ROMOVÉ - žijí tu s námi

co myslíš, neudělal Denis něco podobného jako jsi udělala ty Sergejovi? Šla jsi za lepším a klidnějším. Co když si Denis dal dohromady, proč s ním jsi, dítě bereš jinak než on a těhotenství Marušky jeho rozhodnutí uspíšilo? Tvůj problém je, že nevidíš svoje chyby, ale jen chyby druhých, proto se ze svých chyb neumíš poučit. Tvoje chyby neexistují

Do kopru by to šlo tak jako tak, ale když Miluna během jednoho rozhovoru s ním použila všechny dobré rady z téhle diskuze, tak se celý proces velmi urychlil. Pan doktor prvně chtěl utéct zpátky za Ural, ale pak se naskytlo lepší řešení v podobě těhotné Marie :-)

Jo tak nějak to říká budhismus. Neočekávej nic, považuj nulu za výchozí normální stav a cokoli se ti přihodí dobrého je něco navíc o normálu. A je to velmi těžké. Kluci a vnoučata ti ale určitě dělají radost

to víš, že dělají. Hoši jsou už oba o.k., jeden byl začátkem roku na operaci s nálezem a kýlou a je to dobrý, motorkář už je taky v pořádku a vnoučci taky. A když za mnou některej ten malej přijede a řekne - babičko, já jsem se na tebe tak těšil- tak jsem blahem bez sebe a říkám si, že víc vlastně ani nepotřebuju.

To znám, ještě že je máme

...k normálu, sakra

jestli se neztratila někde v lese při houbaření.

Mio, ty mě vždycky dokážeš rozesmát :)).

no pokud se u nich kácí jako u nás, tak je to možný. Terén se úplně změnil, na lesních cestách leží větve, takže orientace žádná. Jeden den jdu do určité části lesa a druhý den když tam zase přijdu, tak čumím na drát - les tam už není. A to jsem si loni v lese říkala : ty zde budeš ševelit ještě roky, já už dávno budu šustit v urně a ty zde budeš pořád. Omyl a dost nemilej.

Mio, víš na co jsem si dnes v souvislosti s touto diskuzí a dnešním příspěvkem tuším Andrey vzpomněla? Jednou se Miluna dostala do podobně šílené situace jako dnes a ty jsi jí napsala něco v tom smyslu, že tě zklamala. A Miluna ti odpověděla: Ale proč jsem zklamala tebe? Vždyť s tebou nebydlím ani nespím. Nepíšu to tady jako žert, ale jen střípek zamyšlení nad tím, jak pokrouceně Miluna uvažuje a jak prostě neumí rozeznat dobré a zlé nebo jak to říci

ano, tak nějak to bylo. Já jsem ji tehdy brala moc vážně, chtěla jsem jí pomoci, radila, přemýšlela jsem o ní. Pak jsem zjistila, že to nemá žádnou cenu. Miluna si bude žít svůj vlastí život tak jak chce ona. Vždycky ji něco někam žene a nedá se zastavit. A tak jsem přišla na to, že nespasím ani svět, ani Milunu a začala víc řešit ten svůj.

Ano, Milunu bohužel nikdo nespasí. Ale ona chce žít jinak, jen to neumí.

Takový respekt ale nelze získat jen tak z ničeho nic. To je dlouhodobá záležitost (roky usilovné "práce") i pokud by M. chtěla opravdu vymazat svůj dosavadní život a sekat latinu. A to se nikdy nestalo......Ten článek u mě slzy, máš pravdu