Trestani dospelych deti

Niky si nedá pokoj, teď si říká Kata.

četla jsem jen několik posledních příspěvků..Od letošního roku u nás v bytě(aby nemusela dojíždět do školy) bydlí moje 15-letá ségra.V podstatě zastupuji rodiče,mám ji na starost přes týden,tedy hlavně jí pohlídat kvůli škole.Problém nastal hned začatkem roku,kdy začala chodit do hospody a seznamovat se se svými novýmu spolužáky.Jenže to nechtělo přestat,ráno někdy nevstala do školy a pak po mě chtěla omluvenky.Byly jsme domluveny,že dorazí vždy max. ve 23hod.Před několika dny jsem své vlastní segre uštědřila výprask vařečkou!Bylo to porvé,co jsem já někomu mohla dát výprask(doposud to bylo jen obráceně).Moc mi to nešlo,kopala,kroutila,za chvili mi zdrhla. Ale byl to zvláštní pocit:)

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Co nejlepe pomaha k uspesnemu chovani detete, je si vsimat dobrych uspechu a davat hodne uznani a pochval. To si myslim je zdrave rodicovstvi a nenormalni vychova je pomoci tryzneni, fysickeho nebo psychologickeho stylu.Jinak by me zajimalo do jakych prusvyhu se Blanka dostavala, ze byla tak casto trestana. Chovani jeji matky se nezda normalni.

V naší rodině se tělesné tresty zásadně nepoužívaly, nepamatuji si ani na žádný pohlavek nebo plácnutí přes ruku, ale jinak jsem si trestů užila až dost. Neustále jsem měla krácené kapesné, každou chvíli domácí vězení, zákaz telefonování a tak. Oblíbeným trestem matky bylo třeba to, že mi přetrhla nějaký školní sešit a já ho musela do posledního písmenka přepsat. A příšerné byly dlouhé hodiny, kdy matka rozebírala moje provinění a nutila mě slibovat, že už to nikdy neudělám. V té době jsem zcela vážně záviděla kamarádce, která doma ještě dostávala výprasky vařečkou. Zdálo se mi, že dostat jednorázově nařezáno musí být snesitelnější než moje týdenní tresty. Třeba je to blbost, po prvním výprasku bych možná rychle změnila názor, ale stále se mi zdá, že dostat pár ran vařečkou nebo rákoskou nemůže být zas až taková hrůza. Bití řemenem nebo důtkami je nepochybně hrozné, ale vařečku bych brala.

Jardo, když jsi již odhalil své soukromí, tak napiš, kolikrát jsi uhodil dceru a konkrétně za co. Ale jinak k Tvé polemice: jistě sám uznáš, že za určitých okolností není účinná žádná výchova. To bychom neměli žádné recidivisty. Existují jedinci, na které neplatí vůbec nic (teď mluvím o dětech i o dospělých) a to bití je jen iluze a spíše pocit zadostiučinění, že nejsem až tak bezmocný. Já jsem zastáncem důslednosti a to odmalička. Ale to jsem se zase rozkecal.

Kato,i kdyz jsem to zcela jasne napsal v prvni vete, stejne ti unikl fakt, ze ma polemika s Maxem byla ohledne logiky jeho argumentu a nikoli o zpusobu vychovy.Nemam ve zvyku psat veci o svem soukromi, ale kdyz uz jsi mne tak blahosklonne poucila o tom, co mam delat, nez "budu rodicem" tak pouze mohu podotknout, ze mam dceru, ktera zanedlouho bude maturovat. Je skvela, az se toho nekdy bojim a "klepu na drevo", aby se to nejak nezvrtlo :)Na prednasky o vychove jsem, pravda, nechodil, takze s tim asi nemam moc spolecneho.Snaz se vice o pochopeni psaneho textu, pomuze ti to pri zkouskach :)

Jardo nez budes rodicem, pouc se o spravne vychove, precti si par prelozenych knih a jdi na prednasky. Jelikoz ti spravni rodice umeji zachazet s detmi a ani nepotrebuji uplatnovat tresty, jelikoz jejich deti jsou uceni myslet a chovat se inteligentne. Deti se musi ucit umet myslet a to se nedokaze posilanim do koutu a ani bicovanim.A jestli nektery rodic uplatnuje ty tresty, dostane jen rebelni dite, jelikoz sam se chova jak idiot.

Maxi, aniz bych se zastaval telesnych trestu musim podotknout, ze tvuj argument o jejich neucinnosti neni prilis presvedcivy.Deti, ktere rodice treba jen posilali stat do kouta urcite taky zase nekdy potom zlobili nebo provedli nejaky prusvih, takze by zrovna tak slo prohlasit, ze je meli rezat, protoze vychova po dobrem zjevne nefunguje.

Fysicke tryzdani v detstvi ma urcite vliv na psychyku aniz by si to ti uz dospeli uvedomovali nebo ne.A take neni normalni, kdyz na to vzpominaji s humorem a dokonce si vysvetluji, ze si to zaslouzili!

