Gamblerství

Ahoj Andy, dnes jsem opět zabrousila na stránky věnované problematice závislosti na hracích automatech a narazila jsem tam na Tvůj příspěvek. Píšeš, že už nemáš sílu dál psát o tomto problému, že jím strašně moc trpíš, přesto se svým partnerem nadále zůstáváš, jelikož se obáváš toho, co potkalo mě. Když jsem poprvé psala do této rubriky, chtěla jsem, aby si lidé s touto závislostí uvědomili, kam až to vše může zajít. V žádném případě jsem nechtěla vystrašit jejich partnery a už vůbec ne je jakýmkoliv způsobem přivést na myšlenku, že je mnohem lepší trpět, než se radikálně rozhodnout. Za měsíc to bude rok, co mě Mirek navždy opustil. Nebylo dne, kdy bych si nevyčítala, že všechno mělo být jinak, že jsem všechno měla udělat jinak. Na druhé straně se denně ptám, co by bylo, kdybych to neudělala. Možná bych měla manžela, děti tátu, možná by jsme to dokázali společně překonat a radovat se z maličkostí, možná bych dodnes prožívala ty bezesné noci, ten strach a úzkost, která se nedá popsat. Možná bychom již teď měli na krku obrovské dluhy, neměli kde spát. Nevím, můj příběh skončil příliš brzo na to, abych mohla dělat jakékoliv soudy. Vím jen jedno, nenávidím tuto dobu i vše co s ní souvisí. Vzala mi to nejcennější

Holky! Jsem moc ráda, že někomu ten můj hrozný příběh pomohl, že se z toho na základě toho někdo z Vašcih blízkých dostal. To je pro mě moc velká radost, protože můj přítel to nedokázal. Omlouvám se, ale po tom všem, co jsem už napsala, nemám sílu Vám vše dále líčit. Vím, jaké reakce bych se od Vás dočkala... Jsem ještě s ním, ale je to tak hrozné, jsem na tom hodně špatně. Jenomže příspěvek od Petry mě hrozně vyděsil. V našem případě do může totiž dopadnout taky tak. A já si to prostě neumím představit... Ale vážně, kdybych vám popsala, co se zase všechno dělo, možná byste mi to ani nevěřily...Příspěvek Katy plně chápu. Já sama někdy koketuji s myšlenkou založit nějaké občanské sdružení (někdo to už na chatu zmínil), které by se zabývalo gamblerstvím. Vždyť třeba pro feťáky je toho tady tolik... Ale moc nevím, jak do toho. Můžu si přečíst zákon o sdružování a spolčování, či co to je, ale moc moudrá z toho nejsem. Proto Vás prosím, kdyby mezi Vámi byl někdo, kdo by věděl, jak na věc, ozvěte se! Pravda je ta, že v tomto státě tohle fakt nikoho nezajímá. Zabývá se tím jen Nešpor v Bohnicích a pak ty dvě léčebny... Ostatní je jen pro alkoholiky a feťáky! A co se týče přítele, snažila jsem se pro něho najít někoho, kdo se z toho dokázal dostat. Aby si s ním promluvil, možná se nějaký čas scházeli... Ale bohužel jsem nikoho zatím nenašla. Lenko, myslíš, že by Tvůj přítel mohl něco udělat? Já už si fakt nevím rady:o((Andy

Taky by mě zajímalo, jak teď žije Andy. Její příběh byl velkou pomocí pro mého přítele. Po přečtení tohoto chatu si v celé nahotě uvědomil, že je nemocný člověk. Už nehraje téměř dva roky, ale vím, že se celý život budu bát, aby do toho zase nespadl. Je to jako s alkoholikem. Jen chci říct z vlastní zkušenosti, že gamblerství je spojeno s určitým stylem života a ten si ten "postižený" člověk musí nahradit jiným programem. To je jediný způsob. Naplnit si život něčím smysluplným.

Milá ndy, přečetla jsem si tvůj příběh a byla bych moc ráda, kdybys mi napsala, jak to všechno dopadlo...tak silnou a statečnou holku jsem ještě neviděla, proto doufám, že je už vše v pořádku. Děkuji.

Katy,těžko s tím něco naděláš.Gamblérství je jako alkoholismus,zničí rodinu do základu.Máš výhodu,zatím je to jenom"láska".Utíkej od ní hodně daleko ,přebolí to!Víc nešťastná bys byla,vdát se za takového člověka,který ztratil nad sebou vládu,zasloužíš si snad víc.Žádat o zákaz heren je jako žádat,aby tady nebyly bordely,aby nevládli socani a nedrapali se na jejich místa modrý ptáci,kteří už nám dokázali,jak se rozkrádá republika.Nenaděláš nic,jen to:VYKAŠLI SE NA NĚHO!

