Gamblerství

Mirku, děkuji Ti za tvůj upřímný příspěvek. Ty se samozřejmě nemůžeš považovat za toho, kdo má tuhle hrůzu na svědomí. Hlavně si nepřipadej jako nějaký drogový dealer... Já myslím, že vina je někde jinde. Kdyby příslušné zákony zakázaly provoz hracích automatů, nikoho by to ani nelákalo vyrábět. Vy byste se určitě realizoval v něčem smysluplnějším... Dokud legislativa v tomhle státě provoz automatů povolí, nic se bohužel nezmění. Jak už jsem sem kdysi psala, nebylo by od věci založit např. občanské sdružení, které by se pomocí v tomto směru zabývalo. Připadá mi, že problematice gamblerství se tu nevěnuje tolik pozornosti, kolik by se zasloužila. Např. pro drogově závislé je tu daleko více možností, jak problém řešit. A já si nemyslím, že by gamblerství bylo menším problémem - naopak!!
Takže první, kde by se mělo začít něco dělat, je Parlament... Ale bohužel všichni víme, jak moc našim pánům politikům na svých voličích a občanech vůbec záleží...
Takže Mirku, vy se prosím neobviňujte a naopak buďte rád, že i přesto, že jste s forbesama jaksi spojen, není to z té stránky, že byste se na nich stal závislým...
Zdravím, Andy

Petro, Andrejko, Lenko a vy zastupe vsech ostatnich, prosim odpustte ... Jsem chlap a musim priznat, ze po precteni vasich prispevku mam slzy na krajicku. Pane Boze tohle je ale svinstvo. Nejradeji bych si urezal ruce, proc ? Protoze jsem ten kdo tohle svinstvo vyrabi :( Kdyz jsem nastupoval videl jsem jen skvelou praci a moc jsem se nazabival nasledky :o( Vsem Vam drzim pesti, aby Vase zivoty nabrali lepsi smer nez ten dosavadni .... Vsem se moc omlouvam, tohle ... nemam ani slova. Kdybych ktere koliv z Vas mohlo jakkoliv pomoct napiste mi prosim na mirekqwert"seznam.cz

Andy moc ti děkuju za tvoji odpověď.Máš pravdu že tohle můžeme pochopit jen my, co jsme si tím peklem prošli nebo jím procházíme.
O léčení jsme s přítelem také mluvili.Chtěla jsem aby šel se mnou za psychologem, lékařem, na terapii.V té době jsem na tom byla psychicky špatně a chtěla se jít poradit s odborníkem i sama.Přítel nejdříve sliboval, že určitě někam zajdeme, ale s odstupem času to tak nějak vyšumělo.Je mi jasný, že to není asi nejlepší.Vím že je to psychická nemoc - závislost a že stačí sebemenší problém a stres a dotyčný může vše chtít vyřešit opět u hracích automatů.Mám z toho husí kůži, jen při pomyšlení, že se to stane znovu.To už bych vážně neustála.Když se o tom bavím s přitelem tak mi stále opakuje,že konečně pochopil, že už prostě hrát nesmí, že kdyby opět začal, tak že už příjde opravdu o vše - o mě, o podporu rodiny, o šanci žít "normální" život.Je si vědom toho že takhle dopadnout nechce.Oba nás mrzí (mě možná o něco více), že nemůžeme normálně žít, plánovat budoucnost (svatbu a miminko), pořídit si vlastní bydlení, jet na dovolenou, protože prostě nejsou peníze.Když si představím tu sumu, co přítel jen tak zbůhdarma vyhodil do těch blikajících odporných věcí, tak to není vůbec přijemný pocit.Hlavně když si uvědomuju co by jsme si za to všechno mohli pořídit.
I když mě přítel tolikrát zradil (lhal mi defakto po většinu našeho vztahu:(), pošlapal mou důvěru, ublížil mi, tak i přesto mám chuť a snahu mu věřit.Věřím mu, že nehraje a že už si na to dá pozor.Ovšem šance je to poslední.Pokud zklame znovu, tak by to byl konec.Nemohla bych s takovým člověkem dál žít a mít třeba rodinu.Takový sebevrah nejsem.Ale moc bych chtěla aby nám to vyšlo a my si konečně mohli užívat jeden druhého a života - spolu.
Jen zbývá uhradit všechny jeho dluhy.Jelikož jsou opravdu vysoké, tak to půjde pomalu.
Snažím se mu být oporou.Ale není to jednoduché.Nějakou dobu je klid, ale pak mu začnou volat lidi,kterým dluží peníze a to jsou pak doma stresy a špatná nálada.To ho pak nespoustím z očí, protože mám strach, aby nezpanikařil a nešel do herny.Ti co to nezažili tak nepochopí.Je to hrozně těžký na psychiku.U mě je problém i to, že o tom nemůžu mluvit s každým.Mé rodině jsem neřekla vůbec nic.Moc bych se jim chtěla svěřit ale nejde to.Naši by to nepochopili a přemlouvali by mě abych s s ním rozešla.Měli by prostě o mě strach.Takže u našich děláme že je všechno v pořádku.Ale je to hrozně nemáhavý a vyčerpávající:(
S tím doktorem vím, že by bylo rozhodně lepší a úspěšnější absolvovat nějaký sezení.Zkusím to příteli při vhodné příležitosti nadhodit a uvidíme.Každopádně by to mělo být rozhodnutí přítele.Neměl by tam chodit z donucení, jen kvůli mě.To by nemělo smysl.No uvidíme jak se k tomu postaví.
Drž palce prosím.
Nerada bych to celé prožívala znovu, nerada bych přítele ztratila.Doufám, že jsme si už vytrpěli dost a že se na nás usměje alespoň kousek štěstí!
Děkuji ti za palečky a samozřejmě i já vám oběma přeju hodně štěstíčka a držím palečky ať dluhy zmizí a vy ať můžete konečně žít život naplno, mít rodinu, prostě ať jste šťastní.Moc ráda bych s tebou byla v kontaktu.Víš když přijde nějaký problém, nějaký splín, abych to s tebou mohla probrat, samozřejmě jestli budeš chtít.Myslím že by jsme se mohly navzájem podržet:)Bylo by to fajn.Pokud budes chtít Andy tak písni na můj e-mail: jerabkova"dimension.cz.Budu moc ráda.
Měj se krásně a ahoj.A ještě jednou děkuji

