Vzpomínky na totáč :-))

Taky jsem chodil na jazykovou ZŠ-ruština byla už od třetí třídy a od páté němčina. V rámci výuky německého jazyka nás vzali v roce 1987 na výlet do Berlína. Pamatuju si jak autobus jel podél Berlínský zdi. Byly tam velký cedule "Grenzgebiet" (hraniční pásmo). A byli jsme v tý restauraci "Telecafé" na tom TV vysílači. Měli tam výbornej nanukovej dort......a v dálce jsme viděli hotel Esplanade-asi v západním Berlíně.'

Ne-Mravní: Dávám za pravdu v tom, že elektronika něco vydžela,mám doma bílou CB TV Merkur,má něco kolem 17 let a hraje. I ted dávám přednost českým TV, máme jednu , Atlanta a ta nám bez jediné poruchy hraje už 8 let.Pračka Tatramat nám prala přes 20 let.Něco na tom bude.'

to: Andy - Elektronika moc šílená nebyla. Kvalitní byla v Tuzexu a to jenom prověřené modely, které přežily všecko. Kastle z broušeného hliníku a precizní zpracování. Ne jako dnešní škatulky z plastu. Sice to nic neváží, ale taky nic nevydrží. Cokoliv z elektroniky koupím, v 50% jdu reklamovat. Nejvíce mě výrobci dostali se svou plánovanou životností výrobků nebo jejich součástí. To by tak hrálo, aby si každý koupil jeden výrobek a ten mu vydržel 20 let. Občane konzumuj a bav se, ale hlavně si nás nevšímej.'

Co se 1.máje týče,nikdy jsem neměla to štěstí mít to mávátko ve tvaru kopretiny,děsně jsem ho záviděla,ale jednou jsem měla takové trikolorové fáborky na bílé plastové tyči, ony pak upadly a třídní(uvědomělá komunistka)mi zakázala mávat tyčí před tribunou, prej to vypadalo, že jim hrozím :-))'

Já! Měla jsem Oksanu z Kyjeva, Irinu z Žitomiru a Alexeje z Oděsy. Je fakt, že Oksana je sestřenice :-)'

My měli dokonce jako žáci jazykové ZŠ členství v Klubu přátel sovětského filmu,každou druhou středu v měsíci jsme chodili na nějaký ten film,samozřejmě v odpoledních hodinách.Vrámci Měsíce československo-sovětského přátelství jsme zdobili třídu různými výrobky z tehdejšího SSSR,ti nejlepší nosili samovary a Majtrjošky,já dřevěnou ručně malovanou lžíci,kterou máti zakoupila jen pro tento účel,abysme tzv.splynuli s davem :-))Ty sovětské filmy,to byla celkem solidní desiluze,my pak nabývali dojmu, že se tam opravdu žije tak dobře(např.v jednom filmu byla zachycena školní jídelna a normálně tam měli číšníky a tak, a stoly se prohýbaly) no a pak když přijeli studenti ze SSSR vrámci výměnné akce,tak jsme se nestačili divit, co jsme se potajnu dozvídali.A kdo si taky dopisoval s kamarádem ze SSSR ? :-)))'

Mě bral spíš lampionový průvod. Končilo to vždycky táborákem a já pak šla domů sama lesem, protože tatík se mi tam zburácel :-)'

Teď mě napadá, že jsem se vždy těšila na 1.máj. Dostala jsem hodně plynem nafouklých balonků ze kterých jsem měla obrovskou radost.'

Když jste to tak rozjeli, taky něco přidám: ohledně vložek a toaleťáků - jezdily jsme celá rodina pravidelně do blízkého městečka, když dostali zboží kupovat tyto věcičky do zásoby, vystát frontu a - jako že spolu nejdeme... mamce se podařilo takto nashromáždit hajzlpapíru plný pytel, co kdyby náhodou.. Vydrželo to dávno do Sametu až.Nevím, jestli někdo vzpomínal na TUZEX a na bony (Bony a klid v kině, taky bomba). A jako kuřák vzpomínám nostalgicky na "první" Petry, za 9 Kčs.Taky vzpomínám na Měsíc československo-sovětského přátelství, chodilo se totiž na ruský filmy místo školy. Sajuzněrušímij..'