Ahoj vám všem sedím ted v práci a je mi do breku, vlastne tak nejak mam krapet zacakanou klavesnici od slz, ale to sem nechtela psat. Mam kluka dva roky, zjistila jsem to, ze hraje před pul rokem, nikdy se se mnou o tom nechtel bavit. Dohodli jsme se ale presto, že se bude snazit se temhle mistum vyhnout a prede dvema dny se priznal ze tam nahazel tri tisice. Ta zpráva mi na místě malem vzala život, bylo mi jasne ze ho musim opustit nez znici jeste me, ale pak u srdce zaťukala lítost a lidskost a taky "poslední šance". Chtela jsem mu podat pomocnou ruku, ale ted hodne vaham jestli neobětuju svou psychiku za jeho automaty. Lidi, kdyz ne nikdo, pojdte, domluvime se, budem zadat o zakazani heren!!, kdyz se nas spoji vic, musime to preci dokazat!!!Nenechame si brat nase lasky a jejich zivoty pro nejaky mizery, ktery prezivaj na ukor smrti jinych lidi!!! Je mi z toho zle. Vim, ze s mym klukem nejspis z rozumu a s hroznou bolesti zkoncim. Automaty, jsou skutecne horsi nez drogy a chlast. Jsem z Prahy, nevim ale kam jit, ale pokud sance ty mizerny kramy z nasich mest vymytit - udelam proto vse. Tak co, pujdem do toho? - mimochodem - neni "uzasne", ze pro tyhle lidi jsou v tyhle republice v podstate dve lecebny? Stat asi opravdu potrebuje vydelat na party pro ty mizerny vyzirky co si rikaj vlada, na kazdym lidskym zivote. Nechci to tak nechat - a k tomu prvnimu pribehu - do tech novin bych ho rozhodne nechala poslat taky, copak to takhle soudny clovek může nechat?? PUJDEM DO TOHO V ZAJMU NEJEN NASICH PRATEL A LASEK ALE PROBOHA I NASICH DETI!? PREDSTAVTE SI, ZE TO VASE KVULI TEM MIZERNEJM SMEJDUM NAKONEC TAKY JEDNOU UMRE..

aha, tak ten prispevek byl od Petry L.

Mam jednu radu, pro vsechny co chteji s touhle zavislosti skoncovat. Spousta z vas si mozna bude myslet, ze je to blbost a zbytecne radikalni vec, ale kazdy kdo z tim ma zkusenosti vi jak radikalni dusledky muze gambling mit. Jsem si jisty, ze me by nic jineho nez toto od hrani neodvedlo.Clovek proste musi zit nekde, kde prilezitosti ke gamblingu NEJSOU.To se samozrejme snadneji rekne nez udela, ale jsou takova mista.Pro me takhle fungujou USA, kde je mimo AC, Vegas a podobnych mist gambling nelegalni a takovy pako, abych si v patek koupil letenku kvuli tomu abych mohl o vikendu prohrat prachy zase nejsem. Takovych zemi je vic a pokud jste mladi a nemate zadne ultra zavazky, vyplati se to udelat, nez celej zivot bojovat s touhle nejdrazsi ze vsech zavislosti v miste, kde jsou v kazde ulici 3 herny nebo hospody s automatama.Problem je , ze lidi, ktery se s tim osobne nesetkali a neposralo jim to zivot si vubec neuvedomujou, jak tahle legalni vec ohrozuje spolecnost. Pokud by se takovy story jako v tyhle diskusi objevovaly i jinde, treba by se prostredi stalo priznivejsim. V Cechach se to takhle moc nedela a lidi jeste nepochopili, ze zamestnanci statu jsou placeni aby jim slouzili. VErim, ze by melo sanci obcanske zdruzeni, ktere by tlacilo na politiky aby gambling aspon omezili, kdyz uz ne zakazali nebo aspon jeste vic zdanili aby se aspon cast tech penez vracela zpet do systemu. Malokdo vi, ze i meststi urednici maji pravo to zakazat mistne vyhlaskou. Je ale potreba vyvijet tlak.Kdyby (tusim) Lenka uverejnila svuj pribeh formou otevreneho dopisu v novinach, spolu s vyzvou, aby se prislusni cinitele snazili veci vyresit, treba by se nasel nekdo, kdo by to udelal (kdyz uz ne z idealismu, tak aspon pro zisk vlastniho politickeho kapitalu).Preju pevnou vuli vsem.Abstinujici gambler