Ahoj Dano,
přečetla jsem si právě Tvůj příspěvek a tak nějak jsem z toho opět smutná. Tahle závislost je tak hrozivá, ale poznáme to jen my, kteří jsme s ní přišli takhle blízko do kontaktu. Jinak tu bohužel až na pár výjimek nikoho nezajímá. Jak by potom bylo možné, aby stát povolil provoz heren, kasin, bednu v každé hospodě... má z toho peníze, tak proč by se měl zajímat o to, kolik lidských životů to zničí... No ale to bych se mohla znovu a znovu rozčilovat a k ničemu to nebude... a také to nepatří až tak do téhle diskuse...
K Tvému (vašemu) příběhu. Průběh zcela typický (nenápadné půjčování peněz, lhaní, odhalení pravdy, sliby, plánování, atd...) Stejné jako u mě. Pak se ale náš příběh liší. Tvůj přítel se rozhodl s tím skoncovat a sekat dobrotu, aniž by navštívil odborníka (aspoň jsi o tom nepsala). Můj přítel samozřejmě také tuto možnost odmítal, tvrdil, že to zvládne sám. Bohužel neměl dost pevnou vůli a podmínky k tomu, aby znovu zklamal byly zkrátka přímo ideální (práce v hospodě!). Nakonec uznal, že odbornou pomoc potřebuje a přišlo první léčení. Jak vše probíhalo, jsi četla v mém příběhu, znovu to psát nebudu. Dopadlo to tak, že první léčení (které trvalo 6 týdnů) ve finále nepomohlo a vše se vrátilo do starých kolejí, dokonce to bylo všechno ještě horší. Stále jsem ale byla s ním a v listopadu 2004 přišla druhá léčba na psychiatrii v Opavě, tentokrát 3 měsíční. Až tato byla rozhodující, po návratu z léčení vloni v únoru se skutečně přítel otočil o 360 stupňů (nebo jak se to říká:o)) Bohužel všechny ty dluhy a průsery byly tak obrovské, že stále pořád ještě různě splácí, také si nemůžeme nic dovolit, ale zůstali jsme spolu. No a teď právě jde o to - zda tvůj přítel to skutečně už také překonal, zda nebylo lepší i v jeho případě vyhledat nějakou odbornou pomoc. Nemyslím hned, že by měl taky odjet do léčebny (i když to samozřejmě není žádná ostuda! Naopak - lidi, kteří se pro tu léčbu rozhodnou si zaslouží obdiv - není to tam vůbec žádný med), ale stačilo by vyhledat nějakého doktora (nevím, odkud jsi, takže chápu, že třeba někde na ma?ém městě by to byl problém), v Praze je třeba odborník prim. Nešpor, který by už poradil co dál, popř. dal nějaký další kontakt. Jestli budeš mít čas a chuť, má i svoje webové stránky, na kterých jsou různé odkazy i na léčbu této závislosti (i když víc se zaměřuje na alkoholismus). Napsal také takovou knížku - manuál, jak se s gamblerstvím poprat, jsou tam různé metody a tak. Myslím, že na tom webu je taky. Jinak můj přítel jí má, klidně bych Ti jí mohla půjčit. Určitě by tvému příteli neuškodilo si ji přečíst. Mohl by taky docházet aspoň na nějaká sezení - jedno právě pořádá Nešpor. Tam by si vyslechl příběhy jiných gamblerů, sám o sobě něco pověděl... myslím, že ani to by nebylo na škodu. Víš, ono je sice hezké, že teď splácí, chodí včas domů.... můžeme tedy říci, že teď je tím ABSTINUJÍCÍM gamblerem... ale pořád je tam ta hrozba skrytá. Já to píšu asi hrozně zmateně, co? Zkrátka já bych vám všem (Tobě, příteli, rodičům) moc a moc přála, aby to už bylo vše v pořádku, ale přece jen byste neměli zapomínat, co všechny ty dluhy způsobilo... nebylo to jen nějakých pár epizod, kdy si šel zahrát a bohužel všechno prohrál a zadlužil se. Ale že je to psychická porucha a proto je třeba mít se na pozoru...
Ale já doufám, že to u vás všechno už bude jen dobré!!! Držím vám všechny palce! Andy

