1207 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Projevem veliké úcty k
Bylo dovoleno vyjít na popraviště opásán svým osobním mečem třeba takovému Konradinovi? Nebo některému z českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí po Bílé hoře? Těžko. U poprav oběšením je však již jen představa, že by byl odsouzený takto opásán, naprosto absurdní.
13. Červen 2019 - 21:08
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Kdo je popravován, jsa opásán svým osobním mečem, zapuštěným do pochvy tak, že jej nelze vytasit, ten může pociťovat marnost, krutý paradox a ironii osudu - je teoreticky ozbrojen, ale prakticky nemůže zachránit svůj život. Jiné je to ovšem z hlediska diváka, přihlížejícího popravě. Pro něj může meč po boku popravovaného dodávat celé události na lesku a pikantnosti.
13. Červen 2019 - 23:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jindřiška (anonym)
Odpověď na Kdo je popravován, jsa opásán
Zapomínat však nesmíne ani na hledisko potentátů, kteří popravy oficiálně přezírají. Je-li popravovaný opásán svým osobním mečem, symbolizuje to nejen vysoký společenský status samotného popravovaného, ale potažmo i toho, kdo je za jeho popravu právně, ceremoniálně i politicky zodpovědný.
14. Červen 2019 - 8:59
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Zapomínat však nesmíne ani na
To je cenný postřeh. Obzvláště se to uplatňovalo, pokud se potentát, přezírající popravu, třebas těšil nižšímu šlechtickému titulu než popravovaný.
14. Červen 2019 - 10:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jindřiška (anonym)
Různé šlechtické rody též měly různá privilegia - jistě včetně privilegia chodit opásán osobním mečem všude a za všech okolností. V případě odsouzení některého příslušníka podobného rodu ke stětí hlavy to potom jistě bylo hodně i o domluvě s katem.
14. Červen 2019 - 20:54
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Různé šlechtické rody též
Nejmenší problém jistě byl s těmi odsouzenými, u kterých bylo předem jasné, že uznávají legitimitu autority, která je poslala na popraviště, nebo která má přezírat jejich popravu. Takovým bylo jistě někdy umožněno, aby se ku příležitosti své popravy opásali svým osobním mečem zcela normálně. Věřilo se jim, že na popravišti nebudou tasit, takže se na jejich osobním meči dokonce ani nemusely dělat žádné kovářské zásahy proti možnému vytasení meče z pochvy.
14. Červen 2019 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Jindřiška (anonym)
Odpověď na Nejmenší problém jistě byl s
Velmi zajímavé je v této souvislosti srovnání s nařízenými sebevražedně popravními soudními akty v šogúnském Japonsku. Tam musel samuraj odsouzený k smrti nejdříve na popravišti - v kleče a s obnaženou šíjí - vykonat harakiri, a teprve poté mohl být popraven mečem od kata, stojícího za ním. Důvěra v samurajskou loajalitu vůči odsuzující autoritě tam tedy byla tak veliká, že odsouzený dostal při své popravě do ruky zcela funkční chladnou zbraň, pokorné a poslušné nakládání s níž ze strany tohoto odsouzeného bylo naprosto nezbytné pro řádný průběh celého záhubného soudního aktu. A je asi zbytečné dodávat, že nikoho ani ve snu nenapadlo, že by nějaký odsouzený samuraj mohl zneužít svůj nůž, určený ke spáchání harakiri, třeba proti katovi, neřku-li dokonce proti hodnostáři, který daný soudní akt z pozice oficiální autority přezíral.
15. Červen 2019 - 16:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Ludvík (anonym)
To, co tu v poslední době píší "D" a Jindřiška, je krásná a zajímavá linie úvah, která by ze strany širší veřejnosti v žádném případě neměla zůstat nepovšimnuta.
15. Červen 2019 - 18:00
Obrázek uživatele Návštěvník
15.6. (anonym)
Ano a co odměna katovi za bezbolestnou a rychlou Smrt.
