poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahojky, já se jen chtěla zeptat, vás co to zažily..Nevím zda mám bulimii, ale asi se k tomu schyluje. Vždy když něco sním, hned to vyzvracím..donutím se sama, ale jen proto, protože mě to nutí, bolí mě žaludek, a tlačí mě to, jinak to ven nepůjde...:-( Už jsem zvracela asi 10x, možná je to málo, ale já se nad tím trápím, protože..nechci být bulimička, samozřejmě , že bych zhubla ráda, a ani moc nemám, ale tímto způsobem ne!...Možná je to jen porucha v mém těle,..ale nevím co to je, k doktorce se mi stím nechce:-/ Díky, pa

Pro Martinu:to mě tedy fakt neučí, protože to nejspíš u mě nemá ani význa, nebo to spíš snad ani nejde, nevím. Občas mi sice řekne, že s normální váhou tlustá zaručeně nebudu, že dokonalá postava není všechno, že extrémní štíhlost s sebou nese jen problémy, apod., ale to mi fakt ani trochu nepomáhá. Stejně jako ty své tělo nemám ráda, vlastně ho strašně nenávidím. Někdy jsou ty pocity méně intenzivní,někdy více, ale jsou stále se mnou, stejně jako výčitky spojené s každým jídlem, co do sebe dostanu... Není vůbec příjemné s tím žít, kolikrát je to fakt peklo, takže v tomhle ti neporadím. Každopádně je důležité nečekat na to, až se ti tvé tělo začne líbit, protože to nemusí přijít nikdy, a pokračovat v léčení. Faktem je, že ten strach z váhy a jídla alespoň trochu ustoupí, pokud začneš jíst, ale pořád tu bude, někdy víc, někdy míň, alespoň já to tak mám.Pro Sluníčko2: to, že něco není v pohodě (ohledně váhy a jídla a vztahu k němu)si ještě žádná anorektička nepřipustila, pokud se tedy nedostavily nějaké zdravotní komplikace či problémy týkající se sociální izolace, jež s anorexií značně souvisí. (Nechodíš mezi lidi, protože oni jedí a ty ne, protože tě považují za divnou a tobě je to samozřejmě nepříjemné). Jenže mnohdy ani to nestačí k tomu aby si nemocný s PPP uvědomil, že má problém. Dokud na to sama nepřijdeš, je každá rada drahá. Já si taky ve 40kilech myslela, že nemám problém. Já si dokonce ani nepřipadala hubená. Jenom mi bylo divný, proč mám podělanou imunitu,proč jsem pořád unavená, proč nemůžu v noci spát, proč mám problémy s koordinací svých pohybů, proč mám špatné jaterní testy, atd. Jediné, co mě netrápilo a naopak mi přineslo šílený pocit úlevy, bylo vymizení menstruace, kterou jsem odjakživa nenáviděla. Fyzicky i psychicky jsem byla na dně, ale trvalo dost dlouho si uvědomit, že problém je v mé váze a mém jedení-nejedení-zvracení. A kdyby mě ke snaze něco s tím udělat "nedokopal" můj přítel, s nímž jsem už 4 roky, byla bych možná už mrtvá, nebo bych byla adeptkou na invalidní důchod... Nevím, proč to ale vlastně píšu, protože je mi jasné, že tohle všechno ti oči neotevře. Jednou mě snad ale pochopíš, i když to už bude třeba pozdě....

Nevim proc se vsichni myslite, ze jsem nemocna. Nejsem. Myslim si, ze jsem stihla a tech 40 mi bude urcite stacit. To vsechno znamena, ze jsem v poradku a v pohode. Proste jen mam jine telo a musim vazit trochu mene nez ostatni. Chtela jsem jen poradit, ale ocividne budu muset na jine stranky. Presto diky moc za Vase odpovedi. Preju hodne stesti pri leceni. Cau Slunicko 2

