poštěváček, čistota, délka předkožky

Čarodějnictví neboli čarodějství je označení pro nadpřirozené působení známé v mnoha světových kulturách, který však nemá žádnou obecně přijímanou definici. Může být chápáno jako součást magie, jindy je od ní oddělováno, jako méně intelektuální a více intuitivní. Ve většině kultur je spojováno především s ženami a také s působením zla pomocí magie. To vedlo k pronásledování skutečných či domnělých praktikantů čarodějnictví, především v raně novověké Evropě, objevuje se však dodnes, především v zemích subsaharské Afriky.
K nejčastějším schopnostem přisuzovaným čarodějnicím patří záškodná magie jako jsou kletby nebo uhranutí, milostná magie, věštění – především nekromantie. Praktikantka čarodějnictví se nazývá čarodějnice nebo s menší negativní konotací čarodějka, praktikant se nazývá čaroděj či čarodějník.
Čaroděj je osoba (mužského pohlaví) praktikující čarodějnictví. Osoba ženského pohlaví se podle okolností může nazývat čarodějka nebo čarodějnice - druhé označení bývá obvykle chápáno pejorativně[zdroj?] nebo jako označení osoby zlé.[zdroj?] Odpovídající označení zlého čaroděje je černokněžník.[zdroj?] Mág může být synonymem čaroděje nebo označení specializace.[zdroj?] Další specializací je nekromant (pod vlivem angličtiny někdy označovaný též jako nekromancer), zabývající se magií smrti (obvykle je to považováno za černou magii) - tedy oživování mrtvých apod. Kouzelník (kouzelnice) – kromě dnešního chápání jakožto kabaretního baviče také spíše méně zkušený čaroděj. Arcimág - vyšší stupeň mága obvykle zající více druhů magie. Druid - v některých dílech se k reálnému historickému výkladu druida připisují ještě jiné magické schopnosti. Zvěromág - podle série Harry Potter.
Obsah [skrýt]
1 Formy
2 Podle regionu
2.1 Evropa
2.1.1 Antika
2.1.2 Severní Evropa
2.1.3 Křesťanská Evropa
2.1.4 Teorie o původu
2.2 Asie
2.2.1 Starověký Přední východ
2.2.2 Judaismus
2.2.3 Čína
2.3 Moderní čarodějnictví
2.4 Populární kultura
3 Odkazy
3.1 Reference
3.2 Literatura
3.3 Související články
[editovat]Formy

Jako čarodějnictví se označuje několik fenoménů a to především následující:
Prvním je nadpřirozené působení neštěstí, víra v něj má podle antropologů něj má vysvětlit lidské neštěstí a regulovat konflikty v komunitě.[1] Toto pojetí čarodějnictví je hlavním důvodem proč byly a jsou čarodějnice pronásledovány.
Do druhé skupiny lze zařadit praktikanty specifických druhů magie jako byly thessálské čarodějnice v antickém Řecku nebo severské čarodějnice praktikující seidr. Jistou podobnost vykazují i extatické kulty jako byly italští benandanti obvinění na přelomu 16. a 17. století inkvizicí z čarodějnictví.
Pojem čarodějnictví se vyskytuje také v evropské lidové kultuře a v několika formách. Někdy je jako čarodějnictví označována například lidová magie, jejíž praktikanti bývají tradičně nazýváni mudrci a vědmy, v angličtině jako cunning folk („mazaní lidé“) nebo wise men/women („moudří muži/ženy").[2] Dále existují čarodějnice mýtické, v slovanském prostředí je typickou představitelkou ježibaba.
Posledním typem je moderní čarodějnictví jako je kult Wicca, které vychází z pohanských náboženství, esoterismu a lidové magie. Samo se chápe jako náboženství kladoucí důraz na praktikování magie.
[editovat]Podle regionu

