Kdy jste se naposledy pokakali

Adéla: To jsi měla hrozné,...No tohle bylo teda takt hustý. Ještě to měli rovnou s výhledem. Sníst jsi mohla už něco den předtím. Tělo zkoumalo co a jak a když jsi k tomu přidala snídani, tak to mohl být spouštěč. Někdy prostě sníš třeba jogurt co jíš často, nezkažený, normální chuti, ale tělo ho Bůh ví proč nevezme. Pak už moc času není. Ještě, když to jde horem, tak si pak vypláchneš pusu a nikdo už to neví, ale dolem- to buď najde záchod nebo nějaké vhodné místo a často dost rychle, nebo to půjde samo do kalhot. A tyhle zákeřné prdy, které vypadají jako neškodné, ale pak pokračují jako kadění, nenaděláš nic.
Změnu školy bych nehrotil- zkus se posměváčkům postavit v tom, že Ti to nebude vadit. Nic si z jejich poznámek nedělej. Doma před zrcadlem si pak nacvič jasný a rozhodný hlas, ne kuňkání a napůl brečení, ale hlas jakým jsem já velel svým vojákům, když jsem byl v zeleným. A pak přejdeš do protiútoku- s tím vycvičeným hlasem a hezky nahlas a důrazně těm největším posměváčkům řekneš něco ve stylu: ty o tom pořád tak mluvíš, tobě se moje zamazaná prdel líbila viď? Dělal sis fotky co? Ty si ho honíš u posraných holek, prase jedno (když to bude holka, tak jí vpálíš, že je lesba). Ale opravdu rozhodným hlasem- máš 2 měsíce na trénink, věřím, že to dáš, ale třeba to ani nebude potřeba.

Lukáš: Bylo to hodně...No příště určitě jdi. Lepší zmeškaný úkol v učebnici než-li hovno v nohavici :-) A případné posměváčky po novém školním roce rychle zchladit. Tohle je prostě blbý když se musí znovu do toho kolektivu, ale když se nebudeš hroutit z jejich poznámek, tak o to dříve přestanou!

Lukáši a Kikino vy jste...Tak co bych ti zapírala. Jisté zkušenosti mám nepochybuji že Lukáš taky. Ostatně už se nám tu pochlubil jak nechal jako zlý učitel pocurat chudáka Japonce. Já už pár rozhovorů v naložených kalhotkach s klukama vedla. To bylo na té naší soukromce jak jsem ji tu zmínila. Tam jsme se třeba s Kluky domluvili že se pokakáme v určitý den a v určitou hodinu. Každý si vymyslel svůj vlastní příběh a pak jsme se přebíjeli v tom kdo to dožene do většího extrému. Musím se přiznat že tyto rozhovory mi chyběli a tak nějak tajně jsem doufala že se mi podaří něco takového rozjet i tady. S Lukášem to byla luxusní souhra na to že to bylo napoprvé ale nepřekvapilo mě to. My dva si totiž dokonale rozumíme jsme oba stejně perverzní :0) jinak zítra při tvém repete přeji pěknou bouli na zadečku a budu se těšit až si při cestě z práce domů přečtu jak ses zřídila. To už budu vysmáta zítra poslední pracovní den a pak slastných 11 dní volna. Už si je zasloužím.

Romana: Ano, bohužel jsem se...No zní to drsně nezávidím. Mě samotné se něco takového nestalo, ale svědkem cizí nehody už jsem byla. Chápu Tě, že ses bála přiznat v tomhle věku už je to holt mega trapas. Já bych asi taky zapírala, ale je fakt, že tím to odhalení jenom oddálíš. Aspoň, že máš mamku v pohodě a nedělala z toho drama. A kdyby Ti to ještě někdo po prázdninách připomínal, tak si nenech nic líbit a nekompromisně ho odpal.

