Kdy jste se naposledy počůrali? :-)
smažky čuráji v rytmu techno:-) tuc tuc cury cury tuc tuc. čururu.
Ach no
Konečně najdu fórum kde můžu řešit svoje problémy a koukám co tady je úchylů... 3 jména a podle času se jedná o jednu a tu stejnou osobu :D a co sem to tak projížděla tak nevim proč se to tady furt opakuje a divim se že někdo má tolik času aby sem psal nesmysly a ještě se vydával za 3 osoby
Je konečně je tu někdo nový, a klidně se tu svěř se svými problémy alespoň tu zase někdo bude psat. A těch úchylů si prostě nevšímej já to tak taky dělám a jde to.
Ahoj Naty sem ráda že je.tu někdo normální ale co sem si tak pročítala ty komentáře za poslední dny tak nechápu proč evidentně jedna ta samá osoba tu píše asi za 4 přezdívky ale díky za radu mám hodně nehod a docela ráda bych se s tím někomu svěřila ale moc inteligentních a normálních lidí tu bohužel není ale sem ráda že aspoň s tebou si můžu v klidu psát za chvilku jdu se svým miláčkem ven a večer už budu unavená tak napíšu zítra čím sem procházela a vlastně i teď se to občas nějak projeví tak ahoj a hezký večer
Jo já taky chvílemi uvažuji že to tu vzdám ale kvůli novým lidem jako ty prostě nemůžu. A taky nechápu proč to sem má ten člověk potřebu každý den psát a narušovat diskusi, když ho to téma nezajímá tak nemusí prostě psát nic, potom spoustu lidí kteří sem přijdou a mají co přidat do diskuse tak je to odradí. A jinak klidně to napiš a já si to ráda přečtu a třeba ti zkusím i pomoct.
Tak co dopadlo ti to natko?
Plynaři, s tím "sraním" sem nechoď. Jen kazíš téma. Podívej se, po Tvém dotazu sem už dlouho nikdo nic nenapsal. A k poslednímu (a potupně) počůrala v tramvaji (Brno), když jsem jela domů z nákupů. Asi tak před dvěma měsícema, a to mám 17 let... Byla jsem nakupovat s kamoškama v centru, bezva zábava, jenže postupně velkej tlak v podbříšku, dlouho nikde žádnej záchod a já nechtěla trhat partu. Takže jsem si dala smělej plán, že se vyčurám až doma. Chyba! Po nastoupení do tramvaje už docela křeč, dvě zastávky to ještě šlo, protože jsem měla nohy křížem. Pak ale sebou tramvaj nějak divně cukla a já si čůrla do kalhotek, ne nijak moc. Ale ten šok. Stála jsem jako opařená a během chvilky jsem si čůrla poduhé a pak znova. Zase ne moc, ale teplej pramínek už tekl po stehně... Když se uvolnilo místo na sezení, tak jsem si tam hned sedla, že to dál zadržím a bundou zamaskuju mokrej flek na džínách. To fakt fungovalo, nikdo si ničeho nevšim, ale jak jsem vstala abych vystoupila, tak se ten nezadržitelnej nával vrátil, ale ještě silněji. Co krok, to cvrknutí do kalhotek. Deset kroků od tramvaje jsem čůrala bez šance to zastavit. Byla jsem ve strašným šoku, a zděšená co řeknu rodičům (byl už večer a můj problém nešlo nepoznat). No ten okamžik, když jsem odemkla dveře a už jsem při tom brečela jak malá holka (taky počuraná jak malá holka), to byla fakt síla. Krom rodičů a o rok starší ségry byl u nás na návštěvě i strejda, kterýho mám jinak moc ráda, jenže pochc... V noci jsem se pak probudila se strašnou potřebou zase čurat a těch pár kroků na záchod jsem zvládla jen tak tak suchá. Přežila jsem to, ale divná věc. Když to tak popisuju, musím se přiznat, že v tom bylo i něco vzrušujícího. Ale počurat se znovu, nebo dobrovolně, to zase ne. Za tu ostudu to nestojí...
