kleceni deti v koute

Bel: ty jsi moje generace? Máš děti? Jak probíhalo tvé dětství? Od kolika jsi chodila pařit, testovat nástrahy života?
Já od 14ti s dovolením, později i bez něj, páč mě máma připadala vždycky tak, jen aby se líbila společnosti, dodržovala společenská kritérie, od kdy do kdy by měly být děti tam nebo tam...není to o všeobecných praktikách, je to o individualitě, individuálnímu přístupu a pochopení druhých...Doba jde prostě dopředu..ale koukám, že ne tak rapidně rychle, jak jsem se domnívala, páč já začala ve 13ti kouřit a ve 14ti pařit...moc se toho nezměnilo:))

Andy, nejde vůbec o generace. Já jsem tvoje generace, ale nechat chodit 13 letou holku na koncert ve všední den, to bych si hodně rozmyslela. A podle toho, jak to píše Katka, nejspíš to doma ani neřekla.

Sun: beru pravidlo v týdnu tak, o víkendu onak. Myslím, že tak to probíhá ve spoustě rodinách, i v té moji:))
Jenom říkám, že vyjímečná situace žádá vyjímečné řešení a koncert je vyjímečná situace, nejen že rozvíjí naše smysly, poznání, kulturu atd...ale žádný koncert není stejný...všechno je svým způsobem originální, i já se zůčastňovala koncertů a argument mý matky, že teď nepůjdu, páč jsem byla minule..mě fascinoval! Minule jsem byla tam a teď jdu zase na jiný koncert. To je stejné jakoby se naše hlava měla zabývat tím, proč chodit do školy každý den, když je to tam pořád stejné! Nic není stejné a nic se nedá opakovat ani vrátit!!! Sun, myslím, že i v tobě dřímají poučky, které se předávají z generace na generaci, ale je důležité vnímat a chápat také generace po nás a snažit se jim rozumět a jít vstříc jejich tempu...doba jde dopředu, jen my máme pořád tendence zůstávat v pozadí, myslím, že ze strachu v cokoliv jiného, ze strachu ze změn, ze strachu, že se nezvládnem nebo nestihnem přizpůsobit!

Andy: máš pravdu, že je to o kompromisu, a právě proto by , alespoň pro mne, byl přijatelný kompromis v tomto případě: pátek , sobota - déle, něděle , všední den trochu dříve. Myslím si , že toto Katce až tak nebude v rozvoji, jak píšeš, bránit. Myslím si, že těch koncertů ( my chodili hlavně na zábavy, ale až od 15) bude ještě hodně. A Kačko , nezlob se, ale opravdu věk 13 let je na mne hodně brzy, aby jsi byla tak dlouho venku (myslím hlavně v neděli, kdy máš jít do školy) . Asi ti teď připomínám mamku , ale snad se neurazíš.

Sun:Je mnoho způsobů, jak dosáhnout toho, čeho dosáhnout chceme. Věřím, že i já budu mít strach o svoji dceru, ale to neznamená, že se nechám svým strachem natolik pohltit, že budu své dceři bránit v rozvoji, v poznávání nových věcí atd....já půjdu s dcerou a zapaříme společně:)) Lidi, vždycky existuje spousty způsobů, jak danou věc řešit a není důležité, jakou pozici zrovna zaujímáte, je důležité nenásilnou formou vyhovět sobě i druhému, tzn. kompromis, ale takový, aby ani jedna strana nebyla v nevýhodě či naopak!

Andy: nevím, zatím to nemusím řešit u sebe, ale myslím si , že 13 - letá holka, zvlášť když má jít zítra do školy, by opravdu dejme tomu do těch 11 mohla být doma. Alespoň já bych měla hrůzu . Samozřejmě je to o domluvě mezi ní a mamkou. Mamka pokud bude prosazovat večerku v 10 je to možná z pozice silnějšího (což by asi neměla), ale celkem ji chápu. Tím se jí nechci zastávat, jen si myslím, že by domluva mohla znít pátek, sobota déle , pokud bude akce v neděli nebo přes týden tak se nedá nic dělat. Bude konec o něco spíše. I když je to blbý, odejít v tom nejlepším, také se mě nechtělo.Možná jsem v tomto staromódní. Promiň Kačko, ale já to tak cítím. Já bych se asi s malým, až bude mít tolik roků jako ty, snažila domluvit na podobném kompromisu. Těžko říct, jak se zachovám, ale určitě bych měla o něj strach (tak jak tvoje máma - i když to nedá najevo a vypadá to, že tě jen buzeruje). Zkus za ní zajít a domluvit se , jak psala Andy, na nějakém kompromisu. Když to bude i z tvé stránky bez emocí, věřím, že se domluvíte, ale připrav se na to , že to bude opravdu hodně hustý (nějak se domluvit). Držím palečky a napiš.

