Je možné žít s mamánkem?

Kočičko nerad to píšu, ale vidim to skepticky, mamánek je zvyklej na servis, tak proč by se snažil, maminka je na něm nejspíš citově závislá a tyto dvě kombinace jsou pro třetí osobu vražedný, říkat něco jeho máti si myslim by nemělo smysl, udělala by sis u ní hodně zle a stejně by se to nezměnilo, s ním si o tom promluv a udělal bych to na tvém místě dost razantně a nekomromisně, nevim do jaké míry ti to jeho chování vadí, ale budoucnost tohle opravdu nemá, měl by si vybrat, buď se bude snažit, nebo se na něj vykašli a pusť ho, skazila by sis život.

Zjevně neznáte heslo: Dokud máma funí, držme se u ní. Až budete dosahovat pečovacích kvalit jeho matky, tak tu pak nebudete muset řešit kraviny.

V rodinném domě na malé vesnici. Co s tím ale? Říct mu že existuje budík a dát mu lekci vaření kávy?:-) Asi bych si s ním o tom měla promluvit...nebo přímo s jeho máti? Jenže je mi to takový blbý, jí říkat, ať naučí synáčka budit budíkem a né se starat o něho jako by mu bylo 10 let...a s ním se hádat taky nechci, ale bude to nejspíš nutný..poraďte jak to řešit..

Kočičko a Tvůj přítel žije s matkou v rod. domě nebo v bytě? Jinak to co jsi popsala je fakt exemplární případ mamánka, ale jak je vidět i takoví si někoho najdou.

Ahoj, mám podobný probém,...Je na to zvyklý a stejné bude hledat u partnerky, bacha....

Ahoj, mám podobný probém, mému příteli je 34 let, žije u matky, jedináček. Ráno ho budí do práce, uvaří mu snídani a kafe, nachystá svačinu a vyprovodí k autu. Když sem to poprvé viděla, tak sem skoro nemohla uvěřit(hlavně do buzení do práce)! Co s tím? Když má chuť na kafe, musí mu to uvařit taky jeho matka, je totok normální??? Na dovolenou ho taky zabalila jeho matka, no fakt mazec :)

Ahojík. Teda jak to tady čtu, tak koukám, že v tom žije hodně lidí a utíká. Můj chlap je dost mamánek. Amě na začátku vztahu bylo divný, že mu denně volá. A dneska? Máme spolu 2letýho syna, a večně jsem slyšela, jak se mám k chlapovi chovat, a at mu dám prášek atd. A nakonec se do toho začala montovat i jeho neteř, která mi řekla, že se k němu chovám hrozně a že mu je jí líto. A tak jsem řekla a dost. A nejezdim k nim. Jenže tady je problém, že když se do toho začnou navážet naš ( bydlíme s našima ) tak já jsem ten největší debil, pardon, a on je ten svatej. A neřekne nic,hlavně teda proti svojí mamince. Takže ani oporu u něj žádnou nemám. Mám v tom pokračovat?

Tak to je bezva, gratuluju :-).

J. = Jana, zkrátila jsem to.

Tak u nás je posun k lepšímu, WC je opraveno z jeho iniciativy, navíc začal maminku lehce ignorovat a dává na mé rady, když má něco udělat, konzultuje to se mnou.

Prý proto, že má dost těch mých řečí, tak místo toho, aby to poslouchal, to udělá a je klid.

Dokonce začal uklízet, občas umyje nádobí (u něj výkon), když přijedu k němu, den předtím uklízí, abych nenadávala.

Hlavně se docela osamostatnil, prostě řeší věci se mnou, ne s mamkou. Když jsem si tu četla, co jsem psala, tak u nás je velký posun k lepšímu. Asi pomohlo i to, že jsem byla měsíc v zahraničí a od září se vídáme mnohem víc než předtím, takže na něj mám větší vliv, je to vidět... úplně se tomu divím.

V mém okolí jsou JEN chlapi, kteří se nechají obskakovat, určitě nevyhynuli.

Dnes na NOVĚ Výměna manželek,podle upoutávek by tam právě měl být takový chlap který se nechává obskakovat. Tak jsem zvědav.

A ještě mě zajímá jedna věc: kolik znáte mladých chlapů, řekněme pod 40, kteří mají pocit,že "ženské" práce jsou pro ně nedůstojné a nedělají je tzv. ze zásady? Já měla za to, že tenhle typ musel dávno vyhynout... sama v tomhle věku znám přesně jeden exemplář.

Vyhrabala jsem tohle rok staré téma... jen by mě zajímalo, pokud sem ještě nahlédnete, jak se vaše příběhy vyvíjely dál? Dášo, Jano, Michalo a další? :-)

Těžko,zrovna tak jako nelze žít s alkoholikem,kuřákem,narkomanem,psychopatem,
deviantem,hulvátem,blbem,zkrátka chlapem.

mamánky nebrat!!!

Kubo,
Tvá žena si může gratulovat, že má takového rozumného muže! Bohužel se svými názory jsi v Čechách stále ještě výjimkou.Snad se to někdy změní, ale to už se bude týkat našich vnuků (je mi 34 let).

Já bych s tebou Bolku snad i souhlasil, asi ale tak nekdy před 30 lety anebo někde v domku na vesnici, kde se opravdu štípá dřevo, zatápí, kosí tráva a ručně opravuje auto. Ale např. v městském bytě prostě skoro žádné tzv. mužské práce nejsou! Tam opravdu je jen to vaření, žehlení, uklízení... Auto už si dneska taky nikdo neopravuje sám. Takže promiň, ale je to předpotopní názor. A nejsem emancipovaná žena, ale muž (35 let, 9 let ženatý, 2 děti - 5 a 7 let)

Dášo, to je fakt dobře pro vás, to není chlap pro život.

To je dobře Dášo, alespoň se už nebudeš trápit, v životě by tě s ním čekala s ním další a další trápení. Takhle si chvíli potruchlíš, za chvíli to bude v pohodě a najdeš si nového lepšího partnera.