Zážitky z vojny

Jo to chápu, já tím taky opovrhoval. Jenom si říkám, o kolik těžší to mají ti, koho předchozí život (výchova) na takovou zátěž nepřipravil. Mně to prostě pomohlo, snažit se brát to jako chlap, bez fňukání, potom je i to ponížení menší, když se před nikým nedoprošuješ a nebojíš se něco snést, i když to není příjemný

On je možná taky rozdíl být jebán nějakými lampasáky v 18 letech, čerstvě po střední škole či učňáku, a být jimi jebán ve 24 letech, už s vysokoškolským vzděláním. Kór ještě těsně po pádu komunismu a zrovna v organizaci, kde byl předtím komunistou skoro každý.

Vojenskou službu nenávidíš, a přesto se jí musíš podrobit (respektive je pro tebe aspoň kratším zlem než civilní služba). Komunisty nenávidíš, a musíš se podřizovat gumám, každá s nichž měla ještě před pár kvartály červenou knížečku. A pár takových č****ů si na tebe ještě navíc dovoluje křičet jako na nějaké dobytče.

My jsme třeba byli pořád venku – na kole, na skejtu i pěšky, hráli jsme si lezli jsme po stromech (bez mobilů, bez počítačů, bez permanentního dohledu). A když jsem si rozbil kolena (což se dělo každou chvíli) tak jsem ani neceknul – to bylo věcí klukovské cti. Dneska rodiče kvůli odřenému koleni volají sanitku. Tak já to nechci idealizovat, jak to bylo dřív, jak jsem říkal třeba ty výprasky bez těch bych se obešel. Ale na druhou stranu bych s dnešní mládeží neměnil.

Copak se to člověk o dnešní mužské omladině dozvídá? Že už mají zájem jen o drbání svého pytlíčka na kole ve směšných buznooblečcích? To už kašlou i na počítačové hry a mobily? To to to dnešní Česko pěkně dopracovalo :D

", ve všem hned...Není se čemu divit.
Tady na Doktorce je například téma "Muži v dámském prádle"
K tomu snad už není co dodat.

Nedávno mi sdělila jedna známá kadeřnice, že nejhorší na světě je, když muž se začne parádit. To je prý pak horší než ženská. Dokonce zažila i několik mužských hystericých záchvatů u nich v salonu, právě kvůli jejich vlasům, kdy začali vyvádět více, než ženské.
Co se to poslední dobou z chlapů stává?

", ve všem hned vidějí ponížení jejich přiblblé důstojnosti, kterou ale takto ztrácejí."

Asi na tom něco je. I to oblečení o tom svědčí. Já si pamatuju, jak jsme u skautů šli na vánoční mši tradičně v kraťasech a nikomu to nevadilo. Prostě to patřilo ke stejnokroji Dneska by okamžitě volali na nějako linku kruhu bezpečí, aby tam oznámily týrání, že nás rodiče patřičně nenabalili. A někde tady na doktorce tu dokonce kdosi diskutuje, jak mají děcka nosit punčocháče, jakmile se ochladí. Pak se diví, že mladý kdeco skolí, protože jsou choulostivý.

Tak ten úvodní příspěvek...Že se z chlapů stávají rozmazlené slečinky, to je pravda.
Poslední dobou mám navíc ten pocit, že daleko tvrdší jsou dnes ženy a to už od mládí.
Z chlapů se nějak stávají ufňukanci, z každé příhody mají trauma, ve všem hned vidějí ponížení jejich přiblblé důstojnosti, kterou ale takto ztrácejí.
Navíc mi připadá, že už od mládí nemají o nic zájem. Snad jen o drbání si pytlíka na kole, při kterém se navíc oblékají do těch svých směšných buznooblečků.