Zdravim Katku i ostatní:))
sun: v kolik myslíš, že končí koncerty? A jsme zase u pochopení, nezapomnění na vlastní dětsví. Kdyby její máti byla taky trochu rebel a nechodila jen na čaje o páté, věděla by, že koncerty jsou akce na dýl, než do 22h. A to je pak těžký, kdyby byla její mamka vstřícná, ochotna ji pochopit a porozumět jejím letům a světům, dokázaly by se domluvit na vyjímečných pravidlech této akce, každá vyjímečná situace žádá vyjímečné řešení a problém nemusel vůbec vzniknout! Opět komunikace, uzavřené ventily vnímání, neochota domluvit se, prosazování práva silnějšího, násilné vyžadování respektu!
Káťo, je fajn, že sis to užila, pař, dokud to jde, vyzkoušej vše, co život nabízí, o to víc nasbíráš zkušeností (vnitřního bohatství), jenom nezapomeň na pravidla, poslouchej svůj vnitřní hlas a neporušuj domluvy a sliby. S mamkou si zkus promluvit o svých potřebách, tužbách, pocitech..Řekni ji, že jsi ochotná respektovat pravidla, pokud budou nastoleny a chváleny oběma stranama. Nemůže pořád jen využívat práva matky, bez ohledu na tvá práva, potřeby a pocitů! Snad bude otevřená a vstřícná i tvým myšlenkám a nápadům!

katko: ty si teda číslo.V matice v poho, ale zase přijít takhle pozdě? Tvá mamka o tebe musela mít ,ale opravdu strach.I když věřím, že jste si to pořádně užili, ale ty následky, že? Příště zkus ty hodiny trochu vylepšit a bude to v poho i s mamkou. Jinak jen tak dál : piš, piš, piš.

Čauky lidičky vy mi tu zas dáváte kapky. Herr Flicku nechceš mě takle rovnou vsadit za mříže já neřikám že sem ňáká svatá a tak ale trestů si užiju docela dost. ve škole často klečim to už víte dostávám příklady doma zase zarachy od mamky kuli blbejm známkám. Včera sme byli s Kristou na jednom vostrym koncertě kapelky úplně sem se zbláznila do spěváka fakt super kluk i když starší no ale nešla sem pak za nim to bych se styděla. Ale líbí se mi moc. Přišla sem domů ve čvrt na jednu v noci dostala sem hustýho sprďana od mamky a porafali sme se. Tak mi řekla že to bylo naposled takle pozdě přijít domu. No teda sem trochu mrtvá ale jinak v poho. Musim jít. Jo dneska sme byli na matice úplně sticha a plešoun se tomu začal před třídou divit. Tak čauky, já letim. Kačka.

Eli: to každopádně! A vidíš, nemusí být ani dítětem z děcáku a problém je tu stejně!

Andy, kdyby měl každý sebedisciplínu, tak to bychom si tu žili jako v ráji. Ale v tomto případě je vina myslím na straně rodičů.

S tím souhlasím, myslím, že už jsme Katce, za tento čin, dali všichni co proto a Katka už si i sama uvědomuje, že to nebylo nejsprávnější!
Učitel též nemá právo ponižovat ji před celou třídou a taky se to děje! Rodiče mají právo zabývat se činnotmi a skutky, kteří jejich děti páchají a nevyužívají ho! Takže právo ano, ale chtělo by to i sebedisciplínu a pochopení pro druhé!

