalo mu problém si s námi hrát s panenkami či jiné čistě dívčí hry a jeho rodiče ani ostatní dospělí z baráku s tím neměli problém.
Ale také je nutno uvést, že nám tehdy bylo nějakých šest až devět let.
Potom v pubertě už samozřejmě chodil oblečený normálně jako kluk.
- Odpovědět
Pošli odkaz