Kdy jste se naposledy pokakali

nos volné kalhoty, když se...No podělávám. Nevím, jestli se to dá takto říci, když se mi to stalo 3x. 2x to bylo z výpětí (když jsem končila vysokou a potom po náročném období v práci - cestou domů) a 1x - když jsem čekala na přítele v odemčeném autě a on měl klíčky u sebe. Tak doufám, že se mi to už nikdy nestane. Psychika umí udělat hodně a pak ať tady někdo netvrdí (viď Dominiku), že se člověk pokadí jenom z jídla. Člověk, který to tvrdí, o psychologii ví pramálo.

Všichni jste trapní, že...nos volné kalhoty, když se poděláváš a máš po starosti.

Snad se budete posrávat...Všichni jste trapní, že jste schopní se navážet do někoho, komu se to stalo a nadávat mu do úchylů. Jasně, vy chlapi se na to díváte jinak, protože vám když se to stane, tak to ve volných kalhotech schováte, ale pro nás ženský je to pořádná darda na psychiku, protože v upnutých kalhotech to prostě neschováš. A pak doma nadávky atd, tak se ženská někde musí vykecat, jak ji bylo strašně, když se pokadila. Ale chápu, že někde může být schovaný úchyl - spíš ale vyjímečně. A stát se malér může intelektuálce i uklízečce, tlusté i hubené. Střeva někdy si udělají bohužel co chtějí.

Dobrý den.Je to už spoustu...vida, sestřenice už je tady :))

Kdy jsem se naposledy vopravdu posral, si nevzpomenu, ale pamatuju si, kdy jsem se naposledy málem posral. To bylo v březenci - ten den, kdy máme vejplatu, takže desátýho. Ráno jsem ani nesnídal, jenom jsem se vysral, což já většinou potřebuju i bez snídaně. Pak jsem jel autem do práce. Po cestě jsem se stavil v jedný prodejně pro pelety na topení. To mohlo bejt tak hodinu po tom domácim vysrání. No a tam jsem cejtil, že potřebuju znova. To mi bylo divný, že bych už po hodině potřeboval znova, když jsem nic nežral. Ale byly to jenom takový zanedbatelný tlaky, takže jsem se tim nijak nevzrušoval. Naházel jsem do auta dvacet pytlů s peletama a vodjel jsem. Asi za tři minuty se mi začalo chtít znova. To jsem přijížděl k lesu, tak jsem začal uvažovat, jestli nemam v tom lese sjet na ňákou cestu na ňáký místo, na kerym bych ze silnice nebyl vidět, a tam se ve křoví vysrat. Jenže právě proto, že to nebyly žádný velký tlaky, tak zvítězila moje pohodlnost a lenost. Takže jsem jel furt. Když jsem z lesa vyjel, naplánoval jsem si, že se vyseru na benzince, kerá je vod toho lesa asi ani ne kilometr. Aby to prostě bylo v "kulturnim prostředí". Měl jsem za to, že na tý benzince sou dvě kabinky. Když jsem tam přijel, koukám, že tam je jenom jedna, kerá samozřejmě byla vobsazená. Ranní sraní se asi netýká jenom mě. No nic. Tak jsem zas vypad ven a šel jsem za tu benzinku. Tam je ňáká volná plocha vo rozloze fotbalovýho hřiště. Je to tam trochu zahloubený a sou tam křoviska, tráva, bahno a všeljakej bordel, kerej tam lidi-dobytkové vyhoděj. V tu chvíli se mi už chtělo srát brutálně - dobře mi tak, když jsem se nevysral v tom lese. Na jedný straně tý plochy byly ňáký lidi. Tak jsem šel na druhou stranu, kde nikdo nebyl. Tam jsem našel místečko ve křoví. Jak jsem si tam dřepnul na bobek, tak díky tomu, že to tam bylo asi půl metru do hloubky, mě nikdo vodnikud nemoh vidět. No a bylo to fakt vo hodně krátkej fous, protože hned jak jsem si sundal kalhoty, tak ze mě ty sračky začly lítat. Tak jsem tam strávil asi deset minut v nekulturnim prostředí, prdel jsem si votřel papírovejma kapesníkama, ale podstatný bylo, že jsem se neposral.

Každopádně si ale budu pamatovat, že když potřebuju srát, i třeba né ňák akutně, a támdle je les, tak se prostě vyseru v tom lese.