Já jsem se počůrala v tramvaji (Brno), když jsem jela domů z nákupů. Asi tak před dvěma měsícema, a to mám 17 let... Byla jsem nakupovat s kamoškama v centru, bezva zábava, jenže postupně velkej tlak v podbříšku, dlouho nikde žádnej záchod a já nechtěla trhat partu. Takže jsem si dala smělej plán, že se vyčurám až doma. Chyba! Po nastoupení do tramvaje už docela křeč, dvě zastávky to ještě šlo, protože jsem měla nohy křížem. Pak ale sebou tramvaj nějak divně cukla a já si čůrla do kalhotek, ne nijak moc. Ale ten šok. Stála jsem jako opařená a během chvilky jsem si čůrla poduhé a pak znova. Zase ne moc, ale teplej pramínek už tekl po stehně... Když se uvolnilo místo na sezení, tak jsem si tam hned sedla, že to dál zadržím a bundou zamaskuju mokrej flek na džínách. To fakt fungovalo, nikdo si ničeho nevšim, ale jak jsem vstala abych vystoupila, tak se ten nezadržitelnej nával vrátil, ale ještě silněji. Co krok, to cvrknutí do kalhotek. Deset kroků od tramvaje jsem čůrala bez šance to zastavit. Byla jsem ve strašným šoku, a zděšená co řeknu rodičům (byl už večer a můj problém nešlo nepoznat). No ten okamžik, když jsem odemkla dveře a už jsem při tom brečela jak malá holka (taky počuraná jak malá holka), to byla fakt síla. Krom rodičů a o rok starší ségry byl u nás na návštěvě i strejda, kterýho mám jinak moc ráda, jenže pochc... V noci jsem se pak probudila se strašnou potřebou zase čurat a těch pár kroků na záchod jsem zvládla jen tak tak suchá. Přežila jsem to, ale divná věc. Když to tak popisuju, musím se přiznat, že v tom bylo i něco vzrušujícího. Ale počurat se znovu, nebo dobrovolně, to zase ne. Za tu ostudu to nestojí...
odpovědět
28. Duben 2007 - 1:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
počůrala v tramvaji (Brno), když jsem jela domů z nákupů. Asi tak před dvěma měsícema, a to mám 17 let... Byla jsem nakupovat s kamoškama v centru, bezva zábava, jenže postupně velkej tlak v podbříšku, dlouho nikde žádnej záchod a já nechtěla trhat partu. Takže jsem si dala smělej plán, že se vyčurám až doma. Chyba! Po nastoupení do tramvaje už docela křeč, dvě zastávky to ještě šlo, protože jsem měla nohy křížem. Pak ale sebou tramvaj nějak divně cukla a já si čůrla do kalhotek, ne nijak moc. Ale ten šok. Stála jsem jako opařená a během chvilky jsem si čůrla poduhé a pak znova. Zase ne moc, ale teplej pramínek už tekl po stehně... Když se uvolnilo místo na sezení, tak jsem si tam hned sedla, že to dál zadržím a bundou zamaskuju mokrej flek na džínách. To fakt fungovalo, nikdo si ničeho nevšim, ale jak jsem vstala abych vystoupila, tak se ten nezadržitelnej nával vrátil, ale ještě silněji. Co krok, to cvrknutí do kalhotek. Deset kroků od tramvaje jsem čůrala bez šance to zastavit. Byla jsem ve strašným šoku, a zděšená co řeknu rodičům (byl už večer a můj problém nešlo nepoznat). No ten okamžik, když jsem odemkla dveře a už jsem při tom brečela jak malá holka (taky počuraná jak malá holka), to byla fakt síla. Krom rodičů a o rok starší ségry byl u nás na návštěvě i strejda, kterýho mám jinak moc ráda, jenže pochc... V noci jsem se pak probudila se strašnou potřebou zase čurat a těch pár kroků na záchod jsem zvládla jen tak tak suchá. Přežila jsem to, ale divná věc. Když to tak popisuju, musím se přiznat, že v tom bylo i něco vzrušujícího. Ale počurat se znovu, nebo dobrovolně, to za tu ostudu nestojí.
