TAJEMNO - Paranormální jevy.

Pro Zvláštního: Nedělá....Asi máme jiné zkušenosti. Mě to- alespoň podle textu- připadá celkem normální.

Pro Zvláštního: Nedělá. Naše děti (tedy 2 děti a 3 vnoučata) také měly svoje večerní povídání; každé jinak - některé dlouhé, některé skoro vůbec nic, ale podle popisovaného způsobu ne.

Dobrý den, po strašné...Nedělá něco takového náhodou každé dítě?

tady lidi jen málo hulej.

Strasidelny pribeh,ktery se stal - a ktery by si zaslouzil mozne vysvetleni:

http://pohranicnik.bloguje.cz/775723-pribehy-z-e-mailove-posty-2.php

Dítě věří tomu, že z domu do ulice
vede třeba chodba tajná,
o takové věci domovní důvěrnice
nemá ani šajna...

Přidávám nové téma -...Dobrý den, po strašné dlouhé době jsem narazila na Váš příspěvek, který jste psal, když moje dítko bylo ještě dávno na houbách. Dnes je naší holčičce rok a často před spaním ukazuje na strop, či někam za nás, upřeně tam cosi sleduje, někdy jako by na něco sahala, žvatlá u toho - jako by tomu něco vykládala. Je to časté a i babička mi to hlásila po hlídání, jestli nemá "šestý smysl" (viz film). Také nás napadlo, že vidí ducha. Ale já, ať koukám, jak koukám, vidím jen strop a zdi...

co nam mohou udelat me nekdo u me v pokoji podkop nohy teda spis skosil a ja se lek tak jsem z duchem mluvil a zacalo to nak bzucet jak kdyby na me mluvil a vecer v noci me nekdo vypnul tv

Nad Vltavou je...asi právem zkušeností našich předků. Já osobně bych nové názvy nehledala, proč taky? nic by se tím nezměnilo, ani obsah. Existují prastaré písemné záznamy, umělecké předměty jako obrazy, sochy atd., která má své pojmenování.
Jaký význam a smysl by mělo to Tvé "cosi" přehlížet? Když nevím ,co to je, zavírat před tím oči a tvářit se, že to tedy není. Ten červ zvědavosti stejně zůstane, asi je lepší se o tom bavit než úplně mlčet. S náboženstvím to nemá co dělat, jde spíše o individuální přístup jednotlivce, vztah ke spiritualitě, vlastní setkání a zkušenost, ochota tomu věřit. Pořád se přece ptáme na smysl života a známá otázka, odkud jsem a kam směřuji.
Když máš kolem sebe správné lidi, čteš dobrou literaturu, pak jsou to hezké zajímavé věci. Někoho zajímájí dějiny II.světové války např., a to jsou fakta-svědectví, a přesto se o tom neustále také diskutuje.

Zahrej si chvíli s vlastní...Nad Vltavou je cosi/
plouží se to v rákosí/
k mé hrůze je to cosi.../
Jak víme, co je to cosi? Jak víme, že to cosi skutečně existuje, že to není jen výplod naší fantazie či zjitřených smyslů? Určitě je všude okolo mnoho ještě nepoznaného, ale jakým právem tomu dáváme jméno ještě dřív, než jsme to poznali? Jakým právem tomu jménu dáváme obsah? Jakým právem s tím obsahem operujeme v našem reálném a hmatatelném životě?

Duchové buď jsou nebo...Zahrej si chvíli s vlastní fantazií a představ si fakt, že duchové, potažmo posmrtný život existuje. Co v tu chvíli cítíš? Není to hned veselejší, že smrtí nic nekončí. Jenže my to zas tak nesmíme vědět, a to s prostého důvodu, který je znám /neříkám nic nového/, pud sebezáchovy má logiku, jinak bychom se tu zabíjeli jak na běžícím pásu a máme svúj život žít naplno. Povědomí o tom, že ještě něco je, je nám dáváno po trochách a opatrně, tak aby nám dala tušení a tí naději. Někdo ty věci cítí senzitivněji, někdo vůbec.Oba na to mají právo svobodné volby. Proto ta Tvoje reakce "trošičku existovat", tomu rozumím, co jsi chtěl říci.
Velkou chybou je, když si kdekdo hraje na vyvoleného a vydělává, spíše vědomě okrádá lidi, co "něco cítí nebo zažili" a jdou si pro radu rádoby zkušeného. Ale na druhou stranu jsou lidé, kteří ví a umí s těmito věcmi pracovat, o těch se dovídáme náhodně a těžce, protože ti nemají potřebu to troubit do světa.
Abych zůstala u tématu, já také věřím na duchy a vím proč, ale oni nesmí zasahovat do našich životů, ale dělají to, a to z těch důvodů, které jste již popsali v dřívějších příspěvcích. Proto trošičku jsou a nejsou.

