JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Přidat komentář

21) Avignonské papežství

Kliment V. – zrušil templáře, pod záminkou křížové výpravy vyhlásil desátek.

Charakteristická volba papeže – kardinálové nesměli opustit konkláve.

Po jeho smrti se dostali do sporu Francouzi (Gaskoňci) a Italové.

Vliv francouzského krále na papeže začal už za Fridricha II. – papež hledal podporu u fr. králů proti císaři.

Na přelomu 13. a 14. st. dochází ke sporům mezi Bonifácem VIII. a Filipem IV. Sličným – řada traktátů z
obou stran dokazujících, že prvotní je moc světská resp. duchovní. Bonifác hlásal, že křesťanská společnost
má pouze jednu hlavu (papeže) a od duchovní moci je odvozena moc světská. Jádrem sporu bylo zdanění
francouzského duchovenstva.

Po přepadení v Anagni zemřel Bonifác VIII. a další papežové už byli pod přímým vlivem francouzského
krále.
Po Benediktovi XI. (1303–4) nastoupil Kliment V. a u něj byl vliv krále nejtěsnější.
1307 bylo připraveno obvinění Bonifáce VIII. podle souboru žalobních článků měšťana z Beziers. Kliment
V. nařídil biskupům a arcibiskupům, aby provinění vyšetřovali – ti byli pod vlivem Filipa. Král chtěl,
aby byl Bonifác VIII. posmrtně odsouzen a prohlášen za heretika.
1309 Kliment V. si zvolil za své sídlo Avignon – prozatím dočasně. Nikdy nezavítal do Říma – celý život se
pohyboval po jižní Francii. Kliment V. trpěl duševní chorobou – asi migrénou.

Od té doby papežové zůstali v Avignonu – místo na pomezí Francie a Říše. Bylo jmenováno 10 nových
kardinálů (9 Francouzů a 1 Angličan). Francouzská strana získala navrch v kolegiu.

V letech 1309 – 1378 bylo 80 % nových kardinálů z řad Francouzů.

22) Papežský fiskalismus

Pocházel z pojetí plnosti papežské moci – že papež má právo sám obsadit jakékoliv církevní beneficium.
Tato práva byla poprvé formulována Klimentem IV., ale ten ji prý dobrovolně a svobodně omezuje na ta
beneficia, jejichž držitelé zemřeli (nebo se vzdali beneficia) při pobytu u kurie.

Jan XXII. rozšířil svou moc na všechna beneficia, kam dosadil držitele papež. Navíc to bylo rozšířeno na
beneficia, jejichž držitel zemřel do 3 dnů cesty od kurie.

Avignonská kurie se zařadila ke 3 největším finančním mocnostem – Anglie, Francie a Sicílie.

Několik zdrojů příjmů:
• Jan XXII. vydal sazebník pro poplatky za listiny – za každou listinu se platilo čtyřikrát (vyhotovení,
zapsání, …)
• Servicia z církevních obročí – ve výši poloviny nebo celé dávky ročního příjmu z biskupství
(arcibiskupství) – při jmenování.
• Zpochybňuje tím svobodnou volbu kandidátů kapitulou – potvrzoval ho přímo papež.
• Příjmy z nižších obročí – faráři, kapituly – sám rozhoduje o obsazení
• Duchovenský desátek
• Denarius sancti petri – svatopetrský haléř od zemí, kteří si vyžádali přímou papežskou ochranu (Uhry,
Polsko, Anglie, …)
Celou Evropou procházeli collectores – výběrčí papežských desátků.

23) Husův proces

Ukázalo se, že proces byl veden z hlediska kanonického práva korektně, až na několik momentů:
Klatba kardinála Collony – jeho práce nebyly předtím dány k nezávislému prozkoumání
Hus se odvolal k soudu Kristovu – zhoršil svou situaci
Hus se pokoušel vyklouznout i z těch článků, které byly pravé
Hus měl dva zastánce: král Zikmund, kardinál Zabarella
Bylo v Zikmundově zájmu, aby byl Hus osvobozen a Čechy byly očištěny z kacířství.
Zabarella se neustále pokoušel zmírňovat podmínky pro Husa. Nakonec se měl jenom vzdát některých
článků, což Hus odmítl – byl připraven na mučednickou smrt.