Lukáši a Kikino vy jste tady včera jeli. Vaše fantazie je zdá se bezedná. A já zase dorazila s křížkem po funuse, ale aspoň jsem si přečetla tu vaši včerejší konverzaci a fakt bomba :) Sice dost ujetý, ale pobavila jsem se a hlavně mě fascinovalo jak jste byli sehraní, nahrávali si navzájem. Hlavně mi netvrďte oba, že něco podobného jste dělali v životě poprvé. Hádám, že už za sebou máte nějaké zkušenosti v tomto směru :) Jinak Lukáši pro jistotu jsem si na tvé doporučení ověřila zítřejší harmonogram rodičů a ptám se : Mami zítra dorazíte normálně na večer? Odpověď : Ano kolem sedmé hodiny, musíme ještě dojet nakoupit před svátky, proč se ptáš? No je možný, že nebudu doma a večer budu možná u kámošky. Jo aha tak to jo odpověděla máma. Snad jsem se moc při té lži nezačervenala :) Takže mám vnitřní klid. Jinak dneska zatím pohoda. Nepociťuji, že bych nějak potřebovala, takže ta zítřejší neslušná siesta snad klapne podle plánu :)

Romana: Ano, bohužel jsem se...Adéla: To jsi měla hrozné, ale v lavici jsi nebyla hned nápadná. Já jsem se hlásila na začátku června na wc, učitelka mě nenechala domluvit a vzala mě k tabuli na vyřešení příkladu. Říkala jsem si, že nejsem malá holka, tak jsem se toho ujala, ale viděla bych se pochopitelně nejraději už na wc a doufala jsem, že se nepotento. Najednou jsem si však hlasitě uprdla a hned jsem cítila jak se mi plní kalhotky a kalhoty. Učitelka viděla, jak jsem ustrnula a říkala mi, že to mám dobře, co se děje, proč nepokračuji a proč se ostatní smějí. Byla jsem z toho ta zděšená, že jsem ani ze sebe nemohla vykoktat, že jsem se pokadila, tak ji to někdo ze spolužáků musel říct. Bylo to dopoledne, tak nevím, čím to bylo způsobeno, že to bylo tak akutní. Ostudy je tolik, že bych nejraději změnila školu, pokud to bude po prázdninách stejné.

Lukáš: Bylo to hodně...Ahoj, promiň, že se ptám, ale byly ty narážky spolužáků drsné? Mám v hlavě takový plán, ale strach je zatím větší. Teda přímo ve třídě to muselo být drsné a ještě když víš, že to někdo zdokumentoval, brrr.

Hm, to je prekérní situace....Lukáš: Bylo to hodně katastrofální. Příště raději půjdu, i když mi to nedovolí. Fyzicky mě nemůže držet, tak když zdrhnu na wc, tak snad problém nebude, ale v tom dubnu to bylo drsné. Stalo se to ve středu 11. dubna. Pořád to někdo vytahoval až do prázdnin, ale ta intezita se zmenšovala, tak snad v září to bude už bez blbých poznámek. Výlet byl suprový. Byli jsme na Dráteničkách, v Blatinách a potom jsme šli na Paseckou skálu. Večer po cestě se stavili na jídlo ve Svratce a pak jsme pozdravili příbuzné v Litomyšli a pak hurá domů.

Lukáš : Nestraš takovou...Romana: Ano, bohužel jsem se pokadila ve škole. Bylo to katastrofální. Myslela jsem si, že vydržím až do přestávky. Tato profesorka většinou ani nepouští. Občas mi ještě někdo řekl před koncem školního roku třeba Adéla posraná prdela nebo Adéla se zase podělá. V té hodině to bylo docela drsné. Když jsem si už myslela, že je zle, tak jsem se přihlásila a bylo mi řečeno vydržet do přestávky. Možná, kdybych byla průbojnější, že bych ji to řekla, ale čas se fakt krátil, tak jsem doufala, že to snad bude OK. Nějakých 6 minut před zvoněním to ze mne najednou vyjelo, v tom sedu to bylo hrozné. Za chvíli spolužačka přes uličku začala čichat, a říkala nahlas jaký je tady smrad. Profesorka odpověděla, že to taky cítí, ale že to není možný, aby se tady někdo podělal, vždyť jste skoro dospělí, že to bude něco jiného. Jedna holka jí řekla, že je to strašný smrad, že to není nic jiného, že se někdo z nás musel podělat. Já jsem jen trnula, aby to neprasklo. Jedna holka řekla, že to jde od prostředku a jeden spolužák dodal, že se přece Adéla hlásila o puštění na wc. Tak se profesorka ptala mě, jestli jsem se nepotentovala a já jsem ji řekla, že ne, že jsem chtěla jen na malou. A ona mi řekla vstaňte, když se mnou mluvíte. Neměla jsem odvahu, ale musela jsem, a tak to prasklo, protože někdo zvolal:"Tak to Adéla se fakt podělala a ani se neumí přiznat". Bohužel jsem zaregistrovala, že spolužačka sedící za mnou vyfotila moje hnědé pozadí. Profesorka byla strašně protivná a taky říkala, že si nepamatuje, že by se to někomu stalo při jejích hodinách. Pak něco říkala o mé neschopnosti. Od té doby do konce školního roku byla ke mně strašně protivná. Do teď se s tím vyrovnávám, ale už je to lepší. Teď jsem měla namále, ale naštěstí jsem to stihla. Tehdy to asi bylo z oběda, protože někdy je to děsná bída. Hrozná byla cesta domů. Pořád jsem se ohlížela, jestli se někdo nedívá. Po cestě domů se mi chtělo znovu a zase mi to ujelo už do těch podělaných kalhotek. Bohužel jsem neměla sukni a na kalhotách to bylo docela vidět. Mamča se to potom dověděla, ale měla docela pochopení. Naštěstí to byla poslední hodina, ale dva dny jsem nebyla ve škole, měla jsem v sobě takový blok.

