Ženám známé trable při cestování-hledání WC

Pred nedavnem zacala skupina neznamych "studentu" nazyvajicich se BSP psat na vsechna diskuzni fora pod ruznymi jmeny. Vzbuzuji u lidi soucit dojemnymi pribehy (coby priklad na zvraceni si prectete celou rubriku "masturbace mentalne postizenych"), pricemz vse je vymyslene a z lidi, snazicich se zde nekomu pomoci nebo nekoho podporit si jen delaji legraci a maji svuj bodovy system, kdo na co z poctivych duverivcu skoci a necha se napalit.NEVERTE UZ NICEMU, CO ZDE KDO PISE - DOKTORKA JE TED JEDEN VELKY PODVOD ZA UCELEM ZABAVY NEKOLIKA BLBCU A BUDETE JIM JEN PRO LEGRACI!! NENECHTE SE NAPALIT A POSLETE TOTO VAROVANI DAL SITI!!!

Ahoj, tak taky přispěji se svou troškou do mlýna,možná to bude trošku mimo téma, nedávno se mi stala docela nepříjemná věc, ze které jsem ještě dnes taková přejítá, takže k věci, asi před měsícem jsem se ráno probudila pokakaná!!! je mi 32let, nikdy dřív se mi to nestalo, průjem jsem neměla, byla jsem z toho šokovaná, stalo se vám to taky někdy? jakou myslíte, že to může mít příčinu? možná to má něco společného s tím, že se mi zdál sen ve kterém se mi chtělo na záchod, ale nevím, mám ten sen občas, ale nikdy před tím se mi to nestalo, tak nevím, poraďte jak na to, díky Milada'

to: Divoká Puma, a kdy to bylo? a kde? možná že jsem Tě viděl,jestli to bylo předloní v Praze,přesně jak to popisuješ, jedna holka si tam počůrala rifle a ostatní se jí smáli, no prostě stane se, nic si z toho nedělej:-)jsou horší věci na světě'

Jo jo, xena má naprostou pravdu, většinou se taková nehoda stane, nečekaně a nechtíc, takže nějaké plínky si s sebou brát na cestu asi nikoho ani nenapadne a to už nemluvím o tom, když někomu povolí světače strachy, je jasný, že se tohle to stává většinou ženám a tak věřím, že je to pro mnoho mužů, nepochopitelné, a nikomu to vážně nepřeji, mě osobně se to stalo taky, při jedné venkovní akci na náměstí, kdy se na obrazovce vysílal nějaký hokej byla jsem tam s přítelem, popíjelo se pivo a všude kolem byl dav a já to prostě už nevydržela a počůrala si rifle, všichni chlapy kolem se mohli smíchy potrhat.'

Ale tenhle "zážitek",který tady většina popisuje se stal poprvé a doufejme, že i naposled - uf ... nikdo z nás s tím nepočítal. Až to zažiješ, což Ti samozřejmě vůbec nepřeju, tak to taky uvidíš jinak. Neber ale moje řádky nějak ve zlém, určitě by ty pleny měl mít člověk na paměti třeba před delší cestou a tak.'

Ja len nechápem, prečo ak viete o svojich problémoch si nevezmete so sebou jednorazové plienky pre dospelých. Ženy majú obrovskú výhodu v tom, že to pod sukňou to nie je vidieť. Myslím, že tých pár korún za to stojí a človek je k?udný. Vyrába sa velmi ve?a druhov a niektoré úplne nenápadné. Keď to môžu používať kozmonauti pri dlhších letoch alebo piloti v malých lietadlách...'