ahoj,chci se přidat k Julianě.I já jsem si šáhla na své dno a nepřeju to nikomu.Již jsem to tu popisovala před vánocemi.Nyní se od začátku ledna léčím.Snažím se jíst jak mi řekli,tedy zatím zvládám jen 3xdenně a chodím každý týden na popovídání o PPP.Už nejsem tak unavená a zlepšila se mi nálada a ani nemám myšlenky na PPP,již nehladovím,zvládám víc věcí a ani jsem zatím nepřibrala.Závěrem bych doporučila ať někoho navštívíš,kdo tomu rozumí(nechci dělat s tebe blázna,ale PPP je nemoc!!!zkteré se sama nedostaneš) nebo se jdi podívat jak by jsi mohla dopadnout.Hlavně začni něco dělat a neotálej.Opravdu nepřeju Ti,aby jsi si prošla peklem.prosba pro Julianu-Prosím tě když už navštěvuješ toho doktora,učí tě taky jak přijmout svý tělo?Já se přiznám nemám ho ráda a nevím jak se toho pocitu zbavit,abych mohla zase o krůček postoupit k uzdravení.Dík Moc Martina

Pro Sluníčko2:mám takový pocit, že si z nás všech děláš srandu. Jestli žiješ s pocitem, že při 46kg jsi v pohodě a ještě líp ti bude, pokud se dostaneš na 40, tak jsi opravdu nemocná!! Teď možná v pohodě jsi, ale jak už jsem psala, čím déle budeš žít s očividnou podváhou, tím hůře se budeš cítit. Fyzicky a hlavně psychicky. Vím o čem mluvím, ty deprese, co mám, bych ti fakt nepřála. Tu únavu, bolesti hlavy,apod. taky ne. A to na tom váhově nejsem momentálně nijak strašně, i když dle BMI jde stále o podváhu. Asi se toho čísla lekneš, ale momentálně při stravování, na němž jsem se domluvila se svou psychiatričkou vážím cca 49-50kg na 167cm výšky. Dietu rozhodně nedržím, ale PPP v mé hlavě stále je a má dost síly na to, aby mě psychicky i fyzicky ničila... Nechci už ale psát o sobě. Jestli mi nevěříš, to už je tvůj problém. Pokud chceš pomalu, ale jistě umírat, tak si těch 40kg měj. Sama ale časem poznáš, že ti fajn rozhodně nebude. Mám ale pocit, že dokud se o tom na vlastní kůži nepřesvědčíš, nic ti nezabrání v tom tvých vysněných 40kg mít. Jak na to tu psát rozhodně nebudu. Jsou jen dvě cesty a jedna je horší než druhá. Obě vedou do pekla.

Ahoj JulianVis ja nejsem to slunicko z ppp. Nikde se nelecim ale jsem v pohode. Chtela jsem se zeptat kolik muzu zhubnout a ne kolik mam nabrat. Nechci mit nejake problemy ale chtela bych mit 40 kilo. Pak to bude fain.Dik za odpoved. Slunicko 2

ahoj babenky!chcem sa s Vami podelit o mojom velkom uspechu. Asi pred dvoma rokmi som sem pisala par prispevkov. V tom case som sa tesila, ze sa mi dari byt v pohode/teda relativne/ po dobu asi 1 mesiac. Aby som to vysvetlila, tak od 18. rokov/teraz mam 26/ som trpela bulimiou. Prvy rok som si vobec neuvedomovala, ze som chora, ale raz cez prazdniny, ked som behom 10 minut zjedla celu bonbonieru, pizzu, kakao a zmrzlinu do toho a pak to slo vsetko von, doslo mi, ze zrejme potrebujem pomoc. Pripadala som si ako netvor, nie ako clovek. Pomoc som hladala na linke dovery, kde ma odporucili k znamemu psychoterapeutovi. Myslite, ze mi pomohol? Asi som bola strasne nedisciplinovana, ale po par navstevach som to ukoncila a dalej sa trapila. Roky ubiehali. Teraz tomu hovorim, ze som si "prevracala" najkrajsie roky zivota. Ale podme k veci. Co mi teda pomohlo? Moj priatel a teraz uz aj moj manzel. Davnejsie na tejto stranke som si precitala, ako velmi je dolezite, aby sme mali v niekom uplnu oporu. Po roku spolocneho chodenia som mu o chorobe nakoniec povedala. Reagoval velmi dobre. Pomahal mi a mohla som sa mu kedykolvek zdoverit. Priznavam, este dlho potom som mala zachvaty, ale odkedy spolu zijeme a hodpodarime s vlastnymi peniazmi, akoby som sa stala zodpovednejsou. Prestala som prilis o sebe premyslat, uz rozmyslame spolu a myslienka, ze je tu nikto, o koho sa mozem starat a naopak, kto sa stara o mna, to mi velmi pomaha. V lete sme mali svadbu. Od vtedy som na 100 percent Ok. Trochu som pribrala, ale vobec mi to nevadi. Manzelovi sa velmi pacia moje zenske tvary a vobec pripadam si ovela krajsia a viac sexi ako ked som bola vychudnuta deprimovana troska.Moj zivot sa uplne zmenil. Uvedomujem si, ako velmi som zanedbavala rodinu, priatelov a ako velmi som si ublizovala. V case bulimickych zachvatov som byvala vemi egoisticka a bezohladna. A predovsetkym nestastna. Viem, ze u kazdej bude cesta k vytriezveniu odlisna. Je to naoyaj o tom, ako uplne zmenit myslenie. Prajem Vam, aby ta cesta netrvala prilis dlho. Prajem Vam vela stastia a drzim palce! DAniela

