Reklama

Mužnost

D (Ne, 16. 6. 2019 - 18:06)

Sice je to poněkud svérázný pohled, ale konec konců taky celkem případný. V obou případech má nějaký muž nějaký svůj nástroj sice technicky vzato při sobě, ale nemůže jej plně používat na vše, k čemu je daný nástroj určen. Má jej v danou chvíli vlastně jen pro parádu. a v případě toho penisu snad ještě tak i pro močení.

D (Ne, 16. 6. 2019 - 12:06)

Kdo potom byl popraven, jsa přitom opásán svým osobním mečem, ten mohl být v tomto stavu i pohřben. V některých kulturách se jistě věřilo, že se mu ten meč bude hodit i na onom světě.

15.6. (So, 15. 6. 2019 - 20:06)

Ano a co odměna katovi za bezbolestnou a rychlou Smrt.

D (So, 15. 6. 2019 - 21:06)

Například v době popravy Marie Stuartovny bylo zvykem, že katovi patří všechny šperky, které si odsouzená či odsouzený ponechá na sobě při svém vystoupení na popravčí lešení. Marie Stuartovna si však své hojné a nákladné šperky ponechala na těle nikoli z nějaké štědrosti k popravčímu personálu, nýbrž proto, aby i na popravišti demonstrovala svůj vysoký společenský status. Nakonec ty šperky snímali z Marie jedna z jejích dvorních dam plus jeden katovský holomek. Kat Simon Bull se sice hlásil o své tradiční právo na tyto cenné věci, ale Mariiny dvorní dámy mu je nakonec upřely. Bull se pak musel spokojit jen s vágním příslibem navrženým samotnou Marií, že bude za dané šperky vykompenzován aspoň finančně.

Touha (So, 15. 6. 2019 - 22:06)

Myslím, že datumka měla na mysli možnost zaplatit katovi nebo katům za bezbolestnou smrt, lepší a pečlivější popravu řekněme. A už ve starověku zřejmě

D (So, 15. 6. 2019 - 22:06)

Jasně. Pokud ale platí zásada, že katovi patří všechny cenné věci, které má odsouzený na sobě nebo při sobě na popravčím lešení, tak jsou věci celkem transparentní a jednoduché. Jinak je ale též jasné, že příbuzní či přátelé odsouzených kontaktovali jejich domnělé či reálné popravčí jak před popravami, tak i po nich, aby je rozmanitě upláceli, vyhrožovali jim, bili je či zabíjeli. Jen díky popravčím byly velmi vzácné. Prostě to bylo nevděčné povolání.

Ludvík (So, 15. 6. 2019 - 18:06)

To, co tu v poslední době píší "D" a Jindřiška, je krásná a zajímavá linie úvah, která by ze strany širší veřejnosti v žádném případě neměla zůstat nepovšimnuta.

Jindřiška (Pá, 14. 6. 2019 - 20:06)

Různé šlechtické rody též měly různá privilegia - jistě včetně privilegia chodit opásán osobním mečem všude a za všech okolností. V případě odsouzení některého příslušníka podobného rodu ke stětí hlavy to potom jistě bylo hodně i o domluvě s katem.

D (Pá, 14. 6. 2019 - 22:06)

Nejmenší problém jistě byl s těmi odsouzenými, u kterých bylo předem jasné, že uznávají legitimitu autority, která je poslala na popraviště, nebo která má přezírat jejich popravu. Takovým bylo jistě někdy umožněno, aby se ku příležitosti své popravy opásali svým osobním mečem zcela normálně. Věřilo se jim, že na popravišti nebudou tasit, takže se na jejich osobním meči dokonce ani nemusely dělat žádné kovářské zásahy proti možnému vytasení meče z pochvy.

Jindřiška (So, 15. 6. 2019 - 16:06)

Velmi zajímavé je v této souvislosti srovnání s nařízenými sebevražedně popravními soudními akty v šogúnském Japonsku. Tam musel samuraj odsouzený k smrti nejdříve na popravišti - v kleče a s obnaženou šíjí - vykonat harakiri, a teprve poté mohl být popraven mečem od kata, stojícího za ním. Důvěra v samurajskou loajalitu vůči odsuzující autoritě tam tedy byla tak veliká, že odsouzený dostal při své popravě do ruky zcela funkční chladnou zbraň, pokorné a poslušné nakládání s níž ze strany tohoto odsouzeného bylo naprosto nezbytné pro řádný průběh celého záhubného soudního aktu. A je asi zbytečné dodávat, že nikoho ani ve snu nenapadlo, že by nějaký odsouzený samuraj mohl zneužít svůj nůž, určený ke spáchání harakiri, třeba proti katovi, neřku-li dokonce proti hodnostáři, který daný soudní akt z pozice oficiální autority přezíral.

D (Čt, 13. 6. 2019 - 23:06)

Kdo je popravován, jsa opásán svým osobním mečem, zapuštěným do pochvy tak, že jej nelze vytasit, ten může pociťovat marnost, krutý paradox a ironii osudu - je teoreticky ozbrojen, ale prakticky nemůže zachránit svůj život. Jiné je to ovšem z hlediska diváka, přihlížejícího popravě. Pro něj může meč po boku popravovaného dodávat celé události na lesku a pikantnosti.

Jindřiška (Pá, 14. 6. 2019 - 08:06)

Zapomínat však nesmíne ani na hledisko potentátů, kteří popravy oficiálně přezírají. Je-li popravovaný opásán svým osobním mečem, symbolizuje to nejen vysoký společenský status samotného popravovaného, ale potažmo i toho, kdo je za jeho popravu právně, ceremoniálně i politicky zodpovědný.