Maxi absolutně s Tebou souhlasím.Můj manžel byl trestán řemenem a dodnes má panický strach říct svůj vlastní názor otci.Je to smutný.Mám dvě děti a nemlátím je ničím.Styděla bych se sama před sebou.

Nápodobně Kato, nápodobně. Možná, kdybys předtím dostala nějakou výchovnou, tak by to z tebe bylo vylítlo.

Naprosto souhlasim s Maxem. A jak je videt, to biti jim moc nepomohlo, blbi jsou stale.

Ono to není o sebelásce a sebelitování, ale o sebeúctě. Pokud tu někdo pořád vychvaluje důtky a zmalovanou prdel jako vrcholný akt výchovy, tak je u mě blb a nemíním na mém prohlášení změnit ani čárku. Neříkám, že jsem absolutním nepřítelem fyzických trestů. Umím si představit několik málo situací, kdy bych byl schopen zbít vlastní dítě, ale to by byla spíše pomsta za něco hrůzného, bezcitného a nevratného. Např. jízda v opilosti a něčí smrt (jeden asi takový zásadní příklad). A pokud připouštíte oprávněnost toho bití, tak se ptám - proč jste opakovaně tak moc zlobili? Proč nestačil jediný výprask jako výchova? Asi proto, že to jako výchova nefunguje.

Také si myslím, že někdy je ta rána přímo nutná. S bráchou jsme taky někdy dostali řemenovou mlatbu při velmi velkých průserech. Nic rodičům nevytýkáme. Není to ani výmysl lidí, když někdy sledujete zvířata, také je někdy matka bací, když neúměrně zlobí. Podle mých zkušeností však děvčata dostávaly neporovnatelně méně bitky než chlapci. Ti to jenom nepovažují za tak závažnou věc, aby se s tím vůbec nějak víc zaobírali. Zasloužil(a) si to? Máš to mít. Jinými slovy, chce to méně sebelásky a sebelitování.

Já bych se do Jíři tak nenavážel. Sám jsem doma občas výprask dostal a měl jsem dva spolužáky kteří doma za průšvihy taky doma dostávali výprasky. Jeden nějakým šlauchem nebo co to bylo to jste měli vidět ty jelita co jsem u něho jednou viděl. U druhého se v rodině zas používaly důtky. Jednou jsem byl u něho na návštěve a jeho ségra měla nějakej průser ve škole. Matka si ji vzala vedle do pokoje, vůbec ji nevadilo, že tam jsem, a to bylo křiku, breku a slibování že už to nikdy neudělá. Spolužák se přiznal že se ségrou dostávají důtkama přes holou. U nás doma se zase na mě a ségru používal řemen. Naštěstí né moc často jenom při opravdu velkých průserech. Já jsem dostal asi pětkrát. Ségra jenom jednou, dostala na vysvědčení, byla v 8 třídě, ředitelskou důtku za chování už ani nevím za co, máma ji tak seřezala holej zadek, že si pomalu 3 dny nemohla sednout. Teť už jsem dospělí, ale k rodičům žádnou zášť nebo něco podobného necítím a vztahy s našima jsou dobré. Prostě dříve se výprasky používali více než dnes a nikdo s tím nic už nenadělá.

Tak v Tvém případě to rozhodně následky zanechalo, hlavně v Tvé makovici. Pač je prázdná.

mám podobné zážitky a taky bohužel s důtkama.u nás se používaly u mě až do 19.měla jsem ml. bráchu a když jsme něco provedli tak byl mazec.ohnout přes křeslo vystrčit holou a klasických 25 .jednou jsem něco provedla a máti mě načapala ve vaně.na ten výprask vzpomínám dodnes.gumové důtky,mokrý zadek a jelita týden.můžu potvrdit,že tenkrát byly důtky v našem domě ve více rodinách a že se o tom normálně bavilo jak Ho nebo JI ta která matka seřezala a jaký měl kdo jelita.zažila jak jednou jak si jedna matka přišla pro kluka s důtkama ven a seřezala ho hned na místě a to určitě dostal ještě doma.u jedné kámošky jsem viděla viset důtky hned za dveřmi bytu a když jsem se jí na to ptala tak jenom stáhla tepláky a ukázala mi zmalovanej zadek.používalz se ještě jiné nástroje jako šňůra od vařiče,klepač na koberce,šlauchy a jiné.myslím si ale že z toho žádnou újmu na zdraví nemám a že pár na zadek neuškodí při vyrůstání nikomu.je to určitě lepší než nšjaké rozmazlování /třeba v kanadě/

Luboši, copak tebe doma nikdy neseřezali, že se takhle vyptáváš??? To jsi nikdy nedostal přes zadek aspoň vařečkou? Podle příspěvků to tady už skoro vypadá tak, že holky dostávají výprasky snad častěji než kluci! Což mě štve. Protože i já jsem bývala bita jako žito, většinou lískovkou a občas i řemenem, zatímco můj manžel vůbec netuší, co to výprask je.Ženská holt má život těžší v každém věku.

Kdo je ten Tom? Naprosty ubozak