Ahoj holky,taky jste mely takovy problem se sem dostat???Nebyla jsem tu dlouho, protoze to bud neslo, anebo jsem nemela cas. Mam ted spoustu uceni, apod.Jinak co se tyce bulimie, tak se mi dari celkem dobre (lepe nez pred temi 14ti dny). Jsem rada. Ale bohuzel to porad neni idealni...Protoze presto, ze nemam zachvaty, tak s tim hodne bojuju a premlouvam se, aby k tomu nedoslo. Takze bych to spis nazvala jako "zvysena vule". V patek mi zacinaji prazdniny a tak uz zajdu k tomu specialistovi, navic bydli kousek ode me :-)Az budu mit trochu vic casu, tak si proctu, co jste tu napsaly a odpovim!!! Mejte se vsechny krasne a preju hooooooodne uspechu pri leceni PPP!!!! Paaaaaaaaaaa Sylva

Silvy,marne se Ti snažím poslat e-mail, nemáš přeplněnou schránku?Zkus si něco vymazat a pak mi dej vědět at to mohu poslat.tentokrát jsem se opravdu rozepsala.....

Ahoj Adel,tak se hlavne hezky uc.Kdyz je prace, je taky min myslenek na jidlo, coz je fajn :-)Jak se ti jinak vede a jak to mas s pritelem? My jsme si tuhle povidali a on to zkratka nemuze pochopit, ze pro me je fakt tezky mamu bud ignorovat, nebo si s ni promluvit. Ja sama vim, ze takovyhle pozadavky jsou blby a presne jak pises - cim vic se snazim byt perfektni, tim vic delam seky. Jenze ja mam taky pocit, ze mama je rada, ze se mi nevede, ze mi to jako preje, ze nejsem lepsi nez ona. Tohle je samozrejme pocit, treba to tak vubec neni, ale proste mi tohle brani v tom si pred ni priznat neuspechy a bejt bezbranna mala holcicka.Diky ze me tu rada vidis, ja vas taky, uz se mi stejskalo:-)Hele, ale mam ted posledni dobou nejaky seky. Zrovna dneska jsem premyslela, jestli nejsem moc tlusta a jestli bych nemela drzet nejakou mensi dietu. Jenze ona by se mi mohla pekne vymstit! Hmm, ta fura volnyho casu taky nema jen sve svetle stranky. ja se normalne tesim znova do skoly!!!(uz to stejne bude brzo).Jo, jeste jsem se chtela zeptat, taky mate takovy problemy dostat se na tuhle rubriku? Mne to porad vypadava..S.

Ahoj holky,tak jsem zase jednou ráda mezi váma-dost se teď učím a vůbec to mám nějak nabitý,tak píšu míň...Sylvi,přeju ti,ať se co nejrychleji zbavíš nemoci a taky přeju hodně síly v boji proti nespavosti.Věřím,že se to zase brzy upraví.Zrovna nedávno jsem na tebe vzpomínala-bylo to ze čtvrtka na pátek-vůbec jsem nemohla zabrat a asi 2-3 hodiny jsem civěla do stropu a převalovala se,byl to děs!Taky často nemůžu usnout,když trávím noc s přítelem-on mě vždycky strašně svírá,drží a objímá a i když je to od něj strašně milý,mně to brání ve spánku,ale rozhodně se za to na něj nezlobím,protože těch nocí,co trávíme celé spolu zase tolik není a jsou i přes tohle krásné...Zkrátka držím palečky.Sarah,také jsem ráda,že jsi opět mezi námi,s pavoučkem v tomhle rozhodně nesouhlasím,občas je fakt drsná...Tvoje máma má na tebe vážně přehnaný požadavky,přesně takové já kladu sama na sebe,ale je to blbost,takže od vysokých nároků na sebe pomalinku upouštím.Nikdo sakra není dokonalej a každý dělá chyby a já čím víc se snažím být ta holka bez chyby,tím víc dělám hrozný seky,nedaří se mi a cítím se hrozně.Sluníčko,na tvou otázku už odpověď padla,sama snad víš,kolik by jsi měla vážit...chápu,že něco jiného je norma a něco jiného to,co chceš ty sama.já měřím 163cm a vážím asi 45kg a jsem hubená,takže ty asi tlustá nebudeš,že...Tak holky,bojujte a pište!!!pa a dobrou noc všem!

