Oběšení

Ale jistý je že oběšenec...Vždyť je to jasný že chce skončit a určitě ňáký detajly ho nebudou zajímat co bude až ho najdou, pro něj je nejhlavnější fakt aby nebyl objevenej dřív než bude totálně tuhej a jes tli bude vypadat tak nebo onak je mu šumafuk

Ale jistý je že oběšenec neřeší co s ním bude až se zhoupne v té chvíli když si uvazuje oprátku

Je jasné, že "D" po probuzení je úplně jiný "D" a možná, že to ani "D" není.

Teda jakej philosophickej...Dobre tedy, prejdeme k necemu praktictejsimu. Zajimalo by me treba tez, zda muze visici na opratce, vedle svych dalsich fyziologickych projevu, rovnez zvracet.

Podle mych predstav a dostupnych informaci na Siti nejspise asi ne - tlak smycky na hrdlo je prilis velky, takze jicen je v danou dobu pro zvratky ze zaludku bezpecne uzavren; odsouzeni a sebevrazi tak mohou zvracet jedine a pouze bud jeste pred svym zhoupnutim (omezujeme-li se zde vyhradne na short drop), nebo potom az po odrezani ci stazeni na zem a naslednem uvolneni smycky, kdy jsou jiz zpravidla mrtvi, ale mohou mit i tak dostatek plynu v utrobach, jez zajisti bezdecne vyvrzeni zbytku potravy horni cestou.

Treba se ovsem mylim, a rovnez visici odsouzenci mohou (vedle defekace, moceni a ejakulace ci krvaceni z vaginy) rovnez zvracet.

Ma snad nekdo v danem smeru nejake relevantni znalosti, ci aspon zajimave nazory?

Teda jakej philosophickej guláš jste z toho udělali je prostě děsný. Ještě tu chybí zastánci převtělování a vyznavači astrální dimenze a bude vymalováno.
To už by to tu bylo skutečně na mašli.

Subjektivní vědomí a...Jeste snad dalsi paralela k vyvraceni ideje o moznosti vedomi, vecne existujicim ve svem vlastnim svete, mimo "objektivni" cas.

Vetsina lidi upada kazdych 24 hodin nejmene jednou do bezvedomi, kteremu se rika spanek. Pri usinani se ke stavu tohoto bezvedomi tez pouze "asymptoticky blizime", jelikoz upadnuti do uplneho bezvedomi si ex definitione nemuzeme uvedomovat. Pochybuji vsak, ze to znamena, ze se ("linearni", "nelinearni" ci jakekoli jine) vedomi usinajiciho muze uzavrit do jakehosi vlastniho sveta per se, kde prebyva po vecnost podle nejakych svych vlastnich zakonu, odlisnych od zakonu "objektivniho" sveta. Obavam se, ze onen "D", ktery v noci na dnesek usinal, je proste jiz v trapu, a nevyskytuje se ani v nasem intersubjektivne sdilenem, ani v zadnem alternativnim univerzu, casoprostoru, nebo jakkoli jinak tomu chceme rikat.

Jednou z entit, ktera vsak (v dobe psani tohoto prispevku) existuje, je jiny "D", ktery tento prispevek prave dopisuje, a ktery (pri velmi liberalnim vykladu kvantove mechaniky) mozna sdili vetsinu elementarnich mikrocastic s onim "D", ktery pred par hodinami usinal.

Subjektivní vědomí a...Zajimave. Predpoklada to ovsem existenci nejakeho relativne stabilniho "ja" mezi okamzikem narozeni a okamzikem smrti. Co je relativne stabilni je ale mozna struktura DNA v one mensine "vlastnich" bunek uvnitr tela, respektive snad nejake anatomicke struktury, ktere lze prohlizet, rentgenovat a pitvat. Kazdych par tydnu vsak vymenime 50 % svych hadronu s okolnim prostredim, a i mnohe z tech mikrocastic, ktere v nas po celou tu dobu setrvaji, radikalone zmeni svoji pozici uvnitr tela. Jinymi slovy, velmi malo mam spolecne nejen s tim malym "D", ktery se kdysi komusi narodil pred furou let, ale dokonce i s onim "D", ktery zacal pred nemnoha tydny prispivat do diskusi na website doktorka.cz.