Ahoj, musím vám napsat co se mi přihodilo loní,Byla jsem z práce na zájezdě, cestou zpět jsem pociťoval nutkání na velkou, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, předpokládala jsem že to zvládnu až domů a v klidu se vykadím doma, jenže potřeba začínala být silnější a silnější, už jsem nevěděla co mám dělat a byla jsem vcelku zoufalá, to už se mi chtělo opravdu hodně a držela jsem to jen silou vůle, odhodlala jsem se k řidiči a poprosila ho ať mi zastaví, že to prostě nemůžu vydržet, jenže mi řekl, že na dálnici nemůže jen tak zastavovat, že musím chvilku počkat na nějakou benzínku, to už jsem byla na pokraji zoufalství, stála jsem tam ve předu a čekala kdy se vynoří nějaká benzínka, nic. asi po pěti minutách jsem si musela uprdnout, už to nešlo držet, jenže jak jsem si uprdla, tak se to začalo všechno valit ven, teda do mích kalhot, byla jsem tím úplně překvapená jak se mi rychle naplnili kalhoty a já s tím nemohla absolutně nic udělat, rozbrečela jsem se a hanbou jsem se mohla propadnout, neboť jsem šíleně smrděla a bylo to dost vidět na mém pozadí co se mi přihodilo, měla jsem džíny, všichni se v autobuse náramně bavili na můj účet, ještě dnes si ze mě utahují, naštěstí to bylo na cestě domů, na benzínku jsem dorazili asi za deset minut po mé nehodě, tam jsem se dala trochu do hromady, kalhotky jsem vyhodila a utřela se, leč za zadku na džínech zůstal trochu vidět flek, ještě štěstí, že jsem neměla průjem, stalo se vám někdy něco podobnýho??? Kdyby to nebylo aspoň před tolika lidma a známejma ještě k tomu, měla jsem sto chutí dát výpověď jak jsem se styděla.'

Ahoj, mám tu samou zkušenost, jsem taky nervák a když se někdy bojím prostě to neudržím a doktorka mi cpe jen léky'

Ahoj Leňo,mám ten podobný problém jako Ty, sice, když jsem v psychickém vypětí se mi chce čůrat a několikrát jsem se i počůrala, ale s pokakáním ještě nemám zkušenost, je to opravdu nepříjemná záležitost, ale byla jsem i u doktora, ten mě poslal na psychiatrii, ale moc mi tam nepomohli, prý je moc lidí s podobným problémem, doktorka mi napsala jen spoustu léků, většinou oblbováků, které teda odmítám polykat, prý je možný jít na nějaké terapie jsem slyšela, ale u nás v našem regionu, jsme vůbec rádi, že nějaký doktor vůbec je a taky to zdravotnictví tak vypadá, poradí teda někdo?, ale léky na uklidnění to opravdu nechci.'

Ahojky, taky něco přidám, co se týče toho strachu, tvé sestře vůbec nezávidím,asi to pro ni byl šok, já když jsem ve velkém psychickém vypětí, tak mám taky problém udržet svěrače, zatím mám za sebou jedno počůrání před zkouškou na výšce a jednu velkou nehodu, když jsem se jednou vracela domů z brigády jela jsem tramvají, už pozdě večer a v té tramvaji na mě nějak divně civěl asi nějaký Ukrajinec, vcelku jsem znervózněla, ještě víc, když vystoupil se mnou jako jediný u nás na zastávce, pomalu jsem zrychlovala, šel za mnou to už jsem se strachy málem po... a když jsem uslyšela, že se kroky více zrychlují, vzal jsem nohy na ramena, už s plnýma kalhotama, když jsem přiběhla k našemu domu, s tím nadělením v kalhotách, tak jsem zjistila, že to nebyl ten dotyčný, ale nějaká paní co někam spěchala, no už ses stalo, prostě jsem nervák a někdy se mi to stane, zrovna s takovým problémem je mi blbé jít k doktorce.'

Teda holky co to tady čtu, to je fakt tolik lidí komu se to stalo??? hmmm teda to je vcelku síla, mě se to teda nikdy nestalo, sice musím přiznat, že jsem od toho nebyla párkrát příliš daleko, ale vždy všechno nakonec dobře dopadlo, ale jak to tady tak čtu, tak jsem si vzpomněla, jak loni přišla domů sestra, je jí 19, šla z kina, rozešla se s přítelem a musela večer sama přes půl města, už byla tma a chudinka jak šla přes park, tak na ni někdo bafnul ze křoví a ona se v tom leknutí pokadila strachy, přiběhla domů ubrečená a celá zoufalá, naši nebyli doma, tak jsme to zlikvidovali a nikdo se nic nedozvěděl, byla z toho chudák celá špatná, nedivím se je jsem taky strašpytel, pravděpodobně bych dopadla jako ona, no strach dělá své na průjem mám osvědčenou, dědečkovu metodu, když jdu někam ven tak si cucnu trošku rumu, nebo kořalky, a fakt to pomáhá, teda aspoň mě:-)))'

Jo, můj muž je fajn a moc si rozumíme vůbec v celém chodu života a denním běhu s jeho radostmi i starostmi a já jsem za to moc ráda, protože najít muže pro život se vzájemným porozuměním není dnes až tak jednoduché.'

no jo ten prokletý průjem, že jo, tak to jsi měla štěstí, že to vzal manžel vcelku sportovně.'