15. Červen 2019 - 20:16
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Ano a co odměna katovi za
Například v době popravy Marie Stuartovny bylo zvykem, že katovi patří všechny šperky, které si odsouzená či odsouzený ponechá na sobě při svém vystoupení na popravčí lešení. Marie Stuartovna si však své hojné a nákladné šperky ponechala na těle nikoli z nějaké štědrosti k popravčímu personálu, nýbrž proto, aby i na popravišti demonstrovala svůj vysoký společenský status. Nakonec ty šperky snímali z Marie jedna z jejích dvorních dam plus jeden katovský holomek. Kat Simon Bull se sice hlásil o své tradiční právo na tyto cenné věci, ale Mariiny dvorní dámy mu je nakonec upřely. Bull se pak musel spokojit jen s vágním příslibem navrženým samotnou Marií, že bude za dané šperky vykompenzován aspoň finančně.
15. Červen 2019 - 21:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Touha (anonym)
Odpověď na Například v době popravy
Myslím, že datumka měla na mysli možnost zaplatit katovi nebo katům za bezbolestnou smrt, lepší a pečlivější popravu řekněme. A už ve starověku zřejmě
15. Červen 2019 - 22:07
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Myslím, že datumka měla na
Jasně. Pokud ale platí zásada, že katovi patří všechny cenné věci, které má odsouzený na sobě nebo při sobě na popravčím lešení, tak jsou věci celkem transparentní a jednoduché. Jinak je ale též jasné, že příbuzní či přátelé odsouzených kontaktovali jejich domnělé či reálné popravčí jak před popravami, tak i po nich, aby je rozmanitě upláceli, vyhrožovali jim, bili je či zabíjeli. Jen díky popravčím byly velmi vzácné. Prostě to bylo nevděčné povolání.
15. Červen 2019 - 22:29
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Kdo potom byl popraven, jsa přitom opásán svým osobním mečem, ten mohl být v tomto stavu i pohřben. V některých kulturách se jistě věřilo, že se mu ten meč bude hodit i na onom světě.
16. Červen 2019 - 12:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Hrozně mě vzrušuje představa popravovaného, který je na popravčím lešení opásán svým osobním mečem, jenž však nemůže vytasit z pochvy. Připomíná mi to tematiku mužských pásů cudnosti.
16. Červen 2019 - 14:31
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Hrozně mě vzrušuje představa
Sice je to poněkud svérázný pohled, ale konec konců taky celkem případný. V obou případech má nějaký muž nějaký svůj nástroj sice technicky vzato při sobě, ale nemůže jej plně používat na vše, k čemu je daný nástroj určen. Má jej v danou chvíli vlastně jen pro parádu. a v případě toho penisu snad ještě tak i pro močení.
16. Červen 2019 - 18:12
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Významnou osobností z hlediska mužnosti jistě by i Edvard z Westminsteru (známý též jako Edvard z Lancasteru), princ Waleský (1453 - 1471). Byl jediným korunním princem anglickým, který kdy padl v bitvě. A k této cti mu dopomohly krvavé Války růží, jichž měl tu čest být nejen aktivním účastníkem, ale i jednou z významných vznešených a vojenských postav.