Docela mě to vyděsilo, co napsala Sluníčko - teda těch 46 kilo je strašně málo. Myslim že je těžký říct takhle všeobecně kolik by měl člověk vážit, každej může říct něco jinýho, ale můžu přispět zkušeností u doktora - tam mi řekli, že 56 kilo na 175 cm je dost málo. Takže se neboj přibrat, opravdu musíš bejt strašně hubená až podvyživená a tělo určitě strádá.Jinak se mi moc líbilo jak tady psala Sylva o rodině atd. - bylo to hodně upřímný a je dobře o takovejch věcech přemejšlet, může to dost pomoct. Vůbec se neomlouvej za to, že se tady takhle svěřuješ, od toho tady ta diskuze je a vypsat se fakt pomáhá. Mám pocit, že asi potřebuješ víc sebevědomí, víc si věřit, nevim teda jestli si v tomhle člověk může nějak pomoct sám, možná v tom nejlíp pomůže nějakej ten psycholog, aspoň co jsem slyšela... Každopádně všem hodně štěstí, ať se s tím vším vypořádáte co nejlíp........ A nevzdávejte to za žádnou cenu !!

Pro Slunicko:zit muzes i s temi 46kg, ale pujde spis o zivoreni nez skutecny zivot. Cim dele si tuhle PODVAHU!!! budes drzet, tim hur se budes citit, a to nejen fyzicky, ale taky psychicky. Z tve otazky mam takovy neprijemny pocit. Myslim si, ze se porad strasne bojis pribrat, takze zakonite chces, aby jsi pribrala co nejmene. Mozna, ze ti tva lekarka i rekla, kolik bys mela mit, a ty se toho cisla bojis. (Vim, ze k nekomu chodis, sleduju diskuzi na PPP INFO). Staci si spocitat BMI a budes vedet, kolik bys mela vazit na to abys byla zdrava (BMI pod 18,5 se povazuje za podvahu, pod 17,5 uz lekari mluvi o anorexii). 46kg je na tvou vysku jasne malo!!! Uvazovat, kolik potrebujes pro preziti, je blbost. Muzes zit i s 40kg, ale tezko rici jak dlouho a jak kvalitne. Spis pocitej s tim, ze zit s chorobnou podvahou uz nepredstavuje ziti, ale utrpeni. Ted treba jeste zadne zavazne problemy nemas, ale cim dele si budes PPP a s ni spojenou podvahu, kterou ty mas!!!, pestovat, tim horsi to pro tebe bude!!!!

Pro Slunicko:zit muzes i s temi 46kg, ale pujde spis o zivoreni nez skutecny zivot. Cim dele si tuhle PODVAHU!!! budes drzet, tim hur se budes citit, a to nejen fyzicky, ale taky psychicky. Z tve otazky mam takovy neprijemny pocit. Myslim si, ze se porad strasne bojis pribrat, takze zakonite chces, aby jsi pribrala co nejmene. Mozna, ze ti tva lekarka i rekla, kolik bys mela mit, a ty se toho cisla bojis. (Vim, ze k nekomu chodis, sleduju diskuzi na PPP INFO). Staci si spocitat BMI a budes vedet, kolik bys mela vazit na to abys byla zdrava (BMI pod 18,5 se povazuje za podvahu, pod 17,5 uz lekari mluvi o anorexii). 46kg je na tvou vysku jasne malo!!! Uvazovat, kolik potrebujes pro preziti, je blbost. Muzes zit i s 40kg, ale tezko rici jak dlouho a jak kvalitne. Spis pocitej s tim, ze zit s chorobnou podvahou uz nepredstavuje ziti, ale utrpeni. Ted treba jeste zadne zavazne problemy nemas, ale cim dele si budes PPP a s ni spojenou podvahu, kterou ty mas!!!, pestovat, tim horsi to pro tebe bude!!!!

