NOHA V SÁDŘE
Je to na první pohled až neuvěřitelné, ale občas se vyskytne pacient se zvláštně komplikovaným případem a ten váš mezi ně určitě patří. Ať se vám váš momentální stav zdá sebe víc zoufalejší, tak věřte, že vždy se najde někdo, kdo je na tom hůř. To, že tahání zátěže na jedné noze se musí projevit je docela logické a to zvlášť u slabší tělesné konstituce, což u žen je zcela obvyklé. Proto se třeba u dětí má dbát, aby učebnice nosily ve školních brašnách na zádech a nikoliv tahaly v tuce. Jen se mohu dohadovat, že když vám fixovali hlezenní kloub, že na to použili zbytečně moc materiálu. Určitě neuvažovali, že se bude časem přidělávat podpatek, čímž samozřejmě obvaz v dolní části nabral na mohutnosti. Rozhodně je fajn, že paní doktorka předvídala problémy, které budou a byla jste vybavena vozíčkem i tou pečovatelkou, aby vám to břímě poněkud ulehčila. Osobně si myslím, že vaši krční páteři by mohl pomoci opravdu šikovný a zručný fyzioterapeut, který ví úplně přesně kam sáhnout, ale těch z mé osobní zkušenosti je jak šafránu. Pokud máte obvaz naordinovaný ještě na další čtyři týdny, tak se dá předpokládat, že po tu dobu bude trvat i ono enormní zatěžování páteře. Naprosto si umím představit problémy a komplikace, které teď musíte řešit. A jestli vám to jen trošku pomůže, tak věřte, že na vás myslím, jak to zvládáte. Terezo, držte se!
Asi jsem se nepřesně vyjádřil. Já jsem jen reagoval na váš dotaz ohledně vysoké sádry a uvedl jsem možnost, kdy je řešením u léčby Achillovy šlachy. Z vašich slov bylo jasné, že se jedná nejspíše o chronické potíže z nošení bot na vysokém podpatku a dlouhodobého zatěžování stáním v nich, ale ošetřující lékař už jako poslední řešení zvolil imobilizaci sádrovým obvazem. To jste udělala velice správně, že jste si vynutila výměnu obvazu, protože jakékoliv problémy, kdy obvaz tlačí nebo dře, ačkoliv to vypadá jako banalita, mohou mít opravdu ty nejhorší následky a mohou vést až k otravě krve. Ono se to na první pohled nezdá, ale skutečně se mohou vyskytnout na špatně zásobených sádrovnách momenty, že není po ruce podpatek odpovídající či přiměřené velikosti. Pokud u vás použili byť malé velikosti, tak pro tu oporu nohy by to mělo stačit, ale na jakékoliv dlouhé výlety bych se docela bál o jeho trvanlivost. Ať vám to utíká bez nějakých komplikací.
No, to mě neděste otravou krve....zas tak hrozné to nebylo. A jen pro upřesnění, oněch podpatků na sádru měli tři krabice všemožných velikostí i tvarů, ale cíleně hledali ten maličký, abych na něm asi nemohla chodit a sloužil jen jako chvilková opora.
Rozhodně nebylo mým úmyslem vás strašit. Hlavně, že obvaz vyměnili a přidělali podpatek. Kdysi se dávaly po přiložení sádry instrukční lístečky, na kterých byli pacienti přímo vybízeni, aby v případě jakýkoliv komplikací vyhledali lékaře. Dnes, jak říkám, se vše vylepšuje, ale většinou k horšímu. A nedávání těchto písemných instrukcí je jedno takové vylepšení.
..vy máte hlavně a především deviaci na zasádrované nohy a od toho vám nepomůže ani rádoby kultivovaný nick či pseudo odborné výklady.Ale třeba jste takhle klidnější a vaše okolí také.