30. Červenec 2019 - 20:36
Obrázek uživatele Návštěvník
30.7. (anonym)
Jeden slavný příběh pro D. Bývalý chovanec Jezuitů a sluha jisté venkovské měštky Varneuil Saintreusové, Robert Francois Damiens byl psychicky vyšinutý člověk. 5. ledna 1757 zaútočil kapesním nožíkem v zámku ve Versailles na krále Ludvíka XV. právě ve chvíli, kdy král vystupoval z kočáru. Byla zima a ránu ztlumil králův oděv a několik kožichů, které měl na sobě. Krvácel sice, ale králův chirurg La Martiniere konstatoval, že rána není hluboká a nijak vážná. Protože dýka nebyla otrávená a král tudíž přežil bez úhony, požadoval pro viníka nezvykle krutou pomstu. Jiné prameny naopak tvrdí, že sám král nechtěl, aby se Damiensovi nijak ublížilo. Faktem, který lze králi vyčítat – a lid to také udělal -, však je, že král nevyužil práva milosti a že za tak nepatrnou ránu připustil nezvykle strašlivý konec obviněného. Damiens sám se ve vězení pokusil o sebevraždu a to velice originálním způsobem. Chtěl si totiž ukroutit genitálie a tak zřejmě vykrvácet. Proto byl po celé dva měsíce připoután k palandě pevnými řemeny, které mu poutaly všechny končetiny a byly přikovány k zemi. Odvazovali jej pouze k výslechům a k nezbytnému vykonání potřeb. Jak už se stalo v té době tradicí, byl podroben nesmírně krutým výslechům a mučení. Neprozradil ovšem nic víc než to, že krále zabít nechtěl. „Chtěl jsem pouze, aby se jej dotknul prst Boží a aby udělal ve svých státech pořádek a aby zavládl klid. Kdybych chtěl krále zabít, povedlo by se mi to.“ Přestože měl žaludek roztažený nesmírným množstvím vody, kterou do něj lili, paže rozervané řezáním, kotníky rozdrcené španělskými botami, hruď a celý trup spálené žhavým železem, tvrdil stále totéž a nic jiného už neřekl. Když výslechy skončily, nedokázal se už ani pohnout ani stát. K vyslechnutí rozsudku byl dovlečen v koženém pytli, který mu pod krkem stáhli provazem tak, že mu byla vidět jen hlava. A rozsudek zněl: „Bude odveden na náměstí Gréve a na popravišti, které tam bude vztyčeno, mu budou kleštěmi utrženy prsní bradavky, budou mu rvány paže, stehna a lýtka, na sírovém ohni mu bude upálena pravá ruka, která držela nůž, jímž chtěl spáchat řečenou královraždu, do míst, kde mu bylo vyrváno maso, mu bude lito tekuté olovo, vroucí olej, smůla a pryskyřice, vosk a síra svařené dohromady. Poté bude jeho tělo taženo a roztrháno čtyřmi koňmi a po smrti bude jeho tělo spáleno a popel rozmetán po větru.“ Věru neblahé vyhlídky na budoucnost. Poprava se konala ve čtyři hodiny odpoledne na náměstí Gréve. Sešel se neskutečný dav. Lidé seděli i na střechách domů. Šlechta platila za místa u oken v prvním a druhém patře domů až čtyřicet louisdorů. Taková to měla být podívaná!! Uprostřed náměstí stála dvě popraviště. Spíše byla široká než vysoká. První z nich bylo určeno k upálení pravé ruky a trhání těla kleštěmi. Druhé bylo nižší a k němu měl být odsouzený přivázán, aby mohl být roztrhán. Přítomni byli dva mistři popravčí. Gilbert Sanson, kat z Remeše a čestný kat pařížský, bratr Jeana Baptisty Sansona a jeho synovec Charles Henri Sanson, oficiální pařížský kat. Ten se později stal nejslavnějším mistrem popravčím katovské rodiny Sansonů a o několik let později zkrátí o hlavu i Ludvíka XVI.
30. Červenec 2019 - 21:03
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Jeden slavný příběh pro D.
Zajímavé, a vpodstatě se to i zakládá na skutečnosti. Chtěl bych k tomu snad jen dodat, že svědkem výše popsané kvalifikované popravy měl být i Giacomo Casanova.¶ https://en.wikipedia.org/wiki/Robert-Fran%C3%A7ois_Damiens
30. Červenec 2019 - 23:00
Obrázek uživatele Návštěvník
31.7. (anonym)
Odpověď na Zajímavé, a vpodstatě se to i
Kouzlo a nádech historie vím.
31. Červenec 2019 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Jeden slavný příběh pro D.
Jinak Charles-Henri Sanson byl při popravě Damiense jen sotva osmnáctiletým pomocníkem svého strýce Nicolase-Charlese-Gabriela, kata remešského. Jako oficiální mistr popravčí pařížský Charles-Henri následoval svého otce Charlese-Jeana-Baptiste až jedenadvacet let po Damiensově popravě, tedy v roce 1778.¶ Zcela bez zajímavosti jistě též není, že řečený strýc Charlese-Henriho, Nicolas-Charles-Gabriel Sanson, rezignoval na svoji funkci kata remešského právě brzy po Damiensově popravě.¶ https://en.wikipedia.org/wiki/Charles-Henri_Sanson
31. Červenec 2019 - 14:24
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Eduard Lancasterský byl jediným synem (a vůbec jediným dítětem) anglického krále Jindřicha VI. a jeho manželky, kruté a ambiciózní Markéty z Anjou.
