existuje posmrtný život?

26 Ale Přímluvce, Duch...ty si uvědom, že je tady diskuse. A přečti si název této DISKUSE.

26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!Jan 14 Zde můžeme vidět, že Ježíš nelhal. Smlouva platí a naděje trvá. Kdo chce žít, přijďtež k prameni života. Oblečte se, občerstvete, napojte a uzdravte v Kristu, ve vinném kmeni, vaše šarlatova roucha zbeleji jako sníh.

Po-smrtný-existuje. Lidský...Ale ty sis dal, a ne jedno, ale dvě. První a poslední :-DJá měl dneska jenom jedno u večerky když jsem se vracel od doktora.

Po-smrtný-existuje. Lidský život pana Po je smrtný.Po si po smrti již pivo nedá.Ovšem bavíme se o těle, ne o duchu.

Nová smlouva je naplněním...Myslíš si, že to někdo tady čte? Kopírovat umí každý blbec.

Nová smlouva je naplněním starozakonniho proroctví. A 5.kapitola epištoly římanum praví:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlneni prolitim jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

posmrtném životě, bozích a komixech

?

proč dokola pitváte... P: Hele houba! H: Jestli mě sníš, tak ti nesplním tři přání. P: A když tě nesním, tak mi je splníš? H: To jsem neřekla. P: A nemělo by to být spíš jaksi naopak? H: Ty mi chceš splnit tři přání? P: Tak to jsme zrovna nemyslel. A jak to, že vůbec mluvíš? H: To proto, že jsi ze mě kousek ochutnal. Jsem halucinogenní houba. P: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic neřekla. H: Neřekla. P: Hmm, a tohle jsi řekla? H: Ne. P: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi, H: Proč bych neměla myslet? P: No. protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musel něco vědět. H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace? P: Ale já myslím! H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá. P: Ostatně, houby nemůžou mít halucinace. H: Cože? Jsem halucinogenní houba, tak proč bych neměla mít halucinace? P: Protože houby nemají mozek. H: Ale?! A mají okýnka a komínek? P: Éééé. Ne. Okýnka a komínek má dům. H: Takže já jsem dům? P: Nóóó, řekl bych, že jsi houba, která má okýnka a komínek a současně maličký dům, který vyrostl v lese a mluví. H: To zní dost bláznivě. Ještě trváš na tom, že jsem tvoje představa? P: Ale ano! H: Tedy jsi blázen. P: Nesmysl, to je proto, že jsme tě snědl. Je to přechodné. H: Snědl jsi svoji halucinaci? P: Né, počkej! Snědl jsem tě předtím, ve skutečném světě, když jsi ještě nebyla halucinace. Nepřekrucuj fakta. H: Skutečnost neexistuje. Reálná je jenom přítomnost, minulost je fikce. P: To je nesmysl. Moje minulost existovala, já se na ni pamatuju. H: Ale teď neexistuje, to nemůžeš popřít. P: Existuje, jako minulost. H: A já existuju jako halucinace. Jaký je v tom rozdíl? P (myšlenka): To je ale protřelá houba. P: Ostatně, třeba nemyslíme ani jeden. Třeba je nějaký Bůh-stvořitel a vesmír je jeho komix. H: Třeba jich je šest miliard. P: Šest miliard bohů? To je směšné. H: To ještě neznamená, že to není pravdivé. Znám houby, které tvrdí, že skutečný vesmír nemá dva, ale tři rozměry. P: Ha Ha Ha Ha! H: Ha Ha Ha! H: Má Bůh depresi? P: Jak to mám vědět? H: Jestliže nás stvořil Bůh k obrazu svému, pak naše jednání a naše slova jsou projekcí jeho myšlenek. P: Takže zkoumáním sebe můžeme poznat Boha. H: Bůh je tedy houba. P: Kdyby byl Bůh houba, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém by lidé jedli houby. Přemýšlej. H: Kdyby byl Bůh člověk, nikdy by nepřipustil svět, ve kterém houby můžou otrávit lidi. P: - P: Počkej, co tím chceš říct? H: Že Bůh nemůže být člověk. P: Né, ty tím něco naznačuješ, já to poznám...! H: To je dost, že ti to došlo. P: TY JSI JEDOVATÁ HOUBA ?!!! H: Proč myslíš, že na mě nejsou žádní slimáci? P: Takže já umřu. H: To jsi ale věděl už předtím, ne? P: Ano, ale nevěděl jsem, že to bude tak rychle! H: Čas je relativní. P: To je dobré, utěšuje mě houba, která mě otrávila. H: Mě z ničeho neobviňuj - nenutila jsem tě, abys mě jedl. P: Ale mohla jsi mě varovat! H: Už jsi někdy slyšel o tom, že by houba varovala houbaře? P: Já umřu! H: To už jsi říkal. P: Dej si na mě pozor, můžu tě klidně rozšlapat. H: Mě to nevadí, výtrusy už jsou zralé. P: Co, ty se nebojíš smrti? H: Z každého výtrusu vyroste moje dokonalá kopie. Já už jsem vlastně umřela mockrát. P: Hmm, a jaké to je, být mrtvý? H: Není to zas tak velký rozdíl. P: Pro houbu možná ne, ale já jsme člověk. H: Z mého pohledu je člověk jenom zbytečně komplikovaná houba. P (myšlenka): Přece jenom ji rozšlapu. P: Kristepane! Cítím píchání po celém těle! To jsou příznaky? H: Ale ne, to sis jenom stoupl do mraveniště. P: Kurva! Au! Au! H: Přijde to rychle. P: A co posmrtný život? H: To záleží na tom, jestli Bůh napíše druhý díl. P: Takže smrt je jenom. H: .konec komixu. P: Ano, ale to je prostě nesmysl, aby konec přišel v nejlepším. Jsem si naprosto jistý, že konec v tuto chvíli nastat nemůž.