Tak bohužel s toho nakonec nic nebylo, protože jsem se ráno probudila a byla jsem suchá kamarádka sice ještě spala takže jsem to mohla nahrát jako nehodu ale to už by nebylo ono. Takže jsem si došla na záchod a žádná ostuda nebyla ale jsme tu až do neděle takže mám ještě jednu šanci.
ahojik natko tak co povedlo se ti to nebo bohužel sis nečurla do postele?
Takže opravdu se to povedlo, spala jsem když tu kamarádka vykřikla a řekla já jsem se asi počůrala ale pak se koukla pořádně a zjistila že jsem to byla já to už jsem byla vzhůru jak mě tím křikem probudila, no a mě bylo hrozně trapně a začla jsem se jí omlouvat že jsem ji počůrala ale ona byla úplně v pohodě a řekla že se to může stát každému a že přece vím že se to stalo i jí. Ale tím to neskončilo já jsem se tedy chtěla jít osprchovat ale pak jsem si všimla že je od mě celá mokrá tak jsem jí řekla ať jde první ale ona řekla že né tak jsem jí řekla ať fakt jde a v tom ona dostala nápad že půjdeme spolu, já jsem sice ve školce měla kamarádku s kterou jsme chodili na záchod spolu ale jak jsem tu už psala tak se stydím být před někým nahá nebo jen ve spodním prádle. Tak jsem jí řekla že radši asi ne ale ona řekla že jsme přece nejlepší kamarádky a nemusíme se před sebou stydět, tak jsem tedy šla svlékla jsem se a fakt mi to vůbec nebylo příjemné ale když se potom svlékla ona už mi bylo lépe, ale byl to divný pocit stát nahá tváří tvář nahé holce. Potom jsme se navzájem osprchovali a už jsme obě čisté. A já navíc mám konečně někoho před kým se nestydím být svléknutá.
Tak to ti gratuluju a vidíš že si to kamarádka nakonec užila. A jsem rád že si se částečně zbavila svého strachu
Tak to je mi líto a doufám že ti to dnes vyjde.
Tady bych s Maťou úplně nesouhlasil zase tak těžké to není můžeš třeba udělat že jsi dostala křeče nebo zaseknutý zip na kalhotech nebo zamčené záchody. Další možnost je třeba zakopnout někde do trávy samozřejmě aby to nebolelo a pak se počůrat jako s toho pádu.
Nechcem oponovať, lebo nechcem tu rozvíjať akademické debaty a nakoniec, čo je pre jedného ľahké, pre druhého to ľahké byť nemusí, čiže každý môže mať svoju pravdu. Ak to vzťahujem na seba, tak ja osobne si neviem predstaviť, že by som sa nedokázala vyzliecť, kvôli zaseknutému zipsu, hlavne keď už to mám na krajíčku a nechcem sa pocikať. Predpokladám, že v takom prípade sa vyzlečiem pokojne aj so zapnutým gombíkom, ale pripúšťam, že sa môžem mýliť, lebo ešte sa mi to nestalo, ani som to neskúšala. Okrem toho, vycikať sa nie je také zložité, to sa dá aj pri aute medzi otvorenými dverami a aj kdekoľvek inde. Ak to už inak nejde, tak kľudne aj na frekventovanej ulici. Nám babám je veľa odpustené a myslím si, že by to ľudia stolerovali a pochopili by, že to bola hraničná situácia, ktorá už nemala lepšie riešenie. Raz som videla, že toaletárka sa chystá odísť, a tak som čakala, kým sa bude vracať a keď už išla späť, pobehla som a pred zamknutými záchodmi som sa pocikala. Celú tú situáciu videla, lebo už bola blízko. Keď prišla ku mne, ospravedlňovala sa a povedala mi, že mala som sa vycikať na zem, kľudne aj pred dverami, že mláčku musí upratať tak či tak a aspoň by mi to pomohlo, nemala by som mokré nohavice. To svedčí o tom, že aj ona si