Dětské sny
Děti se tak zřejmě osvobozují od dojmů dne, které ještě neumějí zařadit, a vnímají je zpočátku jako neznámé a tím jako potenciálně ohrožující. Z toho plyne, že rodiče často neumějí správně posoudit afektivní chování dětí.
Sen má důležitou funkci: regulovat nálady a umožnit kontinuitu prožívání. Dospělí by měli brát sny svých dětí vážně, ale neusuzovat z příležitostných úzkostných snů na duševní poruchy.
V naší kultuře, která nemá živou tradici ve vykládání snů, je obtížným úkolem zabývat se dětskými sny tak, aby z toho děti měly užitek. Přitom důsledné ignorování dětských snů je chybné stejně jako nucení dětí, aby nám vždy hned vyprávěly všechny sny.
Další potíží při výkladu dětských snů je omezenost slovní zásoby dětí a stejně tak i jejich abstraktního myšlení.
Dětí trpí často nočními můrami. Nad obrázky, které namalují, mohou zpracovávat své úzkosti.
Nechte děti malovat
Dospělí, kteří chtějí dětem umožnit, aby se produktivně zabývaly svými sny, mohou zvolit následující cestu: Povzbudí děti, aby nakreslily nebo namalovaly své sny. Rozhovor nad obrázky často vydá materiál, který odhalí úzkosti nebo přání dětí. Obrázky pak mohou děti pozměnit tak, aby měl sen dobrý konec, například nakreslit klec kolem divokého zvířete nebo změnit jeho vzhled.
Freud a dětské sny
Již Freud poznal zvláštní postavení dětských snů. Pro něj to byly právoplatné duševní akty, které - na rozdíl od snů dospělých - nebyly zkomoleny cenzurními zásahy vědomí, a proto také nepotřebovaly výklad.
Podle něj jsou zde obsah a materiál snů zcela totožné, nepotřebují výklad. Dětské sny byly pro Freuda hlavním argumentem teze, že sny jsou splněná přání, protože v nich právě přímá, nezastřená přání vycházejí najevo.
zdroj: Obrazy našich snů - Annelie Schlobohm
Komentáře
Podobný stav jsem zažila před několika lety, když jsem četla knížky Míly Tomášové a večer pak meditovala. Bylo to nádherné.
Můžu Vás uklidnit, určitě má plno lidí podobné zážitky, nejste sám.
Zároveň s tím jsem ale mívala i mnoho nočních můr, co je zase jiná kategorie... :-(
Horší bylo, když jsem byl nemocný...
1)...probudím se ve své posteli a vedle mne, ke mně otočený zády leží nějaký muž. Volám maminku, jak přijde, tak jí říkám "ať jde ten chlap pryč", ptá se mne jaký a volá otce. Po jeho příchodu už v posteli nikdo neleží...
2)Ležím v posteli a na koberci naproti mne leží lebka. Volám otce, ten přichází a ukazuji mu na lebku. Myslí si na chvíli, že ho chci vystrašit, má v komoře jednu sádrovou, která mu pomáhá při malbě kostry (maluje obrazy). Tak ji chce vzít ze země a zvedá jen stočenou bílou plenu, ale nezapomenu na jeho údiv, že to byla plena. Ty detaily byly neuvěřitelné!
A na tomto učení je založena výchova.Je třeba vštěpení prvotních poznatků,které již nezmizí a zůstávají tak jako vzor a šavlona chování a to jak dobrá,stejně jako ta špatná.
Co jsou to ony poznatky,které jako základní kameny určují osobnost budoucího člověka?
Každé dítě je zprvopočátku pouze trpným svědkem počitků,slov,dojmů,obrazů,které musí ve svém okolí přímat nazávisle na své osobní vůli.Tyto základní kameny však trvale zůstávají,dítě je přijalo,protože je muselo příjmout bez vlastní abstraktní činnosti k vytvoření určitých pojmů a představ a tento trpný stav je doprovázen absencí jakékoli osobní ůvahy a rozdělení vjemů na dobré a špatné.