Milá Petro,přečetla jsem si Tvůj přispěvek na Doktorce a krve by se ve mně nedořezal. To já začala tuto rubriku psát, můj přítel je gambler. Bohužel stále hraje, je to pořád dokola. Už nevím, jak mu pomoci, trpím víc než on... Ale nechci teď psát o sobě a popisovat dál ten náš smutný příběh.Chci reagovat na to, co jsi psala ty. Především - je to moc, moc smutný, je mi Tě strašně líto. Tohle se nemělo stát. Ale jistě jsi díky závislosti Tvého manžela prostudovala o této nemoci nějaké materiály (já spoustu). A víš, jak mohou gambleři skončit. Jednak velké dluhy, odcizení přátel, ztráta partnerek, manželek, rozvody, v horších případech pak trestná činnost a bohužel v tom nejhorším případě i sebevraždy. Z toho, jak jsem četla tvůj příspěvek jsem - bohužel - vytušila, že to s tvým manželem takhle dopadne. Já vím, že Ti možná připadám cynická, ale věř, že je to tím, co už jsem zažila s mým přítelem, který je ukázkovým gamblerem. Prosím tě, Petro, nedávej si za smrt manžela vinu, ty ne!!! Tys pro něho udělala tolik, a víc se udělat opravdu nedalo. Píšeš, že bys to všechno raději snášela dál, jen kdyby byl manžel s Vámi. To přece ale nemůžeš myslet vážně? Život s gamblerem není život. A vy jste navíc měli dvě děti! Bylo to peklo. Tvůj manžel měl těch podaných rukou a šancí začít znovu tolik, ale nevyužil je. Přiznal si vůbec někdy sám, že on je nemocný? Víš, to je nejdůležitější. Kromě toho je taky nutná vůle, kterou nemá bohužel ani můj přítel, ani ji neměl Tvůj manžel. Ta léčba v Opavě je jen takový start. Já si také bláhově myslela, že se po šesti týdnech vrátí a bude "zdravý". Jak šeredně jsem se mýlila. Tam si mají jen svůj problém uvědomit, dovědět se, jak na sobě pracovat, jak odvracet případné touhy hrát, atd. Tvůj manžel třeba to předsevzetí přestat hrát měl. Jenže bohužel právě ta jeho slabá vůle ho v okamžiku zradila a on podlehl. Když prohrál, chtěl to získat zpět a tak hrál víc a víc, půjčoval si a zastavoval věci. Nic ho nezastavilo, bohužel ani ten fakt, že má doma dva zdravé kluky. Tvůj manžel byl hodně nemocný, ale ty si vinu nedávej. Problém gamblerství tady není absolutně řešen, o tom jsem předsvědčená. Kolik se toho dělá třeba pro feťáky - ale pro gamblery? Nic! Už jen to, že je povoleno provozovat ty podělané automaty. Já nevím, odkud jsi, já z Prahy. No a tady jsou opravdu na každém rohu. Prodej drog je zakázán, ale provoz automatů (které dělají z lidí možné větší trosky než drogy) tu vesele kvete... Kdysi jsem na tohle téma psala dopis nějakému poslanci, prosila jsem ho, aby se s tím začalo už konečně něco dělat. A myslíš, že mi odpověděl? Ani náhodou.Petro, je to tragédie tahle hráčská závislost. Věř mi prosím Tě ale, že ty jsi udělala MAXIMUM. Nemohla jsi svému muži jinak pomoci. Tím, že bys ho vzala domů a nechávala ho hrát, prohrávat, zastavovat majetek, tím bys mu nepomohla. Tahle společnost mu měla pomoci. Já netrvdím, že kdyby se automaty a herny vůbec, zakázaly, vyřešilo by to tenhle problém úplně. Jsou tu samozřejmě další hazadry, třeba sázky, karty, ap. A když bude patologický hráč nějaký způsob chtít najít, tak si ho najde...Raději už to ukončím, protože je mi z toho všeho moc smutno. Péťo, prosím, buď silná, hlavně kvůli klukům. Chci, abys věděla, že jsi pro manžela udělala vše, co se dalo, nemohlas dělat víc, to prostě nešlo. Vím, že existují gambleři, kteří ten boj nakonec vyhráli, dostali se z toho. Moc bych si přála, kdyby to tak bylo vždycky a u všech. Taky bych chtěla věřit, že se tímto problémem začnou už naši zákonodárci konečně zabývat, věnovat mu náležitou pozornost.Myslím na Tebe. Drž se, ale neobviňuj se, prosím!!!Andy