31. Červenec 2019 - 18:46
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Eduard z Westminsteru (nebo také z Lancasteru), princ waleský, zemřel ve věku 17 let dne 4. května 1471 v prohrané bitvě u Tewkesbury nebo bezprostředně po ní. Není zcela jasné, zda zemřel v boji, při útěku z něho, nebo zda byl během boje či hned po něm zajat, a posléze zabit či sumárně popraven.
4. Srpen 2019 - 1:24
Obrázek uživatele Návštěvník
4.8. (anonym)
K historii patří nejen zápasy s mocí,ale i romantika.
4. Srpen 2019 - 7:22
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na K historii patří nejen zápasy
Ano. Toto je obraz usmrcení Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, na příkaz jeho jmenovce, Eduarda IV. z Yorku, krále anglického, ze štětce Jamese Northcotea. Jedná se o výtvarné dílo z přelomu 17. a 18. století, vystavené v muzeu v Maidstone: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/Murder_of_Edward_of_Wales_at_Tewkesbury_by_J.Northcote_%28Maidstone_Museum%29.jpg Zajímavá je tam ta ženská postava (snad matka nebo manželka Eduarda z Westminsteru?), která se marně snaží svému synu či manželu zachránit život.
4. Srpen 2019 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Ano. Toto je obraz usmrcení
Podle všech dobových pramenů však sedmnáctiletý Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, jednoznačně čestně zemřel v boji. K velikému zármutku své matky, královny Markéty z Anjou.
4. Srpen 2019 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
luci (anonym)
Odpověď na Eduard z Westminsteru (nebo
Věděl do čeho jde , bitva je hop anebo trop. Také neposlechl radu Cézara :nezačínej válku kterou nemůžeš vyhrát !
5. Srpen 2019 - 0:45
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Věděl do čeho jde , bitva je
Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, byl statečný jinoch, a boji se nevyhýbal. Nicméně na straně Lancasterských hrála v tu dobu první housle jistě jeho matka, Markéta z Anjou. Markétin manžel a Eduardův otec, král Jindřich VI., byl jakýsi katatonický schizofrenik, a pro jeho panovnickou nekompetenci mu konkurenční yorská větev anglických Anjouovců vpodstatě čmajzla korunu. Markéta a Eduard pak dělali co mohli, aby - s podporou Francie - získali království zpět, nicméně jejich úsilí nedopadlo právě ideálně. Eduard byl zabit v boji (či - daleko méně pravděpodobně - sumárně popraven či jinak usmrcen bezprostředně po něm), zatímco Markéta byla zajata, uvězněna, a přinucena se vrátit do Francie jako chudá příbuzná francouzského krále, jenž ji z řečeného anglického vězení též musel nejdříve vyplatit.
5. Srpen 2019 - 9:53
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Eduard z Westminsteru (nebo
Zatímco pro jinocha Konradina Hohenstaufského byli Anjouovci svého času ti největší nepřátelé, Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, byl vlastně sám Anjouovcem - reprezentantem anjouovsko-plantagenetsko-lancasterské rodové linie po otci, a navíc synem anjouovské matky!
5. Srpen 2019 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Odpověď na Zatímco pro jinocha Konradina
Jak smrt statečného Konradina na improvizovaném popravišti neapolského tržiště, tak i náhlý skon Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, taktéž chrabrého jinocha, v ryčné bojové vřavě tewkesburyského bitevního pole o více než dvě staletí později, měly co do činění s obrovskými mocenskými ambicemi některých Anjouovců a Anjouoven!
6. Srpen 2019 - 15:20
Obrázek uživatele Návštěvník
6.8. (anonym)
Odpověď na Jak smrt statečného Konradina
Určitě dost.
6. Srpen 2019 - 15:31

Stránky

Přidat komentář