[editovat]Evropa
[editovat]Antika

Čarodějnice Médeia
Související informace naleznete v článku Antické čarodějnictví.
V antickém Řecku existoval na čarodějnice ambivalentní pohled, byly jim přisuzovány zlé úmysly, sexuální nenasytnost a ohrožování společenského řadu, někdy však byly považovány za krásné, mocné a laskavé. Magie provozovaná lidovými vrstvami byla nazývána goetia a patřili do ní praktiky tradičně spojované s čarodějnictvím jako jsou kletby nebo milostná kouzla. Už v starém Řecku existovalo do jisté míry pronásledování čarodějnic, například v Athénách byla upálena žena za praktikování nekromantie. Nejslavnějšími řeckými čarodějnicemi byly thesálské čarodějnice uctívající bohyni Hekaté o kterých se tradovalo že dokáží z nebe stáhnout měsíc. V mýtech vystupují mocné čarodějky jako Kirké nebo Médeia.
Výrazně negativní názor na čarodějnictví, respektive na záškodnou a neoficiální magii měli Římané. Už v roce 450 př. n. l. byl vydán zákon proti venefica, škodlivé magii a na začátku 2. století př. n. l. byly v Římě praktikanti magie dokonce hromadně pronásledováni. Tyto opatření byla způsobena strachem elit z magie, neměla však žádný náboženský základ.[3]
[editovat]Severní Evropa
Vikingům byla známa magie zvaná seidr, praktikovaná především ženami a v noci. Její praktikantky se nazývali valy či völvy a mýty a pověsti o nich mluví ve většině případů příznivě. Věřilo se že v noci sedlají zvířata, například vlky a medvědy, či dřevěné hole a jezdí na nich na svá setkání. Se seidrem byla spojována především bohyně Freya, která s ním seznámila ostatní bohy.
U Slovanů byl praktikant záškodné magie nazýváni koldun, v případě ženy kolduňa, zatímco ostatní uživatelé magie byly nazýváni vedun, vědma a mnoha dalšími výrazy. V roce 1071, ještě v pohanské době, byly v Rostově dvěma kouzelníky z neúrody obviněny čarodějnice a jejich činnost nakonec vedla k úmrtí mnoha žen.[4]
Jak bylo chápáno čarodějnictví u Keltů není známo, Tacitus ovšem popisuje ženy v dlouhých černých řízách s pochodněmi v ruce, které společně s druidskými hudebníky povzbuzovali keltské válečníky. Jestli se jednalo o druidky či někoho jiného není jasné.
[editovat]Křesťanská Evropa