Ahoj všem, při čtení článků s problémem gamblerství mi přišlo, že čtu svůj osobní příběh.
I já toto právě prožívám díky svému příteli.
Poznali jsme se před 6 lety.Na začátku bylo vše úžasné, denní schůzky, pozvání na večeři, do kina.Prostě vztah jak má být, když se dva mají rádi.
Po půl roce to však začalo.Přítel mě poprvé požádal zda mu nepůjčím pár tisíc, že dluží kamarádovi a že mi to co nejdříve vrátí.Já s pocitem zamilované holky, která chce svému příteli pomoci, s pocitem "matky Terezy" jsem neváhala ani chvilku a peníze mu půjčila.Samozřejmě mi je nevracel a co víc za čas chtěl opět půjčit peníze.Bylo mi to divné, ale při pohledu do jeho psích očí jsem mu opět půjčila.A takto postupně šlo dál.Náš vztah pokračoval, byli jsme zamilovaní.Po roce však přišlo první rozčarování.Byla jsem u přítele jednou na víkend jako skoro každý víkend.Tenhle byl ale tím nejděsivějším co jsem kdy do té doby zažila.Přitel odjel ráno z domu s tím že potřebuje něco probrat s kamarádem.Byl pryč hodinu, dvě, šest hodin, nebral telefony a já pomalu propadala zoufalství ze strachu co se mu mohlo stát, jestli nenaboural??Kolem 20 hodiny večerní přišel domů se zoufalým výrazem. Po dlouhém vyzvídání co se dějej mi přiznal, že byl v kasinu a že prohrál nemalou částku + si ještě půjčil desetitisícovou částku v kasinu na další hru, kterou musí ještě ten večer vrátit.Bylo mi z toho tak hrozně.Začal se mi zvedat žaludek.Ani ve snu mě nenapadlo, že tohle jednou bude i můj problém.Plakala jsem, přítel sliboval že už to nikdy neudělá, asi 10 x jsem si balila kufry že jedu domů a že s ním už nechci mít nic společného....asi jsem to v tu chvíli měla udělat.Ale rozhodla jsem se jinak.Půjčila jsem mu potřebnou čístku a jela s ním na předání abych měla jistotu že opravdu peníze vrací.Byl to hroznej pocit.
Od té doby byl poměrně klid, ale samozřejmě jsem byla stále ve střehu.Po dvou letech jsme si pronajali byteček, abychom spolu mohli být pořád a já i z důvodu abych přítele měla tzv. pod dohledem.Jak tak zpětně přemýšlím, tak mi to bylo k ničemu:(Přítel má volnou pracovní dobu a řídí se podle potřeb klientů.Toho začal hodně zneužívat.Chodil domů jak se mu zlíbilo, ze začátku kolem 9-10 večerní, později třeba i po půlnoci.Vždy měl připravenou nějakou historku, např. s tím že klient byl ukecanej a že se nemohl rozhodnout...Když to takhle trvalo delší dobu a bylo to opravdu každý den, nevěděla jsem co dělat.Byla jsem psychicky na dně.Upřímně mi bylo jasné kde přítel tráví svůj čas - v herně, kasinu kde utrácí peníze (bohužel už dávno ne svoje....),nejsem zase tak naivni, ale stále jsem neměla důkaz.Začala jsem příteli vyhrožovat rozchodem, protože jsem opravdu už nevěděla kudy kam.ALe sílu sbalit si věci a vrátit se k rodičům jsem v sobě bohužel nenašla.Asi tak měsíc na to mi přítel sdělil, že opět prohrál velikou částku - tentokrát tak velkou (asi 600.000,-Kč).Řekl mi že už nemůže dál, že chce ode mě pomoct,že udělá co řeknu, jen ať ho neopouštím, že to beze mě nezvládne.Bylo mi šíleně, ale snažila jsem se ho podpořit.Přeci jen je to moje láska a já chtěla aby se z toho dostal a aby jsme spolu byli šťastní.
Tahle situace už byla natolik neúnosná že jsme zavolali jeho rodičům a přítel se svěřil i jim.Byli zdrcení, z toho kam až se jejich syn dostal, dávali si to stejně jako já za vinu.Dohodli jsme se že to musíme dát do pořádku, přítel sepsal veškeré dluhy co má na papír. Díky tomu jsem získala představu o tom kolik můj drahý prohrál - do toho dne jsem netušila jak velký dluhy můžou být (celkově se jednalo o pro mě zcela nepochopitelnou částku - kolem 1,800,000,-Kč).Bylo mi jasné že hrál celou dobu co byl se mnou a celou dobu mi lhal.Cítila jsem se tak podvedená.Svěřila jsem se dvěma kamrádkám kterým bezmezně důvěřuju.Obě se shodly na tom ať od přítele co nejdříve odejdu, jinak mě zničí, dovede na dno, že si zničím život.Já je neposlechla.Jsem s ním dodnes.Stále spolu žijeme.Přítel splácí dluhy,ale jde to pomalu a těžce.Nežijeme, spíš přežíváme.Žijeme z mé výplaty, která je bohužel ne zrovna vysoká.Takže neexistuje žádná velká zábava, dovolená,......Aby se dostal z nehoršího zažádal o úvěr.Jako zástava se použil barák jeho sestry.Celá jeho rodina včetně mě teď trne z toho co kdyby do toho znovu spadl.Neumím si představit ty následky.Ale zdá se že přítel dostal rozum.Že pochopil že se nejedná jen o něj ale že pokud znovu začne hrát, že zničí život celé své rodině a že ztratí mě.
Domů chodí včas, když se jdeme bavit - posedět do hospůdky tak jdeme spolu, postupně splácí dluhy.Bude to ale rozhodně otázka několika let.
Já i přes to zůstávám s ním.A co víc, stále věřím tomu, že to společně zvládneme a že budeme konečně moct plánovat svůj další život, rodinu,.....Přítele i po těch zklamáních, stresech, probděných nocích moc miluju.Ač mi kamarádky radí ať od něj co nejdřív odejdu, zůstávám.Jsem hloupá?Nebo máme alespoň malou šanci na šťastný život?Budu moc ráda když se mi ozve někdo kdo má, nebo měl podoné problémy, kdo mi bude rozumět.Prosím ozvěte se!!!Děkuji