tak to ja pamatuju jen džus v plechovce,pomerančovy a jahodovy...Elektronika byla šílená,my kupovali první kazeťák v bývalé Německé spolkové rep.,teda byl nám tam zakoupen,Sharp-dvojče,v r. 1989 stal 7 500 Kčs ,ale dodnes hraje !Otec na to šel vědecky a z francouzštiny překládal návod a vysvětloval krok po kroku,a až jsem se naučila teorii,přistoupili jsme k praxi:-)))Ke kazetáku byla přiložená taková zkušební kazeta,ta měla pásek tak na 3-4 min a otec mi řekl'

Ten džusík v kelímku byl OLYMPUS a vyráběl se do roku 1996. Protože ho dělali v sodovkárnách ZÁTKA. Ale sqělý byly třeba Liberecký párky. To se opravdu dalo jíst. Dnes je to umělý střívko naplněný nechutnou paštikou z odpadového masa, sójové mouky a vnitřností. Pamatuju, že brambory který se prodávají dnes se nesměly dát ani prasatům, ale vozily se do lihovaru ke zkvašení a pálení lihu. Život se nežil tak složitě jako dnes, jako když má každý doma archiv všech možných i nemožných účtů a listin a potvrzení, protože mu každou chvíli jde někdo po krku.'

Jovo-želé! Vždycky jsme vyhodili jogurt a snědli tu marmeládu. A všimli jste si, jak se Ledňáček miniaturizoval?'

TEn džusík byl výborný..:-)'

Děsně mi taky chutnal takový pomerančový džusík, bylo to jako kelímek jogurtu, ale byl v tom džus, nevím přesně jak se to jmenovalo. Jahody se šlehačkou za 2.80 to bývali časy, nedávno jsme seděli v Careforu na galerii v jedné kavárně a tam stáli 79 kč. To už se ani nedá spočítat kolika procentní zdražení to je.'

Měli jsme zakázáno lízat Vitacit a učitelka nám kontrolovala jazyky, zdali jsme lízali či nikoliv :-)))'

Nebo ty reklamy v televizi :-))) "A kde je vlastně brácha?... Šel pro med do Jednoty!":-))'

No jo, vitacit, toho jsem se nalízala :-)'

Bonbóny Lesní směs ? Dodnes mám doma krabičku...My zas lízali jako děcka vitacit z dlaní, si nedokážu představit, že by dnešní děcka lízaly třeba Tang :-)A za vysvědčení v 6. třídě mne máti vzala do Esa,obchod, kde se prodávaly dovozové potraviny a lahůdky, a tam mi koupila moji první Coca Colu v plechovce,stála 10 Kč a já se na ni tak vrhla, až se ouško utrhlo a my ji doma museli páčit otvírákem :-)'

jo to bylo moje dětství a mládí...taky vzpomínám na mraženou dřeň v plastové kostce(po snědení jsme si s ní hráli), na sušenky Sport za 1 Kč,na barevný mlíko čtvrt litr v pytlíku,na žvejku Pedro a Sevak,úzkoprofilové žvejky cigára,taky úžasný bonbony v plechový krabičce Letní směs? éra Bonparů,kdy byly podpultem,v mlíčáku jahody se šlehačkou za 2,80,fronta na vložky(byly jsme tři baby doma),síťovaný byly furt menší zlo než ty buničitý prkna, kterým jsme říkaly cep,banány na příděl,babi vy nemáte malý děti,dostanete jen dva,jo smetana na mlíku v láhvi pěkně vysoká...taky móda,pamatuju když se nosili žiletky jako přívěšek,děsná frajeřina,rifle se oblékaly vleže,nohavice se kolikrát musely dole rozpárat,jak byly úzký:-)To nejsou vzpomínky na komunisty,to je prostě část nás,naše mládí,náš život,proto na to vzpomínáme a je nám jedno jakej byl režim, o tom to není!Pamatujete někdo na film o Daniele,co měla kouzelný raneček?Hodně se v něm zpívalo,ta holčička byla v dětském domově a prožívala různé dobrodružství díky tomu ranečku.Dodnes hledám, kdo si na něj vzpomene,hrozně mě tenkrát bral.papa všem'

Tak to jste byly holky šikovné, opravdu srdečně jsem se zasmála.'