Můžou větší děti při cestování nosit plenky?

Mončo to chceš říc že tě máma přebalovala ještě dýl než ve 14ti???

Kamile, tohle nemá člověk nikdy tak docela za sebou.
Estel tobě teda nezávidím to přebalování, ale zase jsi měla obrovské štěstí, že jsi se těch plínek zbavila už ve 14ti.

Tak aspoň, že už to máš za sebou. Dětství by mělo být nejkrásnějším věkem, mít na co vzpomínat a ne, aby to člověk nejraději vymazal z paměti.

Měla :-(

Monča: Nepovídej, že to máš podobné jako Estel.

Estel, teď jsi mě docela uklidnila, že nejsem jediná, kdo to má doma takhle blbé.

Moji rodice nikdy nesli na tridni schuzky, i dluhy, ze neplatili intr na zakladce a ja byl ten posledni kdo mel pravo jist, to resili preze me. Na stredni rodice ani nevedeli, ze sem, jen mi tam soc. pracovnice vypravela, jak neodmaturuju, kdyz nezaplatim intr, co meli platit rodice.
No takze dnes uz rodice na schuzky asi nejezdi, vim, ze to bylo za komacu.

Tak s tím přebalováním tě lituju, to si neumím představit, že by někdo takhle přebaloval 14ti letou holku, i když třeba v tom parku nebylo zase tolik lidí, tohle ti doufám nedělala na těch nákupech?
A měla jsi teda opravdu měla štěstí, že s tebou na ten intr poprvé nejela, bylo asi dost těžké se jí zbavit co? A jak si to řešila třeba při třídních schůzkách a tak?

Jinak mámě je zbytečné cokoli vysvětlovat, ona nikdy neuvěří, že s ní něco je. Podle ní se svět kolem spiknul a ona je v pořádku. Musela bych ji nechat zbavit svéprávnosti a proti její vůli odvézt do blázince, což se mi zdá dost kruté.

Ne, já měla pořádné plenkové kalhotky, tyhle věci jsou celkem dobře udělané. Rozdíl v tom umývání je v tom, že čtrnáctiletá holka je větší než malé mimino, takže je to pro přebalujícícho asi trochu nepohodlnější, ale jinak je to to samé, technicky vzato. Psychicky samozřejmě ne. Malé dítě si to neuvědomuje. Mě bylo čtrnáct, chtěla jsem se líbit a místo toho jsem musela trpět při tom, že mne spusta úplně cizích kolemjdoucích viděla nejen nahou, ale hlavně v pozici, kdy mi matka ze zadku a vagíny utírala rozmazané výkaly! :-( Nikdy jsem o těchto trápeních s nikým krom psychologa nemluvila. Tady jsem napsala jen proto, že mne naštvalo, že je takových matek víc. A trochu mi pomáhá, že si o tom konečně můžu promluvit a zbavit se tak toho. Psycholog mi hodně pomohl, ale přece jen je to něco jiného. Příteli bych to nikdy neřekla, jednak bych se před ním styděla a hlavně nechci, aby to věděl. Třeba už bych ho potom ani nepřitahovala, když by si to představil. Ale máš pravdu, to je život. Hlavně že už je to pryč, dobrou noc.

That's a life.
No jako velka holka kdyz naplni plenu, tak mnohdy se muze stat, ze by to proste z te plenky vypadlo. No jako nevim, ono treba je asi rozdil omyvat male dite a velkou holku.
A co pritel, sverila si se mu s tim? Maminka by asi potrebovala lecbu, zkousela si s ni o tom pozdeji promluvit, jak se na to tvari?
A bud rada, ze s tebou poprve na intr nejela ona, to bys asi nerozdejchala.

Ona je nemocná. Je to s ní celkem špatné. Nedělala to ve snaze mi ublížit, naopak, v tom svém vnímání to viděla jako věc, kterou mne chrání. Ale já k ní bohužel prostě nedokážu nic cítit. Raději se s ní moc nevídám, protože i ty občasné návštěvy jsou dost šílené, ona je vážně blázen. Přemýšlela jsem, jestli by nebylo nejlepší zařídit jí nějakou trvalou hospitalizace, protože občas si nejsem jistá, jestli sobě nebo někomu neublíží, ale vypadá to, že funguje bez problémů a hlavně je doma spokojená, asi bych se nesrovnala se svým svědomím, kdybych ji dala do blázince. Akorát já jsem bohužel musela vytrpět všechnu tu hrůzu a ty příšerné věci a pak se z toho dostávat. Kdyby byla společnost trochu všímavější, nechodilo by po světě jen tak tolik lidí s nějakým problémem, ale léčili by se. A už vůbec by nevychovávali děti. Máma je nemocná a nikdo to nevidí a pokud ano, zavírá nad tím oči.