Dotaz - dr. Gallén. Dobrý den. Našla jsem vaše rady v diskusi a prosím o konzultaci. Od září se léčím se záněten achilovy šlachy na pravé noze. Rehabilitace, mast, léky od bolesti, obstřik. Vše prakticky bez efektu. Navíc mám tyto potíže uznány jako pracovní úraz z přetížení. Pracuji jako recepční a 8 hodin denně stojím v lodičkách na podpatku. Minulý týden mi ortoped dal na bolavou nohu sádru, od prstů po tříslo, špička nohy propnutá. Je to prý poslední možnost léčby. Znehybnění na 5 týdnů, podpažní berle. Mohu se zeptat jestli to tak opravdu je? Proč nemohu mít sádru jen ke koleni? Pohyb v koleni mi nikdy potíže ani bolest nedělal... je nutno těch 5 neděl? Předem moc děkuji za informaci. Lída
Budete se asi divit, ale při konzervativní léčbě ruptur Achillovy šlachy se používá vysoký sádrový obvaz v plantiflexi hlezna a s v semiflexi v kolenním kloubu. Fixace trvá 6-8 týdnů. Podle toho, jak jste to popsala, tak právě v takovém kloubním postavení vám byla noha znehybněna. Těch pět týdnů je pro následné zatuhnutí hlezna na jednu stranu lepší. Přednosti konzervativní léčby je zkrácení doby pracovní neschopnosti, která se pohybuje pak kolem 9 týdnů. Při operativní léčbě je to o 4 týdny více. Ve vašem případě by se může jednat o nějakou mikrorupturu, na kterou předchozí léčba nebyla účinná, a proto pan doktor zvolil sádrovou fixaci. Plně chápu váš dotaz, protože je to asi jeden z nejvíce nepříjemný typů sádrových obvazů, při kterém budete na dost dlouho odkázána na berle.
Dobrý den pane doktore, opravdu nic natrženého nemám, mé potíže jsou opravdu chronické a z přetížení. K jedné změně ale došlo, o víkendu jsem byla na pohotovosti upravit sádru, která mě v horní části do krve rozedírala u třísla. Lékař mě poslal sestrou ať to opraví. Ta obvaz dokola obřízla a zkrátila asi do poloviny stehna, přehrnula vnitřní vycpávky a oblepila leukoplastí. Vzniklý ostrý okraj ale dřel a zařezával se ještě hůř, i když jsem ji na to upozorňovala. Odbyla mě, tak jsem se doberlila zpět do ambulance pro zprávu a postěžovala si panu doktorovi. Ten na výtvor sestry nevěřícně hleděl, potom na ni řval do telefonu a nakonec mě s jinou sestrou poslal zpět na sádrovnu, že to má celé udělat znova. Žadonila jsem o podpatek alespoň na opření, že chodit po něm nebudu a překvapivě mi vyhověli. Po složitém hledání jsem na novou sádru dostala ten nejmenší podpatek co byl, dětský, aby byl opravdu jen na toopření. Nová sádra končí o asi 10 cm níž než ta předchozí, tak už to snad nějak přežiju.
..dr.Galene ale Lída si tu nestěžuje na rupturu nýbrž na zánět achillovky a to je rozdíl.Teď nevim zda jste nějaký samozvaný lékař nebo šarlatán či vysloužilý pracovník sádrovny,ale vaše příspěvky se nejvíce týkají jen sádrových obvazů a v diagnozách jste jaksi vedle.
Díky za radu, ale nechám to tak a nebudu do toho zasahovat. K vasemu dotazu na sadrovou dlahu, nedali mi žadnou. Noha je omotaná silnou vrstvou vaty a na tom už jsou sadrové obvazy. Ze zajímavosti jsem je počítala a sestra jich tam namotala 6 šířky cca 20 cm. Sice je to těžké, ale sádra vypadá bytelně a noha je opravdu “jako ve vatě”, velni pohodlně v měkkém. Az na tu potíž s ohýbáním nohy v koleni si nemůžu na nic stěžovat.
Právě ty dlahy zpevňují obvaz, aby se nezlomil. Přitom se může dát méně sádrových obinadel i když 6 ruliček je tak akorát, ale vzhledem k tomu, že obvaz je bez podpatku, tak si to nedáním zpevňující dlahy ulehčily.
A jaký názor máte dr.Galéne na to,že při tom psaní o té noze v sádře onanuju?A čím víc fantazíruju tím jsem vzrušenější.
Berle používám už teď, nic jiného mi ani nezbývá, jenom ten podpatek by se mi hodil na případné došlápnutí, že by si ta zlomená noha alespoň trochu odpočinula, protože s ní teď můžu tak maximálně mávat ve vzduchu, což vzhledem k její váze (asi těch 5kg?) není úplně komfortní… V tuto chvíli ovšem řeším jiný problém. Posledních pár dnů se to chodidlo v sádře potí opravdu fest, a ta noha začíná strašně smrdět. No a zítra mě čeká ústní zkouška na vysoké škole, a já bych se toho smradu potřebovala urgentně nějak zbavit, protože si neumím představit ten trapas, jak zkoušející ucítí ten smrad. Už tak to bude trapas, až tam budu před nimi sedět s dlouhou sádrou. Kdybych měla sádru jenom pod koleno, tak to tak neřeším, protože bych ji třeba pokrčila pod židli co nejdál od nich, nicméně tím jak je ta noha kompletně celá v sádře a nejde pohnout kolenem, tak ji budu muset mít celou dobu nataženou před nimi. Jsem z toho trochu nesvá, protože toho smradu se potřebuju zbavit do zítřka, nevíte prosím o nějakém způsobu jak to udělat? Třeba vzít si silnou ponožku přes sádru nebo tak… k tomu se váže další dotaz - je společensky vhodnější, když žena nosí sádru bez ponožky nebo s ní? Podle toho se zítra zařídím… děkuji za Vaše případné rady, potřebovala bych to nějak vyřešit…
PS: právě jsem se probudila v půl páté ráno, děsně mě svědí pata...