D (Pá, 14. 6. 2019 - 10:06)

To je cenný postřeh. Obzvláště se to uplatňovalo, pokud se potentát, přezírající popravu, třebas těšil nižšímu šlechtickému titulu než popravovaný.

D (Čt, 13. 6. 2019 - 11:06)

Projevem veliké úcty k odsouzenému při historických popravách jistě bylo, pokud bylo stínanému odsouzenci rytířského či vyššího stavu dovoleno se ku příležitosti své dekapitace opásat vlastním mečem. Dělo se tak jistě buď v bojových podmínkách, nebo naopak při obzvláště ceremoniálních veřejných či poloveřejných stětích. Ve druhé z těchto dvou eventualit však byl osobní meč odsouzeného nejednou podroben speciálním kovářským zásahům, aby jej odsouzený nemohl přímo na popravišti vytasit z pochvy. Odsouzený tak klečel a modlil se v rukavicích až do přijetí smrtelné katovské rány do své obnažené šíje, ale k jeho útěchám patřilo i to, že má v této své těžké chvíli po svém boku svého kovového bojového druha, s nímž kdysi vykonal tolik aktů bohatýrského udatenství ve vojenských bitvách, jichž byl v minulosti účasten.

D (Čt, 13. 6. 2019 - 21:06)

Bylo dovoleno vyjít na popraviště opásán svým osobním mečem třeba takovému Konradinovi? Nebo některému z českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí po Bílé hoře? Těžko. U poprav oběšením je však již jen představa, že by byl odsouzený takto opásán, naprosto absurdní.

5.5. (Ne, 5. 5. 2019 - 18:05)

Déčko mám Dotaz co mužného děláš doma?

D (Ne, 5. 5. 2019 - 19:05)

Chceš vědět moc. A co děláš jakkoli-pohlavního ty?

D (Ne, 5. 5. 2019 - 18:05)

Statečný jedenadvacetiletý americký student Riley Howell udatně obětoval svůj život, když zalehl univerzitního střelce. Byl za to pohřben s kolonou policejních vozidel, a bylo též nařízeno mu střelebně vzdát vojenské pocty! Riley Howell je českým Petrem Vejvodou, probodeným Barborou Orlovou a vyznamenaným Milošem Zemanem! https://media.novinky.cz/649/746497-original1-z16xd.jpg

D (St, 17. 4. 2019 - 10:04)

Moderní pouliční gangsteři jsou zbrojnoši a chudí rytíři dnešní doby.

D (Pá, 8. 2. 2019 - 15:02)

Na youtube jsem vyhledal toto německé video o Konradinovi: https://youtu.be/d0wGl--z8P0
V úvodním komentáři pod daným videem se objevuje tato německá báseň od Agnes Miegelové, která se de facto snaží shrnout či podtrhnout význam císařsko-královského rodu Staufů pro německou historii, německý patriotismus a německou národní psýché:

"Ihr Staufen wart das Königshaus,
Wie es träumen die deutschen Herzen,
Nie loschen in deutschen Landen aus
Eure Totenkerzen.

Noch spricht die deutsche Mutter dem Kind
Von Rotbart, dem schlafenden Kaiser,
Noch kreisen im kalten Novemberwind
Seine Raben am Kyffhäuser.

Die Staufensehnsucht nach welschem Land
Liegt mächtig im Blut uns allen,
Wir müssen im Traum noch wie gebannt
Über die Alpen wallen.

Es ziehn mit uns, ihr Gewaffen blinkt,
Die Waiblingen Treue geschworen,
Der alte Schlachtruf der Staufen klingt
Vor Romas ewigen Toren.

Und wo an des Südmeers blauer Flut
Auf Napels Pflaster geflossen
Unterm Henkerschwert das Königsblut
Des letzten Staufensprossen,

Es reitet im Sarazenentross
Kaiser Friedrich zu frohem Jagen.
Von König Manfreds apulischem Schloss
Klingt es wie Lautenschlagen.

Und strahlendes Glück und Sonnenschein
Liegt auf goldenen Staufenhaaren,
Sie sagen im Welschland, sie singen am Rhein,
Wie hold jene Tage waren.

Und wieder klingt es wie deutsches Lied
Aus reisigem Kriegeshaufe,
Und wieder über die Alpen zieht
Zum letztenmal ein Staufe.

König Konradin mit dem Kindermund
Und den langen Seidenlocken, -
Wo du rittest, da klang's im Grund
Verhallend wie Sterbeglocken.

Da sind noch heute die Fliesen feucht
Von der deutschen Sehnsucht Weinen.
Nie trocknet der Südlandsonne Geleucht
Die Tränen von jenen Steinen."

V posledních dnech mě napadlo, že až budou Čechy a Morava opět brutálně okupovány nějakým budoucím německým režimem, třeba bude veškerému obyvatelstvu těchto území ve věku nad 8 let úředně nařízeno se tuto báseň naučit nazpaměť. Kdo to nezvládne, tomu možná budou postupně obě zápěstí a obě lýtka položena na dvojici vysokých stojatých dlaždic. a rozražena-přervána k tomu účelu kladkostrojně zdvihatelným kamenem, jehož volný pád bude oboustranně usměrňován vodicími lištami, podobnými vodicím lištám gilotinové sekyry. ____________________________________________________________________________________________________Ano, je to strašné, ale minimálně z kvantově mechanického hlediska nikoli nemožné.

Reklama

Přidat komentář