Vzpomínky na totáč :-))

Teda vy máte paměť, já jsem stejný ročník, ale ze školy si takové detaily nepamatuji, jedině ty učebnice němčiny, protože je mám pořád doma. Já jsem také z Plzně, tak aby jsme s Pavlem ještě nebyli spolužáci.'

Pro Martinu-myslím,že se ty bonbony jmenovaly HOŘEC,byla to kakaová oplatka s kakaovým krémem,dost se drobily,ale byly dobrý.Ještě si pamatuju,jak jsem tenkrát byla na nějaké burze a viděla tam u nás nevydávané LP desky z ciziny,a byla jsem z toho úplně vedle.Jedna za 300-350 Kčs-pro mě tenkrát vzácnost.Takže jsem tam chodila dost utrácet.Kdo mohl tenkrát tušit,že za dvacet let budou plný obchody CD a MP3 na internetu.'

Když jsme začínali s RJ, učili jsme se na tzv. modelové věty. Prostě každá lekce začínala nějakou větou a pod tím byly obrázky. Vím že ta úplně první lekce začínala větou "Máme doma kočku". Ale nevím jestli v tom sešitu "Píšeme azbukou" nebo v tý knížce.Vybavila se mi ta učebnice s těmi motýly! To byla snad 6.třída. Ale ta písnička "Wo ist Uwe"-ani omylem.Jo, Kalabok-v tom byly takový modrý desky, průhledný, muselo se to nějak odstřihávat, ne? Taky byly Vesjolyje Kartinki, Murzilka, Junyj Těchnik-ty mám ještě doma. Podle něj jsem zkoušel vyrábět TELEFONNÍ ÚSTŘEDNU. Jako centrála předělanej polní telefon a jako stanice upravený dětský telefonky, takový ty ze 70.let. V tom časopise byl dokonce plánek na dálkový řízení modelů. Tyhle časopisy byly na výběr, jinak povinnej byl Ogoněk. Mám ještě doma schovaný ty čísla, kde vycházel kreslenej seriál "Prodavač vzduchu" od A.Beljajeva.A na NJ jsme odebírali Freundschaft. Zrovna když jsme jeli do toho Berlína, v autobuse byl rozhlas-u řidiče mikrofon a v celým autobuse repráky. Učitelka nás za jízdy posílala z Freundschaftu do rozhlasu předčítat. Já musel číst zrovna článek o Erichu Honeckerovi. Dnes se tomu musí člověk smát.Taky jsme se v tom Berlíně prošli po ulici Unter den Linden (Pod lipami) a viděli Braniborskou bránu (Brandenburger Tor). Je z dálky, k ní se nesmělo, tam už začínaly "zadrátovaný hranice". Nezapomenu na ten výbornej nanukovej dort v Telecafé na Fernsehturm (TV věž). Na tu jízdu nahoru (snad 30 vteřin) kdy nám všem ve výtahu zalehly uši. Pak jsme jeli ještě do Drážďan a viděli ten kostel, rozbombardovanej ještě z války.Dva roky na to byly dráty naštěstí přeštípány.....'

Hmmm.No na jedné učebnici NJ byly míče,na další motýli a pak už nevím, ale v 8.třídě byla tuším zelená.RJ-tak nevím,já sešit Píšeme azbukou neměla,jen takovou snad hnědou učebnici,byli na ní školáci.Dyt tech ucebnic bylo...Kdo si to ma pamatovat:-)Mám doma jeste pár modrých a zelených plastových gramodesek z Kalaboku,a hrajou :-))A tedka nevim ve kterem tom sovetskem casopise to bylo, snad Visjolyje kartinki-proste tam byly nekdy takove omalovanky, ktere stacilo potrit stetcem namocenym ve vode a ony se samy zbarvily, vzpomínáte na to ?'

Andy, nebyla ta ucebnice oranzova? Myslim, ze jsem mela oranzovou a tu pisnicku wo ist Uwe si taky pamatuju :-))) (jsem roc. 1978)

Andy, zapomněl jsem napsat, ne z Ostravy, ale z Plzně.'

Tak to možná jo, ale moji učebnici němčiny z 5.třídy si už nepamatuju. Spíš na ruštinu ze třetí, na takovej ten A4 sešit "Píšeme azbukou".'

Pche : zajíce měli všichni,já machrovala s elektronickou hrou, kterou jsem si vydupala na zajezdě v Madarsku,ta je z r.1987 a jmenuje se Tom´s adventures.Na tu dobu celkem vychytavka, tez jsem ji z nostalgie pred nedavnem vyzkousela,baterky jsem sehnala za smesny peníz a taky funguje a mam tam dve nastaveni obtiznosti.Nicmene jsem stale zahanbena před mym spolužákem ze ZŠ Walterem Bučkem,ten měl dvě elektronické hry v jednom,rozložilo se to jako notebook a člověk si mohl vybrat.Dodnes mi to nedává spát :-))V noci jsem tak přemýšlela, a pak mi došlo, z čeho jsem měla v 85´trauma-Spartakiádní výprodej :-)))Máti mi tehdy pořídila ten oranžový úbor s bílými pruhy na trenkách-bez ohledu na slušivost,páč to byla láce,žejo:-)JO a Pavle,tak to máš v NJ teda nedostatky, já jsem ročník 1976,tudik jsme museli mít stejné učebnice, ne ?:-)Nejsi náhodou z Ostravy?'

