Můžou větší děti při cestování nosit plenky?

No právě že jo :-((( Vždyť o tom mluvím. Takhle to bylo nejrychleší, ale taky největší hrůza.

Nechápu, jak to myslíš přebalovací podložku? Přeci tě nepřebalovala jako mimino a už určitě snad ne před lidmi někde na lavičce ne?

Já jsem ji opravdu zoufale prosila, ať mne aspoň přebaluje někde v soukromí, ale ona prostě hned šla k nejbližší lavičce. Všechno bagatelizovala slovy "však on tě nikdo neukousne", "na ten tvůj zadek jsou tak asi zvědaví" a podobně. Já jsem z toho dost šílela, hlavně jak jsem byla starší, ale ona si prostě nedala říct, prosila jsem, hádala se s ní, ale nic nepomáhalo. Přitom mne opravdu mohla přebalit někde bokem, s náhradníma plenkama nosila i takovou přebalovací podložku, takže by to fakt nebyl problém. Ale to nedělala schválně, ona si prostě vůbec neuvědomovala, že něco takového není normální a že se šíleně stydím.
V devítce ne, tehdy byla jen osmiletá docházka, tu devítiletou zavedli o rok nebo o dva později. Ona měla už připravený ten dopis, ale říkala, že teď na konci školy už to nebude řešit a že to dá až mojí třídní na střední. To by pro mne znamenalo, že bychmusela plenky nosit i tam a používat je přes den, což se rovnalo společenské sebevraždě, ale matce vůbec nedocházelo ani tohle. Každopádně jsem přijímačky do školy k nám ve městě chválně zdrbla a ve druhém kole se dostala do školy na druhém konci republiky, abych jí byla co nejdál a nemohla mi takhle zasahovat do života. Sice mi nabalila plnou tašku plenek i dopis pro třídní (to bylo fakt početní), ale to bych byla blázen, kdybych něco takového dělala. Všechno jsem to vyhodila hned po příjezdu. Potom jsem jezdila co nejméně a když, tak jsem byla pořád doma s tím, že se musím učit. Takže nějaký náš "výlet" přišel na řadu až několik měsíců po mém přestěhování a to už jsem byla mnohem sebevědomější, měla jsem vyzkoušené, že dokážu fungovat sama a že nejsem žádné děcko, tak když přišly zase na řadu plíny, prostě jsem je odmítla s tím, že už mám občanku, že jsem dost velká na to, abych mohla chodit na záchod stejně jako máma. Nakonec mi to prošlo, sice i s asistovanou návštěvou matky na veřejném wc, kde mi vysvětlovala co a jak mám dělat, že nesmím nikdy zapoměnout nalít do wc dezinfekci než ho budu používat, mít papírovou podložku a vůbec, byl to sice trapas, ale díky bohu za to, konečně byl od plenek a od té příšerné ostudy klid.

Aha tak teď už mi vrtá hlavou jen to přebalování venku.
Takže ty jsi vlastně takhle na tajno nosila pleny od konce osmičky, tedy i v devítce?
Mimochodem, jakmile jsi odešla na intr, tak pak už takové tendence neměla, třeba když si přijela domů nebo tak? To je zvláštní, že ji to tak rychle přešlo.

Neříkám, že jsem se pokakávala pokaždé - jenom někdy. Spíš si to nejvíc pamatuju, protože to bylo to naprosto nejhorší.
Opravdu jsem si nedokázala říct teď půjdu na velkou a pak to v plenkách vydržím, to mi fakt nešlo, takhle na povel. Cítit to samozřejme je a to úplně strašně, člověk to nesmí srovnávat se zápachem pokakaného miminka, u starších už je to hodně hodně poznat. Co se té školy týče, já tam na záchod chodila normálně, ale máma už právě kvůli tomu co píše Pavla plánovala, že je budu nosit i tam. Ona mi ke konci osmé třídy už plenky do školy dávala, ale já si je vždycky sundala a schovala do tašky a zase si je dala až po poslední hodině. Aby to vypadalo, že je fakt přes den nosím, používala jsem je cestou domů - máma byla spokojená. Ale chtěla i psát dopis třídní, že neudržím moč a stolici a ať mi umožní chodit se během hodin přebalovat na záchod. Naštěstí už nastal konec školy a já od ní mohla pryč.

No nevím lidi jsou různě ujetí co kdyby to byla pravda ač šílená ale co.jenom mě není jasné proč se do těch plínek mohla podělat počůrat budíš za celý den jdu třeba čtyři krát.Ale na velkou to mě připadá divný kolikrát jde normální běloch bez potíží na velkou.já měl před měsícem porojímavé problémy a měli jsme jet do Rakouska na zájezd tak jsem si vzal den před tím beton tak abych ten den na velkou nemusel a také ne.vyšlo to.také nerad jdu někde mimo na velkou nemám také moc rád veřejné záchodky.ale ten příběh mě zkrátka připadá trochu ujetý ale neříkám že není možný co víme........