Čarodějnice ze Salemu
Související informace naleznete v článku Evropské čarodějnictví.
Související informace naleznete v článku Čarodějnické procesy.
V počátcích křesťanské éry bylo čarodějnictví chápáno jako praktikování kouzel, věštění, často za pomoci démona. Obraz sabatu a smlouvy s Ďáblem se objevil až v 10. století ve spisu Canon Episcopi a až do 12. století jsou v literatuře čarodějnice běžně nazývány bonae feminae ("dobré ženy").[5] V počátcích křesťanství byla považována víra v čarodějnictví považována za pohanskou pověru a jejich pronásledování se církevní a světská moc bránili.[6] Zážitky čarodějnic byly považovány podle oficiálního učení za halucinace a přestože v 9. století už byly v některých zemích zavedeny zákony trestající čarodějnictví smrtí nedošlo k žádnému rozsáhlému pronásledování.
V 14. a 15. století se pak už začalo používat slovo sabat pro noční setkání a objevila se víra v to že čarodějnice jsou spolčeny s Ďáblem.[7] Obraz který se o nich objevil byl velmi podobný představě o kacířích a čarodějnictví bylo považováno za herezi. Pronásledování začalo přibližně v polovině 14. století, vyvrcholilo na přelomu 16. a 17. století a skončilo na počátku 18. století. Odhady počtu obětí se pohybují mezi 40 000 a 100 000, údaj devět miliónů tradovaný na konci 19. století je naprosto nepodložený.[8] Některých oblastí se pronásledování dotklo velice mírně či dokonce vůbec, příkladem jsou území obývaná vyznavači pravoslaví, ale také Španělsko.
Příčina tohoto rozsáhlého pronásledování není zcela jasná, mezi možné vlivy patří například napětí mezi katolíky a protestanty, renesanční zájem o magii, který mohl oživit víru v čarodějnictví, války, neúroda a očekávání příchodu Antikrista.[9] Na počátku 18. století však převládl skeptický pohled a popravy postupně opadly, vliv na to mohli mít obavy elit o vlastní bezpečí a společenský řád a také nástup osvícenství.
V 19. století se opět začala svobodně praktikovat lidová magie spojovaná s čarodějnictvím, která ve 20. století ovlivnila vznik Wiccy a novopohanství. Dobové zákony postihovali pouze šarlatánství, většinou po obvinění nespokojeným klientem a přestože sporadicky stále docházelo k lynčování, tak takové jednání stát trestal.
[editovat]Teorie o původu
Okolo původu fenoménu čarodějnictví středověké Evropy se rozpoutala během 20. století rozsáhlá odborná diskuse. Byly vyvolány především britskou antropoložkou Margaret Murray, která ve své knize The Witch-Cult in Western Europe (Čarodějnický kult v západní Evropě) z roku 1921 přišla s teorií, že středověké čarodějnice přímo navazovaly na pohanství a dokonce na neolitický kult plodnosti. Přestože její teze byly všeobecně odmítnuty, měly velký vliv na vznik kultu Wicca. V roce 1966 však italský historik Carlo Ginzburg prokázal existenci kultu plodnosti jménem Benandanti, s kterým byl na přelomu 16. a 17. století inkviziční proces. Od té byla dokázána existence dalších podobných kultů a kořeny evropské čarodějnické praxe a jejího obrazu jsou hledány v šamanismu.[10]
[editovat]Asie
[editovat]Starověký Přední východ
Starověké prameny o čarodějnictví na Předním východě se týkají především Mezopotámie. V této oblasti existovalo v opozici vůči oficiální kněžské magii, Chammurapiho zákoník trestal záškodná kouzla trestem smrti a objevuje se v něm i zkouška vodou.[11] Čarodějnická praxe byla tvořena především magií slov a manipulací s figurkami či panenkami a čarodějnicím byla přisuzována schopnost neviditelnosti, procházení zdí, narušování kosmického řádu a přivození nemoci, neplodnosti či rituální nečistoty. S čarodějnicemi je často spojován noční démon Lilitu.
Čarodějnictví bylo nazýváno kašapu „otrávení“, kašu „svázání“ a množstvím výrazům související se slinami a jejich použitím k záškodné magii. Čaroděj byl nazýván rakhu „ten, kdo používá slin“, a v sumerštině gal-ukh-zu „člověk, který to umí se slinou“ a ugh-dugga „ten, který mumlá při plivání“, čarodějnice kadištu, ištaritu nebo ba´arum ša muši „noční lovkyně“.
U Chetitů musela být praktikantem čarodějnictví žena, která nenáleží k oficiálnímu kněžstvu, ale byla znalá lidových praktik. Označovala se ideogramem shugi „stará“.
[editovat]Judaismus
Související informace naleznete v článku Čarodějnictví a věštění v Bibli.
V judaismu byl stejně jako v Mezopotám

Když si ji drandíš pod sprchou tak si pravidelně vytlačuj poštěváka a ona se ti ta kůžička vytahne ke spokojenosti.

Ja si pošťevaka honím jak chlapi penis krasně se mi postaví ztvrdne a žalud se vysune ven a krásně ho umyju a někdy i udělám. Pa M

Klitoris musí být dobře přístupný, jak v hygieně, tak pro partnera, proto je někdy odstranění kapuce nejlepší. Pokud klitoris nejde ohrnout a nebo je té kapuce, ve které je, moc a on se skoro ani nedostane ven, jedná se o velmi jednoduchý a účinný způsob, jak to vyřešit a taky je to pěkné, takže žádný stres z ošklivého výsledku nemusí být.

Úplně nejlepší je švíknout ženskou po poštěváku prutem nebo kabelem. Poštěvák jí nateče, vyleze a může si ho opláchnout. Až jí splaskne, tak zaser zaleze. Je třeba to opakovat každý den, protože ženský jsou hrozný prasata.