Jenže její úsměv ztuhne...Lukáši těch potenciálních vyústění se nabízí víc ale vybrala jsem si ten scénář že toto se stalo už po mých předchozích nehodách po před rodiči a tudíž už to před mámou neukecam jednoho času jsem ten nůž na krku měla a stát se mi to v té době nechtěně tak kdoví jestli bych fakt neskončila v těch plenkách... Pokračovala bych klidně dál ale už přesluhuji fakt jdu do sprchy a spát.

Kikino to snad není pravda...Jdu taky hnípat,
musím říci, že takhle naživo a zvráceně jsem s holkou nepokecal. Ale někdy si můžeme dát opáčko třeba s jiným příběhem, ale teď mazej do koupelny, já jdu spát, tenhle týden máme v práci taky docela drsný, navíc bude pracovní i sobota, ale pak dovolená. Tak dobrou!

Kikino to snad není pravda ty sis zase nadělala do kalhotek?! Takhle to dál nejde ty neumíš používat záchod?! No víš mami já... Nic mi nevykládej jsi pěkný prase velká holka a takhle se zřídit! Tak mazej do sprchy ty ostudo pak si to vyřídíme! Tak zazvonil zvonec a pohádky je konec už jsem v tom déle než hodinu a po pravdě užívala bych si to dál ale začíná mě zmáhat únava můj budík je největší kurva ze všech a nechci dopadnout jako Verča tak už se jdu opravdu osprchovat. Díky za vzrušující rozhovor. Už se ti poštěstilo takto naživo komunikovat s holkou co je právě pokakana? Já nepřestávám zůstávat v němém úžasu nad tím jak zvrácená dokážu být :0)

Jenže její úsměv ztuhne rychleji jak puding, když se podívá na Tebe a nadechne se. Navíc Ti trocha nákladu vypadne s pleskotem na lino.
Co to má znamenat?
Zdá se mě to? To si ve svým věku neumíš dojít na záchod, nebo to vydržet tu chvilku? Kde se Ti to stalo?
jsi napůl oněmělá, ale nakonec vysoukáš přijatelnou lež, že těsně u baráku.
Mámu to neuklidní, tak se opět úsečně ptá: viděl Tě někdo? Potkal Tě někdo?
Nakonec odpovíš, že ne, což teda mámu trochu uklidní. Jenže víme, že jedna holka si udělala Tvoje fotky, celá třída o tom ví (a někteří rodiče spoulužáků se znají s Tvými rodiči) a nakonec sousedi o patro níž.... to je až dost lidí, ale třeba se na to zapomene, zatím jsem mámu uklidnila, že mě nikdo neviděl a snad její důstojnost nebude pošlapána...