Ariesek
Maminka si to nemyslí, to si vymýšlí Estel. Mrkni se víc dozadu, někde k začátku.

Ahoj Estel, tak to mě moc mrzí, že jsi měla takové dětsvtí, jen mě na tom trošku zaráží pár věcí.
Třeba na tvém místě, pokud by se mi tedy povedlo udělat si velkou potřebu do plínek, tak bych to rozhodně tajila co nejdéle (přecijen venku to zase tak moc cítit není) a pokud by na to teda tvoje mamka přišla, tak snad máš pusu, tak si jí mohla říct, aby tě přebalila někde bokem, alespoň za keřem nebo tak, pokud už by to teda nevydrželo až domů. Zdá se mi trochu divné, když jsi popisovala, jak tě prostě z ničeho nic na chodníku začala přebalovat.
A taky je mi dost divné, jak je možné, že si do školy ty plínky nosit nemusela. Přeci si tvoje mamka nemyslela, že to těch 6, 7 nebo 8 hodin ve škole vydržíš bez toho, aniž by sis došla na wc ne?

Estel: I kdybych tomu uvěřil tak,proč jsi do těch plen dělala velkou potřebu,pokud někam jedu na celý den ráno zajdu na velkou a potom už celý den nemám potřebu myslím,že takhle funguje většina lidí.....

Marku, já ty plínky nenáviděla. Vůbec jsem nechápala, proč mne matka tak trápí. Netrpěla jsem únikem moči nebo stolice a ona mne přesto nutila používat plenky, bylo to strašně ponižující a čím jsem byla starší, tím to bylo horší. Ano, snažila jsem se vydržet co nejdýl, protože mi to bylo neskutečně odporné, pořád jsem se tomu snažila bránit. Takže fyzicky mne to nijak nepoznamenalo, ale než jsem se vyrovnala sama se sebou a získala nějaké sebevědomí, zabralo to několik let. Já mohla být venku jen takovou dobu, aby matka měla jistotu, že nebudu muset jít na záchod jinam než doma. Takže jsem se vždy každou hodinu musela hlásit doma. Ale díky tomu jsem ty plenky nemusela nosit před kamarádkama. Doma taky ne.Jen když jsem šla někam na dělší dobu, tak jsem bez plenek neměla šanci. Upřímně, co jí vadilo na tom si venku dřepnout a proč mi místo toho nutila plínky taky vůbec netuším. Ono to s ní bylo pomalu a jistě pořád horší, ke konci základky už plánovala, že budu plenky nosit i do školy, ale k tomu naštěstí už nedošlo, to by byla moje smrt.

Vůbec nevím o jakém příběhu s mladším bratrem se tady mluví :-(

No Zazi, když tě někdo takhle "drtí" od šesti a ty k němu máš jako dítě prostě určitý přirozený respekt, dlouho to trvá. Jasně, že jsem s mámou často bojovala, ale dopadlo to vždycky stejně. Zachránil mne fakt až intr.

Estel, to ti takové dětství nezávidím. Doma jsi také musela používat plenky, nebo jsi mohla na toaletu? Dávala ti je, když sis šla třeba hrát s kamarádkami ven, nebo k nim na návštěvu, nebo byla pořád s tebou?
Jak jsi to řešila? Bránila ses, že je nechceš a potřebu se snažila udržet až dokud to nešlo udržet? Ono totiž můžeš být ráda, že jsi na její "hru" nepřistoupila, to bys asi ještě teď plenky opravdu potřebovala. Je totiž jednoduché si zvyknout potřebu vykonat hned jak se přihlásí a nezadržovat ji. Tvoje matka by se měla léčit, protože svou přehnanou hygienou lidi ničí. To jí pak nemůžeš dát na hlídání ani své dítě. Jen mi není jasné, proč jí vadí, když bys čůrala venku?

Estel
nápadně se to podobá něčemu, co už tady někde výše bylo. A dokonce na pokračování, jen nešlo o maminku, ale o mladšího bratra. Neopakuj se, vymysli něco originálnějšího.

Tak to ti teda nezávidím, slyším o něčem takovém poprvé, ale nechat si tohle líbit do 14, to je trochu zvláštní.

A omlouvám se, že jsem to sem vložila 3x, není to schválně.

Jasně že ne ve frontě u pokladny. Ale jakmile to bylo možné. Hele, zkus ti to někdy, udělat to do plenky, jako jsem musela já. Do minuty necítíš nic jiného. Nehledě tomu, že jsem byla vždycky rudá jako rajče, takže by to poznala i tak. Ona mi na jednu stranu nutila ty plenky a na druhou jakmile jsem se do nich pokakala, okamžitě chtěla, aby to bylo co nejdřív pryč a já byla zase v čisté. Vždyť říkám že byla tak trochu mešuge

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.

Ale neříkej mi, že okamžitě poznala, že si tu plínku právě použila, že ses to nesnažila nějak skrýt a že tě prostě na místě (jak ty říkáš v parku, nebo snad i na tom nákupu) začala přebalovat. To je trochu moc.