ahoj všem!přečetl jsem si svůj minulý příspěvek- no, nyní jsem po 6týdenní léčbě na stacionáři a už jsem 3týdny v práci, zatím dobrý. Ale- jsem na pozoru! Moc dobře vím, že nebezpečí číhá a čeká na svou šanci. Opravdu mi pomáhá Vyšší Moc- podle konceptu Anonymních Alkoholiků(AA). Ona totiž zatím neexistuje lepší a úspěšnější léčba než model AA. Nejde o to, že fanaticky věříme v Boha, ale jde o to, že se staneme poctivými, upřímnými, doopravdy "Já"- bez přetvářek. Je to sice bolestivější, ale pravdivější. Gambler jako já se často uchyluje do světa fantazií, snění a touhy, často až naivní. Dvatisícekrát jsem se spálil, ale tentokrát ne....není to dětinské? My gambleři jsme jako pubescenti- propadáme svým snům, fantaziím a nereálným představám (tentokrát to vyjde, to přeci není možný, musí přeci být nějaká spravedlnost...)- ale ona není! Jen bohatnou majitelé heren a hospod. Jsme slabí, naše vůle je nulová, ale pomoc Boha nám může navrátit životní sílu. Odkazuji na stránky AA- www.sweb.czaacesko. Zatím ahoj a držte se! PetrPS: Obdivuji partnerky gamblerů- měly by býti blahořečené!

ahoj všem zde! Jsem 27letý kluk, tč na propustce z PL Bohnice,kde se léčim pro tento problém,už podruhé. Přečetl jsem si předešlé příspěvky, je pravda že naše okolí trpí často více než mi sami. Teď jsem v blázinci 5týdnů a vidím,že je to málo. Chci jít ještě na stacionář na 6týdnů,protože už nechci hrát! Mám dluhy- asi 150tisíc,splácím je. Ale jsem slabý na to zvládnout to sám, moje "vůle"už opakovaně selhala,jakoby nefungovala. Prostě gambler je magor, porušená osobnost-nikdo mu vůli nevrátí. Léčba mi dá náhled, informace- Karel Nešpor je inspirující a osvěžující člověk,detailní pokyny a rady jak na to, ale pak u herny nebo v hospodě budu sám- a já se budu muset rozhodnout.Ne Nešpor,jiný terapeut,nebo moje máma,ale já!A kolikrát jsem se již rozhodl špatně?A pak- deprese,výčitky,úzkosti,nespavost a fyzické potíže(bušení srdce,závratě,zvracení,průjmy)?Nemůžu hořekovat, že slizcí brložníci z mého neštěstí žijí- kupují si drahá auta,jachty,byty a vily- Bůh je potrestá jinak,tomu věřím.A jsme u toho- sám selhávám,moje vůle je nulová,můj rozum moc dobře ví- má zkušenosti (dluhy,podvody,krádeže,pláč,deprese,...),ale přesto se nechá zblnout "city"-chutí hrát!Pomůže mi jedině Bůh- nějaká vyšší inteligence,řekněme "Zdravé Já"-každý ho v sobě má.Poslechnu-li tento svůj vnitřní hlas, instinkt,který mne povede rozumně,klidně a nenásilně k abstinenci. Smaozřejmě - výhoda je použít všechny rady a poučky z PL (nemít peníze, cennosti,nechodit do heren,vyhýbat se alkoholu,určitým lidem,mít režim- spánek,práce,relaxovat,cvičit,dobře si uvědomovat své emoce,uvědomit si hrozící nebezpečí (večer,noc,..),doléčovat se-pravidelně docházet na skupiny,soustavně pracovat na sobě(psychoterapie),nebezpečným fantaziím se vysmát(výhry,jackpoty),připomínat si své bolestné zkušenosti,při recidivě se neváhát jít i opakovaně léčit,ale hlavně- věřit ve své "Zdravé Já"- vyšší a rozumnější inteligenci, než je moje gamblerské myšlení.Věřím tomu,že budu abstinovat-ne za rok,ale už dnes,zítra zase dnes,....prostě jde to!Znám mnoho hráčů,kteří takto žijí- den po dni a abstinují,chci taky! Nechci být loutka,kašpar,který nosí peníze slizkým majitelům heren,ne už ne!Je to nepříjemný a zoufalý problém,jeden kolega nám při propustce skočil z okna,jiný dal revers a skočil pod vlak- ale nevzdáme to!Vyhrajeme!Trpící hráče srdečně zvu na skupinu anonymních gamblerů do PL Bohnice,pav.31,každé Pondělí od 18.30.Ahoj zdraví Petr

Zapomněl jsem se rozloučit... Do Nového roku přeji hodně trpělivosti a lásky všem, co bojují za lepší zítřky... ( to není propagace komunistů... i když... zajejich éry tady "bedny" nebyly..:)) ) DRŽTE SE !!!