Ahoj všem. Někde na začátku téhle debaty najdete můj příspěvek o tom, jak jsem se totálně počůrala po vyšetření na gynekologii. Dnes můžu navázat dalším zážitkem, který se mi stal včera. Vždycky jsem si říkala - počůrat se, to se dá přežít, ale pokadit, doufám, že se mi to nikdy nestane. Ale ani tomuto jsem se nevyhnula. Jela jsem autem s manželem do města, zařizovali jsme spoustu věcí. Škrundalo mi v břiše, ale tak únosně a s přestávkami. Tak jsem si říkala to nic,to vydržím než to vyřídíme, přece se nebudeme vracet domů a zase zpátky. WC ve městě nepřipadalo v úvahu. Šla jsem si sednout do auta a můj muž ještě skočil do lékárny. Najednou křeč a pocit, že se musím uprdnout, jinak ze mě vyletí všechno. Tak jsem to udělala a vyletělo to. Sice jen částečně, taková hnědá voda. Myslela jsem, že se zblázním. Šílený smrad v tom uzavřeném autě, ještě, že máme sebou vždycky deku. Vyskočila jsem rychle, aby se nestačilo nic prosáknout na sedačku a položila jsem si deku pod zadek a směrem nahoru k zádům, protože jsem to měla až nahoře. Fuj. Manžel přišel a já mu řekla, je tu strašný smrad a on mě nenechal domluvit, řekl, prosím Tě, o tom nemluv. Myslel, že jsem se uprdla a chtěl mi tím říct, že mu to nevadí. Tak jsem mu skočila do řeči a řekla jsem - ale já se posrala. Doopravdy. Nejdří nevěřil, ale pak se začal smát. Na křižovatce na červenou jsme stáli dlouhou dobu. Ptala jsem se jestli smrad je únosný. Manžel mi řekl, ano, já jsem se uprdnul. No začali jsme se strašně smát a já měla co dělat, abych udržela v sobě to, co ve mě ještě zbylo. Když jsem z auta vystupovala, sebrala jsem posranou deku a zdálky mě srdečně zdravil soused. Moje odpověď byla jen podivný škleb. Strašně jsem se bála, že ke mě přijde a ucítí ten smrad a vůbec, že se nebudu moci vzdálit od auta, aby neviděl můj hnědý zadek v modrých džínách. Ale naštěstí odjel svým autem pryč. Doma jsem se dala dopořádku a říkala jsem si, že mám téma, které přidám na tyto stránky.'

Ahoj lidi,asi bych nikomu nevěřila a považovala vás za ubožáky, kdyby se mi tohle nedávno taky nestalo, vracela jsem se domů autem a stopli mě na cestě policajti, jela jsem z večeře s přítelkyní se zaměstnání, pociťovala jsem už v restauraci, že se mi chce na velkou, ale nerada chodím na velkou někde jinde než doma, většinou s tím nemám problém, ale tentokrát se mi chtělo nějak čím dál tím víc a víc nějak rychle se to stupňovalo, spěchala jsem domů a tak jsem jela asi celkem rychleji, než je zdrávo, samozřejmě ve městě byl radar, tak mě zastavili příslušníci a proklepávali mě a proč jsem jela rychle? a kontrolovali stav vozidla a je se zatím kroutila měla co dělat, abych se před nimi nepokadila, po zaplacení pokuty mě pustili ať jedu, to už mě políval studený pot a já byla v celá v křeči, jak jsem to urputně držela, řekla jsem si nedá se nic dělat, musím to někdy udělat, jinak se po..., zastavila jsem u parku, už bylo vcelku šero a nikde nikoho, jenže jak jsem se zvedla z auta, tak se mi to nekontrolovatelně začalo valit do kalhot, nemohla jsem tomu věřit, stála jsem u auta a pokadila se do kalhot, to se mi v životě nestalo, ani když jsem byla malá, nevěděla jsem co dělat a do očí se mi drali slzy, zaregistrovala jsem že se k autu ze zadu blíží nějaká skupinka lidí, co teď nedalo se nic dělat,i v tom stavu v jakém jsem byla jsem nasedla do auta a jela domů, hrůza hrůza děs něco fakt hroznýho, ještě dlouho jsem nemohla uvěřit tomu, že se mi něco takového stalo, bylo to strašně ponižující jen štěstí, že jsem byla sama a nikdo se o tom nedověděl, je vůbec možný, že to prostě člověk neovládne, jsem vcelku úspěšná a sebevědomá žena a žádné psychické problémy nemám, sice na velkou chodím nerada jinde než doma, ale když je to nutné tak jdu, bez problému, snažím se na to zapomenout, ale nejde to, asi nejhorší můj zážitek jaký se mi kdy přihodil.'