Ahoj sylvo!!!!Kamoska jela do Strasburgu (nevim, jak se to pise:) ) a pak k jeho rodicum, ale nevim, kde ty bydli (on bydli sam). Kamoska francouzsky neumi, tak je z toho vzdycky na nervy, ze tam nikdo moc neumi anglicky (hlavne v obchodech). Ale jinak si francii nemuze vynachvalit.S tou nespavosti to citim stejne - prijde mi skvele, kdyz se v noci "jen" stopadesatkrat vzbudim. Kolikrat vubec nezamhourim oko...je to tak vycerpavajici...A rozhodne souhlasim, ze strach z toho, ze neusnes, vse jen zhorsuje. Snaz se na to nemyslet, nepripoustet si to - cim vic se budes stresovat, tim hur. Psala jsi, ze beres nejaka homeopatika...ty ja jsem nezkousela, mozna bych asi mela. Ucinna jsou analgetika, funguji 100%, ale jsou navykova. Tak je mam pry brat vyjimecne, pouze v nouzi. jenze ja tu nouzi mam skoro porad, tak je radsi neberu.Nevim, jestli je to reseni, ale vsichni me pred tim varujou, tak se bojim.Premyslela jsem, ze bych tenhle tyden stravila staranim o sebe a delanim veci, na ktere jindy nemam cas. Chci jit do divadla, plavat a do botanicky zahrady a do oblibeny pizzerie. Jenze je blby, kdyz to musim podnikat sama. Pritel by sel, ale to by byla sebevrazda, potrebuje ted tech par zkousek fakt dodelat a je toho dost. Ale vlastne ted me tak napada, ze mi ani nevadi jit sama a udelat to podle sebe. ja bych spis potrebovala vypadnout z domova, tam me to stresuje nejvic. Proste prijdu domu a padne to na me:-(K babicce nemuzu, zije s nami.Jo ja vim, mas pravdu - poradne si s mamou promluvit by bylo jen k dobru. Ale myslim, ze nase rodiny maji trochu spolecne: my se taky snazime pusobit desne OK. A ja proste nemuzu za ni prijit a priznat se, ze nejsem tak krasna, chytra a vyrovnana a desne uspesna a obdivovana, jak me vsude prezentuje. ja se k ni v budoucnu smim hlasit pouze jako krasna, bohata, kultivovana a na urovni (rozumej: tohle je nepsane "pravidlo", nikdy by se k tomu nepriznala, ale ja to citim). Ona proste chce mit perfektni zivot a deti a misto co by byla vdecna za to,co ma, tak se porad zhlizi ve smetance a kontroluje, co nema. Taky ji stve, ze nechodim s nekym "perspektivnejsim" (rozumej, vazenym a s karierou)a ze nepracuju v super spolecnosti a nemuze se nicim chlubit. Uzira ji, ze nestuduju business a ze nebudu jednim z prednich auditoru PWC.Ale ona by to nepriznala.Pak (mysli si to pritel, a ja s nim souhlasim) na me asi zarli, protoze ona v mym veku nase moznosti nemela, tak ji stve, kdyz mam neco lepsiho nez ona (obleceni, dovolena) a snazi se mi to vycitat a osklivit.Nevim, fakt ji NEMAM rada a nikdy mit nebudu. Jenom doufam, ze jednou budu fakt uspesna a stastna a pak ji to omlatim o hlavu a v nicem ji nepomuzu.hele, to zni desne, vid? Nakonec to ale stejne dopadne jinak - moje sobecka a rozmazlena sestra nebude schopna se o nic postarat, takze mi zustanou vsichni na krku.No nic, promin, nejak jsem se zapovidala:).Tak se kuryruj a pisej, jak se mas a co delas. Mooc odpocinku prejeS.