Dobrý den, přeju, pokud mohu vstoupit do diskuze: Soudím, že záležitost kolem slečny Katky by v budoucnu mohla být závažnější než se nyní zdá, pokud ji sama nebude ochotna nějak řešit. Ano, narážím na to, že si vůbec neuvědomuje, že nikdo nemá právo zasahovat druhému do jeho soukromí a poškozovat jeho osobní majetek ač se jedná o řekněme tomu

Tom: odlišný způsob terapie! Znám lidi, kteří se se svým trápením uzavřeli a dnes jsou buď psych. nemocní, někteří dokonce i fyzicky, ale co víc, jsou zapšklí, nezajímaví a bojácní se otevřít či svěřit. Z mého učení i poznání jsem se dozvěděla, že tutlat problém v sobě je tou nejhorší možnou alternativou, páč jak není ventilace, problém pořád zůstává v nás, zabydlí se a pak usadí na nějaké části našeho těla! Adrenalin se taky ventiluje, radost též, měl by se ventilovat i smutek a beznaděj!!! To, o čem píšeš, je tzv. volání o pomoc, každý křičí SOS jinak, není to křičení vědomé, nýbrž podvědomé a díkybohu, že existují lidé, kteří rozumí i posunkám či činům, kteří tito lidé vysílají! Pak mají naději, že je někdo pochopí, vyslyší a navede na správnou cestu! Věřím, že každý z nás už z té správné cesty několikrát vybočil, jsou lidé, kteří se na ni dokáží vrátit sami, ale jsou i tací, kteří prostě potřebují postrčit!

Zjistil jsem z řady diskuzí, že v dnešní době je celkem v módě určité "dávání za pravdu" každému mladému člověku (byť má nějaké problémy), který porušuje (a někdy i závažně) stanovená pravidla nebo i zákony. "Je to volání o pomoc" atd. Můj názor je, že i při volání o pomoc by člověk (pokud není citově otupělý) měl chápat že existují určité hranice. V jiné diskuzi zde zase kluk obejde učiteli auto s korunou, protože mu dal poznámku. Jenže tyto názory s tímto člověkem půjdou v životě dál a pak se s ním potkáme třeba jako s nespolehlivým zaměstnancem atd.
Napsal jsem to proto, že jsem v 18ti odešel z domu a šel svou cestou, protože jsem to doma nemohl vydržet. Přesně jak tu zaznělo, měli mě rádi a mysleli to dobře, nicméně pro mě to byl obrovský balvan nepochopení a vše co s tím souvisí. Myslím, že na matce by se psychiatr vyřádil, kdyby její okolí nebylo pokrytecké a neutvrzovalo ji v její jedinečnosti a dokonalosti. Jenže přes to všechno jsem necítil potřebu být problémový a nedejbože tím omlouvat své nedostatky. Uzavřel jsem se do sebe a naučil si tyto věci vyříkat v mém svědomí.

kačko: doufám, že tě naše rakce neodradili od této diskuze.Zkus napsat více o tom, co ti vadí ještě na rodičích ( kromě toho, že tě nechápou a nemají na tebe čas- plně s tebou souhlasím. Patří to k tvému věku. Většina z nás si tenkrát připadala úplně stejně a nejhorší je to, že to ještě nějakou dobu potrvá. Prostě rodiče budou ještě chvíli pro tebe , a nejen oni , ale všichni "dospělí, takoví mimozemšťané, kteří , ale absolutně nejsou schopni nic pochopit) jen, prosím nezahoď tuto diskuzi a piš sem o všech svých pocitech ať negativních tak pozitivních. Budeme vždy tady , abychom tě vyslechli. A to je to co podle mě teď nejvíce potřebuješ. Najít lidi, kteří tě vyslechnou a řeknou svůj názor ( ne holky jako jsi ty, protože ty máš ve škole a mají stejné pocity), ale někoho kdo ti vše ukáže i z druhé strany, nezahlceného stejnými problémy. Nejlépe by bylo , kdyby jsi měla ve svém okolí někoho staršího (neříkám, že moudřejšího), který tě vyslechne a promluví si s tebou o tmo všem.Já jsem bohužel nikoho takového neměla a tak to dopadlo jak to dopadlo, honem jsem se vdala ve dvaceti a bylo zaděláno na malér. Možná kdybych měla možnost za někým jít, tak jsem se tak brzo nevdávala, ale když jsem si tenkrát myslela, že tomu všemu uteču . Neutečeš, ale nezpackej si život. Mluv tady, pořád, kdykoliv, jakoukoliv hodinu. Vždy tu někdo bude.

Kačko, Kačko. Tak učitel si nezaslouží omluvu, protože je svině. Ale ty by sis zasloužila zacházení jako v bavlnce, protože to máš přece tak těžké, nikdo ti nerozumí, ani rodiče. To mi připadá trochu uhozené. Co myslíš, ten učitel měl život jako z růžové zahrady ? Já o tom dost silně pochybuju, zvláště, jestli učí vice takových "sígrů" jako jsi ty.
Jinak ti musím říci, že pocit nepochopení okolím, je naprosto běžná věc, zvláště v období dospívání. Myslím, že si tím prošel téměř každý. Já si na to u sebe ještě dost živě pamatuju.