Ahoj lidi...Tak jsem si přečetl většinu Vašich příspěvků v této rubrice a jsem z toho docela rozhozen.. Jsem totiž jeden, z mnoha, "postižených" tímto problémem a jsem na té "druhé" straně... Na jednu stranu mám dobrý pocit, že jsou lidi (záměrně nemluvím jen o ženách, protože znám taky pár gamblerek..), kterým na nás záleží a snaží se pomoci, ale na druhou stranu jsem trochu smutný, protože je stále hodně lidí, kteří si myslí, že je to náš rozmar .... ničit život (nejen sobě..) a trápit tím druhé.. Nejsem člověk znalý psychologie a nemusím mít pravdu, ale mám pocit, že to někteří lidé dost dobře nechápou - co to je být závislý... Prostě se nedokáží podívat na věc i z druhé strany... Ne, nezazlívám jim to.. Nejsme všichni stejní... Jsou situace, kdy to závislého gamblera, který se z toho chce vymanit, stojí nepředstavitelnou sílu odolat a nevracet se.. A ne všichni to dokáží... Možná si ani nedokážete představit, co všechno musíme spolknout, když má partner pocit, že to vzdáváme, nebo že ho podvádíme... A když to někdo spolkout neumí a rupne mu v hlavě... tak je tam, kde byl před tím... A dolů jde ještě rychleji, než šel... Možná jsem trochu mimo mísu, ale troufám si tvrdit, že nikdo není dokonalý a tak mi nepřísluší radit... Jen se snažím sdělovat své pocity.. A musím být neustále ve střehu (což hodně vyčerpává), abych náhodou neřekl něco, co by si má partnerka mohla vyložit zcela jinak... Svou partnerku velmi miluji a trápí mne, i když se snažím to nadávat najevo, když není spokojená... Nedokáži si představit, že by mne opustila, ale i to se může stát... Ale musím říci, že pokud by mne opustila, když bych byl na léčení, tak by mne to asi složilo... Na druhou stranu - pokud bych byl jako Andy, tak by to možná byla jediná možnost, kdy to udělat... To je strašně složité.. On už těch šancí měl.. a je tam zase... Proč vlastně hraje??? Těch důvodů může být nesčetně, ale také jen jeden.. Na to musí přijít sám (mám na mysli přítele Andy)... Podle toho se pak k tomu postavit. Jsem schopný a chci tomu čelit, nebo ne? A dokud se nenaučí problém, kvůli kterému hraje, řešit jinak, tak se bude vracet neustále zpět... A myslím, že o tom je příběh Andy a jejího přítele..Držím jim oběma palce, aby našli tu správnou cestu... Vím, jak to dokáže být ubíjející a únavné.. Je to vše jen o jednom .... CHTÍTA co se týká Petry.. Velmi mne dojal Tvůj příběh.. Dokážu si představit, co vše to obnášelo a obnáší.. Cítím s Tebou.. Jen Ti chci říct jedno : Netrap se.. Neznal jsem Tvého muže, ale nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Tebe i děti hodně miloval.. Jen neměl tolik síly a nechtěl vás dál trápit.. Neviděl to své světlo na konci tunelu.. A asi už nechtěl ubližovat...Možná Ti říkají, že byl zbabělec, ale dokážeš si představit tu sílu rozhodnutí, že "končíš"? Musíš k tomu mít sakra pádný důvod.. Já už párkrát v této situaci byl a řeknu Ti, že jsem asi srab... Já to nedokázal.. Pár let by se mí blízcí určitě trápili a vyčítali si, že mi nepomohli... Ale za čas by pro ně přišla úleva.. až by to z nich spadlo.. A možná by pochopili, že jsem to prostě nezvládl... Ne všichni jsme stejní a silní.. I když má chlap 2m a 100kg, tak může být uvnitř citivější než dítě ... Každý máme něco, co nás trápí...Ale ne každý si s tím umíme poradit.. Já s tím bojuji, jak umím (a ne vždy to zvládám), ale děkuji Bohu ( i když jsem "nevěřící"..:)) ), že mi poslal do cesty mou přítelkyni... Bez ní nevím...nevím.. Díky ní jsem totiž našel nový důvod proč "být".. A taky mne někdy napadá, jestli by nebylo lepší to vzdát a ukončit trápení sobě i druhým... Nebylo, protože život je krásný i když se plazíš a drhneš o zem..Nevím, jestli se umím správně vyjadřovat...:) Pokud někomu není jasné, jak jsem co myslel, ať se ozve.. Neslibuji, že odpovím hned... Ale jednou určitě..

