Je mi smutno

Jsem sama a opuštěná... Včera jsem šla na procházku (sama...), potkala jsem takovou šťastnou rodinku, pán a paní s kočárkem a pejskem... Bylo mi do pláče.

Ahoj.. Né že by mi bylo smůtno, ale spíš se trápím...Ve škole se mi moc nedaří, Vysvětčení dopadlo strašně ačkoli je jen pololetní.S kamarádkama se pořád hádam ale prý jsem slyšela že u Nejlepších kamarádek je to normální...Lidi,moc o tom přemýšlím ve zlé stránce a trochu dobré stránce...Zdřejmě si šádnu na život a hodím si uzel, protože ať se individuálně připravím na hodinu každý dej je to samá 3 ...Mamka (37)to semnou řešila ale když si vezmete že chodím do 6 třídy a měla jsem bohužel 4 na vysvětčení protože hodně chybím tak prostě i přes vysvětlení mé mamky to nepomohlo... Pořád mám sny o mé mamce a bráškovi jak umírají a nebo o mé mamce jak od nás odejde. Maminka má nádory bojím se že umře ... Bráška (18) kouří a teď byl na rengenu plící,bojím se o svou rodinu... A taťka ? no... ten ve snech není.Většinou se zbudím z brekem že mi zase umřela rodina ve snech,k psychyatrovi nechci.

Vis, ono kdyz jen prezivas, znas ty pocity, kdy jen sedis, vis, ze bys mela neco delat, ale vse ti prijde zbytecne a pak najednou cas je nekde hodne daleko.V aktualnim stavu se nedokazu na nic poradne soustredit.

Marku vím,že štěstí na tebe teprve čeká,vím to jen vydrž.Uvidíš život za to opravdu stojí...

jsi magor?Marek potřebuje nabít energii a ty tu plácáš nesmysly. Klára

Protože si uvědomuješ hodnotu života.

Taky sem n ad tim zvazoval, nemam ale zatim silu to udelat.Proc se musim trapit, to emuzu mit alespon v necem stesti?

A co když se nechceme (někteří) do dalšího dne probudit, co když doufám, že už konečně bude po všem??

Ja sem mel jen posledni vztah ve 13. od te doby jen vzdy nestastne zamilovan. Tez citim prazdnout v srdci.

Ahojte holky obě.Myslím si,že máte obě moc vysoko položenou latku životních cílů.Myslím,že jste byly obě v životě dost dokonalé a proto máte s každým dosavadním neúspěchem značné psychiclé problémy.Neberte toto prosím jako nějakou urážku,nechci vás v žádném případě urazit,jen chci aby jste si uvědomily,že nemusí být člověk vždy dokonalý.Právě to jak píše laura,že ji tatínek chtěl mít nejlepší,ji ted dělá problémy se s nezdary vyrovnat.Je mi líto Lauro tvojí sestry,ale přej ji věčný klid,s tím bohužel nic nenaděláš.Já vím jak to bolí,já sama mám tři sestry a při představě,že by některá nebyla se děsím. Přeji vám holky obě aby jste se pořádně zamilovali a pak se ván to vše bude zdát o mnoho a mnoho lehčí.Držte se a těšte se z každého dne do kterého se probudíte.....

tak neviem teraz ci sa mi to zda ale cele toto co som od teba citala, je to ako keby si mi citala myslienky. Neviem ci ta to trocha podpori alebo nie ale mam uplne taky isty problem a zaujimave je na tom hlavne ta zhoda rokov. Tiez nejako okolo 18 roku som mala pritela a od vtedy ako keby som bola zacarovana nic vaznejsie sa v mojom zivote neobjavilo a to mam tiez uz24 rokov. Citim velke prazdno a neviem sa koly tomu na nic poriadne sustredit. Zacnem vela veci a nedokoncim, som nerozhodna vo vela veciach ale to asi nesuvisi s tym ale z mojim znamenim som totiz vahy. takze to mam uz v mojej povahe. Ale dufam ze obe jedneho dna najdeme stastie v laske a niekde na nas caka ten pravy - uz aby to bolo a poznali sme to v pravy cas. Velmi by som si taketo nieco cenila kedze viem ake je to tazke najst si niekoho s kym chcem byt na cely zivot. Ak mas uz nejaky recept na to ako sa zbavit tychto myslienok ktore ma vobec nechcu opustit tak mi prosim ta napis. ahoj a drzim palce