Duchové buď jsou nebo...jsi přesně ta rybička v akváriu. :-))

To je strašné, když takhle...Jen blbec může tvrdit, že věci nemohou být jinak než jsou. Kolikrát jen v historii už se přepisovaly učebnice......
Komunisti trvali na tom, že jediné správné je materialismus. A ono to tak opravdu nebude. I nejvzdělanější lidé na světě jsou zatím jak rybičky v akváriu u mě v pokoji, které nic neví o nějakém vesmíru.
Takže k jakémukoli "stoprocentnímuů řešení bych byl asi malinko skeptický.

To je strašné, když takhle někdo oblbuje malé dítě. Může ho to poznamenat na celý život, jak vyplývá z předchozího příspěvku.

Když jsem byla malá, tak po dědečkově pohřbu,jsem ležela u babičky v kuchyni a slyšela jsem jak někdo šmátrá po stole a hledá sirky,protože se vzápětí roszsvítila petrolejová lampa a ve vzduchu se nesla ke sporáku.Pak jsem slyšela,jak někdo vybírá poplel z kamen a zakládá na oheň.Nahoře v pokoji na půdě,kde spala babička zavrzaly schody a nic ticho-babička přišla do kuchyně a jenom řekla- to již Toníčku nemusíš a plakala.
Ráno,když jsem se probudila,tak mi maminka řekla,že přišel dědečkův duch a připravil na oheň v kamnech a že tu teplou kávu,kterou pijeme máme jako dárek.
Tak,jsem řekla co jsem viděla a babička na to řekla, že si na podobné věci mám dávat pozor,nebo je vůbec nepřijímat.
Což nešlo, jde to se mnou ceelé roky.

Příspěvek "jan" - dobře napsáno, lidé by se opravdu měli občas nad svým chováním zamyslet. Měl bych k tomu ještě další dodatky, ale tady by to bylo mimo hlavní téma - spíš na jiné diskusi.

Zdravím nejmladší autorku "xxxxxx" (příspěvek 5.ledna v 15.11). Připomněla jsi mi vlastní zážitek - to už je mooooc dávno (bylo mi 6 let); ano, bylo to podobné.

Pro Untitled07 (příspěvek 6.ledna ve 13.35): A mluvila jsi o tom s babičkou potom normálně ve dne - třeba podle popisu, jestli to byl opravdu dědeček? Nebo jsi ho poznala podle nějaké fotky? Že se tohle skutečně stává, je potvrzeno z mnoha případů. Sám jsem to sice nezažil, ale teta mi vyprávěla, že se takhle přišel "rozloučit" po pohřbu člen její rodiny. A byl tu navíc jeden jasný důkaz: dveře pokoje, ve kterých se v noci objevil, zůstaly do rána otevřené...

Samé kecy.

Přidávám nové téma -...(Ne)šťastný začiatok nového roka!

Opäť máme za sebou honosné a okázalé oslavy začiatku nového roka. Opäť sa veľké svetové metropoly, ale aj malé mestá a mestečká vzájomne pred sebou predháňali v tom, kto bude mať veľkolepejší a krajší ohňostroj. Pre ničotnú parádu tak opäť, vo veľkom celosvetovom meradle, približne za 10 až 20 minút márnotratne vyfučali do vzduchu doslova miliardy. A za ten čas, za tých 10 až 20 minút možno niekde na svete zomrelo od hladu 100, alebo 200 ľudí. Dá sa takéto niečo považovať za normálne a prirodzené?

V rozhlase som začul, že sa blíži plesová sezóna. Opäť sa budú manželky rôznych prominentov vzájomne pred sebou a pred celým národom predvádzať v drahých, dvestotisícových róbach, dokazujúc pyšne ostatným, že na to predsa majú. Takto to býva každý rok na úbohom Slovensku, ktoré patrí medzi najchudobnejšie štáty v únii. A čo potom inde? Tam kde je skutočné bohatstvo a kde sú naozaj veľké peniaze?

A kým sa bude elita u nás i všade vo svete zabávať a užívať si, niekde inde budú ľudia biediť a ako muchy hynúť od hladu v celých stovkách. Je toto možné považovať za normálne a úplne prirodzené?

A takto by sme mohli pokračovať do nekonečna. Do nekonečna by sme mohli uvádzať obrovské kontrasty medzi prepychom, dostatkom, užívaním si a neuveriteľným plytvaním na jednej strane a biedou, strádaním, nedostatkom, či absenciou tých najzákladnejších ľudských potrieb na druhej strane.