Vážená doktorko, včera jsem náhodou narazila na Vaší internetovou adresu a pozorně si přečetla každý z příspěvků o gemblerství. Jako bych četla svůj život 6 let po zpátku, z očí mi běžely slzy. Tak ráda bych těm, co se s tímto problémem potýkají, věnovala těchto pár řádků, snad jim to pomůže ve výsledném rozhodování. Jmenuji se Petra, je mi 32 let. S manželem jsem se potkala před 6 lety, jako kdyby to bylo včera. Asi po roční známosti jsme se vzali, krátce na to se nám narodil první syn Lukáš (dnes 6 let). Během těhotenství manžel poprvé prohrál na automatech. Trápilo mě to, ale tehdy jsem si říkala, že každy může pochybit. Už ni nevím kolik to bylo. Ale situace se opakovala tak co půl roku. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že problém bude mnohem vážnější. Nechala jsem převést na sebe všechny účty, do obchodu jsem musela chodit nakupovat já, jinak hrozilo, že peníze na nákup už neuvidím. Byla jsem ze všeho strašně unavená - mimčo,domácnost, nákupy, atd. Však to ostatně zná každá maminka. Já jsem to měla ale o to horší,že jsem žila v neustálém strachu, co bude dál. Manžela jsem měla moc ráda, tak jsem se maximálně obětovala, na co pomyslel, to jsem mu koupila, jen aby neměl důvod jít na to hrát. Vždy byl první Lukášek a on, na mě už moc nezbývalo, to víte z jednoho malého platu a mateřské bylo kumšt vyjít. Pak přišla asi tak roční odmlka v hraní, a já myslela že už jsme za vodou. Manžel si přál ještě 2 dítě, já váhala, ale pak jsem uznala, že bude lepší to vzít při jednom. Záhy (asi tak ve druhém měsíci těhotenství) přišla nečekaná rána, manžel prohrál celou výplatu (asi 10000 Kč) a ještě si půjčil v práci. To všechno nasypal do těch prokletých beden.Mě postavil tímto před hrozné rozhodnutí jít na potrat, nebo si tak toužebně očekávané děťátko nechat. Dala jsem mu proto na výběr buď dítě, za cenu že se půjde léčit, nebo potrat, zůstat sama se 2 dětmí by bylo hodně těžké. Manžel vydržel 4 týdny léčení v Opavě, se na děťátko těšil. Po návratu vydržel opět jen půl roku, pak se jeho hraní opět provalilo. V březnu se nám narodil druhý syn Jakub (dnes 4 roky). V dětech se manžel opravdu viděl, zvlášťě Jakub byl povahou i vzhledem jako on. Byl se mnou u obou porodů. Měla jsem ho moc ráda, kromě hracích automatů se ke mě vždy choval moc pěkně, neřekl mi jinak než Peťulko. Možná proto jsem tak dlouho vydržela to všechno snášet, možná proto jsem tolik věřila, že my dva ten problém prostě zvládnem. Strašně jsem mu v tom chtěla pomoci. Jeho problém se však stále víc stupňoval, začal prohrávat stále větší částky, půjčovat si po kamarádech, brát půjčky u bank, zastavovat své věci za směšné ceny do zastáváren. Když jsem na to přišla, vymlouval se, že ho okradli, že se to bál říct, aby o nás nepřišel a já mu to vždy věřila. Před svými rodiči jsem od léčení o tom nemluvila, odsoudili by ho hned, jeho rodiče mu domlouvali, byli mi celou tu dobu oporou, ale když se to opakovalo, měla jsem strach to říct i jim, aby se netrápili. Jenom mimochodem jeho rodiče jsou skvělí, v klucích se vidí a mě vzali jako za svou dceru. Ale co naplat, nepomohlo domlouvání, ani přísahy na ty malé bezbranné děti, ani to když ho jeho otec byl nucen kvůli atomatům zbít, aby se mu v hlavě rozsvítilo. Vždy to byly jen sliby už nikdy a pak opět zklamání a další a další. Vyjít z těch málo peněz, dát dětem to co potřebují, zplatit dluhy, vyzvednout věci ze zastáváren a vše tajit, bylo čím dál tím těžší. A já pořád věřila, že na konci té trnité cesty bude světlo, naděje. Koncem roku 2002 jsem však musela jít na operaci s křečovými žilami, na těch 5 dnů v nemocnici nikdy nezapomenu. Manžel měl paragraf,musela jsem mu nechat peníze na stravu. V noci nechal děti spát a odešel do herny, nejdřív prohrál všechny peníze, pak zastavil mé zlato, pak kazeťák a další věci. Nejhorší bylo na tom to, že kluci se v noci probrali, začali hledat tatínka, ten starší oblékl malého tehdy 2,5 letého Kubu a šli ho ven do tmy hledat. Kdyby se jim tak něco stalo. Naštěstí je venku odchytla asi po půl hodince nějaká paní a záhy se vrátil i manžel s tím, že si odskočil jen něco do sklepa. Lukášek se přeřekl o nočním dobrodružství u našich a už bylo vše venku, musela jsem s pravdou ven. Po návratu z nemocnice jsem se rozhodla, že už nechci manžela hlídat, že už tak dál nemůžu. Na pokraji svých sil jsem udělala razantní rozhodnutí, nechám si jen peníze na bydlení, děti a stravu, ze zbytkem si bude on hospodařit sám. A tehdy začalo opravdové peklo. Tisíce proplakaných nocí, stovky proseb, slibů.Měsíc co měsíc všechen zbytek peněz pryč a opětné výmlivy, že ho okradli, že ztratil. Jeho i mí rodiče ho odepsali,už se nemohli dál dívat, jak se trápím. Začali mě stavět do role buď my nebo on, ale mi ti donekonečna pomáhat nebudeme, už toho máme taky dost. Na Silvestra dětem sliboval, že už začne nový život a jen co přišla výplata tak ta touha vyhrát byla silnější. Už celé okolí