Ahoj zatim jsem mela cas precist jenom posledni prispevky. Ja v tomto oboru nemam zadne osobni zkusenosti. Ale vim ze na zapade je organizace ktera se jmenuje AAA anonymi alkoholicke spolecenstvi. Ma to mit nesmirne uspechy. Mimo postizene tam chodi cleny rodiny i pratele, ale muze tam zajit kdokoliv. Je to nesmirne uspesne pro jakoukoliv zavislost, gamblovani, drugy, osobni zavislost na partnera atd. Lide si tam davaji nesmirnou podporu na lepsi zivot a hlavne pod vedenim informace jak na to. Takze nevim, jestli u vas neco takoveho existuje, ale mozna najdete knihy na toto tema. Zde na zapade je mozne i jit do osobni bunkrupce, kdyz clovek opravdu nema nic. Ja mam pro vas vsechny litost, ale zase proc trpet s tim postizenym, kdyz i on vi ze je nemocny a nesnazi se uzdravet a nici zivot druhovi a i hlavne detem. Jinak ohledne Mirka, nikde neni napsano ze by to neudelal kdyby zustal v manzelstvi. Je mnoho a mnoho pripadu kterych se i tak stalo. Nejhorsi je kdyz clovek se zamiluje do nekoho a casem se ten clovek projevi s velikyma chybama. Take me napada jestli hypnotizovani tady by take pomohlo temto lidem. Jinak ja si myslim, ze je lepsi zit bez nezodpovedneho druha, ktery neustale prinasi kryze do rodiny. Je lepsi vychovavat sve deti v klidu a lasce nez pozdeji zjistit ze cely zivot byl promarnen kvuli nezodpovednemu cloveku. Znam zeny, ktere prozily zivot s alkoholiky a ve starsim veku se citi nedobre a hlavne vinnymi pro deti-ze proc od neho neodesla.

Měla byste tento vztah ukončit co nejrychleji.Proč Vy byste měla doplácen na jeho slabošství.Mějte se a rozum do hrsti.

Ahoj lidi, přeji všem krásné prožití svátků vánočních, hlavně klid v srdci a radost ze vzájemné blízkosti, taky trochu zdraví a štěstí. Dárky ve svém přání úmyslně nezmiňuji, protože někdy mám pocit, že "dárkováním" se ten smysl Vánoc trochu pokazil. Stal se z nich svátek peněz a stresu a to se mi vůbec nelíbí. Je to sice o tom obdarovat toho druhého, ale největším darem bývá mnohdy jen správné slovo ve správnou chvíli, nebo třeba jen projev citu. Já si nepamatuji, co jsem všechno za ty roky dostala pod stromeček, ale co mi kdo hezkého řekl, to si pamatuji dobře a při každé vzpomínce na to si připadám obdarovaná znovu. Proto - obdarovávejme se slovy a činy, nikoliv věcmi. (A nemusí to být jen o Vánocích.)Ještě bych chtěla jmenovitě pozdravit Andy a Petru. Petře chci popřát hlavně hodně síly a trpělivosti při výchově dětí, Tvůj příběh sice skončil smutně, ale věř mi, že pokud se budeš těm dětem věnovat co nejvíc, ony Ti to časem všechno vynahradí. Já vím, chlapa Ti to nevrátí, ale jakákoliv forma lásky dokáže naplnit náš život, nemusí to být jen láska k muži. Možná si říkáš, to se ti kecá, ale já jsem sama vychovala dvě děti a můj život láska k nim a od nich naplnila vrchovatě. I ta láska k muži nakonec přišla, jen jsem si musela chvilku počkat.Pro Andy mám taky jeden vzkaz. Nevím, jestli je Tvůj přítel už z léčebny doma a jestli se s ním udála nějaká změna. Pokud dospěl k rozhodnutí, že už nechce být gamblerem, nastává to nejtěžší. Splácení dluhů. Najít práci, udělat splátkové kalendáře a především začít splácet. Při tom všem ho budeš možná ještě živit, hlídat ho, aby nehrál, tlačit na něj, když to bude chtít vzdát, podpírat ho, když si bude zoufat a bát se exekutorů. Především si musíš velice dobře rozmyslet, jestli ho miluješ natolik, abys to s ním spoustu let vydržela. Ty dluhy totiž budeš platit s ním. Ten chlap prostě musí stát za to. Já jsem se taky hodně rozmýšlela - dluhy 1,5 milionu, trestní stíhání - mám se sama dobrovolně odsoudit k 10 - 15 letům živoření? Nebo si radši najít chlapa, který tyto problémy nemá? Já jsem se rozhodla do toho jít. Vím, že bych mohla mít lehčí život s finančně zajištěným chlapem, ale já chci raději "být" než "mít". Vztah dvou lidí může obohacovat i jinak, než jen finančně. I když tuhle filozofii už dneska moc lidí nechápe. Každopádně ať už se rozhodneš jakkoliv, pokud budeš potřebovat nějakou radu, jak to všechno zvládnout, napiš. Já budu na netu až po Novém roce. Možná Ti moje zkušenosti budou k něčemu dobré.

