Tresty v práci

František:V obchodním oddělení jednoho vydavatelství. To znamená normálně v kanceláři. Víc do detailu bych tady asi nerad veřejně probíral.'

Iva1:To František: No ona už mě i před tím varovala, při menších průšvizích(jednou mi i ujela pusa a trochu jsem na ni byla i drzá), že si koleduju o výprask a že mě klidně našvihá na holej zadek jak malé holce, ale nebrala jsem to vážně, skutečně jsem si myslela že jen tak vyhrožuje a dělá si srandu. Jaké bylo pak překvapení když jsem dostala první výprask v životě a hned rákoskou na holou. Bylo to hodně tvrdé a vzhledem k tomu, že to byl první výprask to možná fér nebylo. Ale jinak jsem ji vděčná, že to řeší takhle i když je to hodně ponižující a bolestivé. Klidně mě mohla už dávno vyhodit a asi bych doteť byla nezaměstnaná. Jestli se můžu zeptat v jakém oboru pracuješ ty ?'

František:S odstupem času potvrzuji, že trest měl účinek, ani mě nenapadne znovu provést podobnou věc.'

František:Ivo a Ivo, omlouvám se, přišlo mi to jako příliš velká náhoda. Ale naprosto chápu, jak je z diskuze zřejmé, stalo se mi něco podobného. Přiznám se, že zkušenost s rákoskou mně přišla silné kafe, ale vše je asi otázka zvyku, mě by před rokem přišlo šokující i pouhé plácnutí. Jen výprask rákoskou bez varování mně úplně fér nepřijde. Já jsem dostal varování, že pokud něco nesplním, budu takto potrestán. Nebral jsem to vážně a dostal jsem párkrát přes zadek s dalším varováním. Cca po třech měsících ovšem došlo k dalšímu problému a tentokrát jsem dostal 25 páskem na holý zadek (nebo výpověď, vybral jsem si sám). Možná se to někomu může líbit, ale kdo to zažil chápe, že na tom nic vzrušujícího není a jediná myšleka je držet nedělat potíže a nezavdat důvodu k přídavku, protože i 25 a 26 je sakra rozdíl, navíc když si dotyčný dává záležet. Tak tolik k té zábavě. Psal jsem ze stejného důvodu, příšlo mi, že musím být sám, koho se to týká.'

Iva:Františku, já neblázním a ty se pokus pochopit, že Iva není tak ojedinělé jméno, že by se nemohlo opakovat. Rákoskou jsem od šéfa nedostala, ale tím pravítkem mi to docela stačí a snad to už skončí, snažím se nedělat žádné blbosti, je to určitě na mne opravdový trest, kterého se bojím a budu už radši poslouchat.'

Iva1:Delší dobu jsem na této stránce nebyla a nestačím se divit co přibylo příspěvků a kolik lidí s tím má v práci problém. Takže především Františku příspěvek IVA ten s tím pravítkem není můj. Já naštěstí nemám šéfa to bych se cítila trapně daleko víc vystrčit na něho nahatej zadek i když pravítkem to určitě míň bolí než tou hroznou rákoskou. Před šéfkou je to taky strašný a stydím se, ale přece jen je to vdaná ženská se skoro dospělými dětmi a to, že mě občas potrestá našviháním byť na holý zadek, si myslím, ji nevzrušuje. Je mezi námi i docela velký věkový rozdíl takže spíše mám pocit, že i když jsem zaměstnanec občas mě usměrňuje jako bych byla její dcera. Mimochodem netají se tím, že její syn a dcera, oba téměř dospělí středoškoláci, taky od ní občas za prohřešky dostanou bití na holou a že ona taky dostávala a na škodu to nebylo. Vždycky říká, že poslouchat starší a zkušenější se musí v každém věku. Když ji naštvu má sice pevnou ruku ale je velice férová. Mě nejvíce šokoval a ztraumatizoval ten první výprask při kterém jsem tu ukrutnou bolest rákosky na nahém pozadí nevydržela a k mojí velké ostudě jsem se pomočila. Šéfová se mě sice hned po té nehodě snažila uklidnit tím, že si z toho nemám nic dělat, že se to při výprasku stane, a že o to si z toho mám vzít větší ponaučení aby už k dalšímu výprasku nedošlo. Stejně jsem z toho dlouhou dobu byla špatná a jsem ráda , že se tu můžu vypsat a aspoň trochu to ze sebe dostat, protože jinak nemám odvahu a stydím se někomu blízkému svěřit. Je to paradox doma jsem nikdy od rodičů výprask nedostala a teť v práci tohle. Za svou cca 2 letou kariéru tady jsem dostala už třikrát. Mě osobně to teda vzrušující a zábavné nepřipadá a snažím se co nejvíc abych ji nezadala příčinu k potrestání. Jinak pracuju v malé firmičce, která patří šéfce, kde dělám veškeré kancelářské práce spojené s chodem firmy a trochu i obchodní agendu a stím spojenou administrativu. Jak už jsem říkala tady lepší práci neseženu tak se musím smířit s tím, že za chyby se platí a pokud se tu chci udržet tak s rizikem tělesných trestů od šéfky.'