mi říkalo, že to mám skončit, že to nemůžu psychicky ani fyzicky vydržet, ale já pořád věřila že to bude jiné. Navíc začal vyhrožovat sebevraždou, psát dopisy na rozloučenou, míchat prášky. Strašně jsem se bála, že si něco udělá. Okolí i všichni rodiče mí říkali, ať se nenechám vydírat, že on na to nemá, že si nikdy nic neudělá. Můj strach byl ale silnější. Na druhé straně byl ale strach s případných dluhů. U notáře jsme si rozdělili majetek, byt, ztvrdili odpovědnost za dluhy. Pak mi ale říkali, že to vše je platné až po rozvodu manželství, a já byla zas na začátku. V únoru jsem ten nápor nevydržela, manžel odešel na ubytovnu, já zažádala o rozvod. Na ubytovně vydržel jen měsíc, první následující výplatu prohrál, údajně v ruletě, a tak neměl na zaplacení bydlení. Chtěl se jít zabít. Jeho taťka ho vzal nakonec k sobě, celý měsíc ho měli u sebe, domlouvali mu, a on sliboval, jak bude sekat dobrotu. Pro děti si chodil, ale mě nenáviděl. Když pak měl výplatu a jeho rodiče odešli na karty k tetě, vzal peníze a nakrmil s ní opět tu bednu. K rodičům se už nevrátil. V noci mi volal, že se jde oběsit, já kontaktovala linku důvěry, nakonec jsem mu zavolala ať prijde domů, že si o tom promluvíme. Přišel, ráno jsem s ním zašla za jeho ambulantním lékařem Mudr. Chvilou a ten mu doporučil opětnou hospitalizaci v Opavě. Tam pobyl 4 týdny, pak léčbu doprovolně ukončil s tím že se mu nechce na doporučené psychiatrické oddělení, alespoň na nějakou dobu než by mu z jeho problémů pomohli. Navrhal jsem mu, že může se vrátit domů, ale za podmínky, že se bude starat sám o sebe a o naše děti. Na rozvodu jsem ale trvala, případných dluhů jsem se moc býla. Z léčebny přišel s kyticí a se spoustou sladkostí pro děti, ale s tím že půjde svou cestou, že nám ukáže, že není tak zlý člověk. Já mu dala výši jeho nemocenské za dobu pobytu v léčebně (asi 8 000 Kč) a ještě týž večer mi přišla SMS, že peníze zapoměl na poště, když vyzvedával složenku, a že aŤ se postarám o ty jeho kluky, že už nemůže dál. 5 dnů jsem o něm neměla žádnou zprávu, celých těch 5 nekonečných dnů, jsem trnula hrůzou, co se stalo. Pak se večer před spaním znovu objevil, celý špinavý, s pláčem že už nemůže, děti mu poskákaly kolem krku a já ho vzala dovnitř, nechala umýt a přespat s tím, že ho u nás nechám do následující výplaty, pak půjde na ubytovnu. Byl moc rád i za to. Sehnala jsem mu ubytovnu,kde měl jednopokojáč sám pro sebe, jezdila jsem tam i za ním, nosila mu jídlo. On chodil každý druhý den k nám já navařila, nakoupila za své i jemu, seděl do noci, pak odcházel. Bylo to pro mě hodně náročné, navíc jsem sehnala od 1.července práci ve svém oboru, ale svou starostlivostí jsem chtěla, aby viděl, že má ještě šanci, aby se jednou natrvalo vrátil. V červnu lo?ského roku jsme absolvovali stání o děti a rozvod. Asi nikdy nezapomenu na to, jak po stání před soudem plakal, že teď už nemá nic, že mu automaty všechno vzaly. A já ho ujišťovala, že tomu tak vůbec nemusí být, že záleží jen na něm, zda chce žít jen pro nás nebo trávit své volné chvíle v barech. Musím přiznat, že tehdy jsem myslela, že mám za sebou ty nejhorší chvíle svého života - srdce říkalo máš ho ráda, nedělej to, ale rozum i ostatní říkali to musíš udělat hlavně kvůli dětem, nebo přijdete o vše. Těžko posat to, jak mi tenkrát bylo, tak ráda byk zařvala ne, nechci se rozvést, beru to zpět, ale nešlo to ven, nevěděla jsem, co bude dál, jak se situace bude vyvíjet. Tak měsíc a půl jsme byli spolu šťasni, venovali jsme se moc dětem. Pak ale manžel zrušil svou pojistku, a peníze opět prohrál. Myslela jsem, že mi aspoň něco za mou pomoc nebo dětem koupí. A tehdy mi ujeli nervy, a já mu řekla, že já definitivně končím, pro děti si ale mohl přijít kdykoliv. Začalo peklo, manžel přestával mít čas na děti, nutil mě, ať mu ještě jednou pomůžu a když jsem mu nechtěla půjčit, tak že si musí vzít video,kazeťák a ještě pár věcí, aby je zastavil, aby splatil nějaké dluhy. Pak mu to bylo asi hloupé vůči dětem, tak mi to odprodal za ceny, které by eventuálně v zastávárně dostal. Ve čtvrtek přišel pro výplatu (9000 Kč), pak se celý víkend neobjevil až v pondělí večer. A já ho nepustila. S okna jsme s dětmi viděli, že to je on, dětem jsem musela situaci vysvětlit, i když plakaly, nechtěla jsem je vystavit dalšímu stresu z toho, že uvidí tatínka znovu na kolenou, nechtěla jsem, aby mi znovu celou noc proplakaly. Vysvětlila jsem jim, že tatínek prijde ve dne, a že si je opět vezme na klouzačku. Asi po hod. vyzvánění odešel ještě ke své mamce, jestli by tam mohl něco klukům nechat, a ta ho vyhodila s tím, že za dětmi se chodí ve dne. A to jsem ho viděla naposledy. To, že jsem neotevřela si už budu asi vyčítat pořád. Manžel totiž následující den podal v práci výpověď, ubytovnu musel opustit, jelikož pravděpodobně celou výplatu prohrál a v pátek se v místech, kde jsme měli svatbu oběsil. Ani si nevyzvedl rozhodnutí soudu,a tak js

