Kdy jste se naposledy pokakali
Já si myslím to stejné. Ségra byla fakt vyřízená z toho když se pokakala a nepřišlo mi to že by něco hrála. Navíc si ani nevybavuju že by měla ještě někdy jindy jinou pokakanou nehodu. Ona se fakt stydí jenom za to že tu plínku musí vůbec na noc nosit. To mě asi opravdu bere kakání do kalhotek nebo do plínky. I jsem vzrušená když se pokaká někdo v mém okolí. Vloni se u nás ve škole pokadil kluk z vedlejší třídy. Asi se mu chtělo během hodiny ale učitelka ho zřejmě nepustila. Tak tam zkusil dojít během přestávky a nestihl to. I tady jsem byla docela zvědavá a chtěla jsem znát podrobnosti, tak jsem se asi utvrdila v tom že mě to bere ať už se pokakám já nebo někdo jiný. Asi je to ujetý že mě vzrušuje matlat se v tom co jsem vykakala, ale co mám dělat. Už právě před časem se mi zdálo že mě přitahuje když se někdo pokadí v mém okolí a teď jsem zjistila že se to líbí i mě samotné. No jo je to možná trochu úlet, ale co už s tím můžu dělat.
Wendy, kdyby tu teď mohla psát má bývalá přítelkyně, tak by ti rovnou napsala, že dělat nemůžeš nic. Někde v tobě to zkrátka je a změnit se to nedá. Tak jako je někdo sadista, někdo pedofil a mohli bychom pokračovat, tak v tobě je tohle. Spouštěcí impuls bylo, když se posrala tvoje ségra a tys jí musela pomoci se dát do pořádku. Sice ti to dost smrdělo, ale zároveň jsi byla vzrušená z toho, že vidíš ségru posranou jak malé děcko. Tohle je klasický spouštěcí mechanismus. Vidíš někoho blízkého nebo i cizího, jak se posral. U tebe to byla ségra, u mě cizí holka, ale zafungovalo to stejně. Začne se ti tlačit na mysl, jaký to je asi pocit, být posraný. Zažívat to, co zažívají malé děti, ale jako mnohem starší. Akorát že tys udělala rychleji ten další krok, kdy sis to vyzkoušela sama. U mě na to došlo až když jsem ztratil možnost si to užívat u přítelkyně, kterou jsem pak vždycky dával do pořádku. Předtím mě to podobně jako Scatera ani nelákalo.
U přítelkyně to byla druhá cesta. Začalo to nehodou. Nevydržela a dost fest se posrala takovou tou konzistencí, jakou jsi popisovala u ségry. Ona jí potom, když už to provozovala, familiárně nazývala blátíčko a měla jí moc ráda. Ze začátku samozřejmě podobně jako tvoje ségra byla v šoku a rozbrečela se. Byla taky úplně hotová. Jenže jak v tom musela kus cesty jít a jak se jí to v kalhotách víc a víc matlalo, tak se to celé nějak překlopilo. Pocítila jakousi euforii a začalo jít to být příjemné. To se snažila potlačit, že je to něco hrozně fuj, že se jí to přece nemůže líbit. Jenže její tělo fungovalo jinak. Nejen, že jí to bylo příjemné, ale postupně začla být víc a víc vzrušená a nakonec se myslím i udělala. A už to nedostala z hlavy. Ty myšleny se jí pořád vracely. Ale ne jako na něco odporného. Naopak. Vzpomínala jaké to bylo měkké, mazlavé, jak to krásně hřálo a tak podobně. Taky se to pokoušela potlačit, že tohle přece nebude dělat, že je dospělá, ale nedalo se to. Bylo to zkrátka silnější. Alespoň čas od času se potřebovala pořádně posrat a pěkně si v tom užít. Přesně jak to popisuješ ty.
Ale nezoufej. Podle toho co říkala, to nemusí to být definitivní. Jako že z toho není cesta ven. Může být, že s dospělostí a nějakým tím vztahem s klukem se tohle vytratí. U ženské taky může zapůsobit těhotenství, kdy hormony přeprogramují celý organismus a tohle se uzavře. A i kdyby tě to nepustilo, tak taky není konec světa.
