Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Olga Hepnarová pochopila, že aby společnost brala její hněv a nenávist vážně, musejí tyto působit jiným smrt a utrpení. Hněv a nenávist, které nepůsobí smrt a utrpení, bývají přehlíženy, vysmívány, bagatelizovány.☻Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Najetí Olgy Hepnarové, jakož i její žhářský útok v Zábrodí (!), lze jistě vnímat jako z její strany potrestání společnosti a vlastní rodiny za obzvláště nepříznivé životní podmínky, zvůli, útisk a násilí, kterých se od nich Olze jistě dostalo v míře větší než vrchovaté.¶ Obojí však lze jistě vnímat též jako reakci Olgy Hepnarové na obecné podmínky lidského života, které jsou - podobně jako výše vzpomenutá neštastná specifika - rovněž značně neradostné, tragické.¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Chtěl bych se zde nyní vyjádřit k teoretické možnosti obdarování Olgy Hepnarové květinami v jejích posledních dnech před popravou.¶ Takto mohla eventuálně chtít Olgu obdarovat její matka, MUDr. Anna Hepnarová, aby květinová výzdoba těšila oči její dcery v její vězeňské cele v dané těžké hodině jejího života.¶ Aby něco takového MUDr. Anna Hepnarová byla bývala mohla učinit, byla by bývala musela mít velmi dobré známosti ve Sboru nápravné výchovy, a ještě by byla bývala musela někomu odevzdat vysoké palmáre! Vždyť už jenom povědomí o tom, zda její dcera ještě žije, nebo již byla popravena, jí bylo po dlouhé týdny odpíráno, a o popravě se dozvěděla rekomandem došlým až nějakých čtrnáct dní po popravě!¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Film "Já. Olga Hepnarová" pomíjí žhářský útok Olgy Hepnarové na chalupu vlastní rodiny v Zábrodí. Olga byla mimo jiné i členkou Českého svazu požární ochrany, do jehož aktivit se zapojila, aby se naučila rozdělávat požáry. V Zábrodí pak byla záhy schopna odborně posoudit, že se jí její pokus nezdařil.¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Olga Hepnarová prožila celý svůj krátký život v ošklivých, nedůstojných provizoriích. Proto logicky toužila po vysvobození ve formě definitivní a trvalé smrti.¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Dovoluji si zmiňovat Olgu Hepnarovou (!) i v této toxické době, kdy může kdejaká úřednická nebo zdravotní husička poslat na smrt (!) zcela beztrestně (!) daleko více lidí, než kolik tam kdysi poslala právě Olga Hepnarová svým Najetím!¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Ani dnes, v době mezinárodní koronavirové krize (!!), bychom neměli zapomínat na Olgu Hepnarovou, její Najetí a její popravu!¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

V době Hepnarovského najetí, jejího soudu a popravy byl aparátník Josef Havlín ministrem školství a poslancem České národní rady. Jednalo se o téhož Havlína, který stál v roce 1969 v čele Českého úřadu pro tisk a informace. Je téměř nepředstavitelné, že by Havlín neměl mezi lety 1973-75 o případu Hepnarové lepší informace než průměrný Pepa.

Socializovaný jedinec je smířen s tím, že jej může společnost povolat k odpovědnosti za jeho jednání, zatímco on sám takto nemůže povolat společnost.¶ Individualizovaný jedinec naopak povolává společnost k odpovědnosti za její jednání vůči němu, a to, že by naopak společnost povolala k odpovědnosti jeho, považuje za absurditu.¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský

Tu svoji včerejší ideu, že Najetí Hepnarové lze přeneseně brát jako kolektivní počin, který si prokázal jaksi sám "národ sobě", tuto svoji ideu považuji za obzvláště zdařilou, a doporučuji ji každému čtenáři tohoto vlákna k dobrému strávení.¶ Na první pohled se zdá, že podobný amok byl na poměry okupovaného, normalizačně komunistického Československa něčím zcela výjimečným. Ale nemyslím si to. K hodně amokům došlo i na školách, internátech, a zejména v armádě či pohraniční stráži, přičemž v ozbrojených silách byla modem operandi pochopitelně velmi často střelba. Podobné amoky, jež neproběhly na veřejném prostranství, však komunisté samozřejmě ututlali. A ani po převratu nebylo v zájmu nové moci a (staro)nových médií se k nim příliš moc vracet, příliš moc je propírat, rozmazávat a ventilovat.¶ Mordhauser Ignát Aureola-Podlomský