Ahoj Lucko,srdečně Tě zdravím. Z mého života problémy sice nemizí, ale vzhledem k tomu, že je tady teď už dlouho mrtvo, tak není s kým si povídat. A o čem mám vlastně povídat? O tom, že je to těžké? To všichni koho se toto téma týká víme. Přítel už je doma a nehraje. Ale někdy mi připadá, že tlačím náklaďák do kopce. Jsem unavená. Je těžké napravovat 10 let gamblerského života. Nedivím se, že to Andy zničilo. Člověk musí mít hodně odvahy pouštět se do toho boje každý den znovu. Protože ten boj nekončí tím, že gambler nehraje. I potom totiž zůstává gamblerem. Nehrajícím gamblerem. Je to jako s alkoholem. A co je na tom nejtěžší? Kdyby to šlo jenom tak přestat hrát a začít žít normálně bylo by to fajn. Jenže s návratem souvisí i vyrovnání se s dluhy a hříchy minulosti, vytvoření nového zázemí - opuštění všech svých jistot - byť pochybných. Asi to neumím tak dobře vyjádřit, možná by to lépe řekl můj přítel, i když nemá běžně přístup na internet, doufám, že se mu podaří se někde připojit a připsat něco z pohledu zevnitř.

ahoj holky! koukam, ze uz sem nikdo nechodi....tak jen doufam, ze je to diky tomu, ze nemate zadne problemy! Tak hodne stesti ;o)