To vůbec nevadí lepší než když bys fetovala nebo něco jiného ale mýt plně kalhotky je prostě pro tebe krásné a ještě když tě viděla ségra a pomohla ti tak to má být a co ségra a plinecka daří se jí budit ráno v suhe nebo mokré
Není to úlet ale nádhera, co by spousta kluků za takovou holku dalo, přesně jak psala Kiki. Těším se až neco zase provedeš, mě zase moc vzrušuje když se hezky pokakáš a matláš v tom, takže jsme asi ujetí oba.
Pokud to tak skutečně je a sama to sobě i ostatním zde přiznáváš stylem, že o tom není moc pochyb, tak nejlepší co můžeš udělat je smířit se s tím a přestat si to vyčítat a vidět to na sobě jako něco špatného, jako nějakou chybu nebo vadu. Ano je to neobvyklé, ale kvůli tomu nejsi špatný nebo méněcenný člověk. Zkrátka si to v rámci možností užívej, ber to tak, že jsi taková a v něčem dá se říct výjimečná, ale hlavně se neshazuj a nevýčitej si to. Zapoj to do svého života tak, aby ti to zároveň přinášelo radost a zároveň nezpůsobovalo problémy, tím chci říct zvažuj případnou ostudu a celkově u koho seš si jistá, že chceš, aby o tom vědel, protože je to sice blbé, ale většina lidí to nebude přijímat pozitivně, takže spíš se když už to bude nutné svěřuj lidem, u kterých je větší šance, že tě pochopí nebo naopak takovým, u kterých ti bude úplně jedno, co si o tobě myslí a nebudou to o tobě moct říct někomu, u koho nechceš aby to věděl a pak nebudeš muset přemýšlet v tom duchu, že co naděláš, když se ti to líbí.
Jinak by mě zajímalo jak dopadla wendy protože sem nic nenapsala
Už dlouho uvažuji jestli sem napsat vždycky už si říkám že je to zde nadějné a pak se zase ukáže že je to jen další vymyšlený příběh jako u Báry. Tuhle diskuzi už čtu dlouho ale nikdy jsem pokakání nevyzkoušela protože mám staršího bratra kterému je 18 a určitě by mu to přišlo k smíchu a taky rodiče kteří chtějí mít dokonalou dceru a navíc máma často pracuje z domů ,takže šancí pokakat se sama doma je minimum. Ale proč to sem píšu mám šanci si užít pořádnou ostudu. Protože se budeme stěhovat skoro přes celou republiku tak jdu v pátek naposledy do školy tak mě napadlo že bych to ve čtvrtek jako nevydržela ve škole, navíc doma nikdo nebude protože ostatní jedou k babičce ale prosím vás tady o nějaké normální odpovědi od vás zkušenějších jestli je to dobrý nápad nebo ne?
Nedělal bych to. Mám sice zkušenosti jen ze skutečných nehod, ale když od tohoto faktu abstrahuju, tak bych do toho asi hned napoprvé takto divoce nešel. Sama píšeš, žes to nikdy nezkoušela. Vůbec tak nevíš, jak budeš reagovat až se ti do kalhot navalí hromada smradlavé matlaniny. On je to v té chvíli fakt nářez. To mi můžeš věřit. Teď se ti to může zdát jako vzrušující nápad, ale pak se v pár vteřinách může všechno zvrtnout v pěkný horor, pro tebe. Ve chvilce se ti to může začít hnusit a do toho ještě ostuda před spolužáky. Dohromady docela pěkná darda. A taky nezapomeň, že dneska má každý mobil s foťákem a videem. Aby ses pak nenacházela na internetu zvěčněná v podělaných kalhotách. Pár stránek nazpět jsem našel příspěvek od Vendy, kde se zmiňuje, že to prvně zkusila potajmu do plenek své ségry. A teprve potom, když zjistila, že se jí to líbí a že jí to i nějakým způsobem vzrušuje, tak začala plánovat pokročilejší akci, když to nazvu technicky. A je to tvá věc a tvůj život.