Dobrý den.Je mi taky moc smutno..vážně hodně moc.V rodině máme dlouho problémy,a před časem mi zemřela sestra po dlouhé nemoci,mám prášky na těžké deprese ale stejně to moc nepomáhá.když to na mě přijde vemu si jich víc,a je to dobré,ale uvědomuji si že to nicnneřeší.Navíc nedokážu vyhjít sama se sebou.Vždycky muj tatinek,(kteryho mam moc rada i on mě),chtel abych byla ve všem výborná,a já skoro vždycky byla,jenže poslední dobou jsem udělala spoustu chyb a nedokážu si to odpustit.Taťka říká že mám právo na chyby,hlavně když bylo všechno tak těžké,ale já se za to nenávidím.Navíc k tomu všemu jsem byla vždycky psychicky labilní,ne nějak moc,ale doktory jsem ještě před timhle vším trápením navštěvovala.Navenek jsem normální veselá holka a myslim že by nikoho nenapadlo,že se trápim.Miluju smích a ráda se směju,ale to všechno je uvnitř mě a nedokážu se toho zbavit.

Tak jsem udělala radikální řez a pěkně jsem mu utahla opasky.A věřte nebo ne ono to funguje.Chce to klidnou hlavu,jinak nemá cenu to v afektu řešit.Díky za vaši podporu.....

Teda moc vám všem děkuji.Vžili jste se do mé situace úplně přesně.Manžel má veškeré pohodlí,které mu poskytuji na svůj účet.To je přesné.Rozvod,ale beru jako to poslední co bych udělala a on si je tím asi vědom.Někdy jsem mu říkala,že až potkám jednou člověka,který se ke mě bude chovat jako k manželce,bude mít smůlu,jelikož ho opustím.Nejsem typ co by hned navázal nový vztah,spíše jsem si někdy říkala,že pokud by k tomu došlo,zůstala bych sama. Nikoho bych nehledala.Je asi chyba,že on byl vychován přesně tak jak se chová,ale já měla domov o vzájemné toleranci,důvěře a hodně lásky.Sama jsem z pěti dětí,držíme pospolu,hodně si pomáháme,kdežto on se se svými bratry vůbec nestýká.Jsou to stejní sobci.Já si myslím,že tak budu žít dalších několik let,pokud mi to zdraví dovolí ,ale moc se mi líbilo od Štafetky,že je lepší žít pěkných pár let,než spousta které nestály zanic.Naštěstí dělám práci,která mě plně naplnuje a tak aspon tam se cítím nevyužívaná.A ještě jednou díky,jste bezva oporou,,,

To je co?Člověk slušně chce psát,a vždy se najde nějaké hovado.Naďi hlavu hore,máš syny,neéé.Se nezastají?Otec si je vydržuje penězi?

Nenarážet na měkké mozky.Kuknite na cigarety.Beze slov.

ml: na yossku jsem právě narážela...

Nada: vždycky jsem obdivovala ženské jako jste Vy,které vydrží hrát svou roli,i když za to zrovna nemají odezvu.Nikdy jsem to nedokázala a způsobila hodně zbytečných konfliktů.Pravda je,že jsem mladší než Vy,ale v mém věku jste už byla vdaná,což jsem taky,takže chod manželství po letech už dokážu porovnat.Je hrozné,když po 30 letech přemýšlíte,jestli jste si vzala toho správného...Vlastně,to je v současné době i jedno.Nevím,jak moc zvažujete rozvod,ale já zastávám názor,že jsou lepší dva skvělé a šťastné roky než 20 mizerných...Zkuste zvážit,jestli s tím člověkem ještě chcete zůstat.Protože "půjčovat" si peníze na domácnost je teda hodně hrubé zrno (hlavně s ohledem na ty 4000 příspěvku).Trochu mi připadá,že za 4000 má pan Sobec dokonalý servis a je vlastně plně spokojen.Na Váš úkor. Moc Vám držím palce,ať v sobě najdete dost sil ke změně (nemyslím třeba ani přímo rozvod, jen nezbytnou změnu, abyste i Vy mohla být spokojená). Každý si zaslouží trochu štěstí a jestli jste to, co popisujete vydržela 30 let, je to na svatozář. Já bych to nedokázala.

Nedej bože se sem dostat yosska.

Nado, každý má své bolístky, se kterými si neví rady.Taky bych ti řekla: jdi od něho, ale vím, že se to snáž řekne než udělá. K takovému kroku musí být člověk v pohodě, a ne hromádka nervů. Což je začarovaný kruh: nejde sebrat odvahu, protože je člověk v nepohodě - je v nepohodě, protože nemůže sebrat odvahu cosi změnit.Myslím že prvotně se musíš soustředit sam na sebe, dostat se do klidu a psychické vyrovnanosti, teprve pak řešit manželství.Ale jak se do té vyrovnanosti dostat, to ti opravdu neporadím, sama s tím mám velký problém.