Pro JK. Hele, ono to fakt funguje! Vytáhl jsem ze šuplete tu hru "Jen počkej, zajíci!". Je z roku 1988. Baterie už snad ani nejdou koupit. No, řekl jsem si 1,5V jako 1,5V a připojil na to přes šňůry s krokodýlama dva normální monočlánky. Musel jsem to přeměřit (plus je na obalech článků a musí se zapojit i střed, pozor).Nejdřív v tom písklo, pak se rozsvítil celej displej. Zmáčknul jsem "IGRA A". Nahoře vykoukl zajíc a čtyři slepice začaly snášet vajíčka. Prvních pět po jednom, pak začaly snášet jak divý. Čtyřmi tlačítky jsem skákal s vlkem sem a tam a chytal je do košíčku. Vlk cenil zuby a měl na hlavě čepičku. Za každý dvě vajíčka spadlý na zem jsem měl jedno kuře. A když byly kuřata tři, tak jsem skončil. Ukázalo mi to, kolik jsem nachytal."IGRA B" byla horší-to začaly snášet všechny slepice najednou, vůbec jsem to nestačil chytat. Prostě, nehrál jsem to snad patnáct let, už jsem vyšel ze cviku.A když se zmáčklo "VREMJA" tak to funguje jako hodiny. Umí to dokonce budíka! Samozřejmě, čas se musí nastavit ručně.'

Ano, to je ono Jen počkej zajíci, nám tam potom po letech nepozorovaně vytekla baterka a celé to zkorodovalo.'

Myslíš hru "Jen počkej, zajíci?" Tu mám ještě v šuplíku a dodnes funguje! Jen bych musel koupit baterie. Rubikovu kostku taky. Vím že v 80.letech vyšla kniha "Logika v kostce" a tam byly ty návody. Já ji vždycky rozhodil tak, že pomohl jen šroubovák, rozebrat a znovu složit!'

Taky si pamatuji na tu sovětskou elektronickou hru jak zajíc nebo vlk chytá padající vajíčka, s tím jsem si děsně vyhrála. A rubikova kostka, to byl hit a ty zaručené návody jak to složit jak k tomu kolovali.Jinak Tatramatka u nás vydržela 23 let a možná i déle, kdyby jsme mámě k jedněm vánocům nekoupili novou, která permanentně od někud teče. Merkura máme ještě na chatě, už přežil dvě nové malé barevné(jedna neopravitelná po 1,5roce a druhou nám ukradli)a to už jí mělo půjčeno takových známých co začínali sami bydlet a ještě neměli televizi. Také byli dobré takové ty nákupní výlety do NDR. Mohl se vézt jen omezený počet marek a tak se schovávali různě pod vložkami bot, mezi šminkami apod. A když se jelo na zpátek tak nikdo neměl nic k proclení, protože děti už měli nové boty na nohou velmi pečlivě umazané od bláta.'

Todle je dobry tema a nez se nadejeme tak to tu asi predbehne ty vecne unaveny co uz tu maj 3000 prispevku.Jen bych chtel podotknout ze by se to tu vopravdu nemelo politizovat de jen vo ty nostalgicky spominky z detstvi at v dobrym nebo ve zlym z tech dob. Ale zaroven bych chtel podotknout fsem zpominajicim at neuvadej ty ceny. Jojo jogurt byl za kacku tricet a furt ten dokola predhazovanej rohlik za tricetnik a clovek se v restauraci dobre nazral za vosum korun ale doprdele zrovna tak berte v uvahu se za husakovskyho realsocialismu v sedmdesatejch letech clovek delal treba taky za 1 500 Kcs HRUBYHO!!!