Ahoj Andy, tak mě mrzí, že pořád prožíváš ten neuvěřitelný kolotoč, z kterého je jen malá šance uniknout. Chodím na tyto stránky dá se říct dost často, jako kdybych se snažila nalézt nějakou odpověď na to, co jsem mohla udělat pro to, aby můj muž Mirek byl dnes ještě mezi námi. Svůj příběh sem popsala na těchto stránkách už dříve, tenkrát si mi pomohla právě Ty svými příspěvky. Právě proto jsem si moc přála, aby alespoň Tvůj příběh doznal šťastného konce. Při čtení Tvého posledního příspěvku jako kdybych to vše prožívala znovu. Najít cestu ze závislosti na hracích automatech se mi bohužel nepovedlo, a tak moc jsem chtěla, obětovala vše. Letos to byl už rok, co si Mirek vzal život. Denně si dávám otázky, proč jsem nenašla tu správnou cestu mu z gamblerství pomoct. Ten, kdo to neprožil, netuší, jak je to vše těžké, kolik obětovaní to partnery takto závislých lidí stojí. Taky jsem moc trpěla, ale doufala, že to vzájemně zvládnem. Opouštělo mě však okolí, smáli se mi, že nevidím, jak všichni padáme ke dnu. Pod tíhou zodpovědnosti za své děti, ne za sebe, jsem požádala o rozvod, ale neustále Mirka milovala a věřila, že to vše mu otevře oči a tátu dětem vrátí. Dodnes přesně nevím, co se odehrálo, jednoho dne mi přišli oznámit, že si Mirek vzal život. Dodnes jsem si myslela, že si Mirek oběsil kvůli dluhům, kromě OK karty se ale nic neobjevilo. Asi už nám nechtěl dál takto ubližovat, jeho poslední slova zněla - Mám Vás moc, moc rád, ale už dávno jsem Vám měl říct, že z toho není úniku. Dnes už vím, že tou závislostí moc trpěl, nebyl to jen rozmar. Pořád mi moc chybí, jsem sama s dětmi, snažím se jim všechno vynahradit, ale přesto, zejména ten mladší syn často za tatínkem pláče. Proto nenávidím každou hernu, každý atomat, nenávidím tuto vládu, která z neštěstí druhých ještě těží. A bohužel lidí závislých na hraní vzhledem k současné tíživé životní situaci neustále přibývá. Jenom u nás v Ostravě - Mariánských Horách bych napočítala na jedné hlavní ulici tak 7 - 10 heren a zastáváren. I ze zdravotních potřeb udělali obrovské kasino, na tabuli před vchodem bliká obrovský jackpot. V současné době už neřeším tento problém, kluci jsou ještě moc malí (4,5 a 7 let), ale co bude za pár let. Už teď mi z toho všeho běhá mráz po zádech, zvláště když by se tam mohli projevit určité genetické vlohy, po tom všem nevím, co bych dělala. Už nevěřím, že člověk, který by si nebyl jindy schopen nic udělat, že si pod tíhou dluhů a bezmoci nevezme to nejcennější - svůj život. Mirek byl tak hodný kluk, před pár lety by nikoho nenapadlo, že právě on se bude potýkat s touto závislostí. A co já? Změnila jsem práci, Lukášek začal chodit do školy, Kubík do školky. Jsem v každodenním maratonu a věř, že večer padám dopadem na polštář. Je to strašně náročné to sama zvládnout, ale bojuji. Musím už kvůli těm dvěma rošťákům. Je fakt, že teď neřeším finanční stránku - koupili jsme si počítač, staršího Favorita a ještě něco ušetříme. Andy věř, to vše bych obětovala tomu, kdybych mohla mít Mirka zpět, tak moc jsem ho milovala. Už asi nikdy nedokážu mít nikoho tak ráda jako jeho. Všichni mi říkají, že mám dětem najít tátu dokud jsou malí, ale já bohužel nemůžu, pořád se koukám kolem sebe, jestli ho někde neuvidím, tak moc bych si přála, aby to vše byl jen sen. Andy, cítím s Tebou, vím jak těžké je opustit partnera, který prosí o pomoc. I dnes s odstupem času nevím, co Ti poradit. Řeknu opusť ho a on si něco udělá, a Ty si budeš celý zbytek života vyčítat, že si mu nepomohla. Napíšu pomáhej mu a Ty budeš celý život trpět čím dál víc, a to si myslím, že si Ty Andy nezasloužíš. Na to si moc hodná holka. Rozhodně si ale nepořizujte děti, Ty tím vším pak trpí nejvíce. Andy, věřím, že se ti povede najít tu správnou cestu, já to nedokázala, ale Tobě se to snad povede. Moc, moc, moc Ti držím pěsti. Jsem s Tebou Petra

Ahoj Andy, je mi líto, že to musíš všechno prožívat. Tolik let jako Ty bych to určitě nevydržela. Jsi velmi statečná a máš můj obdiv.