No fakt hrůza, naprosto neuvěřitelné.Připadá mi,že tvá maminka musí být psychicky nemocná, jinak by ti to nemohla udělat.

Marku nerozumím - jak jako vypadne? Jinak samozřejmě pořádně otřít mě musela, bylo to jak kdy, ale občas jsem od toho byla dost špinavá.
Je to uhozené, bylo to uhozené už tehdy a nemysli si, že m,ne to šíleně neštve. Ostatně ona se tím připravila o dceru. Mě zničila dětství a musela jsem chodit několik let k psychologovi, než jsem se zbavila strachu z lidí a pod - tak moc mne poznamenalo tohle přebalování na veřejnosti. Taky jsem měla návaly, když jsem měla vykonat potřebu. Bylo toho víc, celkem dlouho jsem se musela dávat dohromady.

Protože mi nic takového nedovolila. Kdybych měla nějakou možnost, udělala bych to. Věř mi, že dělat to do plenek je něco tak hrozného, že bych se tomu vyhnula s chutí. Neměla jsem jak. Chápu, že tady tohle vypadá neuvěřitelně, já sama tomu taky skoro nemůžu věřit, když se k tomu ve vzpomínkách vracím. Hlavně mne štve, že jsem to vydržela tak dlouho.

Ja spise nechapu, jako to riskovala, ze to vse i vypadne nebo te i omyvala jako? Prijde mi to ulitle.

Estel víš co nechápu, proč jsi normalně nesundala plínu nezašla na záchod, a pak si ji eventuelně zase nenasadila. Tohle umí už i má 3 letá vnučka.

No právě že jo :-((( Vždyť o tom mluvím. Takhle to bylo nejrychleší, ale taky největší hrůza.

Nechápu, jak to myslíš přebalovací podložku? Přeci tě nepřebalovala jako mimino a už určitě snad ne před lidmi někde na lavičce ne?

Já jsem ji opravdu zoufale prosila, ať mne aspoň přebaluje někde v soukromí, ale ona prostě hned šla k nejbližší lavičce. Všechno bagatelizovala slovy "však on tě nikdo neukousne", "na ten tvůj zadek jsou tak asi zvědaví" a podobně. Já jsem z toho dost šílela, hlavně jak jsem byla starší, ale ona si prostě nedala říct, prosila jsem, hádala se s ní, ale nic nepomáhalo. Přitom mne opravdu mohla přebalit někde bokem, s náhradníma plenkama nosila i takovou přebalovací podložku, takže by to fakt nebyl problém. Ale to nedělala schválně, ona si prostě vůbec neuvědomovala, že něco takového není normální a že se šíleně stydím.
V devítce ne, tehdy byla jen osmiletá docházka, tu devítiletou zavedli o rok nebo o dva později. Ona měla už připravený ten dopis, ale říkala, že teď na konci školy už to nebude řešit a že to dá až mojí třídní na střední. To by pro mne znamenalo, že bychmusela plenky nosit i tam a používat je přes den, což se rovnalo společenské sebevraždě, ale matce vůbec nedocházelo ani tohle. Každopádně jsem přijímačky do školy k nám ve městě chválně zdrbla a ve druhém kole se dostala do školy na druhém konci republiky, abych jí byla co nejdál a nemohla mi takhle zasahovat do života. Sice mi nabalila plnou tašku plenek i dopis pro třídní (to bylo fakt početní), ale to bych byla blázen, kdybych něco takového dělala. Všechno jsem to vyhodila hned po příjezdu. Potom jsem jezdila co nejméně a když, tak jsem byla pořád doma s tím, že se musím učit. Takže nějaký náš "výlet" přišel na řadu až několik měsíců po mém přestěhování a to už jsem byla mnohem sebevědomější, měla jsem vyzkoušené, že dokážu fungovat sama a že nejsem žádné děcko, tak když přišly zase na řadu plíny, prostě jsem je odmítla s tím, že už mám občanku, že jsem dost velká na to, abych mohla chodit na záchod stejně jako máma. Nakonec mi to prošlo, sice i s asistovanou návštěvou matky na veřejném wc, kde mi vysvětlovala co a jak mám dělat, že nesmím nikdy zapoměnout nalít do wc dezinfekci než ho budu používat, mít papírovou podložku a vůbec, byl to sice trapas, ale díky bohu za to, konečně byl od plenek a od té příšerné ostudy klid.