24) Husitství

V současné době se předpokládá souhrn navzájem provázaných příčin. Prof. Šmahel ale vidí hlavní příčinu
husitství v teologických sporech.

Rozhodně to má velkou souvislost s Wyclifovými spisy. Prokazatelné je přijetí v 2. pol. 90. let 14. st.
Nejdůležitější spory:

• O univerzália – na univerzitách převládal Nominalismus X Wyclif byl realista. Němečtí mistři v Praze byli
zastánci nominalismu.

• Remanenční učení – (Problém, zda se svátost stává tělem (krví) kristovým? Kristus je přítomen jen
symbolicky)

• Zda jsou platné svátosti, které podává kněz žijící v hříchu?

Poslední dvě učení byla nebezpečná pro církev jako takovou.

Střety mezi českými a německými mistry –
1409 Kutnohorský dekret – úspěch skupiny kolem Husa: Jan z Jesenice, Jeroným Pražský
1408 poprvé v radě Starého města pražského mají Češi převahu (od té doby skoro pořád kromě 1412)

Začíná spolupráce mezi radou a českými mistry.

Názory se šířily 2 způsoby:
• Univerzitní kvodlibety
• Reformní kazatelé

Pro veřejnost byla nejdůležitější praktická kritika církve (faráři se nechávají zastoupit vikáři, konkubíny,
loupeže, …). Ve druhém desetiletí už bylo husitství silně rozšířeno, ale hlavně v Praze a v Jižních Čechách.

30. 7. 1419 – defenestrace, protože král dosadil protireformní německé radní. Ta byla už velmi dobře
připravená. Potom po smrti krále dochází k neklidu, ale rada to celkem solidně pacifikuje.

Začíná jednání o podmínkách přijetí nového krále Zikmunda. Jednání se účastní i univerzita a rada Starého
města pražského. Pražská univerzita na dotaz, zda je možné prosazovat boží zákon ozbrojeným bojem,
odpovídá kladně.

Byl násilně obsazen Vyšehrad reformisty. Posádka pražského hradu zůstává věrná Zikmundovi.

Praha se stává centrem hnutí. Následuje jednání pražských vyslanců se Zikmundem v Brně. Jsou připraveni
přijmout královi podmínky, ale Zikmund přijel 1420 do Prešpurku a nechal tam usmýkat měšťana Jana Krásu
a nechal vyhlásit křížovou výpravu proti českým heretikům.

Husité obsazují Sezimovo Ústí – měšťané vyspávali kocovinu po masopustní noci – první opěrný bod v
Jižních Čechách. Pak teprve přicházejí na „kopec“ a zakládají Tábor.

25) Pražské artikuly

Reformisté začali obhajovat skutečnost (manifesty do Benátek), že odmítli právoplatného krále. V
manifestech jsou formulovány 4 pražské artikuly:
1. Zákaz světského majetku církve
2. Přijímaní pod obojí
3. Trestání smrtelného hříchu
4. Svobodné kázání slova božího

26) Křížová výprava proti husitům

První křížová výprava skončila neúspěšně bitvou na Vítkově (1420). Zikmund asi vůbec nezamýšlel Prahu
dobýt a odmítl její obléhání. Nechal se korunovat ve svatovítské katedrále a odvezl korunovační insignie i
poklad.

Zikmund se vrací zpět do Uher a rozpustil křížovou výpravu. Husité to chápali jako svůj velký úspěch –
morální podporu, protože prý porazili desetitisíce křižáků.