Tato vlastnost přirozená každému člověku se u dítěte teprv vytváří.
Proto je třeba směřovat dojmy tak,jak chce vychovatel a prvním přirozeným vychavatelem je matka.Proto nesmí dítěti říkat třeba-ty jsi hloupé,špatné,pitomé,neohrabané,nic nedokážeš,k ničemu nejseš a vše kazíš.
Dítě pak tyto pojmy přijímá za své a věří jim.
Takový člověk pak přijímá tuto výchovu jako něco neměnného,co k němu již patří,jsou to návyky ustrnulého reflexivního rázu a má pocit,že když je překročí stane se něco strašného a proto se jich drží za každých okolností.Kde si není jist ůspěchem,tam raději nejde,nemá rád prohru a vyhýbá se nepříjemným zážitkům.Tato sebeomezení časem narůstají a zdravou sebedůvěru osobnosti nahrazuje podrážděnost ,která je uzavřena v hradbě oněch nesprávných rehflexivních návyků.
Tento duševní pochod se pak osamostatnuje a vustí v bezmocnost a zoufalstí-jeho směr bazíruje na nesprávném cíli.A zde pak nastává krize.Duševní já takového člověka pak musí přijmost realitu a skutečnost a to navzdory zakomplexovanosti a nesprávnou výchovou vštěpených frustrátů.Musí se vypořádat s realitou všedního dne a neutíkat z životních bojů a zkoušek ,které díky nesprávné výchově již v raném dětství předem považuje za prohrané,protože v něm byl vypěstován komplex méněcennosti.
Tento komplex se může projevovat i řadou psychosomatických symptomů jako je nejistota v lidské společnosti,jedinec pak radši volí samotu,nebo formou dislexie a koktavosti v verbálním projevu na veřejnosti.Někdy se před realitou také utíká do světa autoakuzace a fantazie,bohužel většinou se s touto špatnou výchovou jedinec někdy nevyrouná ůplně a je prapříčinou různých duševních poruch a sex. disfunkcí sekundárního rázu.
Z pedopsychologie je známo,že výchova bazírující na tělesných trestech a domácím žalářování namísto výkladem,přesvědčováním a domluvou vede v době puberty k vzniku vzdoru,psychoneurozy,vegetativní neurozy a návykovým chorobám(civ i jiné drogy,gemblerství a pod.)
V dospělosti pak,když již není přísného dohledu vychovatelů přerůstají tyto sklony v potlačené pudy a touhy vyůstující v brutalitu,sadizmus a explozívnost a to jako forma podvědomé odplaty za všechna příkoří,bezmocnost a ponižování během dětství.Přesto jsem však názoru,že někdy je třeba i nějaké té rány po tlamě,zkrátka všeho moc škodí .
Abych to tedy zhrnul,tak ty nejzákladnější rysy povahy a chování ujsou vštěpeny již od nejrannějšího dětství a to verbální formou.Proto je třeba dítě kladně povzbuzovat a ne snižovat a ponižovat.Základním rysem lidského chování je lidské ego a touha po sebeuplatnění a proto pocit méněcennosti vede k duševnímu rozvratu a chaosu v dospělosti a proto prvotní prapříčinu některých duševních poruch v dospělosti je třeba hledat již v ranním dětství,mnohé v tomtio směru také řeknou sny.
Veškerté hmotné dění je řízeno přitažlivostí a odpudivostí,dítě chce to,či ono a naopak jiné odmítá a vše si osvojuje,proto je třeba hlídat co si osvojuje za své a v tomto směru jeho výběr řídit.
...zhruba po týdnu jsem si na to vzpomněl již doma a jen tak pro případ si původ našel na netu. A věřte, nebo né, ale ono místo kdysi bývalo pohřebiště s morovými sloupy.
- Odpovědět
Pošli odkaz