Dobrý den.Je to už spoustu let co se mi stala velice nepříjemná nehoda.kdy jsem neudržel své fyziologické funkce a...no,prostě jsem se podělal.Chci se s tím zde svěřit,protože mě tohle tajemství hrozně trápí.Na tuto stránku jsem narazil poměrně náhodně,když jsem hledal diskuzi o Jiřím Kájínkovi a do očí mě praštilo toto téma.No dobrá.Bylo to o prázdninách u mého strýčka na vesnici.Měl 2 děti,12tileteho syna a 14tiletou dceru.Mě bylo v té době 10 let.Byl horký,slunečný den uprostřed léta.Toho dne jsem snědl hodně zmrzliny a vypil hodně jablečného moštu.Celý den jsme si s bratrancem hráli na kovboje a indiány a běhali jsme semtam.Sestřenice si uvnitř chalupy četla jeden ze svých pitomých románů z červené knihovny.No tak,když přišel čas oběda teticka nás svolala ke stolu a k jídlu byla kachna se zelím a knedlíky.Už venku mi nebylo moc dobře a kručelo mi v břiše.Tak asi po snedenych dvou knedlíkach se stalo,že mě Šíleně začalo bolet břicho a já si chtěl s tímto tlakem pomoci malým prdickem.Jenže se stalo to nejhorší,co se stát mohlo.Začal jsem si nadělávat do slipu,následně kratasu a potom to tělo i z židle dolu.Nejhorší bylo,že to bylo i slyšet a všichni u stolu se zdesili.Bratranec i sestřenice se začali smát a strýc běžel kamsi ven.Já seděl jako opareny a nebyl jsem schopen jediného slova.Kuchyní už se šířil neuvěřitelný puch.Když se strýc vrátil držel v ruce ze zahrady utržený proutek.Když jsem viděl jeho nevrazivy pohled,věděl jsem,že je zle.Vyrazil ke mě,sedl si na židli vedle mě,vzal si mě ze židle,přehnul přes koleno,sundal nejdřív zašpíněne kratasy se zjevným flekem na zadku.Muselo se mu při tom pohledu udělat špatně.Cele slipy byli uspinene a s barvou zlutohnede.Začal me vyplácet a dal mi snad přes 60 ran.Nejhorší bylo,že se na vše dívali teta a sestřenice.Po zbytek dovolené jsem si musel koupit plenky a každý den je nosit a bylo to dobře,protože u večeře 3 dny po incidentu se mi to stalo znova.Už jsem byl,ale připravený.

Vím, že mne za tento můj...Tady nejde o nějakou nehodu, ale o tom, že se tady ukájejí honiči - úchylové v představách, jak jim leze hov-no do gatí. Očividně si ho honí nad vidinou boule na prd.eli, vzrušuje je pocit ponížení. A ještě k tomu je tady mistr "modrý trenkař", který ještě chce, aby se mu svěřily ženy, která se podělaly do modrých trenclí, co se nosily před 30ti lety na tělák.
A tomu říkáš norma?
Od tématu jsme očekávala spíš rady jak tomu předejít, že si lidi vymění názory na jídlo, toleranci k mléčným výrobkům, atd.
Ale je to tady samý úchyl.

Nedělej ze sebe blbla, sám víš, že podobných diskusí je spousta, a nyní v létě se máme na co těšit, zase všichni puberťáci budou před svými sestřenicemi přebalováni do plen....
Těhle zvrhlostí je tady jako naseto, a Dominik se vyjádřil přesně...no a ty - potrefená husa - jsi zakejhal, úchyle.

Snad se budete posrávat...Vím, že mne za tento můj příspěvek mnozí chválit nebudou, ale nedá mi to, abych na některé nezareagoval.
Tak, především to nadávání do úchylů. Tato diskuse je o tom, že se tu lidé svěřují s tak traumatizujícím zážitkem, jako je pokadit se. Toto je tabum, již od útlého dětství jsme učeni na nočníky, později na záchod, nehody se holt netrpí a pokud se někomu stane, je ostouzen, což je chyba. Jak zde v mnohých příspěvcích zaznělo, udržet to v sobě je někdy nad lidské síly a střeva si nedají v mnohých případech poručit. Další trauma je následná ostuda a posměch.
To, že se tady holky svěřily se svým zážitkem z nich ještě nedělá úchyly. Spíše bych za ně považoval ty, kteří na tyto stránky chodía pak sem píší hanlivé příspěvky, vy, kteří takto píšete, sáhněte si do svědomí, pod svícnem bývá často tma. Nechápu, proč sem vlastně chodíte, zvráceni jste vy a ne tady Eva a Irena.
A k Dominikovi, to, co píšeš je již hluboko jak se říká za čarou. Zřejmě patříš k těm zamindrákovaným a potřebuješ si to na někom vybít a tak zraňuješ.
A proč zde lidi píší? Ona sdělená bolest je poloviční bolest. Je to taková určitá katarze. Ono najít odvahu a jít jak se říká s kůží na trh dá také docela dost sebezapření.
Přeji všem, kterým se stane nehoda, ať se setkávají s tolerancí, nikdo neví, kdy jej to může postihnout.