proč dokola pitváte židovské náboženství? Vy jste Hebrejci?

farář Pecharmnoho autorů, každý jinakKdy se objevuje "peklo", to fakt nevím. Těch informací o tom, co bude po smrti, je moc a vzájemně si odporují. Buď je tam nebytí, nějaké stínové bytí, bytí v blahu či utrpení, nějaký Origenes přišel s tím, že bude jen ráj a ďábel do něj půjde také… Asi by se toho našlo víc. Zase jde o cíl těch informací - co nestihneš tady, to pak už nedohoníš. Co doopravdy bude po smrti, to nevíme, protože se to vymyká lidskému chápání.(Peklo se poprvé v bibli objevuje až v novém zákoně a je inspirováno Helénistickými legendami o podsvětí. Koncept života po smrti, tedy i ráje, se vyvíjel na přelomu letopočtů.)

Ono to nebylo ani tak Pavlovo...Jan 5:39,40

Ke zformování...Ono to nebylo ani tak Pavlovo učení jako spíš Boží Evangelium, zaznamenane inspiraci Duchem svatým.Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. - A ona vydávají svědectví o mně. - A vy (přece) nechcete přijíti ke mně, abyste měli život."Mimochodem o Ježíšově Božské podstatě mužeme najít mnoho statí. Bez Ducha svatého se jeho Božstvi nepřijímá, protože mu rozumíme tělesně.

Ke zformování monoteistického židovského náboženství došlo 600 let př. n. l. v Babylonském exilu. Na přelomu letopočtů žil Židovský národ pod tvrdou nadvládou Říma, který jim ale zanechal plnou náboženskou svobodu. Někteří jedinci se snaží osvobodit z římské nadvlády silou a často se uchylují k partyzánskému způsobu boje. Jiní tvrdí, že situace je tak špatná, že ji může napravit pouze boží zásah. Některé skupiny židů věří, že brzy přijde mesiáš, který zajistí příchod božího království na zemi. Ježíš byl pro některé židy právě tímto spasitelem. Po Ježíšově ukřižování, někteří židé v Jeruzalémě prohlásili, že Ježíš byl mesiášem. Následovníkům této víry se začalo říkat křesťané.Co se písemných dokumentů týče, tak nemáme od Ježíše žádné písemné doklady. Záznamy o Ježíšově životě byly sepisovány 50-150 let po jeho smrti (viz tabulka novozákonních knih).Ježíš v bibli sám sebe nenazývá bohem, nebo synem božím, ale často boha oslovuje „Abba“ hebrejský význam tohoto slova je otec. Toto oslovení nepoužívá proto, že by byl přesvědčený o tom, že je syn boží, ale protože boha považuje za blízkou otcovskou postavu provázející jeho život.Zprvu křesťané netvrdili, že by byl Ježíš božský, ale pouze že měl zvláštní vztah s bohem. Z evangelií víme, že Ježíš dodržoval židovský zákon (Matouš 5:17-18). A nařizoval řídit se jím, pokud člověk chce dosáhnout věčného života (Lukáš 10:26-28, Matouš 5:20, 19:17-21).Bohové Říma byli ekvivalentem krále a královského dvora naproti tomu byl Ježíš skromný člověk, z chudé rodiny, který vytrpěl smrt otroka a přesto byl bohu blízký. Což se zamlouvalo lidem, kteří byli v Římském impériu opomíjeni a se kterými bylo nakládáno s pohrdáním. Proto mělo toto učení velký úspěch u prostého lidu Obrázek: Geografická mapa zachycující územní celky za doby Pavla z Tarasu. (Kredit Wikipedia) Pavel z Tarasu (5 - 65 n. l.) přestože se s Ježíšem osobně nesetkal a není řazen mezi 12 původních apoštolů, je považován za nejdůležitějšího apoštola křesťanské víry. Právě jeho zásluhou se křesťanství stalo světovým náboženstvím. Pavel představil tuto novou víru římskému impériu a šířil křesťanství na svých misijních cestách. Říkal, že Ježíš nebyl pouze vykupitelem židů, ale celého světa, což se stalo dalším ústředním bodem ve vývoji pojetí boha. Dalším posunem je, že před Pavlovým učením se první křesťané viděli jako židé a následovali tóru. Podle Pavla nebylo důležité následovat tóru, ale věřit v Ježíše (Římanům 3:28). V tomto se lišil od těch apoštolů, kteří Ježíše znali osobně a striktně dodržovali tóru a modlili se v Chrámu (Skutky apoštolů 2:46, 3:1). Ježíšův bratr Jakub říkal, že lidé nemůžou být spaseni bez obřízky (Skutky apoštolů 15:1) a nařizoval Pavlovi, aby se řídil židovským zákonem (Skutky apoštolů 21:24).

zapřiž jo? ahaAno, v kralickém překladu (1613) je prostě staročeština.V ekumenickém a Sýkorově překladu je místo slova "duše" (kralická) použito slovo "život".

zapřiž jo? aha

Tedy řekl Ježíš učednikum svým: Chce-li kdo za mnou prijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?Matouš 16:24-26

Řekněme si to otevřeně....Mnohokrát lepší zničená diskuze než ztracená duše.

Řekněme si to otevřeně. Další zničená diskuze

Budu tě chránit před izraelskym národem i před pohany, k nímž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovi k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenymi.Skutky apoštolů 26:17,18