ROMOVÉ - žijí tu s námi
Jo užila sem si se dvouma.Bylo to krásný.Teď už odjeli do práce,tak tu sem sama.
A proč ne se třema, když tam byli? Nemáš dost otvorů? To je nespravedlivý přece
Jsi tak odporná. Všechno řešíš hned šukáním a ještě k tomu hned s dvouma. Fuj, zvedá se mi z tebe kufr hnusoto.
Vyjeď z tý anonYmity srabe ať vim co píseš jindy !!
Mě to pořád od Denise tak bolí a do toho klukovi neni pořád dobře.Psal mi,asi s nim budu muset jít k doktorce a to ještě neví tuhle pravdu.Miu to tak neni,já mam na co vzpomínat s nima jen se občas s nima nedá mluvit a za to nemůžu.Chtěla sem to tolikrát změnit ale nerozumíme si,hlavně s klukem si nerozumíme.Ale to že mu neni dobře mi napsal tak tam zítra k nim musim,ale nechce se mi.Nemam chuť a sílu už nic řešit a nechce se mi říkat ta pravda,je to hrozný.
co myslíš, neudělal Denis něco podobného jako jsi udělala ty Sergejovi? Šla jsi za lepším a klidnějším. Co když si Denis dal dohromady, proč s ním jsi, dítě bereš jinak než on a těhotenství Marušky jeho rozhodnutí uspíšilo? Tvůj problém je, že nevidíš svoje chyby, ale jen chyby druhých, proto se ze svých chyb neumíš poučit. Tvoje chyby neexistují
Do kopru by to šlo tak jako tak, ale když Miluna během jednoho rozhovoru s ním použila všechny dobré rady z téhle diskuze, tak se celý proces velmi urychlil. Pan doktor prvně chtěl utéct zpátky za Ural, ale pak se naskytlo lepší řešení v podobě těhotné Marie :-)
je mě Miluny líto, okradla se o úžasné zážitky s dětmi. Poletovala z postele do postele a ani neví, jaké je to krásné, když ti dítě ovine ruce kolem krku a přitulí se, nemá s nimi žádné zážitky, nic s nimi nepodnikala s ničím jim nepomohla nevedla debaty. Tohle všechno se už nevrátí. Na co jednou bude vzpomínat? Na Mariána a spol, na arabáče a ukrajince a to je dost smutné.
jo a taky jsem přišla na to, že když od nikoho nic neočekávám, tak mě nemůže zklamat.
Jo tak nějak to říká budhismus. Neočekávej nic, považuj nulu za výchozí normální stav a cokoli se ti přihodí dobrého je něco navíc o normálu. A je to velmi těžké. Kluci a vnoučata ti ale určitě dělají radost
to víš, že dělají. Hoši jsou už oba o.k., jeden byl začátkem roku na operaci s nálezem a kýlou a je to dobrý, motorkář už je taky v pořádku a vnoučci taky. A když za mnou některej ten malej přijede a řekne - babičko, já jsem se na tebe tak těšil- tak jsem blahem bez sebe a říkám si, že víc vlastně ani nepotřebuju.
To znám, ještě že je máme
...k normálu, sakra
Mia se vrátila ale někam nám zmizela Pilsnerka
jestli se neztratila někde v lese při houbaření.
Mio, ty mě vždycky dokážeš rozesmát :)).
no pokud se u nich kácí jako u nás, tak je to možný. Terén se úplně změnil, na lesních cestách leží větve, takže orientace žádná. Jeden den jdu do určité části lesa a druhý den když tam zase přijdu, tak čumím na drát - les tam už není. A to jsem si loni v lese říkala : ty zde budeš ševelit ještě roky, já už dávno budu šustit v urně a ty zde budeš pořád. Omyl a dost nemilej.
Mio, víš na co jsem si dnes v souvislosti s touto diskuzí a dnešním příspěvkem tuším Andrey vzpomněla? Jednou se Miluna dostala do podobně šílené situace jako dnes a ty jsi jí napsala něco v tom smyslu, že tě zklamala. A Miluna ti odpověděla: Ale proč jsem zklamala tebe? Vždyť s tebou nebydlím ani nespím. Nepíšu to tady jako žert, ale jen střípek zamyšlení nad tím, jak pokrouceně Miluna uvažuje a jak prostě neumí rozeznat dobré a zlé nebo jak to říci
ano, tak nějak to bylo. Já jsem ji tehdy brala moc vážně, chtěla jsem jí pomoci, radila, přemýšlela jsem o ní. Pak jsem zjistila, že to nemá žádnou cenu. Miluna si bude žít svůj vlastí život tak jak chce ona. Vždycky ji něco někam žene a nedá se zastavit. A tak jsem přišla na to, že nespasím ani svět, ani Milunu a začala víc řešit ten svůj.
Reklama
a jaký to bylo? Užila jsi si?
- Odpovědět
Pošli odkaz