Možno ale takéto niečo považovať za normálne a prirodzené, ako sa nám to snaží nahovoriť súčasná spoločnosť a médiá? Možno z nenormálnych, neprirodzených, chorých a nezdravých vecí urobiť prirodzený štandard života spoločnosti a civilizácie?

Koho sa nedotýka utrpenie, bolesť a strádanie iných iba preto, že sú od neho vzdialené a že sa jemu osobne zatiaľ ešte darí, toho nemožno nazvať človekom!

Beda preto všetkým, ktorí sa dnes smejú, lebo budú plakať! Lebo sa zabávali, hýrili a mali svoj úsmev na perách vtedy, keď iní trpeli a zomierali.

Beda všetkým, ktorí sú dnes sýti, lebo budú hladovať! Lebo rozhadzovali, plytvali a užívali si vtedy, keď iní strádali a nemali čo do úst.

Beda egoizmu sveta, ktorý má dosť prostriedkov na to, aby všetci ľudia na zemi mohli žiť ľudsky dôstojným spôsobom. Avšak tieto prostriedky si chamtivo privlastňuje menšina na úkor väčšiny.

Beda egoizmu sveta a jeho prisluhovačom na rôznych stupňoch života spoločnosti, ktorí pokrivili, znetvorili a skrútili život na zemi tak, že sa opláca klamstvo, podvod, nepoctivosť, nespravodlivosť a necitlivé zaobchádzanie s inými ľuďmi.

Ale všetko do času, kým Boh a jeho železná Spravodlivosť naveky! Beda preto všetkým, ktorí takto jednajú! Ich smiech vystrieda plač a ich sýtosť nedostatok a bieda.

Tí, čo sa smiali, keď iní plakali, budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať to, čo prežívali iní počas ich vlastných sebeckých radovánok. Tí, čo boli sýti a čo márnotratne rozhadzovali budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať presne to, čo prežívali iní vtedy, keď sa oni sebecky topili v dostatku. Taká je Spravodlivosť! Vyššia Spravodlivosť!

Čo kto totiž zaseje, to aj zožne! A to skôr, alebo neskôr! Ale celkom určite!

A necitlivosť voči strádaniu, bolesti, utrpeniu, nedostatku a biede iných nie je veru dobrou sejbou. Egoistické upínanie sa na seba a svoje vlastné pôžitky, bez ohľadu na to, ako sa žije ostatným nie je dobrou sejbou.

Kto seje tŕnie a bodliaky, to isté aj zožne! A neexistuje na tejto zemi ani jediný človek, ktorý by sa dokázal vyhnúť žatve toho, čo on sám zasieval. Každý z nás bude Vyššou Spravodlivosťou jedného dňa donútený vypiť sebou samým pripravený kalich trpkosti a blenu až do dna.

Úbohí tí, čo sa dnes smejú a úbohí tí, čo sú sýti! Úbohí tí, ktorí žijú v prepychu, dostatku a plytvaní! Úbohí títo všetci a im podobní, lebo už teraz sú spočítané dni ich zotrvávania na výslní. Už totiž nad nimi všetkými hrozivo visí meč veľkej a neúplatne Spravodlivosti Božej, ktorý ich zrazí do prachu! A mnohých z nich až tak, že už nikdy nepovstanú.

Ľudia totiž už dávno mali žiť inak! Už dávno sme sa mali naučiť žiť tak, aby sme mali radi iných presne v takej miere, v akej máme radi sami seba.

Miluj svojho blížneho, ako seba samého! To je základ! To je uhoľný kameň všetkého! Uhoľný kameň, ktorého váha nakoniec rozdrví každého, kto tak nekoná! Každého, koho city a myšlienky sú v rozpore s touto zásadou.

Miluj svojho blížneho, ako seba samého, alebo inak povedané, nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! Čo vy na to investori, podnikatelia, zamestnávatelia, bankári, majstri, živnostníci, lekári, politici a mnohí ďalší, ktorí v každodennom živote jednajú s inými ľuďmi tak, ako by si nikdy nepriali, aby niekto jednal s nimi samotnými?

Nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie každého jednotlivca, žijúceho na tejto zemi! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie celej tejto civilizácie.

M.Š. v spolupráci s http://kusvetlu.blog.cz/

za bytost na vyšší úrovni...Ty máš hlavně problém sám se sebou Psychiatře.

Chce to jenom zvednout davky magnesia a vapniku.Uvidis, ze se ulevi.Nic za tim nehledej.A neuskodi ani trochu pohybu na cerstvem vzduchu.