Ja postěváka manželce stahuji sam když se koupe ona si ho krásně vymyje a pak jdem na to Milan

Jsou holky, co myslí, že...Kundí sýr se vytváří i mezi pysky když se nemůžeš v horku pořádně umýt.Když obnažíš poštěváka tak se výrazně sníží tento jev.

Poštěvák musí jít ohrnout, ale stejně jako na penisu, když nejde ohrnout, ale někdy i když jde, může zafungovat nějaká mykóza nebo bakterie a máte jak zarudlý poštěvák nebo žalud, tak i zápach a třeba i "sýr". Pokud se to zopákne vícekrát je odstranění předkožky docela vysvobození a i penis si takhle nechá upravovat spousta pánů, aby měli klid, tak proč ne klitoris. Spousta lidí to sice dělá kvůli vzhledu, ale to je jejich věc, tak proč ne. I to má vliv na to, jak jsou spokojeni, každý je svůj pán a vidí to jinak. Ale pokud jsou problémy, je to určitě jediný opravdový způsob řešení.

Jsou holky, co myslí, že nemusí jít poštěváček ohrnout, ale když jsem ho poprvé úplně stáhla, tak jsem se nestačila divit, že tam je fakt jakoby sýr. Nemyslím to zle, ale je to dost základní věc a vyžaduje to hygienu. Pokud nejde ohrnout, je to problém a moc jiných možností, než uvolnění z předkožky pomocí jejího odstranění nebo rozdělení není.

Klidně ti může zůstat...Poštěváka obnažte usazuje se kolem nej kundí sýr.

Terezo, jseš úžasně vybavená a za velký klitoris se vůbec nemusíš stydět. Zkus zajít na nudapláž a uvidíš, že nejsi sama a určitě uvidíš i spoustu pánů, jak se dívají. Prostě je to nádhera a ne nějaká vada. Je prostě takový, jak narostl a určitě je lepší větší, už jen kvůli tomu, že se nemusí hledat a je s ním víc zábavy a nevím co bych za to dal, kdybych si s ním mohl hrát.

Terezko klukum se to líbí jen si ho tak nechej hned bych ti ho požužlal čau Kléma

Ahoj, potřebuju poradit....to se chvalis?

Ahoj, potřebuju poradit. Mám velký poštěváček, jakoby mi vyčnívá z vagíny. Je delší nežli pysky. Je to v pořádku? Nevadí to klukům?

To, co popisuješ je teda docela extrém a sama bych na to odvahu neměla, ale pochopila jsem, že nebylo vyhnutí, ale určitě bych to nechala na doktorech. Klitoris mi nejde stáhnout úplně a tak zatím cvičím a doufám, že se to vyřeší.

Předkožku jsem začala...odstraň ještě ty zbytky předkožky ať ho máš úplně holy to je teprve paráda

Předkožku jsem začala uvolňovat masáží a nakonec jsem ho skutečně po dlouhém úsilí vyndala dost velkou silou, ale předkožka se vracela rychle zpět a pak jsem musela zapojit sílu znovu. Nakonec jsem hledala jiné cesty než roztahování. Výběr nebyl nijak velký, gynekolog říkal, že to není problém, ale bylo to jinak. Rozhodně, než docela vleklá a drahá plastika, zvítězilo odstranění pomocí toho, to popisuje kimi a skutečně je to rychlé, nikde neteče krev a po rozpůlení předkožky mám klid. Poštěváček je prostě venku a nechtěla bych to už jinak. Je to moc pohodlné a příjemné a už mám po problému. Hygiena je taky tím, že je na vzduchu, úplná brnkačka. Přecitlivělé to není a rozhodně lépe prožívám vzrušení a užívám si krásného nového pocitu. Celkem to i krásně vypadá a vyhovuje mi to víc, než před tím.

Z hygienických důvodů...Pod kapucí se tvoří k.sýr,je třeba kapuci uvolnit kvůli mytí k......

Z hygienických důvodů doporučuji

Podařilo se mi stáhnout kapucku z poštěváku tak že sem si ho porád tahala a mačkala,Te´d si ho můžu i pohonit je to žůžo Ahoj Jitka