Ahoj Kačí: další podobný jev tomu mému. Naši se rozvedli, táta-podnikatel neměl čas. Máma, absolutně andere planet, kolikrát jsem přemýšlela o tom, jestli mě v porodnici nezaměnily, páč s mámou, krom pohlaví a dlouhého jazyka nemám vůbec nic společného:( Všichni mi cpali do hlavy, že je to pubertou, ale dnes jsem sama matka a pubertu mám dávno za sebou, mám pořád stejný pocit, proto se s matkou nestýkám, nesedí mi tenhle typ lidí! Ale co jsem tím chtěla říct. Je možné, že je tvoje máma něco jako ta moje, ony nejsou zlé, možná to i myslí dobře, ale nepochopily naši osobnost nebo ji chápat nechtějí, páč se domnívají, že všichni lidi jsou stejní! Nepochopily naši povahu a přístup, který na nás platí. Řeč je pouze jedna, ale větných spojení několik a dokonce i vykřičník, tečka a otazník dělá velké rozdíly! Moje máti za vše dávala vykřičník, přestože, kdyby se hlouběji zabývala moji osobností, zjistila by, že jako na býka si na mě s rozkazy nepřijde:) To táta se mnou uměl mluvit jináč, ale zase strašně málo:( Proto si člověk vytvoří a pohybuje se ve skupince stejně "postižených" lidí, aby nemusel mít pocit, že je max. out a sám! A tady začíná celé to zlo-vliv okolí a "přátel". Tudíž, když Luky něco řekne, platí to pro všechny, páč podvědomě se dostaví strach, že v něčích očích klesnu a nebudu již dále v partě uznávaným rebelem. Vím o čem to je, vím, že pro přežití tohoto období je taková parta třeba, parta proto, že ti dává sílu a pocit, že nejsi jediná, komu se takové věci dějí! Parta ano, ale s vlastními zásadami!!! Nikdy nebudeš vyjímečná, když budeš dělat všechno tak, jako ti druzí!!!
Plešounovi se nepomstívej, každý dostane, co zaslouží i bez tvé účasti. Hlěď na své chování a myšlenky, páč to platí i pro tebe!!! Hezký víkend:) Pa

Ahoj Kačí: další podobný jev tomu mému. Naši se rozvedli, táta-podnikatel neměl čas. Máma, absolutně andere planet, kolikrát jsem přemýšlela o tom, jestli mě v porodnici nezaměnily, páč s mámou, krom pohlaví a dlouhého jazyka nemám vůbec nic společného:( Všichni mi cpali do hlavy, že je to pubertou, ale dnes jsem sama matka a pubertu mám dávno za sebou, mám pořád stejný pocit, proto se s matkou nestýkám, nesedí mi tenhle typ lidí! Ale co jsem tím chtěla říct. Je možné, že je tvoje máma něco jako ta moje, ony nejsou zlé, možná to i myslí dobře, ale nepochopily naši osobnost nebo ji chápat nechtějí, páč se domnívají, že všichni lidi jsou stejní! Nepochopily naši povahu a přístup, který na nás platí. Řeč je pouze jedna, ale větných spojení několik a dokonce i vykřičník, tečka a otazník dělá velké rozdíly! Moje máti za vše dávala vykřičník, přestože kdyby se hlouběji zabývala moji osobností, zjistila by, že jako býk si na mě s roz

Je je lidi to sem zase něco napsala o tom kole. No mě by svědomí asi jinak trápilo kdyby to nebylo kolo plešouna (my tak tomu učiteli řikáme)jen že to byla taková pomsta. Já vim možná sme mu to kolo neměli prořezávat jenom vypustit. Andy máš pravdu bylo by jinak správný to vůbec nedělat nebo se omluvit jen že ne jemu. Von si omluvu nezaslouží žádnou protože je svině. A svinim se omlouvat nebudu. No já si nerozumim s rodičema asi proto že táta na mě nemá čas vůbec je furt pryč a mamka mi futr něco nařizuje nebo zakazuje a řiká co mam dělat. A to já asi nesnesu tak se hádáme. a já jí nic jinak neřeknu pocity a tak sme dost jiný a nerozumí mě. Tak asi proto. musim končit moc ráda s váma tady o tom mluvim tak zatim čauky. Kačka.