Zdravím všechny co rádi cestujou - je pravda, ´že wc na cestách je kolikrát dost velký problém a "nehoda" se může stát každému - mě se to stalo v Německu na dálnici - zácpa (na té dálnici) a já měl pravý opak - nikde odpočivadlo, strom, nic, bylo mi trapné přelézt svodidla a přede všemi si tam ulevit, tak jsem to držel až jsem to neudržel. Před celou rodinou. Taky prima zážitek, ale stát se to prostě může každému....'

jo máte pravdu holky s tím že na veřejné hajzlíky není spoleh, jak ve městě, tak v metru či na nádraží, a to ani nevzpomínám jaká úroveň těch záchodků je, ve velkých supermarketech je to asi nejlepší, tam jsou záchody celkem na solidní úrovni, ale vzpomínám si jak jsem nedávno přijela do jednoho menšího městečka(nebudu jmenovat)autobusem a celou cestu se tešila až přijedu na autobusové nádraží a tam si co nejrychlejc doběhnu na WC, v břiše mi to vařilo celou cestu, jenže po vystoupení z autobusu, jsem se pustila do hledání oné místnůstky, ale nenalezla jsem, nutkání bylo zoufalé, zaběhla jsem teda za odbavovací budovu, kde parkovali autobusy a tam stáhla kalhoty, v poslední chvilce... hrozný zážitek, nevíc v mém béžovém kalhotovém kostýmku by to byla katastrofa.'

to magduš: teda Ti řeknu, že to musel být krutý zážitek, ale buď ráda, že jsi neměla průjem, to by bylo ještě horší, jo a teda řeknu, že otvírací doby na veřejných záchodech nic moc a když už člověk spoléhá, že budou otevřený, jsou prostě zavřený :-('

zdravím všechny, kdo mají podobné trable, já jsem se teda ještě nikdy nepokakala, ani nepočůrala, ale problém to je velký, obzvláště na cestách a v neznámém městě, několikrát jsem byla v nesnázích a na wc doběhla v poslední chvilce, je to vcelku stresující, nejhorší co mě asi potkalo, když jsem na prvním rande s jedním klukem dostala průjem, šly jsme po ulici a já byla na pokraji zoufalství, zachránilo mě jen to, že jsme byli kousek od domu toho kluka, pustil mě na wc, a bylo to opravdu jen taktak, kdyby bydlel někde jinde, tak by se mi přihodil hodně velký trapas.'

nejsi sama, tohle se mi taky stalo, že jsem se pokadila a taky jsem neměla průjem, bylo to loni, cestou z práce, chtělo se mi už v práci, ale zrovna tam někdo opravoval hajzlík, tak mi bylo trapný říkat opraváři, že se potřbuju vykadit, tak jsem doufala, že to zvládnu domů, ale nepřálo mi štěstí, ujelo mi metro, a musela jsem čekat na další, bylo to čím dál tím horší, ujela jsem metrem dvě stanice a rozhodla se že dál nebudu riskovat a vystoupila s tím, že si odskočím na záchod v metru, jenže bylo prostě zamčený, bezradně jsem lomcovala s dveřma a s hrůzou jsem cítila že si kadím do kalhot , do očí se mi drali slzy v představě, že mě čeká cesta , přes cele město, nakonec mi stejně nic jiného nezbylo, naštěstí jsem měla dlouhý kabát, takže nikdo nic nepoznal, to jsem ještě ke všemu potkala v metru sousedku, hrůza, naštěstí nejela domů, to by asi poznala, protože jsem šla opravdu moc pomalu, kdo to zažil dá mi za pravdu, že se v takové situaci nedá jít moc rychle, i přes to jsem byla pořádně špinavá, když jsem přišla domů a tam na mě samozřejmě civěla celé rodinka, opravdu úžasný zážitek, jak říkáte , nikomu nepřeju.'