• Začalo první pnutí mezi konzervativnější pražskou univerzitou a radikálními Tábority.
• Konec roku 1420 – Hádání ve Zmrzlíkově domě (mincmistra) – pražští a táborští mistři se hádají o sporné
články v otázce liturgie, očistce, …
• Dochází k vytváření Táborského a Pražského městského svazu.
• Jsou i spory uvnitř samotného Tábora. Jedním z důvodů je také přítomnost řady blouznivců, kteří si
vykládali učení po svém – adamité a pikarti.

• V roce 1420 byli vyhnáni z Tábora, protože to bylo silné i na táborské kněží. Z pikartů se vydělila skupina
adamitů.
• Pikartům šlo hlavně o remanenci a průběh liturgie (např. nemusí být v církevním oděvu, eucharistii je
možné nahradit jinou potravou – normálním chlebem).

27) Dominikáni

– oficiálně Řád bratří kazatelů, ve znaku mají psa s hořící pochodní v tlamě
– zakladatelem se stal Španěl

Domingo de Guzmán (sv. Dominik) (1170 – 1221)

Narodil se v Kastilii, jeho otec byl rytíř a bojoval proti Arabům. Od 7 let jej vychovával strýc v latině,
gramatice, teologii etc. Ve 24 letech knězem.

Setkal se s katary v j. Francii, dospěl k závěru, že veškerá hereze vzniká jen z neznalosti. Založil řeholní
společenství v Prouille pro obrácené. Zde je pochován.

Řád dominikánů vzniká jako kněžský, kde je ruční práce nahrazena kázáním. Žebrota kněží sv. Dominika
byla v té době velmi neobvyklá. Chudoba = prostředek, ne cíl.

Řád potvrzen papežem Honoriem III. Roku 1216
– augustinova řehole
– dominikáni se brzy zmocnili univerzit ve Fr. a It.
– mezi ně patřili: Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Kateřina Sienská, Zdislava z Lemberka ad.
V Čechách po r. 1220
Jak poznat dominikána na ulici?
Bílá tunika s přepásaným koženým řemenem se zavěšeným růžencem. Svrchní oděv tvoří černý plášť s
kapucí.

28) Františkáni
Zvaní Řád menších bratří, zal 1209.
V 15. stol vznikli 1. minorité (konventuálové), 2. observanti, 3. kapucíni
Ženská odnož = Klarisky
Sv. František (1182 – 1226)

Narozen v Itálii jako Giovanni Bernardone v rodině bohatého obchodníka, i přesto si však zvolil chudobu a
spolu s několika následovníky došli r. 1209 do Říma, aby požádali úspěšně papeže o potvrzení žebravého
řádu, jehož náplní bylo kázat ale i manuálně pracovat. Idea chudoby zachvátila široké lidové vrstvy.
František podnikl i cestu do Španělska a j. Francie.

Řehole řádu byla složena z útržků evangelia, posléze přepracována papežem Řehořem IX. A 1223
potvrzena. František sám trpěl těžkou oční a žaludeční chorobou, složil Hymnus na bratra Slunce, byl znám
svým kázáním ke zvířátkům.

Posláním řádu je působit spíše svým příkladem než cíli. Vstup do jejich řádu nepodmiňoval ani kněžství, ani
majetek ani vzdělání. – rychle rostl.

Významní: Michal z Ceseny, W. Occam ad.

Ve 14. stol následovalo obrovské hnutí chudoby, které bylo pak nařčeno z kacířství (viz U. Ecco: Jméno
růže)

V Čechách: 1228

Další chudé řády vzniklé později:
Karmelitáni
Augustiniáni eremité

29) Benedikt z Nursie

Benedikt žil asi v letech 480–545. O jeho původu toho mnoho nevíme. Řehoř pouze poznamenává, že
pocházel ze „vznešeného rodu z Nursie“. Z jeho dětství se traduje pouze jediná věta: „Již jako dítě měl srdce
starce.“ Zřejmě již jako dítě byl rozvážný a přemýšlivý. Později byl poslán na studia do Říma. Není známo,
co studoval, ale podle tehdejšího zvyku pravděpodobně gramatiku a rétoriku. Students

JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Přidat komentář