Ahoj sylvo!!!!Kamoska jela do Strasburgu (nevim, jak se to pise:) ) a pak k jeho rodicum, ale nevim, kde ty bydli (on bydli sam). Kamoska francouzsky neumi, tak je z toho vzdycky na nervy, ze tam nikdo moc neumi anglicky (hlavne v obchodech). Ale jinak si francii nemuze vynachvalit.S tou nespavosti to citim stejne - prijde mi skvele, kdyz se v noci "jen" stopadesatkrat vzbudim. Kolikrat vubec nezamhourim oko...je to tak vycerpavajici...A rozhodne souhlasim, ze strach z toho, ze neusnes, vse jen zhorsuje. Snaz se na to nemyslet, nepripoustet si to - cim vic se budes stresovat, tim hur. Psala jsi, ze beres nejaka homeopatika...ty ja jsem nezkousela, mozna bych asi mela. Ucinna jsou analgetika, funguji 100%, ale jsou navykova. Tak je mam pry brat vyjimecne, pouze v nouzi. jenze ja tu nouzi mam skoro porad, tak je radsi neberu.Nevim, jestli je to reseni, ale vsichni me pred tim varujou, tak se bojim.Premyslela jsem, ze bych tenhle tyden stravila staranim o sebe a delanim veci, na ktere jindy nemam cas. Chci jit do divadla, plavat a do botanicky zahrady a do oblibeny pizzerie. Jenze je blby, kdyz to musim podnikat sama. Pritel by sel, ale to by byla sebevrazda, potrebuje ted tech par zkousek fakt dodelat a je toho dost. Ale vlastne ted me tak napada, ze mi ani nevadi jit sama a udelat to podle sebe. ja bych spis potrebovala vypadnout z domova, tam me to stresuje nejvic. Proste prijdu domu a padne to na me:-(K babicce nemuzu, zije s nami.Jo ja vim, mas pravdu - poradne si s mamou promluvit by bylo jen k dobru. Ale myslim, ze nase rodiny maji trochu spolecne: my se taky snazime pusobit desne OK. A ja proste nemuzu za ni prijit a priznat se, ze nejsem tak krasna, chytra a vyrovnana a desne uspesna a obdivovana, jak me vsude prezentuje. ja se k ni v budoucnu smim hlasit pouze jako krasna, bohata, kultivovana a na urovni (rozumej: tohle je nepsane "pravidlo", nikdy by se k tomu nepriznala, ale ja to citim). Ona proste chce mit perfektni zivot a deti a misto co by byla vdecna za to,co ma, tak se porad zhlizi ve smetance a kontroluje, co nema. Taky ji stve, ze nechodim s nekym "perspektivnejsim" (rozumej, vazenym a s karierou)a ze nepracuju v super spolecnosti a nemuze se nicim chlubit. Uzira ji, ze nestuduju business a ze nebudu jednim z prednich auditoru PWC.Ale ona by to nepriznala.Pak (mysli si to pritel, a ja s nim souhlasim) na me asi zarli, protoze ona v mym veku nase moznosti nemela, tak ji stve, kdyz mam neco lepsiho nez ona (obleceni, dovolena) a snazi se mi to vycitat a osklivit.Nevim, fakt ji NEMAM rada a nikdy mit nebudu. Jenom doufam, ze jednou budu fakt uspesna a stastna a pak ji to omlatim o hlavu a v nicem ji nepomuzu.hele, to zni desne, vid? Nakonec to ale stejne dopadne jinak - moje sobecka a rozmazlena sestra nebude schopna se o nic postarat, takze mi zustanou vsichni na krku.No nic, promin, nejak jsem se zapovidala:).Tak se kuryruj a pisej, jak se mas a co delas. Mooc odpocinku prejeS.