Zapomněl jsem se vyjádřit k tomu svědění. K němu neexistuje také žádná rada. Jen chci upozornit, že v případě zavádění nějakého drbátka (drát atp.) může dojít ke shrnutí vatové vrstvy a tak vzniknout žmolek, který může na kůži tlačit a případně přivodit edém. Je proto lepší se tomu vyvarovat a odolat tomuto pokušení.
K tomu zápachu vám musím říct, že k němu neexistuje žádná rada. Maximálně pod prsty a mezi ně nasypat s něčí pomocí zásyp na nohy nebo případně ten dětský. V případě zdravotníků k tomu určitě přistupují jako profesionálové a vědí, že je to docela běžný průvodní jev u zasádrované končetiny. A zkoušející profesor určitě má tolik inteligence, že to pochopí zvláště když vás s tím vašim monstrem uvidí. Na vašem místě bych mu to klidně řekl a sedl si tedy k němu bokem, aby noha nebyla přímo pod ním. Docela vás chápu, že řešíte tloušťku ponožky, ale je třeba mít na vědomí, že zkouška ve škole není ples v opeře. Prvořadé je, aby vám nebyla zima na prsty a dále také podle toho jestli máte sádru pod prsty či ne. Docela bych hádal, že když ji dělaly dvě sestry, tak přiložily dlahu na dorsální stranu nohy po celé délce chodidla. Občas pacienti zvláště v deštivém počasí používají na krytí prstů igelitový sáček. Předem upozorňuji, že v něm se noha však ještě více potí, protože vůbec nemůže větrat a sádra může zvlhnout a stát se měkčí a tím pádem náchylnější ke zlomení. Z tohoto důvodu toto krytí není z dlouhodobého hlediska vhodné, ale případ té zkoušky by mohlo být naopak vhodné. Asi vás potěším sdělením, že sádra a zvlášť na noze je takový psychologický fenomén, že přitahuje pozornost kdejakého chodce, ale spolehlivě to bude působit na zkoušejícího. Nebudí jen pozornost, ale jistý soucit a sounáležitost s postiženým. Jsem přesvědčen, že takto zapůsobí na jakéhokoliv zkoušejícího a nebude vás zbytečně deptat. Svého času měla v soutěži o miss krásy Kateřina Průšová ruku v sádře a podle mého přesvědčení právě toto rozhodlo o jejím vítězství. Chovat se přirozeně a nestydět se za ten smrádek a vítězství je vaše. Určitě to bude fungovat i na toho vašeho zkoušejícího. O tom jsem stoprocentně přesvědčen.
Berle používám už teď, nic jiného mi ani nezbývá, jenom ten podpatek by se mi hodil na případné došlápnutí, že by si ta zlomená noha alespoň trochu odpočinula, protože s ní teď můžu tak maximálně mávat ve vzduchu, což vzhledem k její váze (asi těch 5kg?) není úplně komfortní… V tuto chvíli ovšem řeším jiný problém. Posledních pár dnů se to chodidlo v sádře potí opravdu fest, a ta noha začíná strašně smrdět. No a zítra mě čeká ústní zkouška na vysoké škole, a já bych se toho smradu potřebovala urgentně nějak zbavit, protože si neumím představit ten trapas, jak zkoušející ucítí ten smrad. Už tak to bude trapas, až tam budu před nimi sedět s dlouhou sádrou. Kdybych měla sádru jenom pod koleno, tak to tak neřeším, protože bych ji třeba pokrčila pod židli co nejdál od nich, nicméně tím jak je ta noha kompletně celá v sádře a nejde pohnout kolenem, tak ji budu muset mít celou dobu nataženou před nimi. Jsem z toho trochu nesvá, protože toho smradu se potřebuju zbavit do zítřka, nevíte prosím o nějakém způsobu jak to udělat? Třeba vzít si silnou ponožku přes sádru nebo tak… k tomu se váže další dotaz - je společensky vhodnější, když žena nosí sádru bez ponožky nebo s ní? Podle toho se zítra zařídím… děkuji za Vaše případné rady, potřebovala bych to nějak vyřešit…
PS: právě jsem se probudila v půl páté ráno, děsně mě svědí pata...