Ty vole, je odemčeno. Záda...Lukáši to je peklo výtah nefunguje musím po schodech do sedmého patra cestou jsem potkala o patro níž sousedy vyrážející na nákup jenom říkám dobrý den paní sousedka se za mnou pohrdavě dívá a pak povídá manželovi no tak se podívej ta sousedovic holka si neumí ani dojít na záchod! Ona je regulérně podelana! Doma dostávám záchvat paniky když mě máma Víta ve dveřích se slovy Kiki dnes mi není dobře tak jsem zůstala doma jak bylo ve škole?

Je tomu tak cestou domů mě...Ty vole, je odemčeno. Záda máš zároveň studená a zpocená v jednom okamžiku, ten pocit se nedá popsat. Ale co teď, jakto, že je někdo doma, vždyť je jedna odpoledne, co se děje?
Mám se zkusit proplížit do pokoje?
Nebo se mám zkusit proplížit do koupelny?
Sakra co mám dělat? Tohle ne, vzdyť je na mě vidět a cítit, co se mě stalo, co sakra teď? Vyjet výtahem až nahoru a ve strojovně výtahu zahodit ty hadry a jakž takž se jima otřít? Ale to přijdu nahá domů, sakara práce, proč já?!

Je tomu tak cestou domů mě přepadá další šílená křeč už jsem z toho celá tak otupěla že už to neřeším domů to stejně nestihnu a už mám v těch kalhotkach stejně nakakano tak co na tom sejde kalhotky se za hlasitych prdů plní ještě víc mě to stéká po nohách a už i pod tou sukní je to viditelné jako na potvoru když už jsme skoro doma si to proti mě masiruje holka ze sousedství která mě nemá ráda a když mě vidí takto zřízenou tak se hlasitě směje a vzápětí mě odfoti na mobil to už je trochu moc jinak asi tě zklamu počůrávání neholduji a pocuram se až doma ve vaně při očistě bohužel při zasunutí klíče do zámku si s hrůzou uvedomuji že náš dům není prázdný...

Obvykle druhá várka. Navíc se ti chce na malou, ale zase se nemůžeš díky nákladu v kalhotech svléknout. A cestou lze narazit na nějaké známe z ulice, tam se všichni znají, hlavně ne na tu bábu, co nám nosí noviny, ta se zná s našima dobře....

Ještě jako učitel bych Ti...Pane Bože volat našim to ne! Víte paní učitelko je mi to trapné ale už se mi nějaké nehody stali (systematicky rudnu) a nechci aby naši o tom věděli chápete? Kiki nejsi třeba nějak nemocná? To nepodceňuj a dojdi si k doktorovi. Ano paní učitelko dojdu já už se domů nějak dostanu. No tak dobrá tak si vem věci a můžeš jít a s těmi nehodami fakt něco dělej to u holky tvého věku není normální. Já přikývnu a mizím ze školy to ještě netuším co zažiji cestou domů...

Ahojik lidi to je kolosální...Ještě jako učitel bych Ti navrhnul-
Kiki nemám zavolat Vašim, aby pro Tebe přijeli? A ten ponižující výslech (učitel to myslí v dobrém, ale nemá sociální dovednosti)
- a proč jsi nic neřekla?
- nemáš tu věci na tělocvik?
- nemá tu ze třídy někdo věci na tělocvik na půjčení
Ve třídě se ozvou hlasy, že podělanejm nikdo nic nepůjčí
- nechceš se jít zeptat do ředitelny, jestli tam nejsou nějaký nalezený kalhoty, abys v tom nemusela být?
- nebo obejdu třídy na patře, jestli někdo nemá věci na tělocvik, aby Ti je půjčil když ses pokadila

:-)
Ale Ty jsi zvrácenější :-)

Lukáši tak jdu na věc sice...Načasovat to tak, aby byl zároveň školní den a oběd a pak odpoledka zase taky pokaždý nejde. Většinou jsme v tu dobu stejně v práci nebo ve škole.
Jistě vůbec se neznepokojuj, to je jen prostě jen takové zaškrundání, to se stává. Přece se jako velká holka nebudeš ptát na nějaký záchod. To dělají žáčci na základce a ještě tak na prvním stupni. Ty jsi přeci velká. No tak škrundá to asi víc, ale já umím své tělo ovládat. Je to sice trochu nepohodlný, ale co, přestávka je za 25 minut. Nejsem jak malá pipka, co se pořád ptá na WC.

:-)
(dopadneš špatně) :-)