Ahoj sylvo!!!!Kamoska jela do Strasburgu (nevim, jak se to pise:) ) a pak k jeho rodicum, ale nevim, kde ty bydli (on bydli sam). Kamoska francouzsky neumi, tak je z toho vzdycky na nervy, ze tam nikdo moc neumi anglicky (hlavne v obchodech). Ale jinak si francii nemuze vynachvalit.S tou nespavosti to citim stejne - prijde mi skvele, kdyz se v noci "jen" stopadesatkrat vzbudim. Kolikrat vubec nezamhourim oko...je to tak vycerpavajici...A rozhodne souhlasim, ze strach z toho, ze neusnes, vse jen zhorsuje. Snaz se na to nemyslet, nepripoustet si to - cim vic se budes stresovat, tim hur. Psala jsi, ze beres nejaka homeopatika...ty ja jsem nezkousela, mozna bych asi mela. Ucinna jsou analgetika, funguji 100%, ale jsou navykova. Tak je mam pry brat vyjimecne, pouze v nouzi. jenze ja tu nouzi mam skoro porad, tak je radsi neberu.Nevim, jestli je to reseni, ale vsichni me pred tim varujou, tak se bojim.Premyslela jsem, ze bych tenhle tyden stravila staranim o sebe a delanim veci, na ktere jindy nemam cas. Chci jit do divadla, plavat a do botanicky zahrady a do oblibeny pizzerie. Jenze je blby, kdyz to musim podnikat sama. Pritel by sel, ale to by byla sebevrazda, potrebuje ted tech par zkousek fakt dodelat a je toho dost. Ale vlastne ted me tak napada, ze mi ani nevadi jit sama a udelat to podle sebe. ja bych spis potrebovala vypadnout z domova, tam me to stresuje nejvic. Proste prijdu domu a padne to na me:-(K babicce nemuzu, zije s nami.Jo ja vim, mas pravdu - poradne si s mamou promluvit by bylo jen k dobru. Ale myslim, ze nase rodiny maji trochu spolecne: my se taky snazime pusobit desne OK. A ja proste nemuzu za ni prijit a priznat se, ze nejsem tak krasna, chytra a vyrovnana a desne uspesna a obdivovana, jak me vsude prezentuje. ja se k ni v budoucnu smim hlasit pouze jako krasna, bohata, kultivovana a na urovni (rozumej: tohle je nepsane "pravidlo", nikdy by se k tomu nepriznala, ale ja to citim). Ona proste chce mit perfektni zivot a deti a misto co by byla vdecna za to,co ma, tak se porad zhlizi ve smetance a kontroluje, co nema. Taky ji stve, ze nechodim s nekym "perspektivnejsim" (rozumej, vazenym a s karierou)a ze nepracuju v super spolecnosti a nemuze se nicim chlubit. Uzira ji, ze nestuduju business a ze nebudu jednim z prednich auditoru PWC.Ale ona by to nepriznala.Pak (mysli si to pritel, a ja s nim souhlasim) na me asi zarli, protoze ona v mym veku nase moznosti nemela, tak ji stve, kdyz mam neco lepsiho nez ona (obleceni, dovolena) a snazi se mi to vycitat a osklivit.Nevim, fakt ji NEMAM rada a nikdy mit nebudu. Jenom doufam, ze jednou budu fakt uspesna a stastna a pak ji to omlatim o hlavu a v nicem ji nepomuzu.hele, to zni desne, vid? Nakonec to ale stejne dopadne jinak - moje sobecka a rozmazlena sestra nebude schopna se o nic postarat, takze mi zustanou vsichni na krku.No nic, promin, nejak jsem se zapovidala:).Tak se kuryruj a pisej, jak se mas a co delas. Mooc odpocinku prejeS.

Cauky Saroooooooooo :-)Jsem moc rada, ze jsi se zas ozvala. Prijde mi, ze uz sem ted nikdo moc nepise, a tim padem ja taky pisu cim dal tim min... Je supr, ze se mas ted skvele, doufam, ze to vydrzi!!! Ted mas to volno a vsichni jak pises odjeli. Nemohla bys taky nekam zajet. Treba alespon k babicce, nebo co ja vim. Snad by ti to pomohlo. A co pritel??S tou nespavosti je to fakt katastrofa. Nikdy jsem si nemyslela, ze to je az tak neprijemny a ubijejici. Myslim si, ze u me to je taky psychicky. Anebo proste uz takovej ten kolotoc, kdy mam proste strach, ze nebudu spat a jsem z toho vystresovana a tim padem nespim :-) Je to sranda, protoze, kdyz treba jednu noc se jenom budim, ale pak vzdycky zas usnu, tak rikam, ze jsem se dobre vyspala (driv bych rekla opak) a to jen proto, ze necumim celou noc do tmy. Zkusim taky tu medunku. Jinak jsem jeste furt nemocna, teda spis vic nez predtim. Mam nejakej hlubokej kasel, rymu atd. tak zitra skocim k doktorovi pro nejakej ten sirup :-) Vyhoda toho je, ze tim padem mi ani moc nechutna a tak ted prejidani nema nijak zvlast ucel. Navic ve ctvrtek, kdyz doslo k zachvatu tak mi pak bylo jeste o dost hur co se chripky tyce... Tedy jak ses asi docetla, tak ted jsem to dost prehanela se zachvatama, nevim moc cim to bylo, mozna, ze to bude ve spojitosti s tou nespavosti. Asi me neco zere, co nejak nedokazu definovat. Nejsem zrovna nejlepsi psycholog sama sebe :-) Jinak kam ze to jela kamaradka do Francie?? Treba je to nedaleko :-)))))Jak jsi psala o svych vztazich s tvou mamou, tak si myslim, ze v tom bude u tebe ten kamen urazu a hlavni tvuj problem. Uz jsi o tom psala driv. Vis, myslim si, ze by bylo nejlepsi se prekonat a jit na nejakou tu rodinou terapii a vsechno si to vyrikat prostrednictvim nejakeho toho psychologa. Chapu, ze se ti nechce, ale myslim si, ze by ti to pomohlo a treba by tvuj problem pak zcela zmizel?? Napis, co si o tom myslis. A hlavne mej se krasne a uzij si volna (zkus najit nejakej ten program :-) Tak pa a mej se moccc moc fajn!!! Sylva