Ale pane,já bych jim to i...já jsem hubený a také se mi nějaká ta příhoda stala. není dobré soudit když nevíš.

Ale pane,já bych jim to i...Dominiku, uz jsem Ti psala, že jsem hubená jak žižala. Dorty totiž vůbec nejím. Tobě se to taky jednou určitě stane.

prosím tě, tak ses...Ale pane,já bych jim to i věřil.Už sem to sem psal,že jsou to posránci co nedokážou ovládat své tělesné funkce.Nejhorší jsou ty tlusté,jako je Eva a Irena.Ty se cpou od rána do večera a to se potom milé dámy nesmí divit,že to 5.kafíčko s tím 5.dortíčkem je spouštěč a lítá to z nich nekontrolovaně.Tyhle prasnice by se měli držet co nejdál od jídla,protože jsou nebezpečné pro okolí.Lidi co neudrží sraní jsou k smíchu.A pak se tim tady ještě chlubí a utěšují se navzájem,že je to vlastně normální.

Nejsi honič náhodou ty?...prosím tě, tak ses podělala a kvůli tomu se tady musí popisovat jak ho.vno vypadalo, co dotyčný úchyl cítil a jestli byly trencle světle modré nebo tmavě modré?
Jste honiči, nic jiného.

Naprostý souhlas s tebou ve všem Ireno. S tím mám taky své zkušenosti.Na víc jsem zvyklá cvičit, mít pohyb a tak běhám,míčové hry a aktivně jsem nacvičovala spartakiádu.Jsou tu i příspěvky holek i kluků s těma modrýma trenýrkama na tělovýchovu.Já je nosila stále venku i mimo cvičení a sport vůbec a také jako spodní prádlo pod kalhoty, tepláky i sukni a v létě zvlášť.A jak se dočítám zde, tak dost pisatelek mělo nehodu třebas při hodnině tělocviku ap.Tyhle trenýrky byli v různém druhu materiálu a střihu. V barvě tmavě modré až po hodně světle modré.Jedna z holek tu píše, že musela s nadílkou v nich jít domů pěšky a neměla sebou ani tepláky nebo bundu aby si vše zakryla.To je fakt malér, stejně jako u plavek.Ale já to měla podobné a jako naschvál na těch světlích a navíc při onom nácviku na spartakiádu.Jediná výhoda byla trochu v tom, že pod nima jsem někdy nosívala ještě kalhotky.Ty nebyli však povinné, aleněkteré holky je nosili taky, to asi pamětníci potvrdí.Došlo k tomu nejhoršímu a já stála jako solný sloup a netečně a nevěřícně vnímala,jak se mi rychle plní,nafukují a těžknou. Měla jsem toho v nich tak dost a boule na nich, ani nemluvím.Hustší se střídalo s řídším a tak flek se mi brzo na nich objevil.Avšak díky kalhotkám se to ustálo, ale cesta domů sice v sukni navíc krátké byla taky slast. Všude se mi to mazalo, lepilo a byla jsem dost cítit.Kachní únavná chůze, ale učitelka tělocviku i spolucvičitelky to přijali v pohodě bez pošklebků a stupidních poznámek. Doma to od mamky bylo horší o něco, ale přežila jsem to.Jestli má kdokoliv stejnou zkušenost i s těma trenýrkama, tak ať se v klidu vyjádří se svýma zkušenostma.

A právě, že jsem byl...Luboši, to jsi měl teda hrozné. Chápu, že od kolektivu na internátu se nemůžeš odpoutat. Já toho mám dost i v té škole, a tak jsem ráda, že potom jdu domů. Kdybych měla být na internátě, tak nevím jak bych to psychicky zvládla. Stačí mi narážky ve škole. Kdyby ty holky, které byly na Majálesu u toho, když se mi to stalo, o tom nekecaly ve škole, tak by to jinak nikdo nevěděl. A teď se ví i o té mé pondělní nehodě v plavkách. V pátek stejně končíme a pak se uvidíme u maturity, tak snad v zápalu studia na to pozapomenou.