myslela, že som mohla tomu predísť. Najpodstatnejšie je však to, že kým to naozaj nevydržíš, dlho to trvá a je len malá pravdepodobnosť, že zdravý človek za tak dlhú dobu si nenájde miesto, kde sa vyciká. Súhlasím s tebou, že zahrať sa dajú mnohé situácie, ktoré môžu privodiť malú nehodu. Zahrať sa dá naozaj všetko, nielen pád, ak to trochu zhyperbolizujem, tak pokojne aj epileptický záchvat, no ja nedokážem zahrať ani ten pád, preto v mojom prípade, by to bola hlúposť a riskovala by som, že to bude obrovský, smiešny trapas. Pri jednom páde na korčuliach som sa pokakala, nebolo to mimovoľné, musela som zatlačiť, ale pád bol ozajstný. Čiže áno, máš pravdu, pád sa dá využiť a iste by som ho využila, keby mi trebalo cikať, no nespomínam si, kedy som naposledy spadla. Keby som sa chcela prejsť pocikaná po ulici, to by bolo v pohode, lebo nikto nevie za akých okolností sa mi to stalo, ale to ma nebaví, nevzrušuje ma to. Potrebujem mať nehodu pred niekým a tá musí byť uveriteľná, aby mi to privodilo vzrušujúcu hanbu. Neraz som sa pocikala do nohavíc, ale musela sa vyskytnúť vhodná príležitosť. Napr. bola som v predajni, poprosila som či môžem navštíviť toaletu a predavačky síce súhlasili, dali mi kľúč, ale WC mali vo vedľajšej pasáži, dosť ďaleko a bolo aj riadne zašité, nebolo ľahké ho nájsť, čiže tam som to využila. Ubytovávala som sa v hoteli a fakt mi trebalo riadne čúrať, preto som poprosila recepčnú, nech mi urobí najprv kartu, že nemôžem čakať kým ma zapíše, lebo by som sa pocikala, že jej radšej nechám občiansky a potom si ho vezmem. Keď som prišla ku dverám a zistila, že karta nefunguje, už som vedela, že to využijem a pomočím sa cestou späť na recepciu, veď som nemohla za to, že som sa musela vrátiť, kvôli nefungujúcej karte. Ak striehneš na príležitosť, naskytne sa. Ja len tvrdím, že pocikanie nasimulovať ako nehodu je zložitejšie, lebo pocikaniu vieš oveľa ľahšie predísť. Veľmi som túžila sa pocikať do nohavíc pred mamou a sestrou, alebo pred kamoškami, no za bdela by to musela byť veľká zhoda viacerých okolností, aby to bolo v mojom prípade uveriteľné, lebo všetci o mne vedia, že v aute aj v kabele mám dámske vrecúška, ktoré premenia moč na gél. Ich som nimi tiež vybavila a už zistili, že sa to dá nepozorovane, takmer kdekoľvek použiť. Preto som dlho rozmýšľala ako na to a včera sa mi naskytla vhodná príležitosť a rada som ju využila. Síce za bdela som to urobiť nemohla, ale tak či tak som si užila dve hodiny v spoločnosti mojich blízkych, úplne pocikaná. Už rozmýšľam, ako byť s kamoškami pár hodín pocikaná.
Máš pravdu pro mě je taky těžké zahrát pád i když pád na lyžích bych zahrát umělá ale teď se ještě zdaleka není zima takže to zatím není potřeba. Ale abych šla k tomu mému počurání před kámoškou, tak to nakonec asi udělám v noci protože nám tam daly s kámoškou společnou manželskou postel. Takže to je ideální abych se počůrala, protože jak se to začne roztékat tak si toho všimne a já se budu muset hodně stydět. Ale nechci to udělat že budu vzhůru, takže se prostě večer pořádně přepiju a uvidíme jestli to vyjde, ale myslím si že to vyjde protože jak už jsem tu psala tak se mi to v noci občas stane a když se to skloubí s tím že se přepiju tak to musí vyjít.