Oprava. V té poslední větě mělo být "Ale je to tvá věc ...."
So svojimi zážitkami, nemám veľkú chuť sem prispievať, ale pred pár dňami som zažila situáciu s pokakaním, z opačnej strany. Tentokrát som bola ja tá, ktorá pomohla. Prvýkrát som videla pokakanú ženu na ulici. Išla som pracovne na východ a okrem iného, riešila som tam niečo v nemocnici. Vybavila som čo som potrebovala, vracala som sa k autu a všimla som si, že pri mojom aute je mamička s bábätkom. Parkovala som mimo parkovacích miest, pri jednom rohu, dosť zašitá, tak ma napadlo, že dotyčná sa asi chce vycikať, preto som sa otočila, nech jej to neprekazím. No keďže tam len postávala, nemala sa k ničomu, tak po chvíli som pokračovala. Došla som k autu a asi jej bolo blbé tam stáť, preto odchádzala, no musela ísť okolo mňa, lebo opačným smerom bol len roh budov. Keď sa ku mne blížila, musela obísť zábradlie, a tak chvíľu bola zadkom ku mne a vtedy som si všimla, že je pokakaná. Hneď ma napadlo, že je to nejaká popôrodná nehoda a rozmýšľala som, ako sa zachovať. Či sa tváriť, že nič nevidím, alebo jej ponúknuť pomoc. Nechcela som, aby sa cítila trápne, tak som ju obišla, tváriac sa, že som si nič nevšimla, no v poslednej chvíli mi to nedalo a prihovorila som sa, ponúkla som jej pomoc. Bolo jej to síce trápne, ale neodpingpongovala ma, dokonca poďakovala za láskavosť, no vraj býva na okraji mesta, ďaleko a taká mi nemôže sadnúť do auta. Táto situácia ju veľmi vykoľajila a bolo vidieť, že má slzy na krajíčku. Snažila som sa ju upokojiť tým, že ozaj rada jej pomôžem, dokonca som jej povedala, že už sa to stalo aj mne. Čiastočne to pomohlo, zrazu sa so mnou bavila trochu inak a bolo vidieť, že by rada prijala pomoc, no bojovala s hanbou a nevedela ju prekonať, lebo bola naozaj veľmi potento. Nezvyknem preháňať, naopak, takéto nehody radšej zľahčujem, nech je to čo najmenší trapas, no ona bola fakt veľmi. Úplne jej to presiaklo cez nohavice. Cítila som, že nevie čo robiť, že si uvedomuje, že pomoc potrebuje, no zároveň sa tomu bráni, lebo sa ide prepadnúť od hanby. Riešila, že mi bude v aute smrdieť, že nemá si na čo sadnúť, lebo nič vhodné pri sebe nemá, no trpezlivo som ju upokojovala, nech si nerobí starosti, že to určite v pohodičke zvládneme. Po chvíli som začínala nadobúdať dojem, že jej tým iba ubližujem, lebo už bolo vidieť slzy v jej očiach a bolo mi jasné, že je jej to veľmi nepríjemné. Asi si všimla, že nechcem ju príliš prehovárať a uvedomila si, že o chvíľu by som rezignovala, tak sa ma opýtala, či naozaj jej chcem pomôcť aj keď je v takom stave a otočila sa zadkom ku mne, aby som videla ako vyzerá. Znova som zopakovala, že rada jej