Tak ten úvodní příspěvek od Davida je přesně příklad toho, že se vojna jako koncept přežila. Dříve navazovala na výchovu, která byla u kluků převážně chlapsky zaměřená. Cenily se vlastnosti jako otužilost, síla odvaha. Celá výchova byla drsnější. Samozřejmostí byly facky třeba za odmlouvání a neseřezat kluka, co si o to soustavně koleduje, se považoovalo za rozmazlování. A vojna to všechno završovala a pro ty, kdo si jako já užili tu tvrdší výchovu, pak nebyla moc hrozná. My jsme (já šel na vojnu v půlce 90.let) ani nestáli o to, aby se tam s náma někdo moc mazlil. Prostě jsme to brali jako samozřejmost, že to není pro slabší povahy. Kdo chtěl přežít dril a buzeraci nebo mazáckou šikanu(namátkou krvavý pupendo, nářez soleným páskem) měl jedinou možnost: pochlapit se a nebýt srab. Ale ta chlapská výchova se nějak přežila, nahradila jí úzkostná starostlivost a důraz na práva dětí, kterým teď každá maličkost strašně ublíží. Asi je to v něčem i lepší. Určitě je pokrok, že se dneska třeba na výprasky díváme spíš kriticky. No a ta vojna už nemá na co navazovat, stala se zbytečnou. Nevýhoda je, že jsme čím dál rozmazlenější. A pak je z úsměvné příhody, kterou zažil David, trauma na zbytek života.

Marhoul má malýho ptáka, nažaludu má bradavici a pytel má plnej béďarů.

marhoul měl modrou! tak si...Tak to myslíš asi ňákýho jinýho Marhoula.

miloši to si psal jen proto abys použil ,, ušima to nevyteče" , že ano?

tedy miloši to je sračkastory, co jsi nám chtěl sdělit, máš kliku že jsem tam nesloužil já, dal bych ti do huby i když proti buzíkům nic nemám. jsou to hodní lidé, v práci jsme měli dokonce skupinu složenou že 4% , byli pracovití a bylo na ně spolehnutí, ke mě si nikdy nic nedovolili, posluchali a politicky na vše srali, měli výbirný humor, a sehnali kde jakou muziku, léky z ciziny. nebyli takvý čunata jako ty, za chlast si vymrouskat kašpárka, čau

Co jsem zažil na vojně vám budu povídat,jen proto,aby jsem to dostal ven a ulevil si tím,že to někdo čte.Už to ve mně hrozně dlouho leží jako těžký kámen a ničí mi to i sexuální život.
Sloužil jsem totiž u hradní stráže.
U Hradní stráže jsem působil 6 let. To, že jsem gay, věděli důstojníci a vojáci základní služby, ale bylo to na úrovni takzvaného veřejného tajemství, nebo na úrovni informace - jako že je někdo rozvedený, nebo vdovec. Nebyla tam ani narážka nebo náznak směřující k nějaké diskriminaci. Pracovně na moji osobu nebyla žádná stížnost.
Hlavní problém byl, že se požíval alkohol v kasárnách .
Všichni vojáci byli samozřejmě plnoletí a nebyl jsem jejich nadřízený.Byli zedníci, truhláři, nebo číšníci. Také jsme společně "obíhali" hospody po Praze, kde jsem útratu platil já, protože oni brali měsíční "žold" kolem 500 Kč.
Když byl soud, tak až na ty dva v podstatě všichni řekli pravdu. Ale formulovali to tak, aby oni sami nebyli stíháni za křivou výpověď. Nejlíp to na plnou hubu řekl jeden Ostravák. Když se ho ptali: Věděl jste, že je to homosexuál?, odpověděl: To věděli všichni.
A proč jste za ním chodil po pracovní době?
A proč né, na pokec.
Konzumovali jste alkohol.
Ano.
A proč?
Proč né, když to bylo zadarmo...
Jste vy sám homosexuál?
Ne.
Měl jste s ním pohlavní styk?
Ano, ale jenom orální.
Proč?
No, ušima mi to nevyteče.

To řekni Václavovi...marhoul měl modrou! tak si tu necintej na pentli

Mladým dnes vojna chybí...To řekni Václavovi Marhoulovi.

Ten by s tebou totiž nesouhlasil.

A na to, že to je kromě jinýho i bejvalej lampasák, je to teda co říct - když lampasák nesouhlasí s povinnou vojnou.

Mladým dnes vojna chybí jako sůl, měla by se znovu zavést!

Tak vítej v...Pane jo! Ta vojna ale byla hrůza hrůz! Jak jsi to vlastně přežil! Takový problémy!