Tak tedy doufám že ti to vyjde a užiješ si tu ostudu
Vyšlo mi to. Ráno som dorazila domov, sestra sa zobudila na to, že dávam auto do garáže a privítala ma s tým, či si idem ešte ľahnúť, alebo mi má urobiť raňajky. Kým dorobila raňajky, vstala aj mama, spolu sme sa naraňajkovali a dali si pred cestou kávu. Začali sme sa chystať a popritom som sa nalievala minerálkou, keďže som vedela, že idem vystrájať. Keď sme odchádzali, mala som dojem, že som to s tekutinami prehnala, lebo už som potrebovala cikať a nastala dilema, ísť sa vycikať, alebo vydržať. Rozhodla som sa, že vydržím, no onedlho som si v duchu nadávala. Nechcela som sa počúrať skôr, ako hodinu a pol po zaspatí a zas nechcela som sa tváriť, že som zaspala hneď po nasadnutí do auta. Nič moc začiatok. Príšerne mi trebalo, no napriek tomu som podriemavala, bola som ozaj unavená. Nevedela som ako dlho ideme, no nutkanie už bolo fakt mučivé, a tak som sa rozhodla, že idem na to. Pustila som, pod zadkom ma to krásne hrialo, rozlievalo sa to a už mega vzrušená som čakala, kedy si to sestra všimne. Dosť dlho jej to trvalo, už som si myslela, že sa to neroztieklo až k nej a začínalo ma to škrieť, no o chvíľu som cítila, ako sa sestra doslova strhla. Tiež podriemavala, preto jej hneď nedošlo, čo sa udialo. Asi nechcela robiť paniku, tak ma len šetrne, tichučko začala budiť. Chvíľu som to naťahovala, no preháňať som to nemohla, čiže o malý moment som sa zobudila. Chcela ma uchrániť trapasu, tak mi len potichu a diskrétne ukazovala čo sa stalo. Sestra nechcela vyjsť s pravdou von a ja som zas nechcela sucho oznámiť mame a tete, že som sa počúrala, no zároveň som chcela, aby sa to dozvedeli čo najskôr, nech si to užívam. Začala som uvažovať, ako im to povedať. O chvíľu sa ozvala mama a so sestrou si začali dohadovať stratégiu vybavovania tej veci, ktorú mali cestou vybaviť. Chvíľu sa o tom bavili, niečo riešili a mama jej povedala, že veď toto im vysvetlíš ty. Odpovedala, že to nepôjde, že musia to zvládnuť len ony dve s tetou a mne začala ukazovať ako vyzerá. Mala mokré celé pravé stehno a celý zadok. :-) Ozvala som sa, že naozaj to musia zvládnuť bez nej, lebo sestra je pocikaná. Teta sa otočila dozadu, mňa nevidela, no sestru videla dobre, keďže sestra sedela za vodičom a mame prikývla, že je to pravda. Mama neverila vlastným ušiam, no je pohoďačka, tak sa len usmievala a čakala čo z nás ešte vylezie. Nechcela som dlhšie naťahovať, aby si teta myslela, že sa pocikala sestra, tak som povedala pravdu, že som zaspala, pocikala sa a sestra to schytala. Pre zmenu sa otočila dozadu mama a tá zas videla mňa. Začala sa usmievať ešte viac. Bol to milý, mamičkovský výraz tváre. Sestra tiež veľká pohoďačka, sa ma opýtala, že prečo si myslím, že som sa pocikala ja, keď sme rovnako mokré. Babám dopredu povedala, že určite sa pocikala ona. My s mamou sme vedeli ako to je, no teta si o tom mohla myslieť čokoľvek, preto som sa to snažila dať na pravú mieru. Došli sme na miesto, kde mali vybavovačky. Mama konečne mala možnosť si nás obzrieť a viditeľne mala dobrú náladu, napriek tomu, že museli ísť na úrad bez sestry. Našťastie všetko fajn vybavili, takže aj zvyšok cesty bol pohodový. Trochu som sa hanbila, ale čakala som od toho viac. Mamina, sestra aj teta sú tak milo švihnuté a pohodové, to myslím v tom najlepšom slova zmysle, že pred nimi sa nedá ani hanbiť. Napriek tomu som rada, že som do toho šla a túto cestu som si ozaj užila. Blbé však je, že služobku s tou Poľkou, ktorú som tu už viackrát spomínala, sme museli preložiť, a tak desať dní mám voľno, budem na chate a už toho asi veľa nevymyslím. Našťastie, zážitkov mám kopec, budem si ich v mysli premietať a aj to ma vie riadne rozpáliť.
Reklama
To bych si je rychle stáhla a bylo by to na podlahu lepší a pak to uklidit
- Odpovědět
Pošli odkaz