pomôžem. Rozplakala sa a začala mi rozprávať, že je naozaj bezradná, lebo jej nemá kto pomôcť, keďže manžel je v práci na poobednej, rodičia bývajú ďaleko, svokrovci nemajú auto a pešo s bábätkom takto domov nedôjde, lebo býva na kopci na sídlisku na okraji mesta. Počúvala som ju, stále ju upokojovala, no zároveň som už dávala na sedadlo deku a robila som v kufri miesto pre kočík. Asi pochopila, že som človek, ktorý ak môže, ozaj rád pomôže. Našťastie mala kočík, ktorý poslúžil aj ako autosedačka a o chvíľu sme už vyrážali z nemocnice na Ťahanovce. Nevedela som kde sú tie Ťahanovce, ale keď sme tam došli, bola som rada, že prijala pomoc, lebo neviem si predstaviť, ako by tam došla pešo s kočíkom. Pozvala ma k sebe na kávu, no nechcela som jej robiť starosti, keďže mala so sebou čo robiť a aj o bábo sa musí postarať, tak som jej povedala, že niekedy inokedy. No tentokrát sa nedala odbiť ona a opýtala sa ma, či sa ponáhľam. Odpovedala som, že sa síce neponáhľam, ale nechcem ju zdržiavať a ona na to, že bude rada ak prijmem jej pozvanie, a že jej aspoň postrážim malú, kým sa dá do poriadku. Tak som šla hore a či veríte, alebo nie, pokakaný zážitok mi prihral ďalšiu kamošku. Bola som u nej až kým jej nedošiel manžel z práce, čiže až do neskorého večera. Nechcela som ju zdržiavať, no nechcela ma pustiť, tak nakoniec som spoznala aj jej manžela, dala si s nimi ešte večeru a kávu pred cestou a s dobrým pocitom som vyrazila domov. Odvtedy sme si už párkrát volali a už plánujeme aj spoločný víkend. Práve dnes mi povedala, že nakoniec je rada, že sa posr..., lebo získala priateľku. Veru, aj ja som rada, lebo tiež mám pocit, že som získala fajn priateľov.
To je šlechetné že jsi takhle pomohla úplně neznámé ženské. Většinou se najdou blbouni, co by se jí ještě posmívali a dávali hráběcí rady, že má chodit v plenkách, když to neumí udržet. A přitom podle toho co jsi naznačila, nejspíš sama víš, že když to má jít ven, tak to jde a neuděláš nic.
Navíc situace ženských není po porodu není v tomhle vůbec jednoduchá. V první řadě už sám porod může napáchat jisté škody a ta schopnost potom v kritické chvíli vydržet není to, co bývala. A zadruhé je tam v kočárku mrně, které přece nejde jen tak opustit a někam zalézt. Vznikne tak řada situací, které by se normálně daly nějak vyřešit, byť třeba ne úplně dokonale. Pro ženskou s kočárkem ovšem znamenají dvě krajní varianty. Buďto vydržet nebo to potupně pustit do kalhotek. Kamarádka, se kterou jsem jezdil vandry a vodu takhle skončila asi na půl roku v plenkách, než se to dalo do pořádku. Karma by ti měla oplatit buďto už žádnou nehodou nebo alespoň co nejdelší pauzou.