AhojJe mi 22. Uz dlouho si procitam Vase prispevky. Chtela jsem se jenom zeptat. Merim 174 a vazim 46. Nechci poradit jak hubnout. To uz vim. Jen by me zajimalo kolik kilo je pri me vysce nutne pro preziti. Predem diky za kazdou radu. Slunicko

Ahoj sylvi,diky za zastani, ja se tedy divim, ze me zniceny a zoufaly clovek muze nazyvat negativni. Pokud citim negativitu, tak skutecne jen z prispevku pavoucka.Jinak co se tyce nespavosti, tak s tou mam bohate zkusenosti (bohuzel). Urcite zkus podle PB medunkovy caj, ten piju taky po litrech. Jenze u me je jasne, ze je nespavost psychicka (nejaka elektrolyticka nerovnovaha v mozku, houby tomu rozumim), takze mam na vyber bud prasky (pak spim jak mimino) a nebo to vydrzet. Prasky jsou svinstvo, takze to zkousim jak to jde. Piju ten caj (mliko ne, to ja nerada, tak jsem to ani nezkousela), dam si pred spanim telou koupel nebo sprchu, nedelam nic, co mi rozproudi krev a nastartuje me pred spanim (napr. sport).Jinak jsem dlouho nepsala, protoze jsem:1. preinstalovavala a vylepsovala pocitac a nebyla cas a moznost se dostat na net2. ucila jsem se na zkousky3. nemela moc duvod psat.Posledni dobou bys na me byla pysna, nic moc jsem neprovadela:). Ani ne tak protoze nebyla chut, ale spis nebyla prilezitost a cas. Zni to asi blbe, ale ja na "to" potrebuju soukromi, no a v posledni dobe jsem ho moc nemela.Navic je to uplne presne jako s bulimii - na zvraceni je potreba fura casu a bejt sama doma; jakmile ma clovek praci a nekde lita, myslenky na jidlo se zahani snaz. ja taky, pokud jsem v jednom kole, ani me nenapadne neco provadet.No, ted se lehce desim, jelikoz mam par dni volno a nemam co delat. Ale absolutne nic! Kamoska odjela do Francie za pritelem, pritel a kamarad se uci, dalsi lidi jsou na horach..no fakt jsem uplne osirela:))Az na rodice teda, samozrejme. Strasne se mi libi, ze ty mas sve rodice rada, to tak obdivuju. ja mame neverim a sestru rada nemam, takze bych nas vztah nazvala spis "toleracni". Doufam, ze se dostanu do stadia kdy se budu moct definitivne odstehovat a nikdy vic ji nevidet, pak se mi ulevi snad nejvic. Chapu, ze nemas odvahu si s rodici o vsem promluvit na rovinu, ja taky ne. Totiz, odvaha by mi nechybela, ale me veskere pokusy byly marne, takze se odmitam snazit. nevim, co si mysli ona, ale me city vuci ni (mluvim ted o matce) jsou veskrze negativni.Taaak, doufam, ze jsi neusnula, ale nejak jsem mela potrebu se vypsat:)Ty pekne odpocivej a lec se, at ses brzo zdrava jako rybicka:)S.