Zhoršilo se to asi o milion procent. Za týden má odjet na léčení, tady stotisícové dluhy, sám nemá ani korunu, nemá peníze na jídlo, na cestu, prostě na NIC!! Všechno je to na H----! Až tam odjede, spadne ze mě všechno. Měsíc a půl bude klid (pokud ovšem nebudou dotírat dlužníci) a pak se bude muset všechno začít řešit. Splátkové kalendáře a hlavně nalezení nové práce. Do téhle už se vrátit nemůže. To by byl jen krůček znovu v tom lítat. Ale sehnat práci je dnes setsakramentsky těžké, navíc by měl vydělávat aspoň trochu slušné peníze, aby mohl všechny ty průsery splácet...Je mi z toho všeho neuvěřitelně smutno. Stojím před rozhodnutím: až tam odjede, mám se na něj vykašlat?? Vydržela jsem to všechno tak strašně dlouho. Ale už nevím, jak dál. Chtěla bych rodinu, dítě. S ním by to bylo možné ale až za několik let, až vše splatí... Jenže vůbec nemám myšlenky hledat si nějaký nový vztah. Myslím, že jsem zestárla tak o 50 let. Chci mít klid... Na druhou stranu, je ve mně pořád nějaký ten samaritán, chci mu pomoci, aby se z toho dostal. Až se vrátí, nemůže na všechno zůstat sám... Potřebuje oporu. Ale kdo bude oporou mně? Vždycky jsem měla ráda předvánoční období a Vánoce samotné. A letos? Vůbec nechci, aby přišly. On bude v léčebně, já nemám žádné peníze na dárky... Nenávidím tuhle závislost. Nenávidím primátora, že automaty v hospodách a herny v Rraze nezakáže. Nenávidím všechny ty provozovatele, kteří rejžují na cizím neštěstí. Přítel se chtěl během měsíce 2x pokusit o sebevraždu. Až tam ho jeho závislost zahnala. Ale nikdo to neřeší, naopak se hazard ještě podporuje:o( Vina je samozřejmě z největší části na příteli, ale kdyby v Praze ty automaty nebyly, myslím, že by se situace tak nevyvíjela. Kromě automatů jsou průser i všelijaké lichvy, které každému půjčí peníze, aniž by si zjistily, zda je člověk vůbec schopen platit. A za neuvěřitelný úrok pak žádají nesmyslné týdenní splátky apod... Jak je možné, že naše zákony umožňují provozovat takovou činnost? Myslím všelijaké Provident Financialy a podobné...Jsem zoufalá, neuvěřitelně moc. Musím do příštího týden, než tam odjede, zařídit asi milion (často i dost nepříjemných) věcí. Chce se mi brečet a často si říkám, proč zrovna já jsem musela takhle dopadnout...Díky za podporu, fakt ji potřebuji!!Andy

Andy!!!! Jak to??? A vůbec žádná změna k lepšímu??? Ani trošku? Myslím tím, jestli léčení nepomohlo vůbec, nebo jestli se to nějak ustálilo nebo jestli se to ještě zhoršilo...?? :o(( MOc ti držím palce!!!!!!!!!

Mizerně. Přítel jede příští týden opět na léčení:o((((((((((((((((

holky, jak jste všechny dopadly????

Viděla jsem tady nějaký pohyb, ale vidím, že nikdo nepíše, asi to děláte jako já, že jen občas nahlídnete..:)Andy s přítelem jsem mluvila, jenže jak je teď pořád pryč (kvůli tomu, že napravuje své dřívější "hříchy"), tak na nějaké velké rozebírání není dost času. Ale slíbil mi, že sem hned jak to bude možné napíše pár řádků. Ta myšlenka ho zaujala stejně jako mě, ale obáváme se toho, že tento problém se řadí až za alkoholismus a drogy a víte sami, jak se k tomu lidi staví - samozřejmě jen do té doby, dokud to nepostihne někoho blízkého. Přitom tyto závislosti se vytváří většinou ve věku 15 - 18 let a myslím, že stejně tak, jako dítě mnohdy nedokáte správně zhodnotit situaci a podcení "zvědavost", tak ani rodič nemůže chodit se svým patnáctiletým potomkem po ulici a hlídat ho, aby nepodcenil nebezpečí. Tyhle "děti" ještě nejsou tak rozumné, jak by měly být a rodičům nezbývá nic jiného, než věřit ve svou výchovu a doufat, že tím obdobím projdou nepoznamenaní. Jen si vemte kolik lidí zabily drogy.Mluví se o nich už dvacet let. A přesto je to pro spoustu lidí věc naprosto neznámá. Dokud se jich to přímo netýká.Vlastně nemusíme chodit daleko. Povodně. Když jsme viděli zprávu o povodních v Číně a počtu mrtvých, ani to s námi nehlo. Ale když to zaplavilo Troubky a byli tam mrtví, brečeli jsme. Proč asi? Myslíte si, že někdo bude slzet nad matkou, které se syn zabil kvůli automatům? Ne, řekne že si za to může sama, špatně ho vychovala. Pochopí to jedině v tom momentu, kdy on sám bude bezmocný tváří v tvář neštěstí.Kdo si sám nehrábl až na dno, nepochopí nic...Čím víc o tom přemýšlím, tím jsem skeptičtější. Možná seženeme tisíc podpisů na registraci, možná zachráníme pár lidí, kteří mají dost vůle toho nechat a potřebují jen zázemí, které by jim taková organizace mohla dát, ale řekněte mi, jak chcete vysvětlit lidem CO JE TO gamblerství? Jak se dá popsat zoufalství a bolest, která vznikne z nevinné zábavy a zvědavosti? Může to pochopit, kdo to nezažil?

Každý příspěvek Petry mi vhání slzy do očí. I když přítel už nehraje (chci podotknout, že 100% jistotu nemám, nejsem s ním pořád), těch průšvihů, které musí řešit je tolik, že docela chápu Andy, která se o tom už nechce rozepisovat. Jsou dny, kdy jsem hodně unavená z toho, že "to" musím žít a ještě o tom psát už bych asi nezvládla. Co se týká pomoci mého přítele Tvému Andy, snad by to bylo možné, ale přítel je teď pracovně mimo a já to nechci řešit po telefonu. Proberem to přes víkend. A taky musím říct, že mě velice zaujala myšlenka nějakého "Spolčení gamblerů a jejich blízkých", něco jako "AG - anonymní gambleři" :)Ta myšlenka mě přímo pronásleduje....bohužel nemám ani páru o tom, jak něco takového zorganizovat...zkusím získat nějaké informace, pokud někdo máte nápad jak na to, dáme se do toho. Možná by bylo vhodné kontaktovat toho doktora, co se tím u nás zabývá. Třeba by nám poradil.