František:No tak Ivo, neblazni, předtím jsi psala o rákosce, teď zase pravítkem, není to trochu moc? Kde prosímtě pracuješ?'

Iva:Co to je za blbost. Já dostávám od šéfa pravítkem přes prsty, uši a po práci někdy i přes zadek. Zábava to je pro něj, ale určitě né pro mne.Kdo byl opravdu bit přes hyždě, tak nemůže psát o zábavě, to bolí a štípe jako oheň a ta ostuda, když se dívá jestli už je to ta správná barva, nechápu jak to může někoho vzrušovat, snad ještě když se musím ohnout s holým pozadím, ale když vím jaká to bude bolest, tak je hned po vzrušení, pouze mám hrozný strach, aby mne tak někdo neviděl, nebo neslyšel, jak poníženě prosím a jak se strašně bojím dalšího bití.'

František:No, mila anonymko, moc se mi to nelíbí, ale souhlasím, že vydržet se to dá bez větších problémů a újmy, pokud výprask nepřesáhne nějaké meze, což v zaměstnání snad nepřesáhne. Za peníze bych to nedělal, i když otázka je za jaké, takže ani tady nikdy neříkej nikdy....'

Anonymka:Pracovala jsem v Irsku jako servírka v nočním podniku. Dobrovolně jsem po práci zůstávala s klienty, kteří mi dobře platili. Někteří mě se zalíbením trestali jako malinkou holku na holý zadek a za to jsem dostávala další peníze navíc. Časem se mi to docela začalo líbit a schválně jsem provokovala abych dostala na zadek, je to hodně vzrušující. Samozřejmě to nesmí být surové mlácení. Z předcozích příspěvků mám takový dojem, že většině trestaných se bití přes holou taky docela líbí, i když asi někdy je výprask opravdu za trest a pak to musí bolet. Já jsem nikdy neměla jelita déle jak do druhého dne, takže ani nevím co je to opravdový nářez, ale po tom já netoužím.'

Simča:Zaměstnavatel má vždycky pravdu a nebo zaměstnanec končí. To je přece normální všude. Dovedete si představit, že vyhrajete soud nad zaměstnavatelem a budete u něho dál pracovat? Myslíte, že vás pak v okolí ještě někdo zaměstná? Já jsem byla taky občas bita a ani mne nenapadlo si jít stěžovat a když jsem o tom mluvila s kámoškou, tak se přiznala, že byla v Anglii jako "Operka" a běžně dostávala pohlavky a facky a ví i holkách co dostávaly taky přes zadek. Ono to zase tak vyjímečné není.'

Rádce:Vazneni, jestli ty prihody o vyprascich od nadrizeneho jsou pravdive, pak doporucuji precist: Ochrana proti sexualnmu obtezovani
'

František:Tak vidím, že v tom opravdu nejsem sám. Evo a Ivo, v jakém oboru pracujete?'

Iva:Jsem ráda, že nejsem sama kdo v práci občas od šéfové dostane bití. Už jsem myslela, že se to může stát jenom mě. Svoji práci mám ráda je i dobře placená a v mém regionu už bych takovou nenašla. Největší ostuda trapas se mi stal při prvním výprasku. Byla jsem v práci asi teprve půl roku. Po jednom flámu jsem přišla do práce trochu připitá. Šéfka to poznala a dala mi vybrat paragraf 53 vyhazov za hrubé porušení prac. morálky nebo výprask od ní. No vybrala jsem si výprask. Ale to jsem netušila co mě čeká. Odněkud vyhrabala rákosku, no krve by se ve mě nedořezal. Musela jsem si vyhrnout sukni, punčochy i kalhotky ke kolenům a ohnout se přes opěrák židle. Podotýkám, že od rodičů jsem nikdy žádný výprask nedostala, vůbec jsem nevěděla co mě čeká. Bolelo to ukrutně. Asi po desátém švihnutí jsem to nevydržela a bolestí se před ní počůrala. Ten pocit zahanbení a studu byl snad horší než seřezaná zadnice. Výprask přestal musela jsem to po sobě uklidit a ten den mě poslala domů. Od té doby jsem dostala ještě dvakrát a radši jsem se před bitím dovolila a šla na wc i když se mi moc nechtělo. Teť, musím to zaklepat, už jsem ji dlouhou dobu nedala příležitost mě seřezat a snažím se být vzorná. Doufám, že už snad nikdy k dalším výpraskům nedojde.'