Ahoj Andy, Lucko a všichni ostatní, kteří sem chodíte. Jak to holky zvládáte? Já se snažím se z toho nezbláznit. Když jsem včera slyšela, že ten kluk z Břeclavi co ho honili kvůli loupežnému přepadení byl gambler, docela mě zamrazilo. A myslím, že takových případů bude přibývat. Myslím, že by se mělo nahlas mluvit o nebezpečí gamblerství pro společnost. O tom, co tahle na pohled neškodná zábava dokáže udělat s charakterem. Kdy tomu člověku už je všechno jedno a je schopen čehokoliv.Už se to netýká jen konkrétní rodiny gamblera, ale jak vidíme z tohoto příkladu, týká se to nás všech. Je to stejně nebezpečné jako drogy. Kdyby toho kluka někdo podchytil od začátku, možná by měl ještě šanci. Jenže teď? Co si budem povídat, až jednou vyjde z vězení, bude pro společnost ještě větším nebezpečím, protože bude mít za sebou "vysokou zločineckou" absolvovanou ve vězení a navíc těžce narušený žebříček hodnot, protože ve vězení platí jiná pravidla úspěšnosti, než na svobodě. Určité možnosti prevence bych viděla v tom, kdyby se po ulicích pohyboval někdo jako KURÁTOR, který by podchytával tyto kluky a snažil se na ně výchovně působit ještě dokud je čas. Třeba by některé z nich dokázal zachránit dřív, než začnou krást nebo zabíjet a zničí život sobě, svým blízkým a nebo komukoliv, koho potkají na ulici a kdo bude v nesprávný čas na nesprávném místě.

Tak ráda bych reagovala a poradila, ale sama už nemůžu dál. Je mi to tak líto. Kdybych měla tu moc, vytřískala bych všechny herny, co v Praze jsou. Chce se mi brečet z toho, že to nikdo nezakáže, naopak vznikají tu další nové a nové a ti "podnikatelé" parazitují na neštěstí druhých. Všem je to jedno. A tolik lidí se tím ničí. Já je sice nehraju, ale zničily mě doslova a do písmene. Psychicky, fyzicky, finančně. Holky, tak mě to všechno mrzí, ale nevím, co dál. Jediné, co mě trochu těší je, že ten můj ostrašující případ trochu otevřel oči Tvému příteli, Lenko. I když teda už bylo pozdě a dopadlo to s ním také špatně, aspoň pochopil, že ty automaty, to je cesta do záhuby. Bohužel S. to nepochopil. Absolutně nic nepochopil, jel si pořád podle svého a mě tím zničil, protože jsem mu věřila a hlavně mu i finančně pořád pomáhala. Ale lhal mi, vymýšlel si a peníze, co mi měl splácet si stejně vždycky potají vybral... Nemůžu... Brečím. Držte se, je to peklo. Ale já sama nevím, co podniknu.Andy

Ahoj Lucko,občas sem nahlídnu a vidím, že Ti ještě nikdo neporadil, jak přesvědčit bráchu, aby se léčil. Přemýšlela jsem o tom, ale taky nevím. Bylo by mi moc líto, kdyby Tvůj brácha dopadl jako můj přítel. Ve třiceti milionové dluhy a vězení. Přitom je to tak fajn kluk. Teď už sice nehraje, ale předtím v tom lítal roky. Došlo to moc daleko a on už se sám neuměl vrátit. Jenže tenkrát u nás nikdo nevěděl, jaké nebezpečí se v gamblerství skrývá. Teď už je informovanost lepší, tak se spoj se všemi, co ho mají rádi, s přítelkyní, rodinou a taky lékaři (je to nemoc, stejně jako alkoholismus) a společnými silami ho dotlačte k léčení. Kéž byste ho dokázali zachránit!

tak parktat uz byl na skupine - zatim je vzdycky zdesenej co lidi dokazali prohrat...jenze bohuzel si prave nepripada jeko ten spravnej PRIPAD - on totiz tolik neprohral - takze ustavni lecbu nepovazuje za nutny.... A za par tydnu rekne, ze nebude chodit ani na skupinu, ze mu to nic nedava,protoze se tam omilaji porad ty same veci a ze uz to slysel 100* ...verte mi, znam ho. Ale co s tim, to nevim. Poradte jak ho udrzet delsi dobu aspo na te skupine. Dekuju mockrat. Lucka