...je to další úchyl a navíc grafoman :-)))
Moc moc děkuji za povzbuzení a rady, Šárko. Máš pravdu, bílé kopyto přitahuje pozornost, ovšem v mém případě to není ani tak kopyto jako spíše balvan. A s tím focením od cizího člověka se ztotožňuji, protože mám podezření, že se mi to už jednou také stalo. Punčocháče si opravdu budu muset koupit větší, protože ta sádra je tak tlustá, že mi přes ní skoro nejde natáhnout obyčejná ponožka, musím vždycky jedině silnou pletenou. Ale jak říkal dr. Galén, alespoň se sádra nezlomí, když je takhle masivní. 9. ledna mám plánovanou kontrolu, kde bych chtěla ukecat ten podpatek, protože by se mi fakt šiknul. Sice mi výslovně neřekli, že mi ho přidělají, nicméně sestra říkala, že se ještě uvidí, jakým způsobem by šlo časem řešit chození. Stále si ovšem nedovedu představit chůzi s takovouhle mega sádrou, ale uvidím co na to v nemocnici. Ještě k té radě ohledně toho chození na vysokém podpatku na zdravé noze - upřímně si to moc neumím představit, protože představa že jdou s jednou nohou kompletně v sádře od prstů až po kyčel a na té zdravé balancuji na platformě mi nepříjde úplně realistická, asi bych se zabila, nebo si zlomila i tu druhou nohu :)))) Opravdu je to výzva, ještě me čeká cca těch 6 týdnů a teprve uvidím ve čtvrtek na té kontrole co mi řeknou… Šárko, přála bych ti podpatek taky moc moc, a je větší šance, že ho dostaneš ty, než já, protože sádrám pod koleno se asi dává běžně, narozdíl od té mé přes celou nohu, kde je to místy spíš na invalidní vozíček…
Reklama
No nevím jak to začít, omlouvám se, že jsem se trošku odmlčela ale moje situace se od té doby maličko změnila - sádru přes celou nohu mám stále, ale dostala jsem ještě jeden takový “modní doplňěk”… 9. ledna jsem měla kontrolu, kde jsem se chtěla optat na ten podpatek, zda by bylo možné ho přidělat a skutečně se tak i stalo. Byla jsem moc ráda, ale taky tím jak dále sádrovali kolem toho podpatku, tak ta sádra tím ještě o kousek zmohutněla, takže je to opravdu obrovský pevný balvan. Po třech dnech jsem na něj začala pomaličku došlapovat, a začala ho postupně používat víc a víc. Podpatek jsem si nemohla vynachválit jak pohodlené to bylo. Jenže… Posledních pár dní mě hrozně bolela krční páteř, asi z toho jak jsem sebou škubala, při dosedání atp. Bolest byla tak hrozná až jsem musela dojet do nemocnice, kde mi paní doktorka sdělila, že je moje krční páteř příliš namáhána a nasadili mi krční límec typu filadelfia… pro ty z Vás co neví, je to límec který kompletně omezuje pohyb hlavy a krku, přičemž se nemůžu podívat hlavou dolů. No a vzhledem k té noze v sádře paní doktorka usoudila, že bych takhle nemohla chodit po schodech a bylo by to pro mě příliš nebezpečné a tak jsem opravdu dostala ten invalidní vozík k pohybu… pro některé z Vás to bude asi neuvěřitelné, ale říkám Vám, pro mě to byl taky šok. A takhle jsem tu teď doma, na vozíku, s dlouhou sádrou vodorovně položenou na opěrce pod lýtko, protože nejde ohnout kolenem... To že je vespod přidělaný ten podpatek je mi teď nic platné, protože na něm teď stejně nemůžu chodit. Už tak předtím to bylo otřesné všude s tou dlouhou sádrou atp., ale to co prožívám teď už opravdu nedávám. Límec mám na 4 týdny, stejně jako mi zbývá ta noha v sádře, takže mě čekají veselé čtyři týdny na vozíku. Díky tomu mi byla také přidělena dočasná pečovatelka, která mi pomůže se ráno obléct, osprchovat, pomoct mi s nákupem a tak. Jediné pozitivní je to co mi říkal Dr. Galén, a to, že u zkoušek to bude mít efekt. Měl jste pravdu, nicméně v tuhle chvíli ani nevím jestli ta sádra, límec a vozík stojí za to… politujete mě aspoň trošku?
- Odpovědět
Pošli odkaz