Celkem dobrej zážitek taky byl, když jsem se prvně v životě díval na VIDEO. Mít doma video bylo něco nepředstavitelnýho. To bylo v roce 1989 a s videem nás seznámil pozdější ministr práce a sociálních věcí-Stanislav Volák. On to totiž kdysi byl učitel (učil spojovou techniku),přes školu a žáky se dostal k psychologii a měl "poradnu pro manželské vztahy" v Havlovicích u Domažlic. Tehdy ,bylo nám 14-15let, nám měl udělat přednášku, prostě nás uvést do světa dospělých. Poslali nás všechny vlakem do Havlovic (kdo to tam znáte, velká bílá vila hned zkraje od Domažlic vpravo). O Volákovi jsme říkali, že vypadá jako Japonec-a začali jsme mu říkat JAKABUŠI KAWASAKI. To podle povídky "Vlaková souprava pro třetí tisíciletí"-dodnes ji mám doma na kazetě z roku 1988. Uvnitř byla hala, jako malé kino a na stole stála televize. U ní video! Byl to AVEX. Nezajímalo nás nic, než to video. Všichni jsme se koukali na ten přístroj, jak tam svítí displej, ty hodiny. To tak mít doma!! Pak přišel Kawasaki, trochu s námi pokecal, pak nám řekl, že jsme sice mladí a potřebujeme se vyblbnout, ale...kdyby některá ze zde přítomných děvčat v jejím věku (14-15let) náhodou nevěděla co je to ovulace, je to problém! Tohle na nás vybalil a pak nám na tom videu pustil film HELE-VOLE-ČLOVĚK. Pak nás poslali na vlak a domů. Tak tohle byl můj první zážitek s videem.'

Pro Andy: 1975. Tuhle učebnici si nějak nepamatuju, myslím že byla jiná. Zato vím jak mě v tom Berlíně chytla pokladní a myslela si, že jsem zloděj. Bylo to v obchoďáku Centrum na Alexu (Alexanderplatz). Já jsem pořád "blbnul" do elektriky a tam měli celkem levnej telefonní drát. Snad dvě (východní) marky za 20 metrů. Tak jsem si nějakej koupil. Jenže pak jsem si venku dal nanuka a s plnou taškou se vrátil do krámu. To jsem neměl dělat! Mezitím se na kase vyměnily pokladní. Ještě jsem si něco koupil. Pokladní se podívala na tašku, ze který koukaly dráty. "Zeig mir die Tasche! Was ist das? Was sind die Drahten!" (Ukaž mi tašku! Co je to? Co je to za dráty!) "Aber das habe ich schon gekauft!" (Ale to už jsem koupil!) odpověděl jsem. Ona se zeptala tý druhý pokladní, byla v kanceláři a ta jí potvrdila, že jsem to fakt zaplatil a že nejsem žádnej zloděj. Kdybychom neprobírali tehdy zrovna perfektum, byl bych namydlenej. Neměl jsem už peníze, abych to platil ještě jednou. Fuj, to byla ostuda.IQ 151-to byl stroj! Klávesnice snad ze zvonkových tlačítek a dobrý topení k tomu. Než člověk napsal pár řádek, měl prsty celý otlačený. Ty Merkury jsme měli taky. Měli jsme je na počítačový učebně.'

Myslim že nemá cenu tlachat o tom co tenkrát nebylo a dnes je. Dneska se dá sehnat úplně všechno a za komoušů prostě nebyla svoboda slova, ale nějak mi přijde že tenkrát bylo víc bezpečno. Aspoň mě se zdá že dneska se člověk nemůže projít v noci po Václaváku bez bouchačky. Všude samej cigán,fet a prostituce. A jestli má ta svoboda u nás dojít tak daleko jako v Americe kde těžkej kuřák žaluje tabákovou firmu za to že dostal rakovinu a vyhraje,tak bych s tou demokracií byl opatrnější.'

A Merkur je prvotřídní kvalita, jen mne sere,že u otitulkovaných filmů vidím jen první řádek, to soudruzi nějak zanedbali :-)Ovšem můj první kontakt s merkurkou byl spojen s "počítačem" IQ 151,kde sloužil za monitor,je to takový univerzál,chytím na něj i rádio.Tatramatky měly prvotřídní bubny,na ty nedám dopustit.'

Pro Pavla: Nevím, kterej jsi ročník a tudíž zda jsme měli stejné učebnice,ale já si vzpomínám na jeden geniální song z učebnice NJ pro jazykovky-1.díl : Wa wi wu we,wo ist Uwe,Udo Ida,Uwe ist da.Anebo Herr Schaffner,Herr Schaffner wir haben eine Bitt,nehmen sie uns bitte nach Leipzig mit :-)))To je nesmrtelné!Přihoď ňákou !'

Pro Andy: Pračka Tatramat 358 sloužila našim 27 let! Fakt, 1978-2005. Za tu dobu dvě opravy. Elektrika jednoduchá jako facka, to vydrželo bez jediný poruchy. Spíš občas začala téct nějaká hadice, hlavně od tý násypky a to se dalo vyměnit podomácku.A ČBTV Merkur mám taky, hraje a nikdy neměla poruchu. Kdo jste se díval na seriál Chlapci a chlapi, tam je Merkur hned v prvním dílu, je jich tam v tý opravně plnej regál (Kyslík byl televizák). A dodnes mi ten Merkur slouží-je i na baterie, tak ho používám jako monitor při směrování televizních antén.'

Je fakt, že babiččiným fénem značky Braun se bez problémů krášlím i dnes, ale holt to není česká značka... Jinak trička, elektronika, pračka.. to všechno nám doma vydrželo přes dvacet let, pračku naši kupovali až teď, co už jsem po vysoké a dávno z domu.'