Na jakém nejkurioznějším místě, jste si museli odskočit?

Já musela do té igelitky v...Já jsem taky jednou, ještěteď se stydim, čůrala v baráku. Když mi bylo osmnáct, dělala jsem o prázdninách brigádu na poště jako poštovní doručovatelka. A jednou jsem se takhle ráno už na poště chystala s připravenejma dopisama vyrazit do svého přiděleného rajónu. Bylo léto a měla jsem žízeň, tak jsem do sebe ještě kopla sklenici vody. Ve dveřích mě pak ještě odchytla kolegyně, která mě před tím zaučovala, a ať prej si s ní ještě dám kafe. Souhlasila jsem, ale to jsem neměla. Během deseti minut jsme do sebe to kafe hodily a obě jsme vyrazily na svůj rajon. Ještě než jsem tam došla, už jsem se kroutila jak paragraf a došlo mi, že sklenice vody a kafe na lačno nebyl zrovna dobrej nápad. Nejhorší bylo, že to bylo ve vnitřním městě, v podstatě širší centrum. Takže všude jen ulice s činžákama, nikde žádnej parčík nebo lesík a samozřejmě všude spousta lidí. Napadlo mě zazvonit na někoho v baráku a poprosit ho, jestli si u nich můžu dojít, ale byla jsem v tom věku hrozně stydlivá a nedokázala jsem se k něčemu takovýmu dokopat. Když už jsem byla fakt zoufalá, zahnula jsem z hlavní ulice do jedné vedlejší, kde těch lidí přece jenom nechodilo tolik, a říkala jsem si, že zkusím vychytat nějakou chvilku, kdy zrovna nikdo nepůjde, a dřepnu mezi zaparkovaný auta. Jako na potvoru ale furt někdo chodil a i když byly asi dva momenty, kdy by to možná i šlo, tak jsem to prostě nedokázala. Z představy, že za bílýho dne vystrčim zadek mezi autama a že na mě bude třeba někdo koukat z okna z baráku, se mi dělalo skoro zle. Když už jsem se v podstatě smířila s tím, že to budu muset pustit do kalhot, vlezla jsem do jednoho baráku. Aby mě při tom počůrání aspoň nikdo neviděl. A tam najednou koukám, že se v přízemí chodba stáčí za roh, kam není vůbec vidět. Nebyl čas na nějaký dlouhý přemýšlení. Okamžitě jsem tam letěla a zjistila, že tam opravdu není odnikud vidět a že tam vedou jen dolů schody do sklepa...

Já musela do té igelitky v autě na vekou...Chytil mě nějaký hrozný průjem a jinak to nešlo, stát se mi to v autobuse, tak nevím jak bych to vyřešila.

Já se taky musela vyčůrat v autě, když jsme zůstali několik hodin trčet v zácpě. Když už jsem bolestí skoro brečela,uřízla jsem PETku a vyčůrala se do ní.. To byla úleva.

V autě,když jsme uvízli v zácpě,po dvou hodinách se mi chtělo tak strašně, že jsem se musela vyčůrat do igelitky,jinak by to skončilo v sedačce.

Na chodbě v jednom paneláku,asi řeknete, že jsem prase, ale jinak bych se byla počůrala...

Na pohřbu příbuzné. Prostě jsem nenápadně zmizela ven a utekla za nejbližší zeď a už to šlo! Oboje!

jste prasata! nejste snad...Náhodou je to vzrušující.

jste prasata! nejste snad mimina abyste chvíli neudrželi moč

lincoln tunel mezi auty ,uz jsem nemohla a pritel me i vyfotil jsem si rikala no boze uz ty lidi nikdy neuvidim:-)

Autobus a v lese ...těch míst je ???

Kdyz jsem jeste pracoval u zeleznice,tak v odstavenen Brejlovci !!!

Mě se jednou chtělo strašně na malou ve městě, všude okolo jen paneláky,žádné WC ani park...Nakonec jsem vlezla do jednoho otevřeného baráku a tam, třesoucí se strachy, že mě někdo přistihne,jsem se vyčůrala na chodbě na zem.

a co jako?

Při cestě z dovolené jsme s autobusem uvízli v hrozné zácpě.Bylo to ve městě, takže nebyla možnost si odskočit někam do křoví.Po dvou hodinách jsem se v naprostém zoufalství musela v plném autobuse vyčůrat do igelitky.Myslela jsem, že se hanbou propadnu, ali jinak to prostě nešlo...Sice jsem se zamaskovala bundou, ale stejně si asi pár lidí všimlo co dělám.Byl to největší trapas v mém životě...