Luboši, to jsi měl teda hrozné. Chápu, že od kolektivu na internátu se nemůžeš odpoutat. Já toho mám dost i v té škole, a tak jsem ráda, že potom jdu domů. Kdybych měla být na internátě, tak nevím jak bych to psychicky zvládla. Stačí mi narážky ve škole. Kdyby ty holky, které byly na Majálesu u toho, když se mi to stalo, o tom nekecaly ve škole, tak by to jinak nikdo nevěděl. A teď se ví i o té mé pondělní nehodě v plavkách. V pátek stejně končíme a pak se uvidíme u maturity, tak snad v zápalu studia na to pozapomenou.

Luboši, díky za podporu....A právě, že jsem byl viděn a ostuda to byla jak brno.
Tentokrát tady zafungovalo jídlo.
Bylo to na internátě pro nevidomé, ještě za totality.
Měli jsme hašé, což bylo maso nevábné chuti a vůně. Já jsem tehdy řekl vychovateli, že to jíst nebudu, Vychovatel se rozčílil a nandal mi plný talíř té břečky, musel jsem to sníst, jinak by celý stůl seděl bůh ví do kdy.
Nakonec jsem to s odporem do sebe nasoukal, bylo mi blbě, div jsem to pak nevyhodil.
Vyřešil jsem to tím, že jsem si pak lehl, aby mi tak nějak vytrávil.
Nakonec jsem si myslel, že je to v pohodě, ale k ránu mne rozbolelo břicho, myslel jsem, že to budou jen větry, ale začalo se to ze mne valit.
Pyžemo nafouknuté k prasknutí, ostuda.
Nakonec jsem skončil u školního psychologa, který to vzal s pochopením, ale ta ostuda se se mnou táhla zhruba 2 měsíce.
Nejhorší na tom bylo to, že v prostředí internátu není kam utéct.

Tak, především držím...Luboši, díky za podporu. Dám vědět, jak jsem dopadla u maturity. Do těch plavek to bylo hodně nepříjemné, protože to bylo hned vidět a dost jsem smrděla. Bylo to děsně kruté. Nebylo člověka, který by si toho nevšiml. Byla jsem ráda, že se to nestalo ve vodě, to by byla katastrofa. Na tom Majálesu jsem si myslela, že se to nějak ututlá, že to nebude vidět, ale pochopitelně se udělala boule na zadku a pak to i prosakovalo skrz džíny. Ta kamarádka-spolužačka si to pochopitelně nenechala pro sebe. Když o tom slyším, jsem červená jak rajče. Venku jsem potkala pár lidí, kteří to viděli, tak radši ani nezdravím, abych nezadala příčinu k hovoru. V posteli je to určitě taky strašný, i její celé převlíkání, ale zase Tě nikdo třeba neviděl.

Luboši, to máš pravdu s...Tak, především držím palce,m ať tu maturitu zvládneš.
Tady to jednoznačně vypadá na psychiku a ne na nějaké to přejídání.
Nehoda do plavek je docela nepříjemná, nedovedu si to představit, mě tehdy stačila ta postelová.

Evo, vím, o čem je...Luboši, to máš pravdu s tou potupou. Ono je to potupa i ve dne do oblečení, zvlášť když se Ti to stane opakovaně těsně po sobě. Dnes jsem si byla zaplavat s kamarádkou a kamarádem. Nevím, ale příjde mi to divné, jen sem si chtěla prdnout a najednou jsem cítila, to stejné co na tom Majálesu - teplo, vlhko a tíhu. Plavky mám světle zelený, tak flek a boule na zadku k nepřehlédnutí a tím ostuda jak Brno. Zírali na mě s otevřenými hubami a já si uvědomovala, že si dělám do plavek. Za čtrnáct dnů maturuji, a teď tyto dvě nehody, tak mám nervy v kýblu. Myslím si, že se už nebudu o svaťáku schopná soustředit na učivo a dopadne to všechno špatně. Oba z té mé dnešní nehody byli překvapeni a měli z toho obrovskou srandu. Kamarádka se mnou maturuje ve stejný den, tak mám z toho hrůzu - i komu to řekne atd. Ačkoliv jsem se mohla dát trochu do kupy, tak jsem si nesla domů v igelitce ty podělaný plavky a doma byl opět křik. Nevím, co mám doma říkat. A jestli i tato nehoda se bude probírat ve třídě, tak to bude hrůza. Na Majálesu jsem si myslela, že jsem jediná komu se to stalo. Tady vidím, že ne. Nikomu to z vás nepřeji znovu zažít, ale musíme společně táhnout za jeden provaz proti těm posměváčkům. Doufám, že to bylo dnes naposledy.

Evo, vím, o čem je...Tak v posteli se může podělat jedině blbec.
To chce již psychiatra.