Keďže som strelená, tak dúfam, že karma mi to odplatí krásnymi zážitkami. :-)
Na některé ty dotazy tady už jsem odpovídala ale něco mi uniklo. Ségra se začala počůrávat až v době toho rozvodu a těch věcí okolo. Stává se jí to jenom v noci ve dne ne. Jak často? No někdy třeba jenom ob noc, ale někdy i 7x do týdne takže bez plenky to na noc nejde. Jak už jsem psala tak má jednorázové natahovací plenkové kalhotky značky molicare takže si je zvládne vzít i sama, ale přes den to zvládne v normálním spodním prádle. Ve škole se opravdu počůrala jenom jednou. Já si nejsem jistá jestli po těch plenkách toužím taky ale spíš ne. Líbí se mi natáhnout plenku a vykakat se do ní to je velmi příjemné, ale asi bych je nechtěla, protože bych je potřebovala jako ségra to ne to mě neláká. Takže nějaký počůrávani v noci předstírat nebudu. Tenkrát jak se ségra pokakala si myslím že to nebyl úplně průjem ale bylo to takové mazlavé a lepkavé a asi to nemohla zadržet a měla tehdy opravdu hodně špinavý zadeček a to ještě ta plenka to podržela že to zůstalo v ní protože byla opravdu hodně pokakaná. Já už to mám vymyšlené. V pondělí má máma odpolední a já mám zase kroužek. To je zpravidla tak do pěti hodin maximálně do šesti do večera. To už bude ségra doma. Tak to sehraju jako že cestou z toho kroužku jsem to nezvládla a uvidíme jak na to zareaguje. Máma ta dorazí až tak kolem osmé večer z práce takže by se o tom neměla vůbec dozvědět.l
tak ti přeju at se ti to podaří jak si přeješ? a máš v plánu se i počurat nebo jen pokakat po cestě z toho kroužku? jinak už budeš mít výhodu že pujdeš po tmě že to nebude tolik nápadné. tak fakt držím pěsti aby se ti to povedlo. zatím ahoj
Pamatuju si z dětství, že když mi bylo asi nějakých 7 roků, byli jsme s rodiči na chalupě, kde jednou když mě mamka dala po obědě spát do podkrovního pokojíku, tak mě tam zamkla a řekla ať zaklepu až se vzbudím, ale krátce na to šla ven na zahradu s tím že se ještě před tím mým probuzením vrátí. Já jsem se však probudil ještě dřív než se vrátila, neboť se mi začínalo chtít na velkou. Hned jsem proto klepal na dveře, ale protože byla mamka venku, tak mé klepání neslyšela a tudíž mi neotevřela. Potom jsem se stejným výsledkem klepal ještě několikrát. To už se mezi tím moje potřeba natolik zvětšila, že jsem to v sobě držel už jen silou vůle, proto jsem zpanikařil a začal nervózně přešlapovat a později pobíhat po pokoji a u toho jsem hlasitě brečel. Po nějaké době jsem to už opravdu nemohl vydržet tak jsem to všechno pustil do slipů a do tepláků. Teprve pak se mamka vrátila a když mě slyšela brečet, tak mi hned otevřela a viděla že mám plné slipy ale nebyla naštvaná omluvila se mi a pomohla mi se umít a nikdy se to nedozvěděl nikdo jiný než ona.
stalo se ti to víckrát nebo jen jednou?
Tak dnes ráno jsem to nestih, než jsem došel na záchod, tak mi to teklo z nohavice. Celý jsem se musel osprhovat i s tím pyžamem. Doufám, že už to bude dobré.
Tak dnes ráno jsem to nestih, než jsem došel na záchod, tak mi to teklo z nohavice. Celý jsem se musel osprhovat i s tím pyžamem. Doufám, že už to bude dobré.
Kdepak se nám poděla Wendy?
Reklama
A já mám zase pocit, že trochu popouštíš uzdu fantazii. Wendy před časem napsala, že její ségra se pokadila někdy předloni. Od té doby už nic. A byla z toho navíc tak hotová, že jen brečela a třásla se. Wendy jí musela sundat plenku a umejt podělaný zadeček. To zrovna nevypadá, že by si to užívala. Uvědom si, že ta holka se počurává. Už z toho asi není odvázaná. Pokud se toho nezbaví, tak navazování vztahů s kluky to rozhodně ku pomoci nebude. Dost bych se divil, že by měla chuť si k tomu přidat ještě to druhé. Ostatně i Wendy pak psala, že její ségra se sice počurává, ale kakat do plenek se jí příčí nebo něco v tom smyslu. S Wendy je to trochu něco jiného. Tu vzrušovalo už jen vidět ségru, jak je pokakaná. Musela na to pořád myslet až si to sama vyzkoušela, a líbilo se jí to. Teď navíc zrealizovala další nehodu a vzrušovalo jí, že zase pro změnu ségra jí vidí pokakanou podobně, jak byla ona sama. Tam bych to viděl pro tvé záliby nadějněji. Ale třeba se pletu. V tomhle se nevyznám.
- Odpovědět
Pošli odkaz