Salutuje se podle skoro shodných pravidel ve všech armádách na celém Světě. A asi jen Ty by jsi o tom vydal celou knížku ... :-)

Já jsme byl na základní službě někdy v létech 1978-1980.....
Byl pro mne jednoznačně zabitý čas...
Prostě dva roky zašívání se a omrdávání všeho!
Odepsal jsem dva roky ve svém životě a budu toho nadosmrti litovat !
byl jsem sice na dost vysoké funkci jako záklaďák, ale lituji těch zabitých roků!
Nic mě to do života nedalo, jedině ubralo !!
FUJ vojně !
Jak vidí ty dnešní zelené mozky, tak si musím odplivnout !

Jedním z řady aspektů...Tak vítej v klubu!

Snažit se pochopit, proč se v armádě nezdraví jako všude jinde (Dobrý den), a neprosí (Prosim Vás), ale salutuje a rozkazuje, by pro mě bylo plejtvání energií. Takže jsem vo tom nikdy nepřemejšlel.

Ale že mě todle taky sralo, na to mužeš vzít jed.

Podle řádů to sice prej bylo tak, že správně člověk měl salutovat každý vyšší hodnosti, což teda znamenalo salutovat i základ'ákům s vyšší hodností, ale na útvaru bylo nepsaný pravidlo, že základ'ákům s vyšší hodností se v praxi nesalutovalo. A každej základ'ák měl naštěstí aspoň dost rozumu na to, že to po žádnym základ'ákovi s menší hodností ani nechtěl. Kupodivu se dokonce nestávalo ani to, že by ňákej tupej lampasák (voni byli tupí skoro všichni) ňákou základovku zmrdal za to, že nazasalutoval základ'ákovi s vyšší hodností.

Ale byl tam jinej problém, kerej bohužel úzce souvisel právě s tim, že člověk byl zvyklej základovkám s vyšší hodností nesalutovat:

Na útvaru byly mraky novejch mladejch lampasáků, někerejch dokonce mladších než já. No a co se týkalo rozdílu v základ'ácký hodnosti a lampasácký hodnosti, tak dám jeden příklad: svoboda, desátek a metař měli hodnost "kolečko nebo pecka", a lampasák v hodnosti podprápora, prápora a nadprápora měli "hvězdičku". No a po člověku se teda chtělo, aby lampasákům salutoval na vzdálenost asi 5 metrů. Tenkrát jsem měl podezření, že to tak je schválně, aby lampasáci mohli člověka mrdat a jebat za to, že nesalutuje. Von totiž člověk na těch 5 metrů nerozeznal, a když, tak horko těžko, kolečko nebo pecku vod hvězdičky. Prostě šli proti sobě mladej základovka s mladym lampasákem, ale dokud se k sobě nepřiblížili na 5 metrů, tak chudák základovka prostě neviděl, jestli ten člověk proti němu má kolečko nebo hvězdičku. Jdem, jdem, jdem proti sobě, a i kdyby mi voči vypadly z důlků, pořád je to kolečko, kolečko, kolečko - a ve zlomku vteřiny najednou hvězdička... Jenže pozdě! Protože to už lampasák mrdal!

Takže pokud člověk neznal nebo včas nepoznal ksicht (kerej se dá poznat na víc než 5 metrů), a tim pádem ho netrklo, že tendle ksicht je lampasák, tak samozřejmě v dobrý víře prostě nesalutoval. Jinak řečeno - pokud člověk salutoval, tak nesalutoval hodnosti, ale salutoval ksichtu.

No a jelikož tam v průběhu toho roku vojny vobčas ňákej novej mladej lampasák nastoupil, tak to mrdání člověk zažíval.

Ale naštěstí jsem měl dobrou pamět' na ksichty. Takže podruhý už se mi to nestalo, aby mě zmrdal ten samej lampasák, že nesalutuju.

Jinak byl člověk z toho chvílema už dokonale blbej. Takže se stávalo i to, že jsem salutoval základovce, protože mi to kolečko přišlo jako hvězdička.

Zkrátka a dobře - za ten rok jsem si s timdle užil. Taková čůrakovina, a jak to dovedlo votrávit život.