Pro Lucku:na léčení by mohl vyslechnout příběhy jiných gamblerů. Dost drsné příběhy. Je to ten nejlepší způsob jak prohlédnout. Vím to, podle svého přítele. Zkoušej ho přesvědčit. Neříkám, že hned pochopí, ale třeba zaseješ semínko a to časem začne klíčit. Zkus to.

jo, ted s tim chce neco udelat , ale jak dlouho mu to vydrzi? Mema pevnou vuli - to asi zadnej gambler. Ted uz nechce jit ani na to leceni - pry to zvladne externe. Vim, ze je to blbost, ale privazat ho tam nemuzu :o((

Ahoj Lucko,bohužel 3 týdny na léčení jsou málo!! Přítel byl v léčebně celou dobu, tedy 6 týdnů - to je maximální doba, jakou léčba v Opavě trvá. A i to je zatraceně málo! Já jsem přesto doufala, že mu to pomůže, že se tam "uzdraví", ale bohužel. Ten problém je u něj natolik závažný, že 6 týdnů (i když "tvrdých") bylo prostě málo. Přítel to měl na neschopenku. Jenže samozřejmě nešlo, aby ji vystavila léčebna (nikdo z práce nevěděl, že se jede léčit - to by prostě přítel nesnesl, aby se to vědělo). Takže jsem nakonec ukecala obvodní doktorku, aby napsala neschopenku ona - s tím, že diagnózu tam vypsala jen v nějakém čísle, takže zaměstnavatel nic nepoznal. Brácha by měl ústavní léčbu určitě podstoupit a i když to budou jen ty 3 týdny, bude to dobrý základ. Ale je to opravdu jen ZAČÁTEK. Až se vrátí, musí na sobě makat dál. Především by měl dál docházet do nějaké skupiny (na což se samozřejmě můj přítel vykašlal) a dodržovat všechna pravidla... Bude to boj, ale pokud sám brácha chce (to je další důležitá věc - musí to chtít ON), je naděje, že se z toho dostane. Držím moc palce. Budu se znovu opakovat, ale takhle závislost je opravdu tragická! A je ostuda, že naši zákonodárci tomu nevěnují ani za mák pozornosti!!Andy

Ahoj Lenko, Tvuj pritel je zda se v peknem prusvihu a nam obycejnym smrtelnikum opravdu nezbyva, nez mu drzet palce - proti pravnikum nic nezmuzeme, ted je to jen jejich boj. Tak doufam, ze jste meli aspon trochu stesti na pravnika a ze mu pomuze. Jestli mas pocit, ze ten pravnik nestoji za nic, tak najdi jineho! Ver mi, ze se to vyplati. S jednim pravnikem jsem dost dlouho chodila a vim jak to chodi - opravdu zalezi jen na tom, na jak chytreho pravnika natrefite!!! Vim, ze to neni levna sranda zaplatit dobreho pravnika, ale nekolik let zivota, o ktere mu muze snizit trest za to stoji. Tak jestli jen trochu muzes, tak do toho investuj. A s Tvym synem se netrap, vim, ze je to k vzteku, ale muzu Te ujistit, ze matika je silenost, ktera trapi spoustu lidi. Ja na ni taky nemam absolutne bunky - uz na ZS me doucovala studentka z MatFyzu a nak jsem prolezla. Ted jsem na VS, matice se uspesne vyhybam, a mam skvele vysledky. Tak nad nim hlavne nelamej hul a snaz se jeho zajmy nasmerovat k humanitnim oborum a bude to dobry - ne na vsech skolach bazirujou na matice. Na SS jsem mela matiku jen dva roky - byl to pro me sice horor, ale prezila jsem to a od te doby mam od ni pokoj. Tak neves hlavu - svet nestoji a nepada z matikou a on to urcite s neci pomoci zvlade!Brachovi je 25. Jsme z toho cela rodina na mrtvici. Jeho pritelkyne o tom nevi - pry ji nechce ztratit. Tak doufam, ze aspon kvuli ni to dokaze. Dnes s nim jdeme poprve k doktorovi a na skupinu. Uz jsem s nim mluvila o ustavni lecbe - moc nadsenej z toho nebyl. Ma narocne zamestnani a nedostane 2 mesice dovolene a neschopenkou to resit nemuze. Tak snad dostane aspon 3 tydny - jen nevim, jestli to na leceni staci. :o((((((((((((((((((((((((((((((((