Pokud pak jde o Foxyho, ac je jiste sectely a vyrecny, vadi mi jeho nepripoustne generalizace. To, ze jsou nekomu prijemne pocity vyvolane po zamerne navozenem baroreceptorovem reflexu, sotva znamena, ze bude-li tento reflex nasledovan smrti, nebude mit takto navozena euforie ze subjektivniho hlediska umirajiciho zadneho konce. On i ten umirajici je konec koncu jen promenlivou mnozinou mikrocastic, a tato promenliva mnozina nejakym zpusobem funguje i po odumreni mozkovych bunek. To, ze nejaci lide veri v jakesi "nelinearni vedomi", ktere je schopne se uzavrit samo do sebe mimo "objektivni" cas, a v tomto svem uzavreni spocivat v nejakem vecnem blazenem limbu, na nekompromisnim charakteru prirody nic nemeni. Vira v takoveto vedomi neni vice, nez dalsi formou zbozne touhy ve vecnou blazenost, touhy, ve kterou pak touzici nasledne zacina uprimne verit. Jak jiz ostatne rikali nasi dedeckove a babicky, "prani je otcem myslenky".

Tohle uz resili recti...Subjektivní vědomí a subjektivní čas není lineární. V tom je základní chyba tvý úvahy. Jinak máš s těma aporiema samozřejmě pravdu.
Stejně, jako nedokážeš pojmout nebo se aspoň přiblížit svýmu vzniku (protože v tu dobu tvý vědomí ještě nebylo), stejně tak subjektivně nedosáhneš svýho zániku (protože s úplnou ztrátou vědomí ztratíš i vědomí této ztráty).
Takže k mezním stavům svý existence se můžeš blížit pouze asymptoticky. Teda ze subjektivního hlediska furt, bez ohledu na objektivní skutečnost. Ta v takových chvílích nemá smysl, mysl v terminálním stavu už s ní není ve spojení. Ta už existuje jen ve svým vlastním světě, kde platí jiný zákony než v tom objektivním.
Proto spousta těch, co prožili NDE v tom hledá věci metafyzické nebo spirituální.
Já jsem taky jeden z těch, co má NDE za sebou. K metafyzickýmu pohledu mě to ale nedokopalo. Vidím v tom jen podobný trip, co dokážou udělat psychedelika, v tom se neliším od toho, co mnohem komplikovanějš vykládá zmiňovanej Foxy.

Strýc v terminálním stavu rakoviny na revers odešel z nemocnice. Vypořádal své věci, sepsal a odeslal dopisy pro své blízké a oběsil se v zahradním altánu. Vypadal ve tváři klidně a vyrovnaně.

Ke tvýmu "co je to par...Tohle uz resili recti filosofove. Znamy je treba jejich paradox "Achiles a zelva", podle ktereho rychlejsi objekt by teoreticky nemel predstihnout objekt pomalejsi, jelikoz vzdycky kdyz rychlejsi objekt prekona pulku vzdalenosti mezi sebou a onim objektem pomalejsim, pomalejsi objekt se opet kousek posune a znovu je nutno jej stihat, a tak ad infinitum. Problemem teto uvahy vsak byla tehdejsi neznalost teorie limit a nepochopeni toho, ze i nekonecna posloupnost cisel se ve svem souctu muze blizit konecnemu realnemu cislu. Limitou nekonecne rady 1 + 1/2 + 1/4 + 1/8 + 1/16 + ... napriklad neni nekonecno, nybrz cislo 2, a diky tomu je i teoreticky dobre zduvodnitelne, proc mohou rychlejsi objekty behem konecne casove periody dostihnout, ba i predstihnout, objekty pomalejsi, jak jsme toho ostatne svedky i v kazdodennim praktickem zivote.

Pisi to vse proto, abych takto ilustroval, ze si nedelam zadne iluze, ze by posledni okamziky lidskeho zivota byly umirajicim prozivany po jakousi subjektivni "vecnost". Vidim v tom stejnou logickou chybu, jakou udelali vyse zmineni recti filosofove v naznacenem paradoxu "Achiles a zelva". Myslim si, ze je zahodno misto zastavani takovehoto chybneho nazoru se proste smirit s tim, ze lidska vnitrni zkusenost je stejne pomijiva, jako je pomijivy i fyzicky zivot lidskeho organismu.

Ke tvýmu "co je to par hnusnych vterin ci minut proti vecnosti..."
Problém je v tom, že právě těch posledních pár vteřin pro tebe bude tou celou věčností.
Matematici dokazujou, že mezi jedničkou a nekonečnem je stejný množství čísel, jako mezi jedničkou a nulou. To samý platí pro tvý vědomí.

Zkusil jsem se tou vaší...Nekteri se holt vrhaji do naruce smrti bez rozmysleni, a to nejednou dost blbe, zatimco jini vsechno co nejpodrobneji zvazuji a planuji. Pravda vsak - i kdyby veci nesly hladce podle predpokladu, co je to par hnusnych vterin ci minut proti vecnosti, ze ano...

Dovoluji si odkazat na svoji...Zkusil jsem se tou vaší diskusí prokousat. Vypadá to, že ten Foxy velmi komplikovaným způsobem tvrdí totéž co Lapiduch.
Ale to Foxyho psaní je na dlouhé zimní večery, někdy si ho přečtu celé.
Ale vidím, že snad ze všeho je možno při trošce snahy udělat těžkou vědu.

Prej: Problém je, že při...Dovoluji si odkazat na svoji nedavnou vymenu s Foxym prave v teto diskusi. Rozebirali jsme vyhody a rizika jak short dropu (uskrceni), tak i long dropu (rozruseni michy, popr. i urvani hlavy).

Prej: Problém je, že při oběšení s krokem ze židle nedojde ke zlomení vazu, takže se budete dusit min. 15 minut na provaze při plném vědomí. Nic moc

Taky blbost. Tlak na arterie sebere vědomí během jedný dvou vteřin a šlus. Zbytek už je bezduchý zmítání těla. Proto si to sebevrah nikdy nerozmyslí a nevyleze zpátky na židli, protože od prvých vteřin už je v limbu.
Když ho sundáme do desíti minut, ještě má šanci, Pak už má příliš odumřelý mozek.

Lapiduch:
Problém je, že při oběšení s krokem ze židle nedojde ke zlomení vazu, takže se budete dusit min. 15 minut na provaze při plném vědomí. Nic moc příjemného...Když už se oběsit, tak se zlomením vazu, to je velmi rychlé. Ovšem nesmí se smyčka nevhodně sklouznout, jináč se krk taky nemusí zlomit hned. Jen pro informaci....

Blbost.
Stačí kus...S tim blitim me to takkhle nenapadlo. Vzdycky jsem si rikal, ze blit nelze dost dobre jeste zaziva pri skrceni, jelikoz provaz stahuje hrdlo celkem dost silne. Neuvedomil jsem si ale, ze blit muze dodatecne i mrtvola. Tedy kladeni kukly popravovanym pres hlavu vlastne konec koncu neni tak zbytecne a pateticke, jak by to na prvni pohled mohlo vypadat. Jenom snad ze by bylo mozne tu kuklu pretahnou pres hlavu alternativne i tesne pred uvolnenim smycky, tedy az po vykonani rozsudku.

Že oběšení je dost...Oběšení je technicky velice nenáročné,stačí jen provaz a pevnej trám co unese

Že oběšení je dost...Blbost.
Stačí kus špagátu, dneska se dost používají tažný lana od auťáků. Pak nějaký potrubí nebo trám nad hlavou. Proto viselce nejčastějš najdem ve sklepě nebo na půdě, často taky v kůlnách a samozřejmě i na stromech v lese nebo na zahradě. Taky ještě štokrdle nebo židle, ze který se dá udělat krok do prázdna, a to je vše. Těžko najít něco jednodušejšího.
Bacha na jednu věc. Kdybyste někdy sundávali už malinko odleželejší mrtvolu, tak při uvolnění škrtidla vás pobleje. Tlak plynů v trávicím traktu může být dost velký a není to nic příjemnýho i pro